Není to další etapa studené války, ale připravujeme se na něco horšího, připomíná Alexander Černý slova amerických generálů a varuje USA před „školením“ KLDR

15. 4. 2017 8:13

ROZHOVOR „To, co se stalo v Sýrii, určitě není něco, po čem by Donald Trump toužil. Skoro jsem nabyl přesvědčení, že jde o vynucenou záležitost,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz komunistický poslanec a stranický stínový ministr pro resort obrany Alexander Černý. Podle něj se valná většina ani nenamáhá hledáním důkazů, že by za chemickým útokem na syrské civilisty stál skutečně režim Bašára Asada. Jenže právě následně na to Trump nařídil odpálení raket na syrskou leteckou základnu.

Není to další etapa studené války, ale připravujeme se na něco horšího, připomíná Alexander Černý slova amerických generálů a varuje USA před „školením“ KLDR
Foto: Petr Kupka
Popisek: Alexander Černý při oslavách 1. máje

Spojené státy v reakci na chemický útok ve městě Chán Šajchún v provincii Idlib před pár dny zaútočily na leteckou základnu na západě Sýrie. Jak tento zásah hodnotíte?

Vzal bych to popořádku. Co se týče chemického útoku, tak tady jde samozřejmě o válečný zločin, protože použití chemických zbraní proti komukoliv je prostě zločin. A ten musí být vyšetřen, pachatelé dopadeni a spravedlivě odsouzeni, ať to spáchal kdokoliv. O tom není pochyb. Pochopitelně ale, že je rozdíl mezi tím, zda to spáchal nějaký stát, který ještě navíc podepsal mezinárodní úmluvu, anebo zda to udělal někdo jiný, tedy například nějaká neidentifikovatelná skupina – v tom případě bychom se asi těžko domáhali aplikace mezinárodního práva. Ovšem ani to nemění nic na faktu, že to je zločin a že ti lidé musí být za tento hanebný čin potrestáni.

Druhou věcí pak je, co s tím vším provedli Američané. Když jsem těsně po americkém útoku na toto odpovídal novinářům, tak jsem v tu chvíli marně hledal nějaké relevantní důkazy, a vždy jsem narazil jenom na to, že generální tajemník OSN prohlásil, že žádné relevantní informace nemáme a že s tím nemůžeme nic dělat. Ale že se musí vše vyšetřit. Proto mě potom docela překvapilo, když jsem zaslechl – ještě než se něco takového vůbec stalo –, že Spojené státy o nějaké podobné odvetě uvažují. A když pak druhý den ráno Američané odpálili skoro šest desítek tomahawků, tak to jsem si pak říkal, že buď něco vědí, něco, co zbytek světa ani netuší, anebo jde o čistou agresi, čili o porušení mezinárodního práva. Kdysi se tomu říkalo vyhlášení války, neboť jeden suverénní stát na území druhého suverénního státu zaútočil. Marně od té doby čekám, že se někde dozvím něco víc. Avšak kromě docela jalových prohlášení, ať už od prezidenta Trumpa anebo od lidí kolem něj, jsem nic jiného neslyšel. Nic, co by ospravedlňovalo tento mezinárodní akt útoku na svrchované území dalšího státu. A nemůžu se proto zbavit dojmu, že to vše, co se od té doby děje, je už jen a jen v poloze propagandy. Jednak z Washingtonu, a bohužel se k tomu postupně přidal prakticky celý zbytek světa, až na výjimky, které si zachovaly asi zdravý rozum.

Ano, oficiální zdroje incident podávají tak, že za chemický útok může režim prezidenta Asada...

Valná většina se ani nenamáhá, aby k tomu dodala, že Američani k tomu skutečně „dodali“ dostatek důkazů... V této souvislosti si vzpomínám na živý vstup ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka pro televizi. Velmi střízlivě k tomu řekl, že je celá věc trestuhodná, že musíme rozhodně odsoudit chemický útok, ale celou věc jako takovou musíme vyšetřit. A dokud tam nepřijde někdo odpovědný, kdo vezme vzorky a strčí je do laboratoře, tak nebudeme prostě vědět nic. Stejně přitom hovořili i vojenští chemičtí odborníci.

... ale přece jenom menšinové zdroje tvrdí, že za celým chemickým útokem stojí povstalci, kteří z valné většiny ovládají provincii Idlib...

I naši vojenští odborníci tvrdí, že informace o tomto útoku zjistit jdou, takže lze rozhodně identifikovat, zda to byl důsledek bombardování, tedy zda šlo o útok ze vzduchu, anebo zda jde o něco, co se odehrálo na zemi. To ale nemohou zjistit až za rok, to se musí zkoumat teď anebo v nějaké dohledné době!

Rusko ovšem celou věc vidí jinak.
Vladimir Putin ještě před středeční schůzkou s americkým ministrem zahraničí Tilllersonem kritizoval Bílý dům za útok na syrskou základnu. Znamená to tedy, že snaha o usmíření s Ruskem byla od počátku velký podvod Donalda Trumpa na voličích?

To si nemyslím. Stejně tak jako si nemyslím, že to, co se teď stalo, je něco, po čem by Trump toužil. Skoro jsem nabyl přesvědčení, že tohle, co se nyní kolem Sýrie odehrává – a nejen tam – je vynucenou záležitostí. Donald Trump si totiž od chvíle, kdy byl zvolen prezidentem, zažil už hodně. Všechny jeho pokusy něco významnějšího prosadit, jako například jeho dekrety, mu buď shodil soud, nebo ho dokonce v případě Obamacare nepodrželi ani kolegové. Prostě dostává jednu ránu za druhou a troufám si tvrdit – alespoň to na mě tak působí – že jedná i pod obrovským tlakem a že jedním z důsledků tohoto obrovského tlaku je právě to, co se před pár dny odehrálo. Nejsem dalek spekulacím, že si to skoro naplánoval, protože si musí změnit pozici stůj co stůj. Aby ho Američané začali alespoň na chvíli brát vážně jako prezidenta nejsilnější a nejmocnější země světa i jako nejmocnějšího muže světa. A to se stalo. Když teď ukazuje svaly, tak se jim konečně líbí!

Mám pocit, že je to opravdu vynucená věc, která mu však zřejmě velmi zkomplikuje život. Protože mu to bude bránit v prosazení jeho koncepce, že Spojené státy jsou jeho první a jediný zájem a že bude dělat všechno pro to, aby Američany nezatahoval do nesmyslných konfliktů kdekoliv jinde ve světě, a že bude prioritně řešit jen všechny problémy domácího rázu. Toto mi od něj připadalo jako prozíravé a rozumné, ale teď se dostal úplně někam jinam. Až se vzpamatuje, tak se podle mého soudu zase vrátí ke svým původním záměrům a bude realizovat to, co může být nejen ku prospěchu Spojených států, ale i nás všech. Tedy k nějaké rozumné snaze o komunikaci se zbytkem světa i s dalšími velmocenskými protihráči – ať už s Ruskem nebo s Čínou, s nimiž se pokusí znormalizovat vztahy. Abych to shrnul: myslím si, že je to vše spíše důsledek obrovského tlaku, který byl na Donalda Trumpa už několik měsíců vyvíjen.

Jenže do toho všeho vpadl mluvčí Bílého domu, jenž přirovnal Asadovu vládu k nacistickému Německu. Na brífinku k chemickému útoku v Sýrii řekl, že ani Adolf Hitler nepoužil chemické zbraně proti vlastním lidem. Co si o tom myslíte?

Tak předně je třeba zdůraznit, že Spicer později svá slova mírnil a omluvil se. To je ale ona „trumpovština“, na niž si budeme muset zvyknout. Vždyť už v kampani Trump používal velmi silná slova. Řekl bych ale, že spíše jeho okolí se přizpůsobovalo jeho rétorice. Takže tento případ Spicera beru spíše jako úlet, který byl vyvolán asi tím, že silná slova se teď v Bílém domě používají více než dříve. Předpokládám však, že se situace bude postupně kultivovat, že těch trapných siláckých řečí bude postupně ubývat a že se všichni vrátí k reálné politice. I sám Trump bude muset v lecčems ubrat a to už kvůli tomu, jaké má podmínky doma. Věřím, že si nebude na nejsilnější velmoc jenom hrát a že se bude se vší odpovědností z toho vyplývající také tak chovat.

Jenže Trump se do toho všeho rozhodl poslat od Jihočínského moře ke korejským břehům útočnou skupinu v čele s letadlovou lodí Carl Vinson...

To je docela nešťastná událost. K tomu musím podotknout, že už minimálně rok platí, že zdaleka nejnebezpečnější oblastí na světě není oblast Sýrie, ale Dálný východ kolem Jihočínského moře. Tam je největší koncentrace vojenské techniky, tam je obrovská bitevní síla Spojených států! Logicky je tam ale mají i ty velmoci, které v této oblasti také prosazují své bytostné zájmy, tedy Rusko a Čína. Právě tady se ukrývá největší nebezpečí pro svět. A to, že teď Američané zase chtějí někoho „školit“ a zase stejným nešťastným způsobem jako v Sýrii, tak to je velmi nebezpečná hra. Při té zkoncentrované hromadě techniky a lidí v jednom prostoru totiž může kdykoliv dojít k nějakému nechtěnému maléru. A zahrávat si jakkoliv s režimem někoho, o jehož zdravém rozumu se dá tu a tam i pochybovat – mám na mysli korejského vůdce – to prostě příliš rozumné není. Takže jsem přivítal postoj Číny, která trvá na tom, aby se všechny problémy s Koreou – byť jsou velké – řešily mírovými prostředky. Protože ty vojenské by v tomto případě byly zničující!

Ale tady je třeba připomenout, že Američané zřejmě k nějaké akci logický důvod mají, neboť Severní Korea v loňském roce provedla dvě nukleární zkoušky a sérii raketových testů, čímž měla porušit rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Celkem Pchjongjang uskutečnil již pět jaderných zkoušek. Korea ale na sankce nereagovala...

Ano, to je pravda. To, co dělá Korea, je naprosto neomluvitelné! Je prostě hloupost takovým způsobem testovat své prostředky, ale stejně tak je hloupostí pořádat každoroční obrovské manévry nedaleko jejich výsostných vod a tvářit se, že je to v pořádku. To je taktéž provokace a demonstrace síly. Očekával bych ale, že jaderná velmoc, která má tak velkou vojenskou převahu nad Severní Koreou, se bude chovat prozíravěji a rozumněji. Přece si nemohou Američané myslet, že by v případě lekce, kterou by v Severní Koreji chtěli uskutečnit, na to nikdo krutě nedoplatil? Bylo by to nejen obrovské hazardování se světovou bezpečností, ale zároveň by tím ohrozili i svého spojence; vždyť je to do Soulu coby kamenem dohodil! Věřím, že čínský postoj tomu všemu zabrání. Vždyť čínský prezident Si Ťin-pching v nejnovějším telefonátu se šéfem Bílého domu apeloval na to, že se všechny problémy musí řešit mírovou cestou. A snad to vezmou v Bílém domě na vědomí. Čína přece jenom není Severní Korea.

Ukrývají Číňané pod pokličkou své diplomatické aktivity ještě něco jiného?

Jistě. Čína je totiž v podstatě jediná, kdo Korejcům pomáhá, kdo je ekonomicky drží nad vodou. Ale na druhou stranu – kdyby nebylo Severní Koreje, tak by se Číňanům dýchalo lépe. Ale to ještě neznamená, že Číňané nemají v této oblasti také své zájmy a proto jim to komplikuje život. Zbytečný přetlak vojenské americké techniky – vždyť těch letadlových lodí je tam několik – je něco, co jim nutně musí vadit a musí je dráždit. Víme sice o deklaraci, že někdo „respektuje politiku jedné Číny“, ovšem jen to Číňanům asi nestačí. Chtěli by jistě mít v této oblasti svou kontrolu a nepotřebují, aby se jim tam promenádovala polovina amerického loďstva.

Nemůžeme být na pokraji třetí světové války?

Dovolím si připomenout, že co se děje v Evropě – třeba v souvislosti s Ukrajinou a s Pobaltím – tak k tomu sami američtí generálové připouštějí, že jsme se již dostali od studené války někam dál. Prý to není jenom další etapa studené války, ale již se připravujeme na něco horšího. A pokud platí toto na východě Evropy, tak v oblasti Jihočínského moře to platí hned dvakrát. Celá řada vojenských odborníků spekuluje o tom, že pokud by k něčemu mohlo dojít, tak by to bylo právě tam, což by však mělo nedozírné důsledky. Ono tam totiž kromě jiného dochází k bezprostřednímu kontaktu tří jaderných velmocí a to už není žádná maličkost. Aby se pak kvůli Koreji vyhubilo půl zeměkoule, to mi připadá opravdu neadekvátní. Všichni zúčastnění by si proto tuto hrozbu měli uvědomit včas a měli by tak začít používat rozum, nežli svaly... Ještě něco bych ale chtěl říci...

A to?

Když Trump obhajoval svůj raketový útok na Sýrii, tak mimo jiné řekl, že by chtěl tímto aktem zastavit krveprolití. A pak zdůrazňoval, že do Sýrie noha amerického vojáka už nevkročí. Něco ale tímto způsobem rozbombardovat není žádné řešení. Tím nikdy nikdo žádný konflikt nevyhrál. Opravdu je tam noha onoho pěšáka určující a pokud chtěl Trump zastavit krveprolití v Sýrii, tak měl hned říci, jaké budou jeho další kroky. Kolik stovek tisíc Američanů tam pošle a kolik jich přijde o život. Pak bych mu možná uvěřil, že to krveprolití zastavit chce. Ale jenom leteckým nebo raketovým útokem nezastaví vůbec nic.

Kdy by se mohla situace v Sýrii uklidnit?

Kdyby nedošlo k anabázi s tím nešťastným chemickým útokem a následným ještě nešťastnějším raketovým, tak už se zdálo, že Asad za pomoci Rusů dostane většinu území pod kontrolu a že to bude spět k nějakému uklidnění. Ale teď jsme zase tam, kde jsme byli před nějakým půlrokem. Tahle událost tak zbytečně prodlužuje období, kdy ještě přijde moc lidí o život, neboť se bojuje převážně ve městech. Proto budou zase další uprchlíci a vše bude trvat o další měsíce déle. To je zbytečné. Tahle situace není v žádném případě ani v zájmu Syřanů, protože ti vědí, že se ve snaze přežít musejí chovat racionálně. I Bašár Asad se podle mého soudu v poslední době docela racionálně choval a pokud ho nahradíme, pak to dopadne ne jako v Libyi, ale bude hůř. Protože tady je těch islamistů daleko víc. Proto tudy cesta rozhodně nevede.

Úplně nakonec. Dokážete si tipnout, jak by mohly dopadnou francouzské prezidentské volby?

Po zkušenostech s americkými volbami bych byl nerad, kdybychom zažili nějaké obrovské překvapení. To, co předvádí prezident Hollande, je totiž taková katastrofa, že si až říkám, že když to nebude Marine Le Pen, tak jakýkoliv jiný francouzský prezident snad nemůže být horší. Ony se tam ale preference zase nějak posunuly, takže doufám, že bude platit, že i kdyby Marine Le Pen prošla do druhého kola, takže Francouzi mají dost silný pud sebezáchovy, aby nedovolili, že by z této dámy byla jedna ze tří nejmocnějších dam na světě. Byla by to totiž katastrofa. Zatím je mírným favoritem Emmanuel Macron. Uvidíme. Přece jen do voleb zbývá ještě pár dní. Kvůli Hollandovi tam ale zřejmě levicový kandidát nezvítězí.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Olga Böhmová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Krize kolem ČT? Problém pro Babiše a ČSSD: Dvořák ven, já tu ruku nezvednu, udeřil Antonín Staněk

9:54 Krize kolem ČT? Problém pro Babiše a ČSSD: Dvořák ven, já tu ruku nezvednu, udeřil Antonín Staněk

ROZHOVOR Další významný hlas se pozvedl proti vedení České televize. Bývalý ministr kultury Antonín …