Média minulý týden připomněla výročí „Vítězného února“ roku 1948. Popasovala se s tímto výročím dobře? Jak se k tomuto přelomovému období vlastně staví zahraničí, respektive zažil jste někdy v Evropském parlamentu v tomto smyslu nějaké negativní připomínky, nějaká šťouchnutí...?

Média vesměs pracovala s různými hypotézami na téma „převrat, nebo puč“. Nikoho jakoby nezajímalo, že pokus o svržení vlády vycházel od ministrů, kteří podali demisi, a nikoliv od ministerského předsedy, tj. Klementa Gottwalda, a tedy komunistů. Fakta, jak už je to obvyklé v poslední době, byla zamlčena, a různé spiklenecké teorie, které se opírají o snahu dezinterpretovat skutečné události, hlasitě opakoval soubor našich médií zvaný nepříliš poeticky mainstream. V Evropském parlamentu, ani v jiných místech na západ od našich hranic, jsem nepostřehl ani náznak pozornosti tomuto datu. Mimochodem nedoukové, kteří v našich sdělovacích prostředcích tvrdí, že 25. únor 1948 se stal začátkem rozdělení světa železnou oponou, zřejmě netuší, že o železné oponě rozdělující Evropu mluvil jako první v roce 1946 Winston Churchill.

Novinář Pavel Šafr napsal: ,,Česká společnost je zasažená infekcí bolševismu, která měla v plebejském národě příznivé podmínky růstu. Rovnostářství, závist, xenofobie a nízký majetkový stav většiny obyvatelstva vedl už po první světové válce k rozšířenému názoru, že zemědělskou půdu je možné konfiskovat, a tedy ukradnout. Antiněmecká hysterie pak Čechy po další válce dovedla k myšlence okradení německých občanů, čímž byl tak masivně narušen právní pořádek, že následné znárodňování českého majetku už nepřišlo nikomu divné. Prosovětské a proruské emoce, touha krást, nedostatek slušnosti a náboženské víry, absurdní husitská legenda a rozvrat přirozených hodnot. To vše vedlo Čechy ke komunismu. V roce 1946 volilo komunistickou stranu více než 40 procent Čechů. Pro ruské okupanty jsme byli nádherné sousto. Sami jsme si v únoru 1948 vlezli na pekáč. Sovětští poradci mohli být s námi spokojeni.“ Je to správný historický výklad?