Pojďte, pane řediteli, pohovořit o těch zdravotních sestrách z Ukrajiny. To byly asi značné peripetie, než dorazily…

Bohužel současná situace nenahrává tomu, aby ve zdravotnictví pracoval optimální počet lidí. Tato situace nastala díky tomu, že se ekonomika rozvíjí a firmy nabízejí poměrně zajímavé platy za rozhodně méně náročnou práci než je třeba ve zdravotnictví. Přibývá starších lidí a počet těch, kteří by se o ně měli starat, neroste; naopak, pozorujeme značný odklon k jiným profesím. Ve zdravotnictví je práce časově, psychicky i fyzicky náročná. Jde o práci s lidmi. Nemocnými lidmi. Nemocní očekávají plnou pozornost a zdravotní sestřičky jsou první, které se o pacienta starají a jsou s ním prakticky celý den.

První zásadní problém bych viděl v tom, že se kompletně změnilo vzdělávání. Zaznívají hlasy, že za to může demografická křivka, platy a všechno možné. Samozřejmě, tyto věci jsou pravdivé, ale zásadní otázka je ta, že sestřička, která vychází ze školy, nemá žádné pravomoci. Je jí 18 let a měla by jít ještě někam dále studovat. Zvažuje, zda vůbec je to dobře, nebo nikoliv. Toto je již první faktor při výběru střední školy. Dříve chodily studentky do zdravotní školy, kde byly zastoupeny veškeré potřebné klinické obory, které tam v současné době již nejsou. Po čtyřech letech opravdu chodily ze školy sestřičky, které byly ideální do praxe a hlavně, a to je třeba zdůraznit, byly ochotny střídat, tedy pracovat ve dne nebo v noci. Po pěti sedmi letech si pořídily děti a některé z nich preferovaly denní nebo ranní směny. Nahradila je skupina lidí, která přišla ze školy a doplnila počty. To v současné době již není. Úprava, která vyžaduje po zdravotní sestře další studium, ji samozřejmě odvedla od praxe. Tím, že se vzdělávají, samozřejmě stárnou, rozšiřují si rozhled a hledají uplatnění jinde – mimo zdravotnictví – nebo nechtějí na běžný post zdravotní sestry, protože mají vysokou školu. Řada sester, která si byla nucena doplnit vzdělání, aby zůstaly na stejném postu i platu, mi potvrdila, že to, co dříve měly na střední škole, je vyučovali na vysoké. Musela se změnit výuka, aby vysoká škola měla vůbec co učit. Protože původně to učila střední zdravotní škola a všechno se budoucí sestry naučily za čtyři roky. Pak to byla ideální sestra do provozu, rok dva po škole, když se zaučila.

V současné době jsme se zbavili těchto sester a nechali jsme je studovat různé střední školy, včetně zdravotní, a právě ta zdravotní byla více méně diskreditována. Samozřejmě, spousta lidí si na tom založila živobytí a můj názor nebude slyšet ráda. Bohužel, to je realita. Oni si to samozřejmě nikdy nepřiznají, protože by museli říci, že model, který tady byl dříve, byl lepší. A můj názor je, že ano. Stejně jako já smýšlí řada lékařů i celá řada sester, které jsou nyní v praxi a jsou to dřívější ročníky. Musíme si uvědomit, že jestliže vystuduje člověk střední zdravotnickou školu a pak má jít ještě někam na tři roky na nástavbu, tak to musí být velký fanda. Když si spočítá, jak velký plat jsme schopni nabídnout a co už může dostat po škole a pak za tři roky bez studia, tak většina upřednostní lehčí variantu a práci pokud možno bez směn. Prostě pokulháváme za soukromým sektorem, který nabízí daleko zajímavější příjmy než sektor státní a zdravotní.

Samozřejmě je zde důvod, že úprava vzdělání musela nastat kvůli EU. Zde je opět realita taková, že sestry, které mají vysokoškolské vzdělání, mají v EU samozřejmě rozšířené kompetence. K tomu však v naší zemi nedošlo a zůstali jsme pouze u kroku zvýšit kvalifikaci bez příslušných kompetencí. Z mého pohledu měla nastat úprava vzdělání, až po dokončení celkové koncepce, a ne tak, jak proběhla, bez dalších návazností.