Byl jste aktivním členem protikomunistického Hnutí za občanskou svobodu. Kdy jste poprvé slyšel jméno Václava Havla, kdy jste se seznámil s jeho myšlenkami a kdy s ním?

Normalizační dobu jsem prožíval mimo Prahu – ve Svitavách a v Brně – takže první, kdo mi řekl něco o Havlovi byla tehdejší americká rozhlasová stanice Hlas Ameriky. A Havel mě svým způsobem dostal k disentu. Jeden kamarád mi řekl o bytovém divadelním představení Audience v Brně, kterého se měl účastnit i Havel. Tak nějak mimoděk jsem se dostal v jeho doprovodu na utajované představení, kde byli tehdejší brněnští disidenti. Havla s dalšími herci ovšem cestou zatkli, takže z divadla nic nebylo. Místo toho jsem se na místě seznámil s několika lidmi, kteří se stali mými dlohodobými přáteli. K mé ostudě si dnes po nějakém čtvrtstoletí pamatuju jen pár jmen. Klíčový byl Honza Honner, který tehdy spolu s dalšími zakládal Moravskou mládež – disidentskou iniciativu mladých.

Podrobnější seznámení s myšlenkami Václava Havla přišlo v momentě, kdy mi kamarád půjčil samizdat Moc bezmocných a musím Havlovi poděkovat. Díky této knize jsem se seznámil důvěrněji i s StB. Esej jsem totiž zapomněl s batohem ve vlaku, a když jsem přišel na ztráty a nálezy v Brně, tak tam na mě čekali i moji první dva estébáci. Díky tomu mě ihned převzala i svitavská a hradecká StB a já se v nějakých dvaceti letech stal oficiálním “VIP" disidentem. Bez "Havla" bych to nedokázal.