Nedávné oslavy 25. výročí sametové revoluce, se v Praze na několika místech poněkud zvrtly. Tisíce lidí přišli do ulic vyzvat prezidenta Zemana k demisi a dát mu tzv. červenou kartu, vzduchem létala i vajíčka (a to přesto, že vedle Zemana stáli ještě další prezidenti okolních zemí). Tolik lidí se v ČR spontánně ale už v ulicích dlouho nesešlo ... Máte pocit, že to může přinést přece jen nějakou změnu v chování Miloše Zemana?

Miloše znám osobně od roku 1990. Naposledy jsme se ale viděli při křtinách knihy „Neučte se z vlastních chyb“ v létě 2007.  Ovšem ptáte-li se, tak musím odpovědět, že změna chování je u starších lidí velmi nepravděpodobná - znám to totiž z vlastní zkušenosti. Starší lidé jsou nejen „hotoví“, ale navíc si svého věku „užívají“, nemusí se bát, protože jim již každý může „vlézt na záda“. Tohle platí u Miloše mnohonásobně; jistě nevidí důvod, proč a jak by měl své chování měnit (a zamilovaný snad není?).

Často jsem mu dával za vzor Kennedyho, který se uměl obklopit lidmi chytřejšími a schopnějšími, než byl on sám. Miloš to nikdy nedokázal. Naopak, uvedl do pozic individua, za která se sám hluboce stydí. Takže: Každý jsme nějak charakterově již „uplácaná“ osobnost a signalizujeme to celému světu minimálně už od čtyřicítky. Zeman své postoje nikdy neskrýval. Je tudíž na voličích, které z takhle varovně „blikajících“ osobností nakonec vyberou. Pak už nemá význam si stěžovat. Pro ty pomýlené (a Zeman se také hodně mýlil v politice) pak zbývá pouze ignorovat, odvolat nebo zvolit jiného. Vše ostatní je sice sladká úleva – ale vedená jaksi proti větru. Mám jen jednu radu: Respekt je důležitější než láska, udržíš-li si respekt, naděje na lásku zůstává živá, ztratíš-li respekt, je po lásce, nezvratně.