Zúčastnil jste se tříletého výročí ruského zabrání Krymu. Jak to vypadalo?

Nejel jsem tam nějak zvlášť slavit, neviděl žádné ohňostroje. Pro mě to byla hlavně cesta za poznáním a v tomto smyslu splnila mé očekávaní. I dřív jsem pobýval na Jaltě, ale až nyní jsem navštívil nádherný Livadijský palác, kde probíhala Jaltská konference. A velmi se mi líbila myšlenka krymských politiků udělat tam obdobnou schůzku na nejvyšší úrovni.

Hovořili jsme s kolemjdoucími naprosto spontánně. Zúčastnili jsme se několika zajímavých rozhovorů s vedením Krymské republiky, s nezávislou organizací bojující za ochranu lidských práv, s hlavním muslimským muftím Krymu, s předsedy spolků menšin, např. krymsko-tatarského, řeckého, židovského, arménského, ukrajinského apod. Hovořili jsme s prezidentem, rektorem, profesory a studenty tamní inženýrské a pedagogické univerzity. Měl jsem takový pocit, že právě na Krym by měli jezdit odborníci z Evropské unie, aby se naučili zvládat migrační krize.

Byl tam s vámi český poslanec SPD Jaroslav Holík. O čem jste spolu hovořili?

Trošku už jsem znal pana Holíka po jeho setkáních s Rusíny během anabáze na Podkarpatské Rusi. Kdybych mluvil dnešním mainstreamovým jazykem, tak bych musel říct „anektované po válce krvavým diktátorem Stalinem a teď okupované mírumilovným demokratickým pučistou Porošenkem“. Jarda Holík není ani bruselským, ani pražským politickým byrokratem. Na Podkarpatí i na Krym jel, aby se osobně seznámil se situací na místě.