Vaše jméno se v médiích příliš neobjevuje, přesto jste se podobně jako podnikatel Pavel Buráň střetl s praktikami české justice, které přinejmenším vyvolávají kontroverzi. Je to tak? A co vás pojí právě s kauzou Pavla Buráně?
Ano, přesně tak. Jak zaznělo ve vaší otázce, okusil jsem na vlastní kůži podivné praktiky, ovšem ne české justice, ale orgánů činných v trestním řízení, konkrétně NCOZ, tedy Národní centrály proti organizovanému zločinu. A co mě pojí s kauzami pana Pavla Buráně? Mnohé. Vše se začalo odvíjet od roku 2014, kdy došlo k únosu Pavla Buráně a následnému vyšetřování. V tento moment se počaly spřádat nitě k mnoha problémům mé osoby, což vyústilo v mé demonstrativní zatčení a následné obvinění.
Je vám líto, že Václav Moravec končí v České televizi?Anketa
Vzpomenete si na okamžik, kdy u vás doma zasahovala policie a zatýkala vás zásahová jednotka? Jak celý zásah probíhal a co vám tehdy policisté sdělili jako důvod tak razantního postupu?
Na tu chvíli nezapomenu snad nikdy. Dne 7. prosince 2021 mě ráno v pět hodin vzbudil manželčin křik od vstupních dveří, že se k nám někdo snaží vloupat. Na její otázku, kdo je za dveřmi, se ozvalo: „Policie ČR.“ Manželka poté žádá policisty, aby na dveře nevyvíjeli sílu, že se je snaží odemknout a pustit je dovnitř. Na to nikdo nereaguje a dveře násilím vylamují páčidlem, dovnitř vbíhají policisté ze zásahové jednotky s dlouhými zbraněmi, mě povalují na zem, svazují mi ruce a odvádějí mě do kuchyně. Zde mi byl předložen příkaz k domovní prohlídce k přečtení. Stačilo si přečíst prvních pár vět a osobní údaje oznamovatele mé údajné trestné činnosti, abych věděl, co se děje a proč tady jsou. Ptáte se proč? No jednoduše, jelikož o tomto postupu oznamovatel mluvil v odposleších, které byly pořízeny právě při vyšetřování únosu Pavla Buráně. V těchto odposleších byla tato akce popisována a plánována již v roce 2015 a dnes, když si to dám do časové osy, jsem přesvědčen, že vše souvisí se vším.
Proč si podle vás policie zvolila právě takto demonstrativní postup, tedy zásah těžkooděnců a zatčení přímo u vás doma? Odpovídalo to podle vás povaze obvinění?
Podle mého názoru je to běžný postup orgánů činných v trestním řízení v případech, kdy mají málo důkazů k zahájení trestního stíhání. Prostě ukázat svou sílu a moc, zastrašit vás a vaše blízké a doufat, že se přiznáte k něčemu, co jste ani neudělal. To první se jim v mém případě povedlo na výbornou. Ještě teď mám před očima vytřeštěné oči mého desetiměsíčního syna, plačícího v náručí maminky. Nejde si ani myslet, že šlo o běžný zásah. Nebo opravdu může někdo uvěřit pohádce o tom, že jdou do mého domu hledat důkazy k údajné trestné činnosti, kterou jsem měl páchat před třinácti lety? Zvláště když dobře věděli, že dům byl zakoupen v roce 2017, prošel rozsáhlou rekonstrukcí a já se do něj jako nájemník stěhoval v roce 2018. O tom, zda byl, či nebyl zásah adekvátní, nechci polemizovat. To ať posoudí čtenář sám. Mou stížnost zdůvodnili tím, že jsem legálním držitelem krátké zbraně a že v okolí mám špatnou pověst. Nevím, jakým způsobem ověřovali mou pověst, ale mám na to vlastní názor. Vždyť se ani neobtěžovali s ověřením svého tvrzení, že na údajné trestné činnosti jsem se podílel od začátku roku 2009, a já přitom do společnosti Pavla Buráně nastoupil až 1. prosince 2009. To tedy nevěděli, ale že mám špatnou pověst, to věděli na sto procent. Patrně od oznamovatele…
Policie vás obvinila v souvislosti s údajnými finančními toky z hazardního byznysu, které měly být podle policie vraceny Pavlu Buráňovi v hotovosti. Jak jste tato obvinění vnímal a co podle vás stálo za jejich vznikem?
Jak jsem již řekl na začátku, když jsem si přečetl příkaz k domovní prohlídce, bylo mi jasné, odkud vítr fouká. Jak jsem již zmínil, o tom, jak tato kauza má vzniknout, kam se má správně dostat a kdo do ní má být zatažen, jsem již věděl z oněch odposlechů. Ale nevěřil jsem, že by tato inscenace měla spatřit světlo světa. A už vůbec ne, že by se měla týkat mě. Vždyť v době údajně páchané trestné činnosti byl oznamovatel předsedou představenstva této společnosti. On, vysokoškolsky vzdělaný člověk řídící společnost, by nevěděl, že se něco takového dělo, jak tvrdí ve svém oznámení? Tomu snad nemůže věřit ani malé dítě. Údajně se to dozvěděl až v roce 2018 od bývalých zaměstnanců. Zajímavé… Odposlechy s plánováním této kauzy jsou z roku 2015, ale to nikoho nezajímá.
Klíčovou roli v tomto případu sehráli svědci, kteří měli tvrdit, že peníze z hazardu nosili zpět Pavlu Buráňovi v igelitkách. Jak dnes hodnotíte důvěryhodnost těchto svědectví a jaký byl podle vás profil těchto svědků?
No, svědci. To je otázka? V normálně fungujícím právním státě by určitě neměla mít výpověď protřelého kriminálníka větší váhu než výpověď bezúhonné osoby. V našem případě se trestní stíhání opírá hlavně o svědectví takovýchto osob.
Co říkáte na chování Petra Macinky?Anketa
Kritici české justice někdy mluví o takzvaných univerzálních svědcích, kteří se objevují v různých trestních kauzách. Setkal jste se s něčím takovým i ve vašem případě?
Nikdy bych tomu nevěřil, ale nyní po vlastní zkušenosti jsem skálopevně přesvědčen, že se různí univerzální svědci proplétají mnoha kauzami jako červená nit. Jeden takový se objevuje i v naší kauze. Ale to je dáno systémem. Hojně to využívají osoby ve výkonu trestu, aby dosáhly dohody, popřípadě podmínečného propuštění z výkonu trestu. A mnohým se to daří.
Podnikatel Pavel Buráň již více než jedenáct let tvrdí, že byl unesen a svým bývalým společníkem donucen podepsat dokumenty, které by znamenaly jeho ekonomickou likvidaci. Přesto trestní stíhání bylo pravomocně ukončeno s tím, že únosci jsou nevinni. Co si o tom myslíte vy?
To je otázka na samostatný článek. Zde policie odvedla dobrou práci, dokonce i Krajský soud ve Zlíně dvakrát tento čin odsoudil. Ovšem Vrchní soud v Olomouci byl jiného názoru. V této kauze je mnoho nevysvětleného, neboť Vrchní soud v Olomouci pouze slepě přitakával argumentům obhajoby a na fakta poškozeného nebral zřetel s odůvodněním, že dokazování není bezbřehé. Např. mě, i když jsem byl vyslechnut policií jako svědek a měl bych k tomu co říct, nikdy nikdo u soudu nevyslechl.
Jak podle vás souviselo zahájení vašeho trestního stíhání s paralelně probíhající kauzou únosu Pavla Buráně a soudními spory mezi ním a jeho bývalým společníkem?
Jak jsem již řekl, o tom, že je potřeba vymyslet kauzu se škodou více než 150 milionů, aby se to dostalo tomu správnému útvaru, a na Juřičku něco vymyslet, se již hovořilo v odposleších právě při vyšetřování únosu… V těchto odposleších zaznělo plno zvučných jmen, která můžou či nemůžou něco zařídit. Mimochodem, tyto hovory vedl oznamovatel s jedním bývalým policejním důstojníkem.
Je dnes něco, o čem si s odstupem říkáte, že byste se s dnešními zkušenostmi či informacemi rozhodl jinak?
Já nemám nic, co bych chtěl v minulosti udělat nebo rozhodnout jinak. Celý život až do osudného dne 7. prosince 2021 jsem žil jako řádný občan, který nikdy neměl žádné problémy se zákonem ani se správními orgány. Takto žiju dál, jen s tím rozdílem, že se mě snaží kriminalizovat na základě výpovědí lidí s kriminální minulostí. Ne, já nemám důvod měnit nebo opravovat nějaké své rozhodnutí. A i nadále pracuji pro hazardní společnost, která si řádně plní své zákonné povinnosti a i v minulosti si vždy tyto povinnosti plnila.
V jaké fázi je dnes váš případ a jaké závěry z něj podle vás vyplývají nejen pro vás osobně, ale i pro veřejnost, která celou kauzu sleduje?
Stále se vyšetřuje a my zažíváme již necelých pět let stresu, poškozování pověsti atd. A co z toho plyne pro veřejnost? V dnešní společnosti si nikdo nemůže říct, že se ho to netýká. Dnes si může na každého někdo najít nějakého kajícníka, který mu za vidinu dohody či snížení trestu potvrdí cokoliv.
Jak tato dlouholetá zkušenost ovlivnila váš pohled na českou justici? Věříte dnes ještě v to, že je možné domoci se spravedlnosti?
Víte, nedivím se, že důvěra ve spravedlnost je na tak nízké úrovni. Těch kauz bylo hodně. Začalo to politiky a volně to přechází i na veřejnost. Jak jinak vnímat demonstrativní akce, zatčení, dlouhé vyšetřování, a nakonec se vše zamete pod koberec. Popřípadě soud dojde k názoru, že se trestný čin nestal. Ale vyšetřovatelé, státní zástupci či soudci jsou pořád jen lidé a ne všichni jsou stejní. Bohu dík! A i proto já osobně věřím, že se dá v České republice domoci spravedlnosti, i když to může být cesta velmi trnitá.
Pavel Buráň dlouhodobě tvrdí, že jeho případ ukazuje na hlubší systémové problémy české justice. Sdílíte tento názor? A pokud ano, v čem podle vás tyto problémy spočívají?
Toto téma je hodně široké, ale v podstatě souhlasím s kolegou. Skutečnost, že různé stupně soudů rozhodují v průběhu času diametrálně odlišně, může být prezentována či vnímána jako důkaz nepředvídatelnosti a nestability právního prostředí. Dokonce to může být vnímáno jako možné ovlivňování justice skrze osobní či obchodní vazby v regionu. Ale toto se netýká pouze soudů, podle mě je systémová chyba i v případě dozorujících orgánů atd. Pro příklad: podáte stížnost na pochybení vyšetřovatele či jeho podjatost a očekáváte, že se k tomu vyjádří jeho nadřízený, popřípadě dozorující státní zástupce. Omyl, on se k tomu vyjadřuje ten, na kterého byla stížnost podána.
Pokud byste měl s odstupem mnoha let říci, co by se podle vás muselo změnit, aby podobné kauzy nevzbuzovaly tolik pochybností o fungování spravedlnosti v České republice – je podle vás taková změna ještě vůbec možná?
Změna je v demokratickém právním státě vždy možná, ale vyžaduje dlouhodobý tlak veřejnosti, médií a politickou vůli k reformě justice včetně změny legislativy a posílení dohledu nad vrchními soudy. Nicméně vzhledem ke složitosti případu, kdy se v něm angažují různé zájmové skupiny, se hluboká změna vnímání spravedlnosti neobejde bez ochoty přiznat systémové chyby. A co by přispělo k takové změně? Zaprvé zkrácení doby řízení, aby nedocházelo k tak dlouhým průtahům, které zpochybňují důvěru v právo. Zadruhé silnější kárná opatření za evidentní justiční omyly nebo účelové prodlužování řízení. Kárná opatření a větší postihy za průtahy vyšetřování a zefektivnění kárných řízení v případech, kdy dochází k evidentním excesům nebo nečinnosti. Zatřetí jasnější pravidla pro vracení věcí odvolacím soudem, aby prvostupňový soudce nebyl nucen rozhodnout proti svému přesvědčení. A začtvrté větší nezávislost a odpovědnost při dozoru nad vyšetřováním, aby nedocházelo k situacím, kdy se poškozený cítí zcela bezmocný.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Věříte ve spravedlivost české justice?
