Skončil rok 2020. Rok, který přinesl řadu změn a obrátil lidem život vzhůru nohama. Lecco se změnilo a je otázka, zda se život někdy vrátí do původních kolejí. Jak podle vás bude v budoucnu vypadat oblast zemědělské produkce a potravinářství?
Dnes je na naší planetě více než 7,5 miliardy obyvatel, ve vztahu k výrobě potravin a přírodním podmínkám příznivých k jejich výrobě je stav velmi nevyvážený. Populace roste podstatně rychleji tam, kde nejsou příznivé přírodní ani ekonomické podmínky pro zabezpečení potravin. Příkladem může být Nigérie, dnes má 206 milionů obyvatel a v roce 2000 byl počet obyvatel na úrovni cca 120 milionů. Za dvacet let došlo k téměř zdvojnásobení počtu obyvatel.
Má vláda otevřít horská lyžařská střediska?Anketa
V roce 2050 až 2055 se předpokládá, že bude na naší planetě přibližně deset miliard obyvatel, a nejvíce poroste počet obyvatel tam, kde je výroba potravin náročná a nedostatečná. Současná výměra zemědělské půdy na jednoho obyvatele planety je cca 0,19 hektaru a za dvacet let se předpokládá, že klesne pod 0,15 hektaru na hlavu.
Významně roste střední třída, hlavně v Asii, to je v Číně, Indii, Indonésii, kde se předpokládá, že až 70 procent obyvatelstva bude ve střední třídě a bude mít podstatně vyšší kupní sílu, která bude mít první potřebu v dostatku kvalitních potravin. V různých studiích se odhaduje, že potřeba potravin v roce 2050 vzroste minimálně o 70 procent, a to bychom měli mít na paměti, pokud chceme mít na naší planetě klid. Na planetě uchovat život bez nepokojů a nesmyslných migrací obyvatel, proto je nezbytné vyrábět dostatek kvalitních a cenově dostupných potravin.
Jak to chcete udělat, jak chcete vyrábět dostatek kvalitních a cenově dostupných potravin?
To můžeme zajistit jen vysokou produktivitou práce, koncentrací výroby a ekonomickou efektivností výroby potravin.
Tyto zákonitosti v zemědělství a potravinářském průmyslu respektují zejména státy mimo Evropskou unii.
Můžete být trochu konkrétní? Jaké státy a co přesně dělají jinak?
Tak například Spojené státy americké každým rokem zvyšují koncentraci jak v rostlinné výrobě, což znamená, že zvyšují výměry jednotlivých podniků a využívají nejnovější vědecké poznatky ke zvyšování úrody, tak v živočišné výrobě, zvláště v produkci mléka a drůbežího masa. Zavádějí nové technologie a využívají nejnovějších poznatků při výrobě nejmodernějších a nevýkonnějších strojů.
Izrael, který má velmi složité přírodní podmínky k běžné produkci v zemědělské výrobě, se pustil do unikátního systému hospodaření s vodou a velkou část své rostlinné produkce zajišťuje akvaponií a hydroponií při výživě rostlin a produkcí kvalitních potravin a zdravých ryb na svých farmách. Na relativně malých plochách přes roztoky optimálně nasycené dusíkem, fosforem, draslíkem a dalšími stopovými prvky vytváří optimální podmínky pro intenzivní produkci hlavně zeleniny ve vysoké kvalitě a s minimální potřebou ochranných chemických látek, které se používají k ochraně proti škůdcům, jež je z velké části řešená biologicky. Poznatky z Izraele jsou nejvíce využívány Čínou, která se snaží ve své režii zajistit dostatek vlastních potravin.
Brazílie a Argentina jsou země s obrovským nárůstem intenzivní zemědělské produkce v rostlinné výrobě, hlavně u kukuřice a sóji. V živočišné výrobě pak u drůbežího a hovězího masa zaznamenává obrovskou dynamiku. Stejným směrem se rozvíjejí také Austrálie, Nový Zéland a další země.
Vadí vám tempo očkování v ČR?Anketa
A jak je to v Evropské unii?
Evropská unie pod rouškou ochrany životního prostředí v režii aktivistů a „zelených teroristů“ z několika starých zemí uplatňuje v agrárním sektoru a potravinářském průmyslu koloniální politiku. Evropská unie hlásá uplatňování společné zemědělské politiky a jednotného trhu, ale ani jedno neexistuje, a tím hospodářsky velmi významně ovládá nové země, které přistoupily do EU v roce 2004 a později. Toto ovládání je způsobeno tím, že EU nastavila diametrálně rozdílné podpory pro zemědělskou a potravinářskou výrobu u starých a nových zemí.
Což znamená?
To znamená, že podpory na plochu, tj. na zemědělskou půdu, jsou u starých zemí v průměru 1,7krát vyšší, někdy až čtyřikrát, Lotyšsko má 94 eur/hektar, Belgie na druhou stranu 400 eur na hektar zemědělské půdy. Podpory do programu rozvoje venkova, což je kofinancování z národních rozpočtů, jsou v průměru dvakrát vyšší u starých zemí než u nově přistoupivších. Někdy však i čtyřikrát, Slovensko může přidat maximálně 25 procent, Česká republika maximálně 35 procent, ale Německo a Nizozemsko téměř 60 procent, Rakousko dokonce celých 100 procent prostředků z národního rozpočtu.
Prostě a jednoduše. Podpory přímo z národních rozpočtů jsou zhruba čtyřikrát vyšší u starých zemí oproti novým. Tomu se prý říká společná zemědělská politika a jednotný trh! Dovolte, abych se zasmál. Já bych to totiž řekl úplně jinak. Je to koloniální politika k ovládnutí trhu na území nově přistoupivších zemí.
Fotogalerie: - Farma v Olešnici
Takže země, které přistoupily po roce 2000, jsou na tom hůře. Chápu to správně?
Země jako Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko mají velmi dobré přírodní podmínky k produkci základních potravin, ale z důvodu nastavení likvidačních podmínek v rámci společné zemědělské politiky a takzvaného jednotného trhu poklesla jejich produkce na polovinu i méně.
Koloniální politikou EU je kvalitní orná půda zatravňována místo toho, aby se na ní hospodařilo, a tím zvyšovala svou úrodnost. Tato zatravňovaná půda je v některých částech naší země i 25 let bez obnovy a tomu se prý zase říká ekologie.
Řada takzvaných ekologů často a ráda mluví o uhlíkové stopě a uhlíkové neutralitě, ale nikomu nevadí statisíce kamionů, které ročně přepravují potraviny do míst, kde si je mohou vyrobit sami a podstatně levněji.
Kdo v Evropě určuje trendy směrování zemědělské politiky a mnoha dalších oblastí našeho života?
Neodpustím si nedoplnit váš dotaz. Měl byste se zeptat takto: kdo jsou ti, kdo určují v Evropě trendy směrování společnosti a jejich teorie jde v praxi proti vlastním lidem a budoucím generacím? A hned odpovím. Stovky tisíc lidí z agrárního sektoru nových zemí se přesunuly do montoven postavených na nejúrodnější půdách, do starých zemí na pole, do stájí a jako námezdní sezónní pracovníci při sklizni ovoce a zeleniny za směšné mzdy ve vztahu ke mzdám konkrétní země, a o podmínkách ubytování této námezdní síly raději nemluvme.
Takto jsem si nepředstavoval silnou Evropu, která může konkurovat světovým velmocem, jako jsou Čína, USA a další, v potravinářském průmyslu. Moje představa byla v rovnoprávném postavení všech států EU a využití jejich vhodných přírodních podmínek k pěstování ovoce, zeleniny a chovu hospodářských zvířat s tím, že vše bude na nejvyšší hygienické, technické, technologické a dietetické úrovni na světě.
Stojíme na začátku dalšího sedmiletého období společné zemědělské politiky, které má vycházet z Green Dealu. Co vše se bude měnit?
V rámci Green Dealu se požaduje například snížit průmyslová hnojiva o 30 procent, což by asi bylo příjemné, ale ČR spotřebovává 124 kilo čistých živin na hektar, Belgie téměř 300 kilo čistých živin na hektar, a Irsko dokonce více než 500 kilo čistých živin na hektar. Pokud snížíme všichni o 30 procent, tak u nás bude možné aplikovat cca 80 kilo čistých živin na hektar, v Belgii 210 kilo čistých živin na hektar a v Irsku 350 čistých živin na hektar, jak asi budeme konkurovat? Budeme dotlačeni k další extenzitě a uvolňování našeho trhu zemím, kde pokles produkce bude minimální.
Je zahrnuto i snížení pesticidů? Pokud ano, pak by z toho spotřebitelé měli mít radost.
Ano. Samozřejmě, ale opět se podívejte na tu nespravedlnost. V rámci omezení užívání pesticidů se bavíme o minus 50 procentech, což by v případě ČR, která dnes spotřebovává 1,86 kila účinné látky na hektar, znamenalo snížení na 0,93 kila účinné látky na hektar. V případě Belgie, kde dnes je užíváno 8,1 kila účinné látky na hektar, se spotřeba sníží jenom na čtyři kila a v Itálii na 3,9 kila účinné látky na hektar. Je toto spravedlivé? Je toto ochrana životního prostředí?
Co dalšího se bude měnit?
EU chce snížit únik živin o 50 procent. Tento cíl bude mít ale zase rozdílné dopady. U nás je velmi nízké užívání průmyslových živin a nízké zatížení hospodářskými zvířaty. Pro srovnání je v Německu víc než trojnásobný počet hospodářských zvířat na hektar zemědělské půdy.
Líbí se vám současné české filmy?Anketa
Vyčlenění neprodukčních ploch o deset procent je pro životní prostředí cíl, který bude mít negativní vliv na kvalitu orné půdy. Česká republika vyčlenila cca milion hektarů zemědělské půdy, z toho asi 600 tisíc hektarů bylo zatravněno. Pro vysvětlení. Došlo k převodu z orné půdy do luk či trav na orné půdě a přibližně 400 tisíc hektarů nejúrodnějších půd bylo zastavěno, vybudovaly se cyklostezky, popravdě si řekněme, že ne vždy využívané, a další velmi diskutabilní zábory půd. Snížení výměry orné půdy z tohoto titulu již bylo 28,6 procenta (pozn.: v roce 1990 bylo zhruba 3,5 milionu hektarů orné půdy, v roce 2019 necelých 2,5 milionu hektarů orné půdy).
Nově přistoupivší země do Evropské unie byly znevýhodněny už při vstupu nastavením podmínek, které se určily podle nejhorších výsledků a nyní se připravuje systém, kterým by se opět mělo směřovat k další extenzitě. Hospodářská politika EU od roku 2004 dovedla tyto země už nyní k značné extenzitě, vidíme to na příkladě naší vlasti.
A co bude dál? Opět v tomto období připravují zemědělskou politiku „bruselští úředníci“, kteří nemají základní vědomosti o zemědělské výrobě. To není rozumný přístup, tímto způsobem Evropa nebude schopna konkurovat světovým velmocem.
Jak by se tedy Evropa, potažmo Česká repulika, měla chovat?
Tuto politiku extenzity je zásadně nutné odmítnout. Jde o další likvidaci nových zemí a ovládnutí jejich trhů. Vidíme, že opět se vychází z dat, která jsou pro přistoupivší země nevýhodná, a to není férový přístup. Takto nevybudujeme Evropskou unii, ale dosáhneme opaku. V každé zemi EU musíme vycházet ze stavu, ve kterém se v současné době nachází, jinak nelze při navržených podmínkách v EU setrvat.
Materiál vychází s podporou Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
