Petr Gazdík: Babiš nezískal nadpoloviční většinu hlasů a nemůže a nesmí hýbat s republikou sám, jak by chtěl

20. 2. 2018 17:47

ROZHOVOR „Nyní se ukáže, nakolik jde Andreji Babišovi o osobní post a nakolik o prospěch České republiky,“ říká šéf Starostů a nezávislých Petr Gazdík k tomu, že poslanci nechtějí spolupracovat s trestně stíhanou osobou. V rozhovoru také varuje před zneužitím referenda k obcházení Parlamentu, které hrozí s návrhem z dílny okamurovců. Dokonce ho považuje za cílenou demontáž parlamentní demokracie v České republice. Stále prý věří tomu, že nejsme národ koblihářů ani stádo ovcí.

Petr Gazdík: Babiš nezískal nadpoloviční většinu hlasů a nemůže a nesmí hýbat s republikou sám, jak by chtěl
Foto: Daniela Černá
Popisek: Předseda STAN Petr Gazdík přijel na Dny lidí dobré vůle
reklama

Starostové uvažují o spolupráci s hnutím ANO na vládní úrovni s několika podmínkami – tedy setrvání v EU a NATO, ANO by nesmělo spolupracovat s SPD a KSČM a členem vlády nesmí být trestně stíhaná osoba – tedy Andrej Babiš. Domníváte se, že ANO někdy na takové podmínky přistoupí? Odchod Andreje Babiše vyžadují i jiné strany s tím, že pak by s ANO mohly spolupracovat, ale Babiš se k tomu stále nemá…

To je právě předmětem těch jednání. Myslím, že prozápadní orientace by neměla být pro hnutí ANO problém. Na spolupráci s SPD a KSČM nepanuje mezi poslanci ANO, jak jsem zaznamenal, shoda. A samozřejmě ohledně trestně stíhané osoby: ukáže se, nakolik jde Andreji Babišovi o osobní post a nakolik skutečně o to, prospět České republice.

Jan Farský řekl: „Nehledáme dobré řešení, vybíráme ze dvou špatných – ve snaze zabránit vládě za účasti SPD a komunistů.“ Je to tak? Vybíráte ze dvou špatných řešení?

O účasti SPD a KSČM na vládě mluvit nebudu, to je jednoznačně špatné řešení. U ANO je problém, že máme dosti odlišné představy o správě země. ANO by rádo ústy Andreje Babiše centralizovalo správu země, my bychom naopak rádi přenesli určité pravomoci o věcech, které se lépe a efektivněji řeší místně, na kraje a obce. Nemyslíme si například, že bychom měli o polovinu snížit počet poslanců nebo třeba zrušit Senát. Každá vláda musí být kontrolovatelná. Takže v tom se jednoznačně lišíme.

Jak vnímáte nyní s odstupem času rozhodnutí ČSSD o lustračním zákonu, díky kterému mohl Babiš po předchozích volbách do vlády na místo ministra poté, co slovenský soud zamítl Babišovu žalobu, že byl jako agent StB veden v jejich dokumentech neoprávněně?

To je věcí svědomí tehdejšího vedení ČSSD.

Často se mluví o spojení Miloš Zeman – Andrej Babiš a ohrožování demokracie. Vnímáte to stejně? Jsou skutečným ohrožením? A proč ano, či nikoliv?

Vidím zatím nenápadné okrajování: různými rádoby kreativními výklady ústavy a podobně. Například jsem přesvědčen, že Sněmovna kontroluje vládu, a ne naopak. Nemyslím si, že vláda v demisi může vládnout jakkoliv dlouho, a rovněž si nemyslím, že vláda bez důvěry Sněmovny je stejně plnohodnotná jako vláda s důvěrou. Nebo se rozhodněme, že je to jedno, a zrušme ústavu. Opravdu toto chceme?

„Stále chci věřit tomu, že o tom, kam se budeme ubírat, nerozhoduje kobliha,“ řekl jste mi v minulém rozhovoru. Stále tomu věříte? Nechávají se občané ovlivnit tak snadno?

Víte, stačí napsat: snížím o polovinu počty politiků – ve Sněmovně o polovinu, Senát celý, a část lidí zatleská. Neuvědomí si, že osekat Parlament prakticky znamená udělat z něj více ovlivnitelný sbor. Poslanci tam ale nejsou proto, aby jak na běžícím páse schvalovali návrhy vlády a nepřemýšleli o nich. Zase: Parlament má kontrolovat vládu, ne naopak. Ale část lidí chce, aby to bylo efektivní a rychlé. To jsou ti lidé, které uspokojí kobliha a k tomu jednoduché heslo. A možná ani netouží po demokracii a svobodách. Ale ano, stále věřím, že nejsme národ koblihářů, že nejsme stádo ovcí.

Co si myslíte o snaze prosadit referendum v rámci debat, že se lidé právě nechají příliš snadno ovlivnit a jsou příliš „hloupí“. Podceňujeme úroveň českých voličů? Nebo je taková obava namístě?

Nepodceňuji úroveň voličů. My všichni jsme voliči, někteří více, někteří méně zodpovědní, pracovití, inteligentní a tak dále. Jsme různí. Ale máme stejná práva. Myslím, že lidé mají mít právo vyjádřit se ke kruciálním věcem v referendu. Už to ostatně i dělali – o vstupu do Evropské unie rozhodli lidé, ne Parlament. Referendum se ale nesmí zneužívat k obcházení Parlamentu – a to návrhem z dílny okamurovců hrozí. Dokonce ho vidím jako cílenou demontáž parlamentní demokracie v České republice. Záměrně říkám cílenou, nemyslím, že by nevěděli, co činí.

Vezměte si například, že debata o zákonu trvá v Parlamentu měsíce, jednají o něm výbory, piluje se – a přesto se do našeho právního řádu dostávají tu a tam nesmysly. Teď by o zákoně s desítkami paragrafů rozhodovali lidé prostým ANO – NE? Nebo o změnách ústavy? V referendu, kdy často rozhodují jen emoce a u některých – ale jen některých – kobliha? Myslím, že referendum se má používat opravdu střídmě a opravdu jen v klíčových okamžicích státu.

Při hodnocení vlády Andreje Babiše v minulém období jste se zmínil, že to „vidíte jako postupné ukrajování svobody: mírné a nenápadné, ale jako se žábou hozenou do vlažné vody. Nevšimne si, že se voda začala vařit, ale na nápravu už je pozdě.“ Dále jste se nechal slyšet: „Jsem rozhodným odpůrcem regulace sociálních sítí, internet by měl zůstat svobodným prostorem, hloupost a buranství by měl porazit zdravý rozum těch ostatních, a pokud ne, pak je společnost opravdu nemocná.“ Ekonomka Hana Lipovská mi v rozhovoru řekla, že mnohem větším nebezpečím, než je cenzura, je autocenzura, jejíž senzor má mnoho veřejně činných osob zapnutý z obav, aby je nebylo možné zdiskreditovat. Takovou autocenzuru označila za novodobé vězení. Souhlasíte s tím?

To bezesporu, nepodceňuji ani jedno, ani druhé. Proti cenzuře můžeme bojovat institucionálně, naproti tomu autocenzura je věcí každého z nás a jeho svědomí.

Opakovaně vylučujete spolupráci s KSČM a SPD a označil jste je za extremistické strany. Co vám konkrétně vadí na SPD a Okamurovi? Jsou to tedy věci, které hnutí prosazuje? Nebo způsob, jakým to Tomio Okamura dělá?

V KSČM teď sílí tvrdé jádro, mluvit o tom v době výročí února 1948 snad nemusíme. No a SPD? Tady bych souhlasil s předsedou Ústavního soudu: jestliže předseda šíří rasismus, neonacismus a nenávist, tak o čem mluvíme? Jen nevím, jestli je to víc z přesvědčení, nebo více kalkul směrem k jeho voličům. Ale to na podstatě věci nic nemění.

Stále častěji volají politici i odborníci po reformě Evropské unie. Současně s tím část z nich tvrdí, že reforma už není možná. Jak to vidíte vy?

Vždy je možná reforma. Je to jen otázka dobré vůle. A my se musíme rozhodnout, zda chceme být aktivně při tom.

Slyšíme nejrůznější informace o důležitosti setrvání v Evropské unii, ať už ekonomické o tom, že zchudneme o polovinu nebo o třetinu, o nutnosti setrvání v evropské rodině už s ohledem na to, že jsme malým státem. V pořadu ČT 168 hodin varovali například před odchodem japonských investorů a návratem do roku 1987. Podle hlavního analytika České spořitelny Petra Zahradníka by vystoupení z Evropské unie ekonomicky znamenalo „katastrofu, apokalypsu a největší destrukci za posledních možná sto let“. Jednoduše řečeno: Czexit ano, či ne? A proč?

Jednoznačně ne. Ale nepřepočítával bych to jenom na peníze, to je nesmysl. Musíme se přece hlavně zamyslet nad celkovou zahraniční orientací země, kam patříme, kulturně i politicky. A pak – kam chceme patřit. Na Východ, nebo na Západ? A opusťme nesmysly s mosty mezi Východem a Západem – nikdy v historii nic takového prakticky nefungovalo. A za sebe jednoznačně říkám, že chci patřit do euroatlantické kulturní skupiny. Politicky, vojensky i kulturně.

Jak byste shrnul dosavadní vyjednávání o vládě po volbách? Snahu o podporu menšinové vlády, podpora Miloše Zemana Andreji Babišovi i postoje ostatních stran…

Situace je mimořádně obtížná. Je to dané i volbami – vítěz předstihl ostatní o notný kus cesty, zbytek Sněmovny je rozdrobený. Zároveň ale nezískal nadpoloviční většinu hlasů a nemůže a nesmí hýbat s republikou sám, jak by chtěl. O tom všem teď musíme jednat. Už i ČSSD má konečně nové vedení.

Jaký je váš názor na omezování zbraní v Evropské unii a její zásahy do našich zákonů v rámci těchto opatření? Souhlasíte s tím? A pokud ne, jak bychom se měli případně bránit?

Bude záležet také na nás, jak bude zákon konkrétně vypadat, počkejme si na to.

Pomohou taková opatření v rámci boje proti terorismu, kterým Evropská unie tyto kroky zaštiťuje?

Podle mého přesvědčení nepomohou, teroristi nezískávají zbraně legální cestou, tady tvrdší zákony zmůžou jen velmi málo.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Zuzana Koulová
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Vyoral se zamyslel nad IQ paní Fridrichové. Chtěly si s Venezuelou kopnout do Babiše, ale nedomyslely to

16:26 Vyoral se zamyslel nad IQ paní Fridrichové. Chtěly si s Venezuelou kopnout do Babiše, ale nedomyslely to

PÁTEČNÍ ZÚČTOVÁNÍ TOMÁŠE VYORALA „Myslím, že se jen ukazuje, že můj dlouhodobě konzistentní názor na…