Paní doktorko, v týdnu se objevila informace, že vám byla zrušena beseda v knihovně v Litoměřicích; provozovatel knihovny to vysvětlil tím, že nesdílíte jejich hodnoty „hate free culture“.  Jak se na tuto reakci díváte?

Především, na rozdíl od mnoha kritiků tohoto počínání, jsem přesvědčena, že knihovna v Litoměřicích má plné právo odmítnout ve svých prostorách jakoukoliv besedu s kýmkoliv, včetně se mnou. Jsem totiž přesvědčena o tom, že právě toto odmítnutí je výrazem diverzity, kterou (snad) všichni ctíme. Jak se říkávalo – někdo má rád holky a jiný vdolky. Jsou instituce, veřejné i soukromé, které mne mají v lásce, které souznějí s mými názory, a jiné, u kterých tomu tak není. Každá kulturní organizace má právo si zvolit svoje priority – to je diverzita. V tomto směru ji považuji za obohacující. Knihovna v Litoměřicích byla natolik fér, že to řekla měsíc před akcí, takže se můžeme, doufejme, že ve stejný termín, domluvit v Litoměřicích na jiných prostorách. Víme, že tam byla již řada lidí připravená jít, tak náš spolek Éra žen, z. s. bude rád, že se tam s nimi uvidíme. Těšíme se na hojnou a otevřenou diskusi, jsou k ní samozřejmě zváni i pracovníci knihovny v Litoměřicích.

Co mne opravdu mrzí, je důvod, kterým knihovna moji besedu odmítla, totiž, že nejsem kompatibilní s „hate free“ zásadami, které knihovna prosazuje. Nikdo není s těmito zásadami kompatibilní více než já – a to svým celým životem a skutky. Považuji za smutné, že kdokoliv – včetně oné instituce – podléhá mediálním fámám. Přitom právě pracovníkům knihovny by mělo být dáno, že informace získávají z primárních zdrojů – například z knížek, které jsem napsala. A tvrdím, že toto neudělali. To je to, co jim vyčítám! Pakliže bych skutečně byla nenávistná, rasistická, xenofobní etc. etc. etc., pak by měli plné právo mne odmítnout. Oni však jednali evidentně na základě ideologických fám – a to je nekorektní, nespravedlivé a v neposlední řadě hloupé.