Co říkáte na volební úspěch AfD? V Sasku dokonce vyhrála s procentním ziskem kolem 30, v Bavorsku obdržela překvapivě 13 procent...
Předvolební výzkumy pro AfD dlouhodobě předpovídaly kolem deseti procent na úrovni celé spolkové republiky. Proto skutečný výsledek voleb není překvapením. Ve východním Německu mají okrajové strany tradičně větší příliv členů, čímž výsledek voleb ani v tomto ohledu nepřekvapuje. Neočekávám ale, že AfD bude dlouhodobě posilovat. Dřív nebo později přeberou tradiční strany agendu AfD, aby ji zaprvé oslabily a zadruhé posílily samy své řady. Zajisté pak bude snaha o to, nová stanoviska moderátně zbarvit, aby lídři naproti AfD stále vypadali jako pokrokové a proevropské síly.
Je tento úspěch vlastně neúspěchem dnes již bývalé volební koalice? I přes ekonomický růst se rozdíly mezi příjmovými skupinami výrazně rozšiřují, platy a důchody stagnují, ekonomické „nůžky“ se rozevírají, protože špičkoví manažeři si jistě peníze neuberou…
V dnešní době je praktická politika v Evropě hlavně takto sestavena: strany – a to zvláště ty tradiční – jsou svými programy tak blízko, že úspěch jedné strany je podmíněn především neúspěchem druhé strany – zde se opírám o známou tezi postdemokracie od Colina Crouche. Politický obsah je čím dál méně rozhodující. Podobným způsobem profitovala AfD. Ne přitažlivost profilu, ale problémy minulých let a – v očích některých lidí – neuspokojující přístup vlády k jejich řešení vedly k úspěchu populistů. To potvrzují i současné výzkumy, podle kterých je AfD, vedle levice, hlavně protestní strana. V zásadě však pochybuji, že například ekonomické problémy by důkladně dovedl vyřešit nějaký z přítomných politických hráčů.
Příliš neposílili ani Zelení, pro někoho překvapením je výsledek FDP, která má podle některých komentátorů také do určité míry populistický program...
„Výhru“ FDP umožnilo charisma lídra strany. Bohužel je to stále rozhodující faktor. Kampaně, které jsou založené na pocitech, převládají nad závodem argumentů. Politické obsahy mizí a populární pojmy jako svoboda, spravedlnost a nové smýšlení se bez hlubšího smyslu roztahují na plakátech. V tom se odrazil způsob volebních kampaní všech stran. Absence oduševnělého dialogu koneckonců odkazuje na druh populismu, kterého se každý politik chce vyvarovat, a do kterého přece jen častokrát spadne. To se netýká jenom AfD nebo FDP.
Německo je dnes lídrem EU a významným světovým hráčem. Blíží se změna, nebo to SRN ustojí? Častá dotace zejména Francie je už cílem mnoha posměšků...
Určitou dobu Německo zajisté dominantní roli ustojí. Domnívám se ale, že se za tím nebude v první řadě skrývat úspěch Německa. Spíš bych tam tušil neúspěch sousedních zemí, které těžce bojují o snesitelnou formu ekonomického a sociálního souladu. Jakou roli si vymezí Německo dále ve světové politice, se mi zdá nemožné předpovídat. Parketa světové politiky je v současné době dost nevyzpytatelná.
Problémem může být turecká menšina, která je výrazně nakloněna tureckému prezidentovi Erdoganovi a podle mnohých ani v případě Turků nedopadla integrace příliš dobře. Jak pak tedy má dopadnout integrace lidí z poslední velké migrační vlny.
Jestli úspěch státu by měl být měřen ekonomikou, tak přijde na účinný program migranty rychle zapojit do pracovního procesu. Tím by se zároveň mohla vyřešit část integračního problému. Práce by působila jako kvalifikační prostředek a zároveň jako půda kulturního střetnutí. Tento strategický tah v minulosti nebyl dostatečně realizován. Nebezpečí ale hrozí na dvou místech. Zaprvé se z migrantů nesmí stát systematicky vykořisťovaná menšina. To by, mimo etický problém, i v mnoha jiných ohledech mohlo mít negativní dopad. Zadruhé není vyřešena nastávající průmyslová revoluce 4.0. Tušené a očekávané změny v pracovních postupech by z velké časti postihly postupy, do kterých zrovna migranti mohli být výhodně začleněni. Tady se musí hledat nový ekonomický prostor.
Psali jsme:
Snese podle vás Německo další migrantskou vlnu, nebo se zastaví na požadavku některých, zvláště bavorských, politiků na čísle 200 000 osob za rok?
Teoreticky si myslím, že Německo další migrantskou vlnu může zvládnout. Politické, ekonomické, kulturní a organizační kapacity tady jsou. Na druhou stránku je však třeba uznat, že žádná snaha není zadarmo, a je velká otázka, kam až by lidé s pomocí chtěli zajít. Odhadem bych řekl, že většina lidí by si přála konec jakékoliv krize. To ale ne jen proto, aby oběti krize mohly žít poklidný život. Spíše proto, aby oni sami mohli životem navázat na svět bez krizového stavu. Rozhodně neočekávám rozpad státu nebo společnosti jako důsledek migrantské vlny neboli migrace – tak to nastiňuje Michel Houellebecq scénářem v jeho poslední knize. Kdyby migrační situace vedla k neúnosnému napětí mezi lidmi, asi bychom byli svědky rázných politických kroků k jejímu řešení. Kroků, které by možná jen tak tak stály v souladu s lidskými právy způsobem, kterým jsou momentálně interpretovány.
Hodně se u nás v Česku hovoří o různé kvalitě téhož výrobku, především potravin, které jsou určeny pro samotné Německo a západní Evropu a pak pro východní, nové země. Manažeři kontrují, že jde o „odlišné chutě“. Co na to říkáte?
Musí se vyšetřit, čím je změna kvality způsobena. Je to podvod německých firem? Je to podvod českých manažerů? Skrývá se za tím snaha o levné zboží pro českého zákazníka? Také z filozofického hlediska bych zastával určité pochybnosti. Když se kupující nemůže spolehnout na reprezentativní zdroj informací ohledně výrobku, jde o klamání na úrovni smluvní dohody a autonomii zákazníka.
Odlišný je rovněž přístup k zaměstnancům ve stejných marketech v Česku a v Německu, a to nejen platově. Jak uvádějí například odbory, prodavačky a další personál, jsou doslova tyranizovány, nemají mimo jiné čas si ani – s prominutím – odskočit na toaletu…
S realitou přístupu k zaměstnancům v marketech nemám dostatečné zkušenosti. Dá se ale všeobecně říci, že v Česku po revoluci nastartoval kapitalismus jako neoliberalismus, který nebyl ukotven nebo spoután stejným způsobem sociálními a pracovními právy zaměstnanců jako v Německu v sedmdesátých letech. Tím se, podle mého názoru, otevřel v Česku prostor zaměstnance systematicky znevýhodňovat. Je na politice tady zahájit změny. A je na lidech politiku pohánět k patřičným úkonům.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
