Ředitel BIS Michal Koudelka ve Sněmovně pronesl varovná slova: „Mnohem pravděpodobnější je jeho (Ruska) pokus o napadení jedné z členských zemí NATO, například v Pobaltí, s cílem otestovat rychlost a tvrdost reakce Aliance. Na to musíme být připraveni, proto musíme jasně a bezvýhradně deklarovat naši jednotu a odhodlání se bránit, protože jen tak můžeme ruského agresora odradit od tohoto velmi nebezpečného dobrodružství.“ Co na to říkáte? Dává to smysl? Případně je v pořádku, aby takto veřejně šéf kontrarozvědky hovořil?
Který národ více ublížil českému národu?Anketa
Pak ale není divu, že se hovoří o NATO jako o papírovém tygru s mozkovou mrtvicí.
Pokud jde o to Pobaltí, předpoklady k vyprovokování ruské reakce jsou plněny: rozšiřování NATO až k ruským hranicím považovali za provokaci vůči Rusku Koudelkovi zřejmě úplně neznámí lidé, jako George Kennan, Henry Kissinger, Zbigniew Brzezinski či William Burns, krom mnoha dalších. Jazykový útlak rusky mluvících obyvatel je v Pobaltí jevem, který EU cíleně ignoruje. Výstavba vojenských instalací NATO těsně u hranic s Ruskem je celkem běžnou praxí, stejně jako využívání vzdušného prostoru zemí NATO k útokům na Rusko, když již země NATO poskytují nejen výzbroj, ale i aktuální bojové informace. K dalším provokacím můžeme počítat pobaltskými státy nezakazované oslavy nacistických divizí z druhé světové války, stovky míst pojmenovaných po banderovcích.
Proto musíme Koudelkův výrok, že „Ukrajina je napadena ničím nevyprovokovanou agresí, stejně jako ČSR v roce 1939. Kdybychom byli nyní napadeni, Ukrajinci by pravděpodobně bojovali po našem boku.“ připsat člověku podlimitně prostoduchému.
Pokud jde o Koudelkovo veřejné vystupování, je v rozporu se zákonem, protože on chtě-nechtě vychází z informací, které se dozvěděl ve službě (BIS), avšak příslušný zákon stanovuje okruh adresátů, kterým BIS poskytuje informace – a veřejnost mezi nimi není! Je nutno připomenout zásadu, že zatímco občan může konat vše, co zákon nezakazuje, státní instituce může konat pouze to, co jí zákon nařizuje.
Koudelka se ve svém vystoupení chlubil celou řadou úspěchů. Například loňským zatčením čínského občana, novináře a údajného agenta, kterého “udělali” na onom slavném paragrafu činnost pro cizí moc náhodou zrovna v době, kdy nová vláda začala hovořit o jeho zrušení. Tím také vládou deklarovaná snaha utichla. Uspěla tedy BIS?
Koudelka na konto mýtu o vrbětických pachatelích z Ruska na této konferenci prohlásil, že je prý neuvěřitelné, že i „po uzavření vyšetřování Vrbětic s jednoznačným a jasným konstatováním, že viníkem jsou důstojníci GRU, se objevují osoby zpochybňující toto vyšetřování.“
Koudelka si plete konstatování s důkazním řízením před soudem. Krom toho se projevuje anticivilizačně, protože pochybnost je samým základem filosofie, jak učil například Ladislav Hejdánek, a filosofie patří mezi základy evropské civilizace. Koudelka se však staví proti zpochybňování, asi se mu líbí nezpochybnitelné manýry režimů typu třeba severokorejského.
Onen zavřený čínský nebožák zřejmě poslouží jako náběh k lepším časům, když bude propuštěn bez čehokoliv dalšího (s nezveřejněným odškodným a omluvami) jako symbol lepšících se česko-čínských vztahů před chystanou premiérovou cestou do Číny. Koudelka by ovšem měl být odvolán, aby to mělo nějakou váhu.
Podle šéfa BIS to je ovšem velký úspěch celé země, která tím díky práci své kontrarozvědky dokázala, že je hrdou zemí. Na odhalení a následné trestné řešení čínského agenta si prý troufne jen hrstka zemí světa a ČR k nim patří. Nyní už podle Koudelky Číňané i Rusové vědí, že si u nás nemohou dělat, co se jim zlíbí. Má Koudelka pravdu? Jak činnost jím řízené služby v této oblasti vnímáte?
To jsou jen tuny řečí, připomínající montypythonovské „kladení jedné věci na druhou“, jehož smysl je samoúčelný. Lidové rčení mluví o snažení uplést z exkrementu bič a zapráskat a pokud možno nesmrdět – zde je účelem vystrašit a zatáhnout obyvatelstvo do zbrojního šílenství, aby se politici nejen mohli opřít o vyděšené publikum, ale aby dokonce brali lidem od huby a dávali víc zbrojařům na přání samotných těch obíraných a odíraných!
Opět šla zcela nesmyslná řeč o procentech, ne o obranyschopnosti, protože kdyby se myslelo tímto směrem, došlo by se úplně jinam!
Koudelka toto všechno pronesl na konferenci “Aktuální bezpečnostní hrozby”, kterou organizoval poslanec ODS Pavel Žáček. Dále promluvil například generál Řehka, ředitel NÚKIB a další. Je cenné, že se možné hrozby zvenčí takto veřejně a otevřeně diskutují? Anebo by to naopak mělo zůstat pod pokličkou?
Není co by mělo zůstat pod pokličkou, protože to byla – jako vždy – jen žvanírna.
Neveřejná část konference se prý nesla i ve znamení izraelských zkušeností z moderních konfliktů. Organizátoři v této souvislosti zdůraznili „objevnou skutečnost“, že zkušenosti zemí z „první linie“ dnes podle nich nelze ignorovat. To fakt stojí za uspořádání konference, aby se člověk dozvěděl takovouto banalitu!
Nicméně – nic nebylo diskutováno, protože konference se konala, jako obvykle, zcela bez oponentů. Nezazněl tam jediný netuctový názor, všichni byli naladěni na stejnou vlnu a vzájemně si to pochvalovali. Není nad to být ve stádu. Cílem konference byla nesporně snaha podpořit vlastní (a budoucí!) pozice řečníků.
Fotogalerie: - Jednání vlády
A vlastně, lze to vnímat jako odbornou snahu nebo politickou spíše politickou prezentaci opozice za sekundování šéfů důležitých bezpečnostních složek státu?
Pomohu si odkazem na exministryni Janu Černochovou, která se vyjádřila na adresu náčelníka generálního štábu Karla Řehky velmi kriticky (jak bylo zveřejněno na stránkách PL). Velmi trefně zdůraznila, že obranyschopnost země se neposouvá rozhovory v médiích, ale konkrétní prací, návrhy a rozhodnutími. A že engéš Řehka nic konkrétního nenavrhl, i když řečí na veřejnosti měl jak Palacký.
Dodala veledůležitou věc, totiž že „náčelník generálního štábu není komentátor“! Jeho odborné aktivity měly být směřovány dovnitř, směrem k politikům, a ne si zbůhdarma třepit pysky na veřejnosti.
Přesně to samé platí i na ředitele BIS Koudelku.
Jakou snahu ze strany vlády Andreje Babiše směrem k této oblasti vidíte? Nezdá se totiž, že by premiér chtěl cokoli měnit, a to ani v rámci hojně kritizované BIS.
Babiš nemá rád problémy, proto je neřeší a vyhýbá se jim. V Koudelkovi mu ale roste problém, který mu bude komplikovat život čím dál víc, a kdoví, třeba ho to smete.
Byly by nějaké zásadní změny potřeba? A pokud ano, proč se do nich vláda nechce pustit?
Proboha, jaké změny mohou dělat politici, když ti, kteří sedí na místech, kde by měli sedět ti nejlepší odborníci, hovoří takovým ptydepe jako engéš Řehka: „Absence urgence pro nás může být fatální a mám obavy, že přes všechnu rétoriku tak skrz reálné skutky máme absenci té urgence.“
Od Koudelky se vláda kromě hladkých natoidních žvástů taky nic kloudného nedozví, konkrétně třeba, jaké skutečné hrozby jsou na obzoru a jaká rizika to přináší.
A vláda se nechala zapouzdřit těmi, kteří ovládají tento modus operandi, typický pro deep state, takže ji ani nenapadne hledat způsob, jak prolomit tu informační bublinu, v níž je sice trochu smrádek, ale teploučko.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Centrum pravidel a procesů ParlamentníListy.cz
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Jak hodnotíte rozhovor?
