Opět se uskutečnila – po kolikáté již – světová klimatická konference. Budeme tu mít za dvacet třicet let miliony lidí z Afriky?
Já si myslím, že ne. Ono se utíká jen z určitých států a většinou jsou to asijské země, Blízký a Střední východ. Ani to není dáno náboženstvím, islámem. Vezměte si největší islámskou zemi na světě, Indonésii, kolik lidí tam odtud utíká. Já si myslím, že drtivá většina lidí, kteří utíkají, tak ne že by byli ohroženi, ale že zjistili, že se s tím proudem mohou svézt, že to je krok do lepšího. Že si mohou více vydělat, že se usídlí a založí rodinu. Jako sem přicházeli Ukrajinci. Nebyli nijak ohroženi na životě. Už dávno před Majdanem sem odcházeli. Prostě pro ně práce tady byla.
Fotogalerie: - Šarvátky v ulicích Drážďan
Afriku musíte rozdělit na saharskou a subsaharskou. Ta saharská Afrika, to jsou více méně islámské země. Tam je taková jakási konsolidace se zeměmi Blízkého východu – když oni jdou, jdeme také. Jako třeba Marokánci, kteří žijí v podstatě v blahobytu. Je to jedna z nejtolerantnějších muslimských zemí, a přesto se snaží přes Tanger dostat do Španělska, aby víc vydělali a víc poslali rodině.
Vždyť je tam ale království a je tam dost utužený režim…
Naproti tomu ze subsaharské Afriky utíká minimum lidí. Ta je docela konsolidovaná. S výjimkou Nigérie, která je opravdu velmi lidnatá, to jsou „odlidněné“ země. Já tam jezdím každý rok a vidím, jak se tam lidem žije vcelku dobře. Jak jsou spokojeni a v pohodě, jak po ničem vlastně netouží. Chtějí si vydělat na denní jídlo, bydlení a nezávidí druhým. Oni bydlí v chatrči, ale před ní mají mercedes. Na střeše satelit. Takže nemyslím, že bychom odtud měli čekat nějakou velikou migraci. Možná bych třeba pochyboval o těch chudších státech, jako je třeba Etiopie, tam byly přece dobré vztahy s Rakouskem-Uherskem, tak odtamtud by se k nám možná chtěl někdo dostat. Vždyť jde o z velké části křesťanskou zemi. Je to země i muslimská a zčásti také židovská. Jsou tam židovské obce, které ještě neodešly do Izraele, přestože přes 350 000 jich bylo již židovským státem přijato.
Nemyslím si, že by Afrika zaplavila Evropu. Jestli je něco masivní, tak je to z Asie.
Ale co třeba ekologické problémy, které se tady tak ventilují?
Jezdím spíše do jižní Afriky, od Zambie dolů a tam moc ekologické problémy nevidím. Tam mne třeba mrzí, že přijedu na místo, kde byly stepi nebo pásmo horských lesů a teď jsou tam políčka. Takže je jasné, že už tam nemohou být živočichové, kteří tam byli předtím. Ale že by to byla velká ekologická katastrofa, to ne. I tamní výrobní závody, to jsou v podstatě montovny. Třeba v Botswaně, kde jsem žil, tak najdete snad všechny ty automobilky. Třeba i KAMAZ pana Moskoviče, nejbohatšího Botswaňana… To jsou prostě montovny. On obchoduje s Ruskem, je to ruský Žid, který tam založil montovnu Kamazu a vozí tam ty ruské kamiony. Že by to nějak zaneřádilo životní prostředí, to bych neřekl.
Problém podle mne jsou státy, kde jsou pořád nějaké národně osvobozenecké boje. Což je v Kongu nebo Středoafrické republice. To jsou ohniska napětí, které ty země hodně ničí.
A Jižní Afrika? Opět prý pogromy na bílé obyvatelstvo…
To je problém, který trvá již dlouho. Rozlišujme však jižní Afriku a Jihoafrickou republiku. V mnoha zemích té jižní Afriky to tak není. V Botswaně, Namibii, Zambii rozhodně ne. V Jihoafrické republice jsou tendence místy bělochy vytlačit. Kolik podnikatelů již přesídlilo do Ameriky. Je to dané vládami této země, které se domnívaly, že co skončil Nelson Mandela a jeho viceprezident Frederic de Clerk, kteří se pokusili udržovat rovnováhu mezi černými a bílými – tedy černobílé nemocnice a černobílé školy, lidé si neměli vzájemně co vyčítat a žili v nějaké rovnováze. Teď se ale domnívám, že si ti černí řekli – nyní jsme tady „na koni“ my a bělochům ukážeme. Zjistili, že běloši zeslábli. Když vidíte tamní volební plakáty, je tam ještě dost bělochů a také Indů, kteří docela drží s bělochy. Ale prostě ty bělošské strany se nedokážou sjednotit a dohodnout a proti sobě mají Africký národní kongres. Inkata, ta je pravicová a stojí proti Africkému národnímu kongresu a je slabší a připustila by třeba bělochy do vlády. Ale současný prezident to odmítá. Takže běloši to berou tak, že se jim mstí za apartheid. Jejich oplátkou je, že jsou nejbohatší. Varují, že prodají své firmy, přesídlí jinam. Tím by Jihoafrická republika jednoznačně zchudla, to si nemohou její černí představitelé myslet, že by běloši jim všechno rozdali. Takže jsou snahy, jako tomu bylo kdysi v Zimbabwe, získat bělošské farmy. To by nebyl dobrý výsledek. Dokud si ti černí lidé neuvědomí, že se jim v republice režim změnil, že už není apartheid a že je to země pro všechny, tak to skončí katastrofou a země bude chudnout.
Pořád ale patří k hospodářské špičce Afriky…
Pořád ano, ale dříve to byla Zimbabwe. Nejbohatší země Afriky, a jak dopadla. Nový prezident, který se dostal po Robertu Mugabem k moci, je takový jakýsi jeho žák, ale zdá se podle mých informací, že dochází k uvolňování a konsolidaci mezi bílými a černými. Že si začínají uvědomovat, že vyhnání bělochů nebyl dobrý nápad a že drtivou většinou zemědělský stát s tím velice tratil, protože ostatní státy, Mozambik, Zambie, Namibie a Botswana nabídly bělochům úplně stejné pozemky a farmy. Chtěly je a oni jen změnili místo bydliště a podnikání.
Abych to připodobnil – teď je to tam takový rozdíl jako mezi Fidelem Castrem a Raulem Castrem na Kubě. Lze pozorovat určité uvolnění. Jiná cesta by byla s pravicovým kandidátem, který volby v Zimbabwe už několikrát vyhrál, ale Mugabe jej nepustil k moci. V ústavě země je napsáno, že když zvítězí strana Roberta Mugabeho, tak jeho strana v parlamentu může vyměnit část poslanců podle svého uvážení. Představte si, že by se tady dostalo do ústavy, že Miloš Zeman si to může udělat, jak chce, tak se tady lidé zblázní. Ale v těchto zemích to jde.
Tam jde dokonce i to, že když získáte post premiéra, vyberete si ministry a ministerská křesla obsadíte svými příbuznými. Protože v Africe se to bere tak, že jste vlastně správný premiér, protože místa obsadíte lidmi, kteří jsou vám nejbližší, kterým můžete věřit a postaráte se také o jejich rodiny. Pro nás nepředstavitelné, ale v Africe to jde. Prostě, udělal jste všechno pro svůj kmen. Jste borec. Premiér, který zařídil ministerská křesla pro své příbuzné.
Podívejme se na Asii. Říkal jste, že to nebezpečí přichází právě odsud, ale odkud, od Pákistánu?
Přibližně od hranic Pákistánu. Možná ale spíše od Iráku směrem sem rozhodně.
Je Irák stále nestabilní?
Jistě a bude ještě dlouho nestabilní. To jsou země, které vždy potřebují diktátora. Upřímně, Sýrie potřebuje Asada, který ji udrží jako konsolidovanou. Všechno ostatní bez něj bude jen boj, kde budou různé země. Tu přispěje Rusko, tu USA, tu NATO.
Jako by vyšuměla kurdská otázka…
To se mi také jeví, že se o ní neví, a myslím, že ztratila na síle. Jakmile se stát rozválčí a uvolní se stavidla, tak se toho chytí další skupiny. Chytili se toho Chaldejci, Jezídové. Najednou si dělají nároky všichni a kurdská otázka už není ta hlavní. Protože i ostatní mají nárok na svá území, mají své bojeschopné armády, které jsou schopné se postavit centrální vládě. A najednou je tam sedm osm armád a mezi nimi se ti Kurdové již ztrácejí.
Problém je i v tom, že Kurdové jsou na území pěti států a nejvíce je jich v Turecku. Turecko je ale konsolidovaná země. Ať se na to díváte, jak chcete, nemusíte mít rád Erdogana a jeho politiku. A je to nejbližší spojenec NATO, po USA mají v NATO druhou největší armádu a pořád to drží. Oni neustupují od svých závazků. Dokážou udělat nějaký protest, ale spíše s cílem, že má vést k dohodě, že je účelový. Teď zaprotestujeme, bouchneme do stolu a pak si k němu sedněme a tam se dohodněme. Kdyby pustilo své kurdské oblasti, tak je to ztráta jedné pětiny země. Turecko není rozválčené jako ostatní země, tak jako v Sýrii, kde už neví, která část je vlastně Kurdistán.
Psali jsme:
Je podle vás Turecko pořád sekulární země a jde stále v odkazu svého novodobého zakladatele Atatürka?
Já si myslím, že zatím ano, protože sekulární je armáda a policie. I přes čistky, některé tam vznikly. Já jsem si myslel, že budou obrovské a že Turecko zavedou na cestu k Islámskému státu, ale ukázalo se, že nebyly tak velké. Ta čísla vám mohou připadat vysoká, ale to je tak lidnatý stát, že nejsou tak vidět. Myslím, že tam není šance, aby se z toho stal tvrdý stát jako Saúdská Arábie. Wahhábismus, ten je v Turecku v pár osadách a je brán spíše jako nějaká sekta.
Když jste hovořil o diktátorech, co s Íránem?
Který prezident podle vás udělal pro naši zemi nejvíce?Anketa
Já sám mám doma Putinovu knížku, kde popsal, že své mládí prožil v židovské rodině. Měli společný byt a půlka byla rodičů Vladimira Putina a půlka židovská. Ti byli starší, a když jeho rodiče byli v práci a Putin byl třeba nemocný, tak jej ta židovská rodina hlídala. Měla ho ráda, chodil s nimi do synagogy. Takže Židé toto v Rusku vědí a jednají podle hesla bližší košile než kabát. Nemusíme Putina úplně milovat, ale představuje pro nás stabilitu v Rusku.
Nehrozí právě v Rusku, že by se mohli lidé typu Žirinovského chopit moci?
Já jsem přesvědčený, že doba lidí typu Žirinovského, který je také částečně Žid, byť se k tomu moc nikdy nehlásil, už skončila. On se už nemůže dostat tam, kde kdysi byl, byť se s ním kdysi nějak počítalo. Jako s kandidátem na prezidenta. Putin je prostě příliš mladý. Nedělejme si tu v Čechách iluze, Rusko potřebuje putinovský typ vládce. Ono nepotřebuje, aby tam nastoupil nějaký profesor Drahoš číslo dvě. Oni prostě potřebují Putina. Oni v něm vidí silnou ruku. Je karatista, judista, silnej chlap, jezdí na koni, dokáže perfektně střílet – má první mistrovskou výkonnostní třídu. Prostě Rusko vždy potřebovalo silnou osobnost v čele.
Takže kdyby do Kremlu dosedl někdo z opozice, která je sama o sobě malinká…
… tak by to Rusko začalo být nestabilní, a ještě bychom se divili, komu by jednotlivé části světa v tom Rusku fandily. Je pravda, že nyní je trochu nepříjemné pro Izrael, že Rusko nyní sedí jakoby na dvou židlích. Z jedné strany podporuje Izrael a z druhé strany mu dalo určitý políček, že podporuje Írán. Teď to tam trochu tedy zajiskřilo, ale věřím, že lidé, jako jsou Putin a Netanjahu, se vždy domluví. Kdyby to měla být zákulisní domluva. Oni si uvědomují, že jakýkoliv veřejný konflikt by byl nesnesitelný. Teď, když je u moci v USA člověk, se kterým si píší dopisy, oslovují se kamaráde. Prostě pan Trump má část rodiny židovskou, takže rodina fandí Izraeli, má Židy ve vládě, jeho dcera přestoupila na židovství. A Rusové to vědí. Izrael dnes není želízko v ohni. Když bude diplomaticky jednat s oběma stranami, tak ty obě strany se lépe domluví. Pak už čert vem Írán a pro Rusko nebude už tak důležitý. Prostě, chtějí mít dohodu s USA a NATO.
Ještě odbočíme do Saúdské Arábie, nové vedení s mladým princem. Myslíte, že se inspirovali třeba v emirátech a možná až trochu závidí jejich turistický potencionál a boom?
Myslím, že chce nastavit novější zemi, její otevření, protože islám je tam jeden z nejtvrdších. Takže nový král bude nakloněn dohodám, jednáním, otevřením země. Slyšel jsem, že už je nakloněn dohodě, že by si křesťanské obce zase tam mohly otevřít své kostely, které tam měly. Což je věc nevídaná ještě před pár lety. A jiný postoj k ženám – mohou zastávat vysoké funkce, mít řidičáky, to je hodně velký pokrok. Je to jak na Kubě nebo Zimbabwe, že ti noví už přece jen myslí jinak.
Když hovoříme o Izraeli, máme s ním jako naše republika nadstandardní vztah, už historicky. Je tady hodně bezpečnostních odborníků z Izraele a jak je možné, že jim nenasloucháme, nebereme si třeba příklad, a to nejenom v technologiích?
Já nevím, jak to probíhá u našich europoslanců v parlamentu. Třeba ale OSN já neuznávám jako rozumnou organizaci, pro mne je to naprosto ztracená, sice založená s dobrým úmyslem, který ale nevyšel. Ona se té zakládající myšlenky drží jak hovno košile. Převládají tam muslimské názory a takové výroky, že Jeruzalém není židovský. Ať jde OSN do prdele, to tam tak můžete napsat. Mne už nezajímá. Názor, který odtamtud vzejde, je scestný a vy se můžete uhlasovat a přehlasuje vás naprosto diktátorský režim. Oni dokážou udělat komisaře pro lidská práva ze země, která nikdy nedodržela jedno právo. Ať jdou do prdele, OSN.
Nenaslouchá ale Evropa spíše Palestině nebo Hamásu?
Většinou ano. Já to nechápu a nerozumím tomu. Evropa je z mého hlediska strašně schizofrenní. To jsou právě přece ti, co podporují islámské tendence, Islámský sát, migrační tendence a my tu pořád máme sluníčkové organizace, které podporují nebohé utlačované Palestince. Nerozumím tomu, že tu někdo podporuje něco, co stát nechce. Pro mne je to nepochopitelné, proč bojují za někoho, kdo jim není blízký. Izrael je satelit Evropy, europoidní stát amerického typu. To je naše parketa. Sluníčkáři to popírají a chtějí jiné ovzduší, ale pak se bojí výbuchů a teroristických akcí. Ale to dělají právě ti, co je podporují.
V Izraeli žije spousta Arabů, ale také jsou to křesťané a ti jsou mezi dvěma želízky v ohni. Mezi mlýnskými kameny. My jsme nedávno byli se ženou v Betlémě a měli vstup na palestinská území. V křesťanském hotelu nám ale celé to osazenstvo říkalo – ale my jsme Arabové a oni nás ti muslimové berou, že kdybychom se postavili na druhou stranu, tak se můžeme setkat s tím, že nám to tady vypálí a zabijí nás. Oni jsou křesťané, Arabové, ale nemohou se postavit proti arabské muslimské většině.
Neodchází ze západní Evropy více Židů do Izraele? Právě z bezpečnostních důvodů…
Ono to bylo především ve Francii, ale Židů je tam přes dva miliony, takže tam všichni neodejdou. Židé budou vždycky v menšině. Záleží na tom, co děláte, v jakých jste funkcích. A ve Francii jsou ve vysokých funkcích, mají velké fabriky, jsou vysoce postavení právníci nebo vládní úředníci, poslanci. Dokonce i pan prezident Sarkozy byl Žid.
Záleží samozřejmě na pozici, protože Arabové žijící ve Francii jsou v muslimských enklávách a ghettech, což jsou no-go zóny, kam se nechodí, kde si všechno řeší podle práva šaríja, a už s tím nejde nic udělat. Když Francie dopustila tohle obrovské přistěhovalectví, vždyť spoustu muslimských zemí měla dříve jako své državy. Ti, co se tam dnes staví proti francouzské politice a chtějí zavézt islámské výhody, tak to je druhá, třetí generace. Jejich rodiče to nedělali. Ti byli francouzští důstojníci, vojáci, policisté. Mladší se cítí neuspokojeni, protože žijí v enklávách, ze kterých není snadné vyjít tak rychle. Oni jsou také Francouzi, mají francouzské pasy, ale ti francouzštění Francouzi jsou více francouzští, mají lepší pozice. S tím se nic neudělá. A na koho si tedy vzpomenou, že nám to tu zaviňuje? No Židé, samozřejmě. Ve vládě, v parlamentu, ve fabrikách, ve vedení armády, policie. Tak se staví proti Židům, protože to je lehčí cíl, protože Židů je vždy méně.
Když jsme hovořili o Turecku. Prezident Erdogan otevřel s velkou slávou největší mešitu v Německu. V Hamburku. Co tomu říkáte? Je to ukázka slabosti Německa?
Já bych ani neřekl slabosti, ale blbosti Německa. Díky paní Merkelové a jejímu ansámblu je to prostě blbé. Zachovalo se blbě a mnoho německých politiků už chápe, že to bylo blbé rozhodnutí – vítačské, přijďte k nám, my vás ubytujeme. To byla jediná věc, ve které dávám za pravdu Miloši Zemanovi, že je blbé si pozvat někoho domů, a když zjistím, že mu nemám co dát žrát, tak jej na oběd pošlu k sousedovi. To se prostě nedělá. Merkelová se svým ansámblem měla vědět, jestli to zvládnou nebo ne. Zadělali si na problém. Není to blbost všech Němců, ale v dané chvíli měli takové představitele.
Ing. Miloš Zeman
A i samotná turecká menšina v Německu hovoří o tom, že se asimilace nepovedla…
Turecká menšina musí být zákonitě naštvaná. Oni se tam etablovali, mají funkce, dělají starosty, policejní velitele, armádní generály. A teď tam přicházejí „jinoturci“. Oni je tam nechtějí, protože jim kazí renomé, které si v Německu vybudovali postupným příchodem. A najednou jich tam přijde milion a oni nevědí co s nimi.
To je, jako když jsem byl v Albánii, tak mne všichni upozorňovali na Albánce z Kosova. To jsou magoři. V Albánii říkali – nechoďte na hranici s Kosovem. Albánští Albánci nemusí kosovské Albánce, protože jim kazí reputaci ve světě. Albánci chtěli více do EU, jsou pozorovatelé u NATO. Najednou jim to začali kazit kosovští Albánci, které nepovažují za své lidi svého myšlení. Albánie se chtěla konsolidovat se zbytkem Evropy, chtěla být zcela proevropská. Vždy upozorňují, že když se něco stane a nějaký Albánec ve světě něco vyvede, tak Albánci říkají – pozor, to byl kosovský Albánec, to je rozdíl, to musíte pochopit. A vy to máte chápat, že tenhle zlej kosovskej Albánec není jejich Albánec.
To je jako u arabských přistěhovalců, kteří sem přišli postupně díky studiu, oženili se tu, tak si také nepřejí obrovské přistěhovalectví muslimů. Protože jsou sekulární. Protože pak se to obrátí proti nim a nikdo nerozlišuje arabské lékaře, kteří tu pracují, arabské právníky, filozofy, učitele. Prostě příchozí jim kazí renomé. A tak je to i s Tureckem v Německu.
Ale jak jste hovořil o Albánii, tam je přece ten velký sen o Velké Albánii…
Ale ne, to je sektářský sen. To není přání Albánie, byl jsem tam dvakrát docela dlouho a mám tam dost přátel. Dokonce albánská armádní zdravotní jednotka sloužila pode mnou v Afghánistánu. Mně to připadá tak, jako když Koruna česká touží po monarchii. Má sice pomálu hlasů, ale pořád po tom touží.
To je to samé jako skupina Židů, která byla nuceně vystěhována z Gazy. Izraelská armáda tam musela vtrhnout a vystěhovat své Židy, aby už byl klid. Oni se bránili, drželi se oken, dveří, bojovali a Izrael v podstatě udělal etnickou čistku. Svoje vlastní Židy musel z Gazy vystěhovat a nastěhovat je do vnitřní části země, aby nemusel kvůli pár tisícům osadníků to tam hlídat desítkami tisíc vojáků. Občanů, kteří toužili po velkém Izraeli z biblických dob. Jenže to byste musel useknout kus Libanonu, Sýrie, Jordánska a celý by byl velký Izrael, když se podíváte na staré biblické mapy. To je přání menšinových skupin.
Tak si to představuji i v Albánii.
Nezadělala si Evropa tedy na velký problém právě s Kosovem? Vždyť je pod správou EU, platí se tam eurem, jenže je tam gigantická chudoba, mafií prolezlé státní orgány, korupce…
Zadala, samozřejmě, zadala, naprosto ano. Do budoucna ještě uvidíte! Vytvoření samostatného Kosova není dobré. To je problém, jako kdyby se tu po válce vytvořily německé Sudety. Kdyby Beneš po válce nevyhnal sudetské Němce a řekl by, že nebudou patřit Německu, ale bude to samostatné území. Bude tam sudetský prezident, budou tam mezinárodní armády, budeme vás tady trpět. Byli bychom okleštění, sudetští Němci by nebyli vyhnáni, z jejich území by byla samostatná enkláva. To se stalo v Kosovu, které bylo jednou z největších srbských provincií. Po staletí. Tam Albánci vůbec neměli co dělat. Tam je pustil až prezident Tito, protože pravoslavné srbské rodiny měly velké neobdělané pozemky, žila jich tam menšina. Přišli na pozvání Albánci, a protože Jugoslávie byl mnohonárodnostní stát, tak vás tady vítáme. Tenkrát Tito byl jako dnes Merkelová. Takže přišli do Kosova, ale každá pravoslavná rodina má dvě tři děti a pár příbuzných. Albánci přišli s dvanácti dětmi, dvaceti bratranci a sestřenicemi, deseti dalšími rodinami a najednou už jich tam bylo víc. Slováci Kosovo neuznali, říkajíc, že mají své zkušenosti s Maďary. My jsme podepsali souhlas, že uznáváme Kosovo jako stát. To byla, myslím, obrovská chyba Karla Schwarzenberga a našeho státu. Když jsme tedy udělali toto, proč jsme tedy Sudety nenechali Němcům? Jich tam bylo víc stejně tak jako Albánců v Kosovu.
Jestli někdo chce Velkou Albánii, tak to jsou ti Kosovci. To je malý stát a oni se budou chtít přilepit k Albánii. A nastane problém. Dříve nebo později. Jakmile je opustí modré barety a mezinárodní síly odtamtud zmizí a zůstane tam jen místní samospráva, tak první bude pomsta Srbům, protože ti se vrátili do svých původních bydlišť. Všimněte si – vždy chci samostatný stát, abych se pak k někomu přilepil. Napřed chci samostatnost, takže odtržení od Srbska. Abych byl silnější, mocnější, budu chtít k Albánii, když mluvíme stejným jazykem a máme stejnou historii.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
