Život po covidové pandemii se už dostává do celkem normálních kolejí. Funguje to tak nyní i v kultuře? Omezují stále vaši činnost některá protiepidemická opatření, jež mohou odradit návštěvníky a snížit tak počet publika na vašich akcích? Musí se také u vás lidé prokazovat negativními testy proti covidu či dokladem o očkování, je nutné zachovávat na koncertech rozestupy, nosit respirátory atp.? A jsou podle vás tato nařízení vůbec reálná, tedy splnitelná, při koncertech?
Tak za současných klimatických podmínek – velkých veder – mi například nepřipadá moc smysluplné nošení respirátorů na akcích a také zákaz konzumace nápojů. To už ani není o nějakém zisku z prodeje, ale jde o zdraví, aby někteří lidé třeba nezkolabovali na koncertu, který trvá někdy i dvě hodiny.
Co se týká kontrol, tak naši pořadatelé se jistě mohou někoho zeptat, zda byl testován či naočkovaný, nejsem si však jistý, jestli by měli oprávnění k tomu někoho kontrolovat či pak vykazovat z akce. To si myslím, že jim po právní stránce ani nepřísluší. U vchodu do sálu máme samozřejmě vyjmenované, co by měl účastník koncertů mít, ale to pak může kontrolovat jen příslušná odpovědná osoba. Je to tedy na odpovědnosti každého člověka. Právě toto nám alespoň zajistil ministr Zaorálek, ať má kultura při akcích podobné podmínky, jako fungují například u sportovních akcí.
Základní problém je ale v něčem úplně jiném. Po všech těch balíčcích opatření, počínaje takzvaným Psem, až do současné doby, kdy jsme už několik týdnů v posledním, šestém stupni rozvolnění, nám není nikdo schopen zcela konkrétně říct, co vlastně platí a co smíme podnikat. Na centrálních serverech různých správních orgánů stále často čteme větu „Pravidla ještě upřesníme“, takže vlastně nevíme, čím se řídit. To je opravdu neodpustitelný chaos. Zdá se mi, jako by to ti odpovědní lidé jen stříleli od pasu a nedokázali stanovit opravdu smysluplná pravidla. Navíc epidemická situace se začíná měnit, a hlavní hygienička není schopná upřesnit pokyny, jež právě nyní platí, byť se jí na to ptají jak média, tak i různá kulturní uskupení, která zastřešují i více než 100 tisíc lidí podnikajících v kultuře, jako je třeba ostravská kulturní iniciativa, k níž se sám hlásím.
Fotogalerie: - Stop covidové totalitě
Co si myslíte o verdiktu Ministerstva zdravotnictví, které sice povolilo vystupování živých kapel a také diskotéky, nicméně zakázalo tanec...
No, ono je to celé tak trochu paradox. Líbí se mi, říkám to v uvozovkách, jak se vždy dočítám v tisku, kolik tisíc návštěvníků je už povolených na různých akcích, a na konci článku se pak dozvíte, že je stejně stanovená jen 75procentní účast. A pro mne je zcela zásadním problémem, že návštěvníci akcí musí na nich sedět, což si u vystoupení takových Monkey Business či Horkýže Slíže nedovedu vůbec představit. To mi lidé židle rozbijou, jak si na ně stoupnou a budou se na nich vlnit a fandit kapelám. A jak mám také proboha u vyprodaného koncertu zajistit, aby mi přišlo jen 75 procent lidí? To mám těch 25 procent selektovat, vyloučit z účasti, i když si v předstihu zajistili vstupenku? To je přece naprosto absurdní.
A ohledně zákazu tance na diskotékách je to podobné, jako kdyby někdo povolil provoz koupališť, ale bez napuštěné vody v bazénech. Stejně „logické“ jsou pak i pravidla pro pořádání koncertů v hudebních klubech, kde může být jen jeden člověk na čtyři metry čtvereční...
Váš klub patří mezi nejznámější a nejlépe vybavený zvukovou aparaturou v Moravskoslezském kraji, a proto v něm každoročně vystupovaly špičky české popové i rockové scény. Zavítaly tam i legendy světového rocku, jako byli např. Nazareth, Slade, Smokie, Sepultura či Waltari. Jak byste zhodnotil uplynulý rok, kdy kultura měla nucenou pauzu? Dostal jste se i vy do existenčních problémů a uvažoval jste třeba o tom, že byste musel skončit?
Do voleb zbývá sto dní. Kdo podle vás bude příštím premiérem?Anketa
Dosáhli jsme i na program Covid-kultura a další balíčky. Někteří naši partneři (pivovary, holding Kofola) také prodávali speciální vouchery, za které si mohli jejich majitelé u nás v restauraci užít konzumaci atp., ale to všechno bylo jen na takové přežití.
Názory na podporu kultury se mezi umělci diametrálně liší. Soubory vystupující pod městy a kraji, jako například divadla nebo orchestry klasické hudby, si většinou nemusely sáhnout až na dno a byly stále alespoň nějakou formou finančně podporovány, proto jejich vedoucí či ředitelé víceméně chválili ministra kultury Zaorálka, že jim na vládě prosadil podporu i různé možnosti, jak si zažádat o dotace. Naopak umělci z popové scény nešetřili kritikou na hlavu ministra kultury. Vyčítali mu, že oproti profesionálním sportovcům mají daleko horší podmínky. Jak byste vy sám zhodnotil fungování Ministerstva kultury za covidové pandemie?
Co se týká nás provozovatelů hudebních klubů, tak my jsme především tlačili na to, ať se co nejdříve, jak to samozřejmě epidemická situace dovolí, více rozvolní a my můžeme provozovat svoje činnosti. Jenže to moc nefungovalo; když vláda s něčím přišla, tak to stejně neumožňovalo pořádat kulturní akce. S padesátiprocentní účastí si můžete dovolit jen koncert některé regionální kapely, a to stejně pak mnoho lidí odradí nošení respirátorů a prokazování se testy či doklady o očkování. Nejhorší je, že tato striktní pravidla platila i v době, kdy počty nakažených na tisíc obyvatel byly už jen minimální. Těch 75 procent účastníků na akcích totiž platí pro koncerty a jiné akce jen několik posledních dní.
No a konkrétně k ministru Zaorálkovi – já jsem před covidovou pandemií moc nesledoval média, což jsem poslední rok musel, abych věděl, kdy mohu zase začít normálně fungovat. A tak jsem viděl i jeden diskusní pořad s Lubomírem Zaorálkem, kde se celkem dlouhou dobu zabýval různými politickými otázkami, ale k situaci v kultuře řekl asi jen tři věty...
Myslím si, že mohl udělat pro nás daleko víc, nevím ale, jaké mají ministři na vládě mezi sebou vztahy a nakolik je k nim vstřícná hlavní hygienička. Samozřejmě byl také problém s fungováním Ministerstva zdravotnictví, kde se pořád střídali ministři. Jak některý nový ministr pochopil, jak to v praxi chodí, tak byl vyměněný, protože buď „zlobil“, nebo na to neměl patřičné schopnosti.
Psali jsme:
I letos máte připravený na druhou polovinu roku lákavý program. Měl by přijet David Koller, Mirai, ze zahraničních účastníků pak kapela zkušených rockových hudebníků, soustředěná okolo Iana Paice, bubeníka kapely Deep Purple. Neobáváte se, jako tomu bylo i vloni po prázdninách, rozšíření nákazy a pak drastického omezení všech akcí? Počítáte i s touto negativní alternativou, a existuje na to vůbec nějaký recept, jak pak dále fungovat? Někteří umělci to kompenzovali alespoň občasnými vystoupeními na různých televizních kanálech či on-line přenosy z internetových serverů. Je to určitá možnost i pro známé hudební kluby?
Nabízeli jsme klub, jestli si někdo u nás nechce udělat stream, ale s tím jsme neuspěli. Za nejlepší recept proti tomu, aby se situace z loňského roku už neopakovala, považuji co nejvyšší proočkovanost veřejnosti. Osvěta by se měla zaměřit pak především na mladší ročníky, které se do očkování zrovna nehrnou. Potom si musí i patřičné instituce ohlídat příjezdy cizinců, ale i našich lidí, z rizikových zemí tak, jak to třeba funguje v Austrálii, která je nyní téměř čistá. Něco o tom vím, protože tam žijí mí příbuzní. Bohužel v tomto směru jsou zatím naše ministerstva až příliš benevolentní.
Jinak nějaký univerzální nápad, jak provozovat živou kulturu za pandemie covidu, asi vůbec neexistuje. Třeba i teď v létě je přesunutí koncertů někde ven pro hudební kluby dost nákladnou záležitostí. Musí se tam totiž odvézt světelná i zvuková aparatura, která má pro svou funkci venku jiné, náročnější parametry, musí se zaplatit nájem prostoru a zajistit fůru dalších věcí. K tomu je pak potřeba udělat pořádné promo pro potencionální návštěvníky, ať to není propadák, případně si zajistit sponzory. No a v zimě, někde ve sněhu, koncertovat moc nejde. My jsme se zamýšleli v této souvislosti, jak fungovat za covidu, nad fůrou věcí, a i ty kapely chtějí už odehrát slibované koncerty co nejdříve, protože čím déle se termíny odkládají, tím se pak snižuje návštěvnost. Profitují na tom jen společnosti, které se zabývají prodejem vstupenek, ty si vždy vyberou provizi, ostatní na tom tratí.
Je samozřejmé, že protiepidemická opatření musí fungovat, ale nesmí v tom být takový chaos. Pamatuji si, že jsem jednou ve zprávách slyšel o nových pokynech ke covidu, které pak byly za tři hodiny dost změněny, což jsem potom zjistil na webu. Tak to opravdu nemůže fungovat.
Fotogalerie: - Převážně Českou Kanadou
Zasedal jste i letos v porotě na hudební ceny Anděl? A přinesla tato soutěž pro vás některá překvapení? Řada z vítězů v různých kategoriích už vystupovala ve vašem klubu...
Porotcem v Andělu jsem už více let, ještě pamatuji, jak jsme hlasovali pomocí tlačítek, teď už probíhá vyhodnocení kompletně elektronickou cestou. S výsledky soutěže za loňský rok jsem spokojený snad kromě jedné kategorie. Lenka Dusilová (tu mám rád a uznávám ji) zvítězila ve více kategoriích. Skladbu roku bych ale jednoznačně přisoudil Jarkovi Nohavicovi za píseň Máma mi dala na krk klíč. I když hudební klub vedu už 30 let a slyšel jsem tisíce skladeb, tak při této písničce mi naskakuje husí kůže... Podle mne to byla jasná jednička v kategorii skladba roku a domnívám se, že na hodnocení měl vliv negativní pohled některých hudebních odborníků, kteří Nohavicovi zazlívají, že přijal vyznamenání od Putina. Mne se na tuto záležitost už také ptal jeden z vašich kolegů, jak to hodnotím. Musím říct, že s tím nemám žádný problém, to přece vůbec nesouvisí s kvalitou muziky, kterou Jarek Nohavica umí udělat.
Pokud se nemýlím, právě jedním z posledních loňských koncertů v Kofola klubu bylo vystoupení Jarka Nohavici a v letošním roce zase koncertní scénu u vás otvíral. Máte tedy s Jarkem „exkluzivní“ vztah? A co říkáte na další kritiku Nohavici ze strany některých českých intelektuálů i hudebníků, co se týká jeho kontaktu s prezidentem Zemanem? Tedy, když i od Zemana převzal ocenění za svoji práci?
To je stejná záležitost jako s Putinem. Když to nemá vliv na úroveň hudby, kterou produkuje, tak je to čistě jeho osobní záležitost, a ani mi nepřísluší se k tomu nějak vyjadřovat. Když takový muzikant vyprodá O2 arenu, tak ať si potom každý říká, co chce. To přece svědčí o oblíbenosti a kvalitě jeho hudby. O Miloši Zemanovi si také myslím svoje, nejsem určitě jeho fanoušek, ale to je úplně jiná věc.
Provozovatel známého Kofola Music Clubu Martin Hradečný (druhý zleva) se členy legendární skupiny Nazareth. Foto: Archiv Kofola Music Club
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
