Co si myslíte o západních sankcích proti Rusku?Anketa
Představitelé Československé obce legionářské (ČsOL) mi prozradili, že by podle průzkumu mezi mladými lidmi valná většina kluků za vlast nebojovala. Co vy na to?
Jako učitel to musím potvrdit, ale národní hnutí vždy vzniká z určitého kvasu - a to je třeba ta menšina. Většina totiž žije svým každodenním životem, ve svých stresech a starostech. Národ se pořád více bagatelizuje. Informací se na nás valí tolik, že čteme jen titulky a nejdeme po podstatě problému. A při vzpomínce na legie si člověk může připomenout základ, z něhož naše státnost vycházela.
Při jednom ze svých projevů na téma legií jste zmínil, že je jejich odkaz nyní o to důležitější, že máme za dveřmi válečný konflikt. Mohl byste to rozvést?
Často chodím diskutovat s profesorem a egyptologem Miroslavem Bártou, jenž se zabývá kolapsy civilizací a vědecky shromažďuje důkazy o tom, jak nastává kolaps civilizace, za jakých příčin a z jakých důvodů. Obecně ty hlavní důvody bývají tři. První je, když se život lidí odchýlí od tradiční hodnoty rodiny, kmene či kruhu přátel a začne spoléhat na jakýsi všemocný stát. Druhý, když přestane být stát potravinově soběstačný, a třetí, když začne činnost úřednictva spotřebovávat sama sebe. Když prostě začne vytvářet tolik nesmyslných nařízení, zákonů a příkazů, že úředníky zaměstnají natolik, že už nestíhají reálnou správu vlastní země. Obávám se, že všechny tři podmínky Česko nyní splňuje. Na východě je válečný konflikt, ale nikdo nevěří, že cena plynu a benzinu může být několikrát vyšší. V obchodech třeba nebudou plné regály a tak. Dnes to bereme jako něco nemožného, co se nemůže stát, ale já si myslím, že se to stát může. Dovolím si tvrdit, že lidé, kteří se zabývají československými legiemi, historií a vlastně podstatou našeho státu, na to budou lépe připraveni. Oni budou tím kvasem. Těmi, kteří v krušné situaci pomohou ostatním, co s nějakými problémy nepočítají.
Když to zjednoduším, tak vlastně očekáváte světový konflikt...
Nemyslím si, že to musí být nutně světový konflikt. U nás se ale tolik lidí spoléhá na stát, že může počet tragických situací narůst. Mnoho lidí je dnes stoprocentně závislých na státě. Žijeme bez manželství a tradiční hodnoty jako rodina nemají moc velkou podporu. Proto přibývá svazků bez manželství. Pro mladé lidi je to navíc ekonomicky výhodnější. Bohužel, tak máme nastavené sociální dávky. Pokud nastane nějaký větší problém, tak na něj tito lidé nebudou připraveni.
Jak hodnotíte postoj vlády ohledně konfliktu na Ukrajině?
Myslíte připosranost pana premiéra?
Psali jsme:
No, tak to nazýváte?
Přesně tak. Jsme zemí, která má zkušenost s ruskou okupací z roku 1968. Jsme zemí, která v roce 1938 zažila Mnichov. Dovolím si tvrdit, že tehdejší vystoupení Adolfa Hitlera v Mnichově, následná eskalace konfliktu sudetských Němců u nás a vytlačování českého obyvatelstva ze Sudet, je naprosto obdobné jako současná situace na Ukrajině či na Krymu. Země Evropské unie by při vědomí této historie měly být mnohem aktivnější a premiér Bohuslav Sobotka by měl být první, jenž bude v Bruselu navrhovat řešení. Ekonomické sankce v žádném případě nevyřeší situaci do měsíce. Ekonomické sankce jsou během na dlouhou trať a pokud by měly zabrat, tak to bude trvat pět až deset let. To tedy není řešení konfliktu. Od premiéra a jeho vlády bych očekával, že bude v Bruselu aktivně hledat způsob, jak ochránit hranice Ukrajiny, jak uskutečnit jednání s Ruskem a tak dále. Nic takového se ale neděje. Česko se moc nezapojilo, premiér se stará o svou malou hromádku a neuvědomuje si, že mu ji může někdo rozkopat.
Vláda se k uvalení ještě větších sankcí na Rusko obrací zády. Ostatně se moc neví, co by to mělo být za sankce. Nechová se premiér Sobotka naopak uvážlivě, tedy jako manažer, jenž nechce podepsat smlouvu, kterou nečetl?
K tomu se nemohu kompetentně vyjádřit, protože jsem byl nyní v zahraničí a neznám obsah těch sankcí. Nevím, jak by postihly naše podniky a hlavně nevím, jaké by měly účinky na ruskou stranu. To je právě věcí vlády a jejích utajených jednání. Nicméně ekonomické sankce jsou opravdu dlouhodobým řešením. A znovu opakuji. Zvolení zástupci národa, který prožil roky 1938 a 1968, by prostě měli být mnohem aktivnější v Evropské unii a promítat do toho své historické zkušenosti. Nejsem premiérem, ale jako místopředsedu Poslanecké sněmovny mě mrzí, že v tomto směru premiér nepostupuje. Stará se opravdu jen o svou malou smrdutou hromádku. Když mu ji pak někdo rozkopne, možná přizná, že jeho vláda mohla dělat více.
Kdybyste byl premiérem, jakým způsobem byste postupoval?
Pane redaktore, neumím odpovídat na otázky coby, kdyby. Premiérem nejsem. Odpovím tedy slovy seriálu Jistě, pane premiére. „Ale pane premiére, je to váš džob a vy jste si ho přál." Já jsem si nepřál být premiérem, nemyslím si, že jsem tak dobrý. Bohuslav Sobotka si ale myslí, že je tak dobrý. Přál si být premiérem a je to jeho odpovědnost. Jako opoziční politik od něj očekávám, aby mnohem aktivněji hledal nějaké řešení konfliktu na Ukrajině.
Myslíte si, že vyčkávací politikou opakuje západní svět chybu ze začátku druhé světové války, kdy Adolfa Hitlera dlouho nechával na pokoji?
Ano.
V případě třetí světové války by ale šlo nejspíš o konec lidstva, nemyslíte?
Nejsem takový pesimista, který si myslí, že by muselo dojít ke světovému konfliktu. Podle mě v současné ekonomické a geopolitické situaci není světový konflikt dobrý pro nikoho. Ostatně, vždyť ho nikdo ani nechce. Rozhodně bych nesrovnával Putinovo Rusko s Hitlerovým Německem. To by bylo velmi nepřiměřené. Proto si myslím, že k válce dojít nemusí. Evropská unie ale ukazuje v tomto směru žalostnou neschopnost najít řešení a Česko je zemí, která z EU spí skoro nejvíce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jan Rychetský
