Zúčastnil jste se tříletého výročí ruského zabrání Krymu. Jak to vypadalo?
Nejel jsem tam nějak zvlášť slavit, neviděl žádné ohňostroje. Pro mě to byla hlavně cesta za poznáním a v tomto smyslu splnila mé očekávaní. I dřív jsem pobýval na Jaltě, ale až nyní jsem navštívil nádherný Livadijský palác, kde probíhala Jaltská konference. A velmi se mi líbila myšlenka krymských politiků udělat tam obdobnou schůzku na nejvyšší úrovni.
Hovořili jsme s kolemjdoucími naprosto spontánně. Zúčastnili jsme se několika zajímavých rozhovorů s vedením Krymské republiky, s nezávislou organizací bojující za ochranu lidských práv, s hlavním muslimským muftím Krymu, s předsedy spolků menšin, např. krymsko-tatarského, řeckého, židovského, arménského, ukrajinského apod. Hovořili jsme s prezidentem, rektorem, profesory a studenty tamní inženýrské a pedagogické univerzity. Měl jsem takový pocit, že právě na Krym by měli jezdit odborníci z Evropské unie, aby se naučili zvládat migrační krize.
Byl tam s vámi český poslanec SPD Jaroslav Holík. O čem jste spolu hovořili?
Trošku už jsem znal pana Holíka po jeho setkáních s Rusíny během anabáze na Podkarpatské Rusi. Kdybych mluvil dnešním mainstreamovým jazykem, tak bych musel říct „anektované po válce krvavým diktátorem Stalinem a teď okupované mírumilovným demokratickým pučistou Porošenkem“. Jarda Holík není ani bruselským, ani pražským politickým byrokratem. Na Podkarpatí i na Krym jel, aby se osobně seznámil se situací na místě.
Na Jaltě na nábřeží to vypadalo neuvěřitelně. Dost dobře mluví rusky, a proto sám chodil po promenádě a ptal se lidí na situaci a točil všechno na mobil. Lidi to nadchlo a postrčilo k otevřenosti. Bylo vidět, že to není chladný profík, tedy nějaký reportér se spálenou duší, vyzbrojený aparáty za tisíce dolarů a doprovázený podezřelým tlumočníkem a dvěma bodyguardy. Ostatně za ním tam chodila celá garda všemožných reportérů.
Pak dostal pětiletý zákaz na Ukrajinu...
Na konci Jarda řekl: „Tito Krymané jsou z připojení k Rusku šťastní!“ A to byl jeho osudový krok. Už příštího rána byl na Ukrajině prohlášen za personu non grata. Proto pozor! Kdo chce vědět o Krymu pravdu, musí na to být připraven. Člověk dostává „zákaz Ukrajiny“ jako i jiná vyznamenání, třeba Řád bílého lva. Podle mě je to hanba pro Ukrajinu. Trestá slušné lidi, kteří chtějí znát pravdu. Poslanci ČSSD, ODS, TOP 09 ji znát nepotřebují, takže se bát trestu nemusí.
Já mám také tohle ukrajinské vyznamenání. Byl jsem pozorovatelem na volbách v Luhansku. A kdybych řekl, že na ty volby dohlíželi opilí ruští kozáci, kteří oponentům mířili na hlavu kalašnikovem, tak jsem na Ukrajině vážený host. Takhle mi možná dají titul „dvojnásobná persona non grata Ukrajiny“. Je mi Ukrajiny líto.
Kdy začne provoz po mostě přes Kerčskou úžinu?
Podle plánů bude na konci roku 2018 most otevřen pro automobilovou dopravu. Určitý čas tam bude zkušební provoz a v půlce roku 2019 už se to tam rozjede do 120 kilometrů za hodinu. Ke konci roku 2019 bude otevřeno železniční spojení. Bohužel je tam hodně rizik včetně hrozby teroristických útoků ze strany ukrajinských polovojenských band nebo přímo Služby bezpečnosti Ukrajiny (SBU). Vždyť mají i mezinárodní podporu. Vyhodili do povětří elektrické stožáry, které na Krym přiváděly elektřinu. Mezinárodní společenství přitom tyto vandalské činy ani neodsoudilo.
Co si myslíte o prohlášení ukrajinského poslance Andreje Artemenka, že na Krym mohou mít nárok USA, protože jim SSSR nesplatilo dluh?
Ani se mi o tom nechce mluvit. Jde o kecy nějakého poslance nebo advokátského manšaftu, který se chce zviditelnit a možná i něco vydělat.
Někteří ukrajinští představitelé, třeba prezident Petro Porošenko, dnes již přiznávají, že blokáda Donbasu nikam nevede. Co vy na to?
Porošenko dnes může říkat, že blokáda nikam nevede a dobrovolníci, kteří ji organizují, jsou zločinci. Ale zítra se podle situace a politické žárlivosti k úspěchu fašistů postaví do čela hnutí „Ať žije blokáda“. Podle mého Porošenko a část ukrajinského establishmentu nechce zpětné připojení ani Donbasu, ani Krymu. Protože by v tom případě prohráli všechny volby. Kyjev a ukrajinští oligarchové mají z nepokojů velký zisk. Ostatně často jde o skrytou válku oligarchických gangů. Porošenko podpořil blokádu proto, že se s ním Rinat Achmetov nepodělil o zisky z obchodu s uhlím.
Kyjev často mluví o návratu „všech zemí do svobodné a unitární Ukrajiny“. Avšak v praxi tito vládci dělají něco úplně jiného. Už na začátku konfliktu s Krymem Ukrajina zahrabala buldozery kanál, po kterém na Krym přitékala voda z Dněpru. Severní selský Krym přežívá ekologickou katastrofu. Co na to přední evropští ochránci lidských práv? Nic! Pěstování rýže zaniklo, obrovské plochy se proměňují v neúrodnou pustinu.
Co si myslíte o zavraždění bývalého ruského poslance Denise Voroněnkova v Kyjevě?
Byl to kontroverzní politik. Co by říkali Češi, kdyby v JAR zavraždili Krejčíře? Humorné ale je, že hned po vraždě prezident Porošenko řekl, že v tom vidí stopu Moskvy! Je mi líto toho nešťastného vyšetřovatele, který má ten případ na starosti. Musí najít stopu Moskvy nebo lépe přímo stopu Putina. Když ji nenajde, má smůlu.
Začnou se USA s Donaldem Trumpem sbližovat s Putinovým Ruskem?
Osobně takovému vývoji nevěřím. Je to ale příjemný sen. Civilizační roztržky mezi těmito zeměmi jsou historicky příliš hluboké. Přitom Putin by mohl jít v tomto směru dost daleko. Má na to jednoznačnou důvěru lidí a koule. Ale Trump by musel jít proti liberálům v USA a EU, tedy proti mainstreamu. To nezvládne. Naopak bude muset pořád tlačit na Rusko a ukazovat své svaly, což Rusové nemají rádi. Jediné, co by se mohlo uskutečnit, je částečná spolupráce v boji s terorismem. V každém případě stojíme před další vlnou zbrojení. Bohužel.
Kdo je Alexandr Gegalčij?
Narodil se ruským rodičům v Užhorodě roku 1949. V letech 1967 až 1971 se stal inženýrem-mechanikem na Moskevské letecko-technologické škole. Pak absolvoval vědecká postgraduální studia v Moskvě, ale byl i poslancem. Roku 1992 dokončil školu tržního hospodářství pro vedoucí pracovníky ze SSSR při společnosti Karla Duisberga v Německé spolkové republice. Následně pracoval jako řídící pracovník některých podniků a vedoucí mezinárodních obchodních a výrobních projektů. Několik let má českou občanku a podniká jako zprostředkovatel obchodních transakcí po Evropě či Asii. Na Ukrajině je nežádoucí osobou, protože se v týmu zahraničních pozorovatelů účastnil voleb v Luhansku, ale i za to, že upozorňuje na neustálé pošlapávání práv Rusínů. Ostatně je i předsedou Mezinárodního fondu Ruská cena, který uděluje rusínským a ruským spisovatelům stejnojmenné ocenění.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
