Slavíme už třicet let od sametové revoluce. Vzpomenete si ještě dnes, co jste 17. listopadu před třiceti lety dělal? Jak jste prožíval ty revoluční dny?
Já jsem se účastnil v roce 89 prakticky všech demonstrací, manifestací, počínaje shromážděním na Škroupově náměstí v Praze, kam jsem se šel podívat, kdo je to vlastně ten Vašek Havel. Vůbec jsem ho totiž neznal. Věděl jsem i o tom, že se mají sejít studenti na Albertově. Ale vůbec mě nenapadlo, že se to může takto zvrhnout, že z toho bude klíčová demonstrace. To jsem se pak dozvěděl až z Hlasu Ameriky.
Když zmiňujete Václava Havla, jak ho dnes s odstupem těch let vnímáte?
Václav Havel byl vůdčí figura, udělal fůru výborné práce. Ale po roce 1989, co se stal prezidentem, a hlavně pak poté, co umřel, tady začal být budován kult Václava Havla. Přesně stejně, jako byl v Sovětském svazu budován kult Stalina. Nadšení havlisté, pravdoláskaři, Havla zbožňují. Tvrdí, že to byl nejlepší prezident vůbec a absolutně odmítají uvažovat o tom, že by se dopustil nějakých chyb. Ale on se dopustil chyb. Počínaje tou naprosto nesmyslnou a hloupou amnestií, kdy vypustil kriminálníky do ulic. A ti se za mříže z velké části zase během pár měsíců vrátili. To byla jedna velká hloupost. A nebyly to jen hlouposti.
On svým způsobem podvedl národ. Řekl, že poté, co dojde k prvním prezidentským nebo parlamentním volbám, odstoupí a že se prezidentem stane někdo jiný. No, kdyby to udělal, tak byl respektován v celém národě. A milován jakožto vynikající člověk, který se zasloužil o pád režimu a který drží slovo. Ale on se držel té prezidentské funkce, i když už na konci to bylo opravdu trapné a jeho zdravotní stav se viditelně zhoršoval. Držel se toho jako, víte co, košile. Tím se ztrapnil a u mnoha lidí ztratil veškeré sympatie. A dneska nám ČT a některá další média, která jsou ovlivňována těmi pravdoláskaři, neustále cpou legendu 17. listopadu, legendu Havla, kult Havla... A když se tlačí moc na pilu, tak to má u mnoha lidí naprosto opačný dopad. Lidé jsou z toho znechucení, otrávení a začínají i třeba nespravedlivě Havla kritizovat za všechno.
Budete letos, 30 let od sametové revoluce nějak slavit, vzpomínat? Vyrazíte na nějakou akci?
Mně přijde slavit po 30 letech pád komunistického režimu stejně naivní a hloupé, jako kdybychom slavili v roce 1948 pád Rakousko-Uherska. Co k tomu víc říct. Nehledě na to, že proč něco slavit, když nás slavením zásobuje už měsíc Česká televize.
Ohledně toho, kdo se vlastně zasloužil o pád komunistického režimu jak u nás, tak v celém východním bloku, existují různé výklady. Mluví se například o tlaku Charty 77 a dalších disidentských skupin, nebo o tom, že Gorbačov povolil v SSSR „otěže“ a dal KSČ najevo, že je v tom sama... Jak to vidíte vy? Co stálo za sametovou revolucí u nás a za pádem režimu i v dalších zemích?
Já se vždycky snažím být objektivní. Takže, vidím tady zajímavý přínos Charty 77 a ten přínos vidím hlavně v tom, že nás zviditelnila v západní Evropě a v Americe. To bylo velice důležité. A měla ještě určitý malý dopad na tuzemské občanstvo, ale jenom na ty, kteří, stejně jako já, poslouchali Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. Ale to bylo popravdě řečeno minimum lidí.
Protože, dívejme se na to objektivně, drtivá většina lidí prostě neposlouchala Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky, takže to na ně mělo nulový dopad. A drtivá většina občanů této republiky, vůbec neměla tušení, kdo to vlastně je Václav Havel. Za tu snahu mu patří obdiv, za to, že si to odseděl v kriminále…
Ale že by to mělo nějaký praktický dopad na pád režimu, to si myslím, že je naprosto směšné. Ten režim padl proto, že padl ve všech zemích kolem nás. Počínaje Polskem, východním Německem, Maďarskem... A my jsme byli úplně poslední, takže byla jenom otázka, jestli by padnul 17. listopadu nebo 17. ledna. Ale že by na to Charta měla nějaký zásadní vliv, to si nemyslím.
Jak s odstupem času vidíte 90. léta? Mnozí v nich přišli o práci a museli si zvykat na jinou. Jiní říkají, že to byla léta úplné a dokonalé svobody, příležitostí atd. Jak je vnímáte vy?
Jestliže jsme tady žili čtyřicet roků v komunistické nesvobodě, tak se nedá očekávat, že všichni budou okamžitě myslet nějak jinak. Takže, někteří přišli o práci. Někteří, kteří neinvestovali dobře, přišli o peníze v kuponové privatizaci. Třeba já si na ni vůbec nestěžuji. Nehledě na to, že jsem byl vždy velký obdivovatel Václava Klause staršího, ale samozřejmě jsem vnímal, že se dopustil i pár chyb. To se asi dopustí každý. Vážím si Klause za to, jak to má v hlavě srovnané a jak je daleko, řekl bych, lepší a větší prognostik než celý Miloš Zeman.
A když se podíváme na celých těch třech třicet porevolučních let, co jsme podle vás od roku 1989 získali, a co jsme případně i ztratili?
No, lidi byli velmi naivní. Mysleli si, že když padne socialistický režim, že rázem budou mít všichni na růžích ustláno a netušili, že to přinese také určitá úskalí. Hlavně, že to přinese osobní odpovědnost, osobní iniciativu. Já jsem třeba už někdy v 90. letech začal vydělané peníze vkládat do investičních fondů, do penzijního fondu. Ale drtivá většina lidí to nedělala. Nebyli na to zvyklí. Byli zvyklí na to, že se stát o ně postará, že jim dá nějaký důchod... Když si vzpomenu, jak jsme všichni oslavovali 17. listopad, všichni jsme byli spojení, žádné rozdělení národa neexistovalo... Jenže pak se ukázalo, že jsme si to každý představovali trošku jinak.
Psali jsme:
Když porovnáte dnešní atmosféru související právě s rokem 89 a atmosféru, která byla v tuto dobu před deseti lety, tedy v roce 2009, jak to vidíte?
Že ta země je naprosto rozdělená na dvě části. Na menší a větší. Ideologicky rozdělená. Je to trapný, hloupý. Kvůli politickým názorům se dnes rozcházejí třeba i staří kamarádi. Je to děsný, ale asi logický. Nedá se s tím nic dělat. Třeba v Americe je to úplně stejné. Tam Trumpovi příznivci nenávidí Obamu, a naopak. Je to normální běh lidské společnosti. Žijeme v demokracii, takhle to je a jinak to nemůže být. Jenom mě zaráží ten nedostatek objektivity a schopnosti vnímat argumenty protistrany a urážlivá vulgární debata, která se o tom vede.
Říkáte, že je naše země rozdělená na menší a větší část. Můžete to trošku víc upřesnit?
To vyplývá z toho, kolik lidí volí Babiše, kolik lidí sympatizuje se Zemanem, a kolik lidí je nenávidí. Takže podle toho, co tady vidím, tak je tu menší část lidí, kteří jsou, jak se říká, nadšení havlisti a volí TOP09 a STAN a tak dále... a pak je tady ta větší část lidí, která si myslí – „už s tím běžte prosím do háje“. Proč? Protože když se moc tlačí na pilu, tak to má naprosto opačný dopad.
A jak vidíte svobodu slova v České republice? Je někdo, kdo ji, podle vás, ohrožuje?
Ne, svoboda slova podle mne funguje. Protože za socialismu, když jsme vyslovili nějaký „nepřátelský“ názor, a stačilo to třeba jen v hospodě, tak nás za to někdy i zavřeli. Tady žádná svoboda slova neexistovala. Dneska máme téměř absolutní svobodu slova. Až na to, že nás facebook občas zablokuje, tak můžeme říkat, co chceme. A nikoho to nezajímá, nikdo to neposlouchá. Nemá to žádný dopad. Ty lidi, co jsou u moci, vůbec nezajímá, co říkáme. Z toho nemají žádný strach. Ale svobodu slova máme.
Ohrožení nezávislosti České televize je prý právě ohrožením demokracie, ozývá se z některých míst. Je tomu skutečně tak?
Především, Česká televize vůbec není nezávislá. Takže není co ohrožovat. Česká televize je velice závislá. Je to všechno propojené. On si to málokdo uvědomuje. Ale tady je to v podstatě ovlivňováno nejen těmi pravdoláskaři, ale i Bakalou, který financuje Respekt, kde má Erika Taberyho.
V ČT je na význačném postu jeho matka, paní Taberyová. A průzkum veřejného mínění dělá CVVM, a kdo jej řídí? No přece manželka Erika Taberyho z Respektu. Takže ty výsledky jsou podle mého názoru naprosto zmanipulované, já jim už nevěřím vůbec nic. To není průzkum veřejného mínění, to je pokus o manipulaci veřejného mínění, co z nich padá.
Tak jako za Stalina byl národ ovládaný filmem, za Goebbelse rádiem, tak dnes je ovládán televizí. A kdo má tu takzvanou v uvozovkách nezávislou televizi, tak má největší vliv na myšlení a na volební výsledky většiny národa. Protože většina národa má úplně jiné starosti, než se zajímat o politiku. Lidé chodí do práce a pak si řeknou – no tak, abychom alespoň něco věděli, tak si pustíme v sedm večer zprávy ČT. Je to tak snadné ovlivňovat myšlení lidí.
Oponenti Miloše Zemana a Andreje Babiše obviňují prezidenta a premiéra z ohrožení svobody a demokracie. Příznivci Zemana a Babiše zase obviňují ty druhé, že chtějí uchvátit moc v Česku, třeba pomocí demonstrace Milionu chvilek na Letné 16. listopadu. Jak to vidíte vy?
Oni tvrdí, že obhajují svobodu slova, svobodu jako takovou, a demokracii. Někdo jiný ale zase může namítnout, že jsou to v podstatě anarchisti. Pokud budu popírat výsledek voleb, tak to je anarchie. Ale všimněme si – oni neříkají, že by něco Zeman konkrétně dělal špatně. Oni si vymýšlejí ty nesmysly, jako třeba že létá do Číny... Ale tam létají všichni potentáti z Evropy i z Ameriky. Obviňují ho, že je sympatizant Moskvy. Ale jakýpak sympatizant? Vždyť to jsou všechno jen takové bláboly, takové výstřely do vzduchu.
A Babišovi vyčítají, že byl členem komunistické strany a byl registrován jako agent StB. Ale zase ho neobviňují z toho, že by té republice škodil. A to je moc málo na to, aby tady provedli nějaký „převrat“, dirigovaný masou 200 tisíc lidí, nebo kolik jich na té Letné bylo. To je prostě nemyslitelné. Ale ono to není jenom u nás. V té Americe je to to samé. Tam se Demokratická strana snaží svrhnout Trumpa naprosto směšnými argumenty. A ví, že to nikam nepovede.
U nás si myslí, že když budou pokřikovat na nějakých shromážděních, že svrhnou legálně zvoleného prezidenta a premiéra. Na základě toho, že jsou jim hlavně nesympatičtí. Tak to je absurdita. A já jsem hlavně zvědavý, jak dopadnou Milion chlívků teď na Letné. Protože by mě zajímalo, jestli začne zima a bude sněžit, kolik se tam těch nadšenců sejde.
38 procent Čechů starších 40 let dle průzkumu tvrdí, že za socialismu bylo lépe. Čím to je? Je to tím, že zde stále působí komunistická propaganda, jak také k tématu padlo? A mají v něčem pravdu?
Já si myslím, že i ti odpůrci mají svým způsobem pravdu. Jsou to Češi, kteří žili v socialismu. Byli relativně spokojení. Měli svoje jistý, takový ten smrádek a teploučko. A hlavně byli mladí. Já si vůbec nemyslím, že za socialismu bylo lépe. Bylo daleko hůře. Nebylo žádné zboží, na všechno se stály fronty, nemohli jsme se podívat ani do té Jugoslávie bez nějakého příslibu. Takže já vůbec ten režim nepreferuji. Bylo to všechno daleko horší. Ale byla tam i určitá světlá místa a já chápu, že ti lidi říkají: „No, sice v té televizi byly jen dva programy, ale ty filmy, které jsme tam viděli, byly alespoň kvalitní.“ Samozřejmě, že některé byly manipulativní. Ale my jsme věděli, že když tam bude bulharský film, tak se na to prostě nebudeme koukat. Ale těch slátanin dnes, které tady vidíme z té levné americké produkce, těch je tady tolik, že je spíš problém si něco rozumného z toho vybrat.
Řekl bych, že v té současnosti je toho na lidi prostě moc. Jsou z toho zmatení, neorientují se. A já se jim vůbec nedivím. Ten socialismus byl sice hrozný systém, ale ta doba před rokem 89 měla jednu určitou výhodu. Byla přehledná. Věděli jsme, kdo je kamarád, kdo je nepřítel... Věděli jsme, že ti hodní lidé, kteří nám chtějí pomoct, žijí v západním Německu, nebo v Anglii, nebo ve Francii. A dneska? Všechno je jinak. Socialismus se přestěhoval z Moskvy do Bruselu. EU je dnes novou mírně modifikovanou verzí RVHP. Takže lidi už neví, co si mají myslet. A protože nemají čas se politice věnovat, tak jsou z toho zmatení. A říkají si – „no tak alespoň ta ČT nám poví, co si máme myslet a koho máme volit“. No to je naprostá pohroma, tohle. Lidi rezignovali na vlastní úsudek, vlastní schopnost orientovat se v informacích. Samozřejmě, ne všichni. Zaplaťpánbůh za internet a facebook, protože ti lidi, kteří jsou ochotní se tomu věnovat, tak ti si tam ty informace můžou najít.
Mimochodem, dramatik, scenárista a herec Zdeněk Svěrák se vyjádřil, že před třiceti lety netušil, že na nás padne pohroma, jakou dnes prožíváme. Demokratické instituce dle Svěráka nefungují a technologie se zneužívají k matení myslí milionů lidí. „Je to především Putinova úspěšná kybernetická válka,“ uvedl v rozhovoru pro Deník N. Naději vkládá do studentů a mladých lidí. Padla na nás po třiceti letech od „sametu“ pohroma? A můžou nás zachránit jen mladí lidé?
No, já tady absolutně nevidím žádnou pohromu. Pan Zdeněk Svěrák, je geniální scenárista, jeho filmy jsou úžasné, ale mám takový pocit, že je v té současné době utopený, stejně jako mnoho lidí, a že prostě zase jenom spoléhá na to, co mu říkají jeho pravdoláskařští přátelé. On tady blouzní, že to je především Putinova kybernetická válka. My žádné důkazy o tom, že proti nám Putin vede nějakou kybernetickou válku, nemáme.
Tady o tom jenom mluví ten Koudelka z BIS, a většina národa si z toho dělá legraci. Protože on není schopen předložit jediného špiona, jediný důkaz, že se nějaká kybernetická válka vede, ani jediný důkaz o tom, že je řízena z Číny nebo z Ruska. To jsou jenom výkřiky do tmy.
A pan Svěrák to prostě bere jako hotovou věc a vkládá naději do studentů a mladých lidí. Že na nás padla pohroma? Že nás mohou zachránit jen mladí lidí? No... když vidím, jak tady funguje Pirátská strana, jaký chaos zavedla v Praze a jak se mezi sebou hádají a rvou jako psi, tak si říkám – tito lidé nás mají zachránit? Tak o tom mám dost velké pochybnosti.
Na křtu knihy. Foto: archiv P. Černocký
Psali jsme:
_635936240820164861.jpg&id=111284)
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
