Jak se podle vás bude vzpomínat na právníka, profesora, poslance, legislativce a sociálního demokrata Zdeňka Jičínského? Co přinášel do české politiky?

Zdeněk Jičínský se nikdy nedral do popředí, proto širší veřejnost ani pořádně neví, jak výrazný otisk na naší zemi a její legislativě zanechal. Například v druhé půlce šedesátých let prosadil federativní model uspořádání vztahu Čechů a Slováků, na což po roce 1989 navázal jako poslanec Federálního shromáždění.

Nebo že byl v okamžiku zlomu stěžejním spolupracovníkem Václava Havla, kterému radil ohledně ústavního práva, legislativy i při vyjednávání s odcházejícím komunistickým režimem. Žádný jiný politik se tak výrazně nepodepsal na podobně zákonů v posledních třiceti letech jako Zdeněk Jičínský. Kromě toho byl ale ztělesněním politiky věcné, klidné a nekonfliktní.

Zdeněk Jičínský patřil k veteránům českého parlamentu i ČSSD. Máte s ním nějaký osobní zážitek, který by jej charakterizoval?

Poprvé jsem se s ním potkal v roce 2003, když jsem začal spolupracovat s tehdejším premiérem Vladimírem Špidlou. Ve Sněmovně jsem několikrát sehrál roli spojky mezi ním a Zdeňkem Jičínským. Byla pro mne velká škola sledovat, jak důkladně a s nadhledem promýšlí, skoro bych řekl, až rentgenuje vládní legislativní předlohy. Byl velmi pracovitý a uměl být též velmi kritický.