Možná to přeženu, ale patříte ke „spoluviníkům“ toho, že na Pražském hradě sedí Miloš Zeman, a ne Karel Schwarzenberg. Nyní to vypadá, že si svou funkci užívá, ale dostat ho zpátky do politiky nebylo nic snadného. Na co jste ho nalákali?
Rozhodně bych v tomto případě svou roli nepřeceňoval. Byl jsem jedním z mnoha. My jsme se u Miloše Zemana scházeli buď jednotlivě, nebo se nás tam pár na Vysočině sešlo najednou. Já sám jsem ho na Vysočině navštěvoval téměř každý měsíc, bylo to takové oboustranné přání si vždy vyměnit názory, občas jsme si také udělali menší pěší výlet, v zimě pomalejší turu na běžkách. To byl ještě ve velmi dobré tělesné kondici. A spolu s dalšími jeho přáteli jsme se snažili dostat ho zpátky na politickou scénu. On se tomu zuřivě bránil, ale pak se najednou rozhodl, že ano. Snad k tomu přispěla i situace na tehdejší politické scéně. A tak se založilo Sdružení přátel Miloše Zemana. Stal jsem se prvním předsedou Sdružení, ale bral jsem to jen jako přechodný krok k tomu, abych tuto iniciativu rozhýbal, po půlroce jsem považoval tento úkol za splněný a vedení postoupil, předsedou se po mně stal Karel Srp, zakladatel a šéf Jazzové sekce, po něm pak Eda Zeman, bývalý ministr školství. Tím jsem to považoval za skončené. A pak se ještě dohodlo, že se v čele s Milošem Zemanem založí strana SPOZ, Strana práv občanů Zemanovci.
Takže jste neváhal a vstoupil do ní?
Já už jsem se tehdy na politické scéně nechtěl angažovat, mám už nějaký věk a do politiky jsem byl spíše vždy vtažen pro své profesní zkušenosti, ale Zeman chtěl, abych byl jedním ze spoluzakladatelů SPOZ. Ale vznik té strany nebyla jeho iniciativa, právě naopak. Ale když už ta iniciativa vznikla, tak chtěl, aby pod zakládající listinou byli podepsáni lidé, kteří mu byli nablízku a kteří s ním spolupracovali. Kromě něj to tedy byl exministr zemědělství Jan Fencl, Jaromír Schling, bývalý ministr dopravy, již zmíněný Eda Zeman a já. Stal jsem se tedy zakládajícím členem a snažil jsem se pomoci nově vzniklé straně v severních Čechách, kde jsem měl spoustu známých ze svého bývalého působení. Ale pak jsem z toho odešel, přece jen už něco z toho dění mi bylo cizí. Když jsem v roce 2002 odcházel z vlády a bylo mi ledacos nabízeno, tak jsem odpovídal, že považuju za morální – bylo mi tehdy dvaasedmdesát a půl roku – že člověk má zvolit vhodný okamžik, kdy odejde. A že chci odejít jako úspěšný ministr a místopředseda vlády, tak se už nebudu v ničem angažovat. Pak jsem se sice ještě, jak už jsem zmínil, zaangažoval, ale dovolím si vypůjčit slova T. G. Masaryka, jestli to není příliš neskromné. Když končil ve funkci prezidenta, tak vyslovil větu, která mi je velice sympatická. Řekl: „Budu se na vás ještě chvilku dívat“. Takže já, když jsem končil, jsem také řekl: „Budu se na vás ještě chvilku dívat“. A snažím se, i když jsem leckdy také do něčeho vtažen, toho držet.
Můžete prozradit, od koho zmíněná nabídka po čtyřech letech ve funkci ministra průmyslu a obchodu přišla a čeho se týkala?
Když jsem odešel v roce 2002 z vlády, tak mi Vladimír Špidla, tehdy již předseda nové vlády, nabídl, abych šel dělat předsedu dozorčí rady ČEZu, že mě tam potřebuje z odborného hlediska. Ale já jsem to odmítl, protože jsem říkal, že když jsem vlastně ten super ČEZ vytvořil, včetně dokončení Temelína, tak by bylo nemravné, abych se tam stal předsedou dozorčí rady. Všichni by si řekli, že jsem si to vytvořil pro sebe, nebo že to byla za to jakási odměna. Dnes si říkám, když vidím, jak to teď vypadá, jestli to nebyla hloupost, tahle moje morální zásada, kdy jsem se takto nerozhodl poprvé.
Psali jsme:
Miloše Zemana jste pomáhal dostat zpátky do politiky, ale jste teď po třech letech, co je na Hradě, rád, že jste ho k tomu přemluvili, vzhledem k tomu, co se kolem něj děje ve společnosti, v médiích, jak je napadán, kritizován a osočován?
Jednoznačně ano. Považuji Miloše Zemana za velkého člověka. Je to člověk s obrovským intelektem, s ohromným nadhledem, přesahujícím běžný rámec politiků u nás. Je to člověk, který vždy říká své názory, které nemusí být v souladu s názorem většiny, říká je otevřeně, říká je nezaobaleně a jsou situace, kdy sklízí bouři nevole a bouři nesouhlasu, ale já si myslím, že ve většině případů, a to myslím v obrovské většině případů, mu vždy ten následný vývoj dal za pravdu. Ale také se mu přisuzují postoje, které on zásadně nesdílí. Někde jsem četl článek, který vyzněl, jako by byl proti Evropské unii. Co pamatuji Miloše Zemana, tak byl vždy zastáncem Evropské unie. On je Evropan s velkým E, ale přitom má zásadu, že musí být zachována svébytnost České republiky. Takže spojuje dvě věci. Je Evropan a současně je člověk s velkým národnostním cítěním.
Dokážete se vžít do jeho pozice, v níž čelí nejen kritice, ale od mnohých i zášti a nenávisti?
V malém jsem to zažil na vlastní kůži, třeba když jsem preferoval blízké vztahy s Čínou. Také jsem byl napadán, když jsem prosazoval jadernou energetiku, a z řady dalších důvodů. Publikovaly se také o mně lži a polopravdy, což bývá leckdy ještě horší. Ale to jsou jen takové malé střípky proti tomu, že on prosazuje, prezentuje a hájí svá stanoviska, argumenty a názory, doporučení v obrovských mezinárodních problémech, kauzách, je neustále z něčeho osočován, ale jak už jsem říkal, vývoj mu pak vždy dá s určitým odstupem – zatím co jsem měl možnost sledovat a vyhodnotit – za pravdu. On je člověk s pevnými zásadami, se sociálním cítěním a je to člověk s reálným pohledem na svět bez ohledu na to, jaký vítr a odkud zrovna vane ve veřejném mínění.
Neměl by ale být jako prezident diplomatičtější ve svých vyjádřeních, protože pak se stává terčem nenávistných výlevů? Znáte ho dobře, to mu to nevadí, nic to s ním nedělá?
Já bych řekl, že Zeman je svým způsobem geniální. A každý geniální člověk má své určité osobnostní rysy, které nemusí být každému sympatické. Když vezmu společenské chování a vystupování Einsteina, tím nechci srovnávat dva úplně odlišné obory, ani velikost Einsteinových myšlenek, které jsou nadčasové, nadnárodní, ale vezměme si jeho chování, jeho oblékání, tak vždy zvláštnost vystupování, zvláštnost vyjadřování, všechny tyhle aspekty jsou u těch geniálních lidí trošku daní za to, že ti lidé jsou na druhou stranu v něčem vynikající.
Ing. Miloš Zeman
Nebudeme se bavit o přístupu k migrantům, jenž mu odpůrci hodně otloukají o hlavu, ale o tématu Vám blízkém. Jak jste vnímal tu lavinu kritiky, která se strhla, když měl jet Miloš Zeman poprvé ve funkci prezidenta do Číny, nebo i před tou jeho druhou cestou, kdy byl vykreslován některými politiky a médii skoro jako škůdce země?
Já mám s Čínou nadstandardní vztahy. Ještě jako generální ředitel velké akciové společnosti jsem založil v Číně společný podnik. Bohužel tři roky po mém odchodu zanikl společně s mateřskou firmou jako řada dalších vlivem destrukční transformace národního hospodářství devadesátých let. Byl jsem ve velice přátelských vztazích s první místopředsedkyní čínské vlády paní Wu Y. Byl jsem také spolutvůrcem posledního úspěšného vývozu velkého investičního celku do Číny – elektrány Šen-tchou za osm miliard korun. Myslím, že od té doby se žádný vývoz tak velkého investičního celku nikam neuskutečnil. Pomáhal jsem těm kontaktům. A Miloš Zeman jako premiér mimo jiné podepisoval s předsedou čínské vlády v roce 1999 garanční smlouvu nad tou elektrárnou v Šen-tchou, takže už ke konci devadesátých let Zeman s Čínou spolupracoval. Byli jsme tam spolu na státní návštěvě právě v tom roce 1999. Kontakty s Čínou měl dlouhodobé. A ještě malá poznámka. Pokud vím, tak Čína nikdy ve své historii nevyvolala válečný konflikt.
Ale není s podivem, že kritiku za kontakty s Čínou schytával Miloš Zeman až ve funkci prezidenta?
Samozřejmě se tomu musím jen pousmát. V předstihu pěstoval kontakty s Čínou a byl za to tvrdě kritizován, dnes se tam horempádem všichni derou a už nikdo nevezme zpátky, jak ho za totéž odsuzovali. Jeho pohledy na záležitosti na Středním východě, na situaci v Rusku, spolupráci s Čínou a další jsou podle mě pohledy, které jsou zbaveny nějaké ideologické předpojatosti, ale jsou to výstupy zdravého a racionálního rozumu. Neštěstím Zemana je to, že říká věci daleko dříve, než jsou potom oficiálně akceptovány, že si je dovolí říct naplno a někdy dost nevybíravým způsobem. A také to, že své lidské slabosti na rozdíl od jiných nijak nezakrývá. V každém případě je to člověk, kterému bytostně leží na srdci osud českého národa, existence Evropské unie, ale hlavně blaho tohoto národa. Samozřejmě ne všechny jeho výstupy jsou zaobaleny společenským pozlátkem, říká věci natvrdo, jak je cítí, jak je myslí, ale myslím si, že to je náš nejvýznačnější politik současné doby.
Když jste mluvil o tom, jak se všichni derou o možnost spolupráce s Čínou, tak jsem si vybavil, jak okázalé přijetí nachystal britský královský dvůr čínskému prezidentu Si Ťin-pchingovi během loňské říjnové návštěvy včetně jízdy centrem Londýna v pozlaceném kočáře s královnou Alžbětou II. V listopadu pak byl na státní návštěvě Číny i premiér Bohuslav Sobotka. Nepřišlo Vám trošku nefér od předsedy vlády a ČSSD to, že v souvislosti se svou cestou do Číny nezmínil, co pro spolupráci České republiky a Číny udělala i hlava našeho státu?
Nechci říct, že to je české specifikum, ale věci, které se s odstupem času uznávají jako prospěšné a významné, tak samozřejmě překryjí ty předchozí kroky. Pokud někdo předbíhá určité události nebo určité všeobecné vnímání, tak je vždy terčem kritiky. A ti kritici jsou mnohdy lidé, kteří pro svou odbornou fundovanost nebo spíše nefundovanost by měli spíš mlčet. Ale, bohužel, lidé, kteří nepodléhají momentálním náladám, tlakům, momentální názorové vlně nebo vlně, kterou se snaží společnosti někdo podsouvat, tak jsou vždy terčem útoků a posměšků. A Zemana je potřeba vnímat jako prezidenta republiky, ale také jako člověka se všemi přednostmi a klady, ale i se všemi nedostatky, protože i prezident je člověk. Důležité je to, že jeho přednosti, klady a prozíravost daleko převyšují to, jestli se někomu nelíbí, jak chodí nebo jak se někdy vyjádří. Já vnímám Zemana jako velkou osobnost a myslím si, že si zaslouží plnou úctu národa.
V rozhovoru pro Parlamentní Listy.cz koncem roku nám publicista a jeden z jeho kritiků Jefim Fištejn řekl, že když má prezident tak malé země, jako je Česká republika, nadstandardní vztahy s velmocemi, jako jsou Čína a Ruská federace, tak to je dáno nadstandardním hrbením před těmito velmocemi. My prý z toho nic nemáme, ale oni nás využívají jako takovou výspu do Evropy. Berete Zemanův vztah s politickými špičkami těchto zemí jako Zemanovo hrbení se před velmocemi?
Tomu se nemůžu jen pousmát, to se musím hlasitě zasmát. Protože jestli je Zemanovi něco cizí, tak je to, že by se před někým hrbil. Naopak si myslím, že Zeman je člověk, který má svoje osobní, jednoznačně vyhraněné názory a je to beran, který ze svých názorů nesleví. Kdyby cokoli, tak to poslední, co by Zeman dělal, by bylo, že by se před někým hrbil. On své názory dává jasně najevo a pevně si za nimi stojí. V tomhle směru, že by se Zeman před někým hrbil, nebo že by si nechal vnutit nějaký názor, že by se skláněl před nějakou oficiální politikou, je hloupost. Zeman je svůj a svůj zůstane.
Kdy jste se vy dva vlastně poprvé setkali?
Znám se s Milošem Zemanem z období krátce před listopadem 89, kdy jsme se poznali na jedné besedě, kam jsme ho s kroužkem spolupracovníků pozvali po jeho slavném článku v Technickém magazínu, kdy odvaha ještě byla drahá a neležela volně na chodníku. No a pak následovalo naše letité přátelství a spolupráce. Teď už se vídáme velice zřídka, já se nikam nederu, protože vím, že prezidentský úřad vyžaduje obrovské úsilí a obrovské množství času vzhledem k tomu, jak se tomu věnuje. Ale tak, jak ho celá léta znám, velice často jsem se s ním soukromě stýkal, zejména v době kdy byl na Vysočině, tak to poslední, co bych mu vůbec podsunul, je, že by se před někým hrbil. Jak už jsem řekl, on je naprostý beran a když přijme nějakou zásadu, tak to už by musel být nevímjaký argument, aby to změnil.
Vzpomenete si přesto na nějaký případ, kdy v něčem významnějším obrátil?
Změnil názor – a na tom jsem byl také spolupodílníkem – na průplav Dunaj-Odra-Labe. Nejprve byl tvrdý odmítač tohoto projektu, ale pak se stal jeho tvrdým zastáncem. Zaplaťpánbůh za to, protože je to projekt, který tu existuje ještě z dob Rakouska-Uherska a je to obrovsky nosný program, díky němuž se můžeme stát vodní křižovatkou Evropy. Průplav by spojil tři moře – Černé, Severní a Baltské – a měl by obrovský obchodní význam. Například naše hutě jsou snad jediné hutě v Evropě, které neleží na vodních cestách. Ty by jim zajistily svoz surovin do hutí, transport materiálu a hotových výrobků z hutí, dalšími efekty průplavu by byly rekreační možnosti, ochrana před záplavami a tak dále. To je jedna z mála věcí, o níž vím, že Zeman změnil názor. Nikdy nebyl odpůrcem jaderné energetiky, ale byl její střízlivý hodnotitel. Když se ale přesvědčil o přínosu jaderné energetiky pro Českou republiku, tak se stal i jejím horlivým zastáncem. Jinak si nevzpomínám na nějaký zásadnější případ, kdy by změnil svůj názor o sto osmdesát stupňů, ale nakonec on sám hodnotí své dřívější omyly ve své knize „Jak jsem se mýlil v politice“.
Ještě zpátky k Číně a také k Ruské federaci. Neposouvá Miloš Zeman blízkými vztahy s nimi Českou republikusměrem na Východ, z čehož ho jeho kritici osočují?
My jsme jednou hodně doprava, jednou hodně doleva, jednou hot, podruhé čehý. Spousta našich představitelů vždy podlehne nějaké „módní vlně“, nějakému zrovna žádanému názoru, nějakému silnému vlivu. To Zeman, si myslím, drží vyvážený vztah. Ví, že Česká republika, byť jako člen Evropské unie, musí udržovat vyvážený vztah mezi Západem a Východem a že by České republice neprospělo, aby se zcela jednoznačně přimkla tam, či onam. Samozřejmě respektujeme všechny naše závazky, které vyplývají z českého členství v Evropské unii i v NATO, ale to samozřejmě neznamená, že bychom neměli do tohoto prostředí zasadit svůj vlastní názor, své vlastní postoje. A já si myslím, že Česko by mělo tak, jak to prosazuje Zeman, držet vyváženou politiku a udržovat dobré vztahy jak se Západem, tak s Východem.
Nedávno jste se s Milošem Zemanem viděl při setkání „první a poslední úspěšné vlády po převratu“. Jak ho oproti dřívějšku změnila funkce hlavy státu?
Setkali jsme se na tradičním, každoročním „zabíjačkovém posezení“ v Hodoníně, na statku bývalého ministra zemědělství Jana Fencla, rodového to, úspěšného sedláka. Prezident Zeman byl opět Zeman, jak ho léta známe, snad trochu unavenější, ale stále kamarádský, neopomněl tradičně zamíchat ve venkovním kotli zabíjačkovou polévku, živě a zajímavě podebatovat s námi o věcech osobních i celospolečenských, zasmát se a pobavit, s chutí konzumovat jednotlivé zabíjačkové chody. Znovu jsme se přesvědčili, že je to člověk s vysokým společenským i časovým nadhledem, pevným názorem, a tím opět i výborný kandidát do příštích prezidentských voleb.
Copak od něj víte, že už se rozhodl znovu kandidovat?
Přímo takovou informaci od Miloše Zemana ani z jeho okolí nemám, o tom panuje velké ticho. Ale mohu tak usuzovat z některých náznaků. V první řadě dá pan prezident určitě na misku vah to, že mu dnes důvěřuje téměř sedmdesát procent obyvatelstva. To neznamená jenom příjemný pocit, že lidé takto pana prezidenta berou, ale vysoká důvěra je i jakýsi druh závazku. A když minulou sobotu pořádala Kancelář prezidenta republiky koncert dechové hudby Hradní stráže k připomenutí tříletého výročí působení Miloše Zemana v čele státu, tak před ním přednesl pan prezident projev, spatra jako obvykle, a řekl v něm zajímavou větu: „Doufám, že se tady ještě párkrát uvidíme“. A smál se. My se smáli také, protože jsme to považovali za signál. Tyto koncerty se totiž konají k výročí zvolení, takže v rámci prvního funkčního období by bylo už jen jedno výročí a nová přímá volba. Takže alespoň pro mě byla slova „párkrát se tady ještě uvidíme“ signálem, že je spíš rozhodnut znovu kandidovat. A ta slova určitě nepotěšila jenom mě, ale všechny jeho příznivce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
