Odboráři se už delší dobu u vlády zasazují o zvýšení nemocenské. Sám jste říkal, jak je demotivující nechat se trasovat nebo zavřít do karantény, když tím zaměstnanci přijdou o polovinu svých příjmů. A kvůli tomu jste začali v rámci tripartity jednat o tom, že by se nemocenská z vašeho pohledu zvýšit měla. Ta dohoda se ale stále s politiky nedaří. Proč?
V této chvíli už jsme nějaký postup zaznamenali. Vláda navrhla, aby se nemocenská pro lidi, kteří budou v karanténě nebo v izolaci, zvýšila o určitou hodnotu. My si ale myslíme, že toto není systémové řešení. Systémově čisté řešení je zvýšit, byť na dobu dočasnou, nemocenskou všem, protože věřím, že vláda tímto svým krokem nechce ukázat, že je zde jedna prioritní nemoc covid-19 a pak ty další nemoci. Podle mého by to byl špatný signál pro všechny. A zároveň říkáme, že nechceme rozdělovat nemocné, zda mají tu či onu nemoc. Existují totiž choroby, které jsou pro samotného nemocného ještě horší. A pak ještě jedna důležitá věc. Zvýšení nemocenské je administrativně nejméně náročnou záležitostí. Jediné, co stačí udělat, je změnit parametry v příslušném zákoně a stanovit časový úsek, kdy platí.
Chcete, aby vláda Andreje Babiše dovládla do voleb?Anketa
Rozhodně bychom se ale měli, aby systémovost byla dokonalá, inspirovat od zemí, jako je například Spolková republika Německo nebo Rakousko, kde mají lidé – přesněji řečeno v Německu – nemocenskou ve výši sto procent po dobu šesti týdnů. A to z jednoduchého důvodu. V Německu si vyhodnotili, že pro ekonomiku, společnost i atmosféru v ní je vždy lepší, když se lidé nebojí léčit, ať už je důvod nemoci jakýkoliv. A podstatné také je, aby se člověk mohl do práce vrátit opravdu vyléčený a nemusel mít strach, jaký to bude mít dopad na jeho kupní sílu. Je to velmi jednoduchá rovnice, která v České republice bohužel zatím neplatí, protože zaměstnavatelé se zachovali způsobem, který je pro mě zcela neakceptovatelný – odmítají podobné návrhy. Současná částka navíc k nemocenské mi připadala jako by někdo licitoval na trhu: Je to za 400! To je moc, tak 320! To je málo, tak 370! To bude tak akorát.
Když s politiky jednáte, jaký je jejich argument, proč nechtějí zvýšit nemocenskou celkově, třeba i na omezenou dobu?
Já se obávám, že ten skutečný argument je velice těžké zjistit. Ale rozhodně to není argument zdraví zaměstnance. Na základě zkušeností, které za tu dobu mám, mohu říci, že speciálně u zaměstnavatelů není určitě prioritou zdraví jejich zaměstnanců. A to je velmi smutné zjištění, pro mě tedy rozhodně.
Navíc došlo k nedorozumění s premiérem Andrejem Babišem. Vy jste se nechal slyšet, že dočasné zvýšení nemocenské má po jednání tripartity premiérovu podporu. Ten to ale popřel s tím, že nemáte v kompetenci sdělovat jeho stanovisko, a že se navíc o jeho stanovisko nejedná, jak napsal serveru Novinky.cz. Ráda bych vám dala prostor vysvětlit, jak to bylo…
Je smutné a trochu zarážející, že si premiér nepamatuje, co řekl na jednání tripartity. V tom případě máme dvě možnosti: Buď má krátkou paměť, nebo tam říká jiné věci, než si myslí. Doufám, že tomu tak není.
Probíhají ještě jednání na toto téma?
Ne, v této chvíli již ne, nyní je projednání na Poslanecké sněmovně. My budeme náš názor prosazovat dále. Stojíme si za zvýšením nemocenské, protože si myslíme, že je to mnohem lepší.
Jinak řečeno jste z vašeho pohledu udělali maximum a teď je to na demokratických zástupcích lidu.
Přesně tak. Ať před volbami zaměstnancům vysvětlí, že jim nechtějí přidat prostředky, protože a protože… Navíc mi přijde velmi nešťastné, když politici ve stejnou chvíli řeší, že jiné části společnosti budou dávat tisíc korun denně. To je určitě částka, se kterou se můžeme poměřovat. To neznamená, že to živnostníkům nepřeji, naopak. Ale v tom případě nemohou být zaměstnanci pouze těmi, co platí, a když jde o zlepšení jejich situace, tak jim někdo ukáže dlouhý nos. To není dobrá situace.
Psali jsme:
Politici snížili daně a někteří zaměstnavatelé toho okamžitě využili. Snížením daní totiž měla narůst výplata zaměstnancům, kterým mělo ze mzdy zbýt více. Například České dráhy toho zneužily, snížily mzdy tak, že výplata zůstala stejná. Vy sám jste se nechal slyšet, že jde o práci premiéra Babiš, který svými vyjádřeními nabádal firmy, že tohle je možná cesta. Nakolik snížení daní pomohlo zaměstnancům?
My se obáváme, že zrušení superhrubé mzdy je jen těšínské jablíčko, které teď vypadá, že je výborné, ale mnozí si z něj museli ukrojit. Už proto, že co nevidět nebudou peníze na jiné věci, budou muset zaplatit spotřebitelé nebo ti, kteří budou nějakou veřejnou službu využívat, a ona bude do budoucna zpoplatněna. To jsou vážné konsekvence, které s tím jsou spojeny. Operace nemůže fungovat pouze snížením daní a myslet si, že nebude nikde poznat. To se prostě nestane.
Kromě Českých drah jsou i jiné firmy? Máte informace, že jde o běžnou praxi? Tedy, že snížily platy zaměstnancům místo, aby zaměstnancům peníze po snížení daní nechaly k výplatě?
Řeknu například jednu francouzskou nadnárodní společnost, kde mají zaměstnanci v České republice 40 procent příjmů těch francouzských, která na dotazy zaměstnanců na růst mezd odvětila, že nic zvyšovat nebude, protože Andrej Babiš zvýšil o tolik a tolik čistou mzdu. Přestože platí zaměstnance pouze částí toho, čím platí svoje ve Francii, a to i přesto, že český zaměstnanec přináší stejnou kvalitu, stejné množství jako kdokoliv jiný. Jenomže českým zaměstnancům se plat nezvyšuje. Výsledkem bude, že se zase zpomalí rychlost, kterou se vyrovnávají české mzdy západu. Místo toho, aby si čeští lidé polepšili, tak vytvoříme další polštář pro podnikatele v podobě vyšší ziskovosti produkce v České republice.
Jak by to mělo být správně?
Je pozdě. My jsme upozorňovali, že jde o špatné rozhodnutí a měl zůstat stejný způsob. Bohužel se tak nestalo, vyhrály blížící se volby a důsledky teprve budou přicházet.
V každém rozhovoru se dostáváme ke komunikaci s vládou. Andrej Babiš jistě není první premiér, s nímž řešíte problémy zaměstnanců a zaměstnavatelů. Když ho srovnáte s těmi ostatními, jak si v komunikaci s odboráři vede a jak jste s komunikací spokojen v době krize?
Je to různé. Opravdu musíme vzít v potaz, že se nacházíme v období, kdy nelze mít přímý kontakt, tedy potkat se s danou osobou nebo členem vlády, v tomto případě s premiérem přímo. To je dost zásadní problém oproti ostatním premiérům v historii. Rozhodně nelze Babiše srovnávat s Bohuslavem Sobotkou, ale když ho srovnám s Petrem Nečasem, který z jednání tripartity odešel a nechtěl se jich zúčastňovat, tak v tomto případě je to lepší. Co se ale týká komunikace, kterou vnímáme v době pandemie – a teď to vezmu za celou vládu – je bohužel v řadě případů značně chaotická.
Jsme v podstatě na denní bázi v situaci překvapení a ne vždy jsou to překvapení pozitivní. Takže i tato ucelená komunikace bohužel nemá charakter jednoznačné systémovosti – s výjimkou jediného, a to je snaha získat co největší podíl hlasů ve volebním výsledku. Rozhodně to není dobrá situace a lidé již filtrují podobné zprávy – třeba už je neposlouchají, přestože mohou být velmi důležité a zásadní. Nedůvěra ale vzrostla do poměrně vysokých čísel. Navíc došlo k velmi výrazné segmentaci společnosti, co se názoru týká, což pochopitelně přináší konflikty mezi lidmi, u kterých je otázkou, jak mohou skončit. Nebo se vše může promítnout ve volebních výsledcích jednotlivých volebních subjektů.
Přitom je situace už rok krizová a v takových případech je potřeba komunikovat ještě více, než je běžné za normálních podmínek...
Jednoznačně a velmi citlivě. A také různě k jednotlivým skupinám a jinou formou. Rozhodně ale vždy tak, aby to bylo jednoznačné. Dnes však platí, že se i ti, kdo jsou poměrně dobře informovaní, dostávají do složitých komunikačních situací, kdy se jim těžko vysvětluje, co bylo a co nebylo přijato. Po rozhodnutí většinou následují opravy rozhodnutí, protože se ukáže, že nebylo vydiskutované s těmi, jichž se týká a podobně. Opravdu v komunikaci v době, kdy se nemůžeme osobně potkat s těmi, jichž se to týká, dochází k velkému propadu informací. Zdůrazňuji, že u těch, kdo s těmi informacemi musí pracovat, je to problém. Natož jak to vypadá u těch, kdo se potřebují čas od času na informace doptat.
Odboráři jsou někdy jako takový mlýnský kámen, že?
Bohužel si lidé stěžují kvůli tomu, co se nyní děje, a do toho se svými kroky přichází vláda. A do toho všeho přichází navíc celá řada rozhodnutí a plánů, které vyžadují obrovské množství finančních prostředků – například Národní program obnovy, Fond spravedlivé transformace a operační programy, které se připravují. Ani my, ani zaměstnavatelé nemáme obrovské týmy lidí jako ministerstva, kteří se tomu mohou věnovat a ještě musíme zcela lidsky řešit situaci zaměstnanců ve firmách. Příkladem jsou zaměstnanci Sokolovské uhelné, kde se propouští, protože se zvýšila cena emisních povolenek. Pro společnost už je ekonomicky nemožné vše provozovat, a to jsou dopady dokumentu, který se jmenuje Zelená dohoda pro Evropu. Zvýšila se cena vstupu povolenek, ale jedná se i o další kroky, které jsou s tím spojené. Roste nezaměstnanost, příliv cizích zaměstnanců, které sem vláda pouští… takže se skutečně jedná o věci závažné.
Stěžoval jste si, jak firmy zakazují trasování nebo přikazují pořídit si negativní test jako podmínku pro možnost pracovat. Případy i taktiky se medializovaly, což trochu pomohlo. Zajímalo by mne, jak je tomu teď? Zda je to čím dál lepší nebo se s tím zaměstnanci stále musejí prát?
Pořád se s tím potýkají, protože na jedné straně existuje obava zaměstnavatelů, že nebudou moci provozovat firmu, když lidé přiznají kontakt a zůstanou v karanténě. Proti tomu je zase obava zaměstnanců, že jakmile budou vytrasováni, nebudou mít dost finančních prostředků pro sebe a rodinu, což je vážné a limitující. Proto existuje naše komunikace, aby se takový přístup změnil a trasování začalo fungovat podle skutečné situace. Nikoliv tak, jak vypadá z čísel. Je velice těžké uvěřit velkým rozdílům v trasování mezi jednotlivými kraji – někde hlásí 1,02 kontaktů, někde až 3,5. Rozdíly znamenají, že se něco děje špatně. Měli bychom přiznat, že lidé chodí do továren každodenně, což může být onen zdroj komunitního šíření viru. Předtím stále po celou dobu pandemie fakticky zavíráme oči. Pomoc může nastat primárně až ve chvíli, kdy bude masivní očkování, a kdy budeme moci proti viru postavit imunologickou hráz.
Jinak řečeno – je to zase na politicích...
Je to na politicích a byli bychom rádi, kdybychom tuto etapu měli už za sebou, ale zatím se nezdá, že by se v dohledné době něco zvrátilo. Parlament navíc rozhoduje o kurzarbeitu, který je nedotažený… takže se skutečně jedná o mix, který v žádném případě nevyznívá pozitivně. A pokud jsme rodiče, tak víme, jaký je problém ve školství se studenty a žáky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
