„Miloš Zeman dlouhodobě postupuje více v zájmu Ruské federace než v zájmu České republiky. Vzpomeňme na oslavy 70. výročí konce druhé světové války, které následovaly krátce poté, co Rusové začali okupovat Krym. Demokratičtí státníci se odmítli zúčastnit monstrózních oslav v Moskvě a jediný, kdo tam jel, byl Miloš Zeman. To už byly počátky, kterých si lidé možná tolik nevšímali, ale pak následovala řada dalších akcí. Zmíním jen ty z poslední doby, které se týkaly vydání ruského hackera Sergeje Nikulina nebo kauzy novičok, ty jen stvrzují všechny kroky, které Miloš Zeman soustavně dělá, aby se zalíbil Kremlu, a vůbec nehledí, jestli takové kroky jsou v zájmu České republiky,“ řekla Miroslava Němcová. Podle ní Zemanovy proruské postoje jsou na zahájení kroků, které by mohly ve spolupráci se Senátem vést k pokusu o zbavení Miloše Zemana prezidentské funkce… 

  
Oslavy „kulatého“ výročí vítězství v tak velké válce, jako byla ta, které říkáme druhá světová, byly samozřejmě veliké. Nazývat je monstrózní ovšem snižuje význam toho vítězství. Je to velmi neslušné. Jsem přesvědčen, že by paní Němcová tentýž výraz nepoužila v případě minimálně stejně mohutných oslav spojeneckého vylodění v Normandii. Odpor vůči současné politice Ruska nikoho neopravňuje k výrokům, které nepřímo zneucťují památku milionů padlých ve druhé světové válce. Podobně by se zachoval ten, kdo nesouhlasí s politikou USA a zároveň odsuzuje každoroční „monstrózní“ oslavy osvobození Plzně americkou armádou.

Za prezidenta Zemana bychom se museli stydět, kdyby nebyl do Moskvy na ty oslavy jel. Nebylo v tom žádné podbízení se Rusku. Stejně je tomu i s dalšími „důkazy“ o prezidentově nadbíhání Rusku. A co jeho souhlas se stěhováním americké ambasády do Jeruzaléma? To by tedy mělo být paní Němcovou kvalifikováno jako nemístné podbízení se Americe! Já naopak obojí chápu.

Proč chápete obojí?

Prezident je si vědom toho, že reprezentuje malou zemi, jejímž jasným zájmem je vycházet co nejlépe se všemi. Jestliže někteří politici ohrožují české zájmy, pak jsou to ti, kteří šíří zbytečnou nenávist vůči jiným zemím.

Sociolog a exposlanec KDU-ČSL Ivan Gabal poskytl před časem rozhovor pro Aktuálně.cz. Varoval před tím, že prozápadní politika tak, jak ji známe, v Čechách ztrácí sílu. „Chybí nám leadership, není tady nic, co by nás skutečně táhlo prozápadním, proevropským směrem. Neměli jsme 15 let hlavu státu v Bílém domě. Patnáct let máme prezidenty, kteří vlastně pracují protizápadně, protievropsky, místy i protialiančně. Nedisponujeme silnou politickou formací, která by vysloveně táhla Česko prounijním směrem,“ uvedl mimo jiné. Co o tom míníte? 

Tak „nám“ chybí leadership? Je zajímavé, že představitelé českých „demokratů“ často vyslovují své obavy z budoucích nových vůdců v čele populistických sil. Je tady vidět, že ale sami pro sebe po takových vůdcích touží. Co jiného je leadership? Takový rázný „demokratický“ diktátor by se hodil. Bezkrevná politika ovšem nemůže plodit silné osobnosti. Takové nejsou ani u nás, jak si pan Gabal stěžuje, ani na západ od nás. Dále nám prozrazuje, že proevropský se rovná prounijnímu. To je zavedená terminologie, která je záměrně zavádějící. Máloco tak odporuje těm ušlechtilým z evropských tradic jako Evropská unie. Tohoto globalistického bastarda mají lidé v Evropě čím dál víc plné zuby. To se zatím stále ještě smí projevit ve volbách, a proto posiluje politika skutečně evropská a svobodná. U nás to zatím není valné, ale i to málo děsí pány Gabaly a jim podobné. V Itálii, Rakousku, Polsku nebo Maďarsku jsou jistě ještě zoufalejší.

Miroslav Kalousek už delší dobu dával do veřejného prostoru myšlenku, že by bylo vhodné spojit menší „pravicové“ politické strany s tím, že on je schopný se stáhnout do pozadí... 

Pan Kalousek dobře ví, že už je na odchodu, takže avizovaný ústup je ctností z nouze. To je ale vedlejší. Spojení malých stran, které si říkají pravicové, je evergreenem české politiky. Mně by se to docela líbilo. Konec takového seskupení by mohl být podobný konci čtyřkoalice neblahé paměti. Ono se totiž ukazuje, že sedm procent plus sedm procent plus šest procent se v našich volbách nerovná dvaceti procentům, nýbrž nanejvýš deseti. Také by bylo důležité, které subjekty by se v takovém slepenci spojily.

Ministr vnitra Lubomír Metnar podepsal jménem České republiky v Marrákeši politickou deklaraci států Evropy a Afriky, kde se sice hovoří o „boji proti nezákonné imigraci a pašování imigrantů“, ale současně v ní „partneři uznávají potřebu povzbuzovat a posilňovat cesty zákonné migrace … mezi Evropou a zeměmi severní, západní a střední Afriky“. Cílem deklarace je „podpořit zákonnou migraci a mobilitu … mezi Evropou, severní, západní a střední Afrikou“. Babiš Metnara hájil, že o podporu imigrace nejde… Co o tom soudíte?

Jsem jedním ze signatářů prohlášení Akce D.O.S.T., které ostře tento krok odsuzuje.  Čtenáři doporučuji si toto prohlášení přečíst. Stručně shrnuto, nelze rozlišovat mezi formálně legální a formálně ilegální imigrací. Upozorňujeme také na to, že tato imigrace škodí nejen zemím cílovým, ale též zemím výchozím. Nejsme rasisté, a proto srdečně přejeme africkým zemím, aby si uchovávaly svou elitu. Můžeme jim dokonce pomáhat, aby si ji samy tvořily.  

Nebude se Babiš dostávat strategicky do stále většího pnutí, když on sám chce s pravdoláskou vycházet (na začátku ho podporovala, chtěl tu mít Sorose, má u sebe lidi od Sorose), ale velká část jeho voličů pravdoláskaři nejsou a pravdoláskaře svým dočasným koketováním s SPD a KSČM a Zdeňkem Ondráčkem už ztratil, podporou USA a EU zase ztratí nepravdoláskaře… 

V jednom z předchozích rozhovorů jsem na tento problém strany pana Babiše sám upozorňoval. Toto nesourodé seskupení, které není ani stranou, ani hnutím, nemá vůbec žádné ideově politické zakotvení. Panu Babišovi se to ale zdá být výhodou. Může zcela volně manévrovat v politickém prostoru.

Tam, kde ví, že nemůže dělat vysloveně protimainstreamovou politiku, zejména pokud jde o zájmy globální plutokracie, bez skrupulí s globalisty spolupracuje, aby neměli další důvody ho potopit. Snaží se to vyvažovat postoji, kterými si chce získat a udržet voliče, kteří – jak jsem před chvílí řekl – mají stále větší odpor vůči euroglobalistům. Je otázka, jak dlouho mu toto manévrování vydrží. Bezideová pozice se mu může vymstít. Na druhé straně může nějakou dobu politicky přežívat, jestliže se bude nadále řídit aktuálními náladami voličstva. Jestliže ale dojde k nějakému politickému nebo ekonomickému zemětřesení, neobstojí.

Kandidát ČSSD na ministra zahraničí Miroslav Poche podpořil v minulosti kvóty na migraci z EU. „Evropská unie je založena na principu solidarity a my jsme její součástí a jako takoví bychom měli kromě čerpání výhod být schopni pomoci i těm zemím EU na jihu Evropy, které nápor uprchlíků musejí zvládat… Proto se osobně přikláním k tomu, imigranty v České republice přijmout a poskytnout jim prostor pro nový život,“ uvedl například. „Odsuzuji islamofobii, stejně jako odsuzuji jakoukoli jinou formu extremismu či rasismu. Islám už v minulosti prokázal a prokazuje nadále, že má nezastupitelnou a nevyčíslitelnou roli ve vývoji lidské společnosti,“ prohlásil před časem Jan Hamáček, který je nyní předsedou ČSSD. Co můžeme tedy od vlády s účastí ČSSD očekávat? 

V dnešní Evropě bychom asi jen obtížně hledali prohnilejší politickou strukturu, než jsou socialisté. Navenek sice stále ještě prohlašují, že hájí zájmy prostých lidí, ale je to lež, jíž zřejmě sami věří. Lidi redukovali na pracovní místa, která pro ně opatřují pomocí své spolupráce s globální plutokracií. Proto musejí papouškovat globalistické fráze o imigrantech, solidaritě a islamofobii. V podstatě se snaží – stejně jako tzv. pravice – vyjednat lepší podmínky pro své spoluobčany – otroky. Někdy ani to ne. Nestydaté, hloupé a zrádcovské politiky těchto „socialistických“ ministrů se bojím více než oportunistů z ANO.