Měl by ombudsman Křeček skončit za výrok, že Romové si za svou bytovou situaci můžou sami?Anketa
Jak se odráží olympiáda v našich médiích?
Je tu samozřejmě stín, který na ní házejí diplomaté a politici. A to je malér. Zde je zas vidět neprofesionalita lidí, kteří jsou ve vládě. Nejsou schopni potlačit emoce, kterými jsou poplatní Evropské unii a napětí, které momentálně v Evropě je. Prostě to nejsou s to potlačit, bouchnout do stolu a říci – je tu nádherná olympiáda. O tom není pochyb, protože sportoviště byla představena a je to nádhera.
Pokud lidé sledovali minulé olympiády, tak viděli, že nic krásnějšího nikdo nevymyslel. To je srovnáno tak se špičkovými hudebními tělesy, které hrají třeba Bacha, tak to se k tomu dá přirovnat, i když v případě té vážné hudby je okruh posluchačů podstatně menší. Tady, co produkují ti vrcholoví sportovci a krásná režie, co televize dokáže, tak to je podívaná. To jsou sestřihy dvě tři hodiny a člověk na to kouká a pomalu není schopen jít si udělat kafe, jak je to poutavé.
Bohužel, někteří naši sportovci jsou tak trochu jako páté kolo u vozu, ale jsou disciplíny, kde dokážeme být absolutně špičkoví. Je toho méně, ale přece jen to umí nádherně rozjitřit národnostní cítění v posluchačích a divácích.
Tak je třeba olympiádu brát. Naši politici v bojkotech nebyli první, ale přidávali se k některým, kteří to v historii už několikrát zkazili, a to jsou bohužel především Američané. Ti zkazili už tolik olympiád a pak to svádí na Rusy. My starší si klademe otázku – kdo byl první, kdo si s čím začal. Jak mi to říkala moje máma, když jsme se jako kluci poprali: Kdo si začal?
Výsledek je naštěstí ten, že sportovci postižení nebudou. Bude z toho jistě úžasný dokument. Takže já jako věčný optimista věřím, že finále snad bude výborné, ale je mi líto, že naši politici se k tomu takto staví. Určitě by našim sportovcům udělali radost. Vezměte si, když tam přijede nadšený premiér nebo ministr zahraničí nebo ministr obrany, kteří se přijedou podívat, jak ten český národ je ve srovnání se světovým měřítkem vybaven. To má velký odraz i v zahraniční politice.
Ono se sice proklamuje, že sport spojuje národy a prostřednictvím sportu podporujeme přátelství, ale když ten politik v sobě nepotlačí emoce a kašle na to, tak je to smutné.
Já mluvím nejraději o tom, co jsem prožil a u čeho jsme byli. Vím, že to má prostě obrovský význam a když to někdo hodí pod stůl, tak se z mého pohledu nechová slušně.
Tou druhou částí účasti politiků jsou třeba i zákulisní jednání a setkání, byť se o tom příliš nemluví…
Ano, to mi správně připomínáte. Od nepaměti se takto ty olympiády využily k tomu, že se tam ti politici setkali. Že si v přátelském duchu ujasňovali další i ekonomické postupy a vazby. A to má pro nás nepředstavitelné výhody, zvláště pro malou republiku, jako jsme my. A bez kontaktů to prostě nejde. To máme také vyzkoušené. Kdybychom neměli kontakty, tak bychom tu v Plzni neudělali tak krásnou střeleckou Grand Prix. Vezměte si, že k nám jezdí na 40 států! A to je všechno na kontaktech a na slušném chování. A o pohostinnosti, vysoké úrovni soutěží, a tak dále. To jsou kontakty.
Psali jsme:
Olympiády se ale ovšem komercionalizují a politizují. Dnes už to není podnik pro malý stát. Všimněme si, že ji mají teď už jen bohaté nebo velké státy…
Jistě! Také jsme to zažili, když tu byly emoce, že Praha bude olympijská. A že nám to prý Sověti vzali. Nu, zase se na někoho hodila vina. Přičemž všichni, kteří nejvíce řvali, stejně věděli, že na to nemáme. My bychom to jistě dokázali, ale spíše ve spolupráci s některými jinými státy. Bylo by to jistě fantastické. A já si také přeji, aby jednou ve středu Evropy olympijské hry proběhly. Jde o to, aby to bylo po všech stránkách efektivní.
Když vidíte na stadionech ty desetitisíce nadšených diváků, tak to je přece ten hlavní efekt. Podívejte to Tokio. To bylo opravdu nešťastné a jednou toho Japonci budou opravdu litovat, že ten prožitek nedopřáli svým divákům. Třeba to obecenstvo stačilo omezit věkovým rozmezím. Těch mladých jsou tam miliony a my staří bychom tam nešli a pochopili bychom to. Děti také ne, ale od těch 15 do 50 let tam mohly být plné tribuny.
I čínská olympiáda je velmi uzavřená, je bez diváků a hlavně, zimní sportování tam nemá tradici, není tak populární a sníh se tam musí jen vyrábět…
Čína je v tomto směru velmi mladá a rozvojová země. Ale díky tomu, že se tam nekrade a na tyto věci jsou neomezené prostředky, tak dokážou udělat udělat zázraky.
Podívejte se třeba na Soči, to je neuvěřitelné, jaké to tam bylo. Ti, kteří odtamtud přijeli, tak hovořili jen v superlativech…
Psali jsme:
….nu ale my jsme to řádně poplivali…
Ano, než se tam jelo, tak se tu na Soči plivalo horem dolem. Já jsem zažil Peking, letní olympiádu, kdy nás všechny možné neziskovky přesvědčovaly, abychom to bojkotovali. A my, když jsme tam přijeli, tak jsme viděli jen samou nádheru a spokojený život lidí.
Já jsem smutný z toho, jak se sport ničí pomluvami. Ale my, co do politiky trochu vidíme, víme, že za vším jsou jedině peníze, byznys. Dnes USA nemůžou Číně přijít na jméno, protože jsou u ní zadlužené až po uši.
Olympiáda je vždy příležitostí se zamyslet. Je jasné, že jsou na ní ti nejlepší. Ale poslední dobou se hodně diskutuje třeba o hokeji, kam jsme se to v posledních letech propadli. Je problém s mládeží, a to není jen u ledního hokeje. Jak je možné, že ty malé sporty – podívejme jenom na náš curling v Číně na olympiádě nebo na ženský hokej – jak je akční na rozdíl od těch velkých sportů, kde máme jistě hodně bafuňářů, ale nikoliv trenérů mládeže. Jak to vidíte vy? Právě v souvislosti se zázemím pro naše budoucí olympioniky…
Mohu to komentovat z vlastní zkušenosti. V našich armádních podmínkách, které si dovolím pochválit. A doufám, že podle tohoto vzoru se péče o nové lidi rozšíří i do celé republiky. Pokles přílivu potenciálních talentů do vrcholového sportu klesá. Příčiny jsou především v tom, že je podstatně pohodlnější život, než který jsme měli my před padesáti, šedesáti lety. Mládež v té době byla určitě zocelenější, tvrdší a lačnější po sportovních aktivitách. Byly tu tělovýchovné jednoty, Sokol, Svazarm, hasiči. Všichni sportovali. My už od šesti let chodili do Sokola. Na vsi si to nedovolil nikdo bojkotovat. Tátové, kteří by to nepodporovali, by byli ve vsi úplně bojkotovaní. A to jsou ty první zárodky toho všeho.
Psali jsme:
Ale ti tátové tehdy také chodili, jejich dědové jakbysmet. Dnes už ale nikoliv…
Ano, i ti staří chlapi. My jsme tam byli do osmi večer a oni přišli jak se říká „po dojení“. A jak si ještě protahovali těla! Pro nás to byli staří lidé, ale oni to byli čtyřicátníci, padesátníci, šedesátiletí lidé. Nezapomenu, když k nám na cvičení tehdy přišel pan Lacek, předseda Sokola. Vousatý pán, ale v našich očích to byl už strašně starý děda. Předvedl nám toč na hrazdě. Měl kovářskou zástěru, prostě tak jak odešel z kovárny.
A my kluci jsme sami od sebe soutěžili, kolik kdo a kam vyšplhá, kdo kam dohodí. Nu a tělocvik podle toho vypadal. Když slyším, že si dnes o tělocviku přečtou nějakou pohádku, tak je mi jich líto a je to špatné.
Když se vrátím k tomu „podhoubí“. Sem k nám chodí pravidelně mládež od dvanácti, čtrnácti let. Jako Dukla Plzeň jsme pro státní reprezentaci připravili čtyři výborné borce, které nám jiné sporty závidí. Podobný trend vidím třeba u lukostřelců, kde od mala vychovali vynikající olympioničku Marušku Horáčkovou. Dále pokračují s tou dětskou drobotí, která se učí natahovat tětivu, zamiřovat, učí se sebekázni, nezapomínají na fyzičku, čímž kladou základ budoucích vynikajících sportovců. Ne všude se to daří. Dříve, kam se podala ruka, tak se základny rozvíjely. Dnes se to nabízí, dávají se i finanční dotace, ale narážíme na základní problém, a to na nedostatek trenérů, ale i současný stav mládeže, která je dnes daleko pohodlnější než minulé generace. Řada lidí by i sportovala, ale věnovat se dětem, to je obrovská oběť. Dříve se to tak nebralo, bylo to automatické. Velká města to měla mnohem lepší.
I my tady máme velké nedostatky – jsme výborní v puškách, ale už na dvě olympiády jsme nemohli vyslat žádného pistoláře…
…před lety to bylo nemyslitelné, aby na olympiádě někdo ve střelbě z pistole nebyl a neumístil se na předních pozicích…
Pan Ladislav Fata, který nedávno zemřel, to byla pistolářská superhvězda. Dnes sice třeba máme Martina Tenka, bronzového olympionika, a tak si slibujeme, že se to trochu pohne. Mám obavy, že když základna nebude dostatečná, tak nevychováme ty, které bychom potřebovali. Tedy sportovce, svému sportu plně oddané, schopné obětovat maximum. Státní reprezentace je státem placená propagace daného státu a národa. Na to mají i chudé státy. A zas to jen potvrzuje, že sport má obrovský propagační význam.
K tomu takzvanému upozaďování olympiády. Jen pro zajímavost – snad nikdy, ani v historii Československa, natož České republiky se nestalo, aby k olympiádě nevyšla poštovní známka. Vždy byla alespoň jedna a jedna pak na paralympiádu.
To je neuvěřitelné…
Také údajně byly tahanice kolem dopravy našich sportovců, protože panovaly obavy, aby je Ruská federace při mezipřistání pro tankování nějak nezdržela nebo prý záměrně dělala nějaké obstrukce. Proč jsme neletěli vládním speciálem je mi záhadou a nakonec na tu dopravu prý poptávkové řízení vyhrály korejské aerolinky.
Ty vládní speciály – to je také přece věc propagace.
Nu, i kdyby letěly letouny cassa a přistávaly třeba desetkrát, tak je to pořád národní nebo státní dopravce. Ale pojďme dál, Čína se spojuje s lidskými právy…
…a hledá se záminka, jak to tomu druhému pokazit.
Nu, teď je doba, kdy se dívat na Východ je špatně…
To je ten mainstream. To je moc špatně a je to malé neštěstí. Všichni obecně víme, že Rusko nikdy nikomu neublížilo, nenapadlo někoho tak masivně jako Západ. Nepotkám člověka, který by věřil tomu, že z Východu hrozí nebezpečí. Rusové si opravdu své užili. Prožili a zažili strašnou válku. Váleční štváči si musí uvědomit, že Rusové si o to víc váží toho, že mohou žít v míru a v relativním blahobytu. A budou dělat všechno proto, aby si mír uhájili. V Rusku snad není rodina, která by nechodila někam na válečné hroby.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
