Ukrajině ubývají lidé a nemyslím si, že by byla Evropa navzdory tvrzení mnoha jejích představitelů, že se máme připravovat na válku, skutečně na válku připravená. Tedy po té lidské stránce. Že by byla ochotna dodat na frontu lidské zdroje, které by se vracely bez nohou a rukou, s posttraumatickými syndromy všeho druhu, případně se nevracely vůbec. Války jsme zvyklí účastnit se píárově, ideálně z gauče. Jsme ochotni leccos obětovat, ale nejsme ochotni umírat.

A Amerika to moc dobře vidí. Každý to vidí, ale ne každý si je to ochoten přiznat. Ono je něco jiného jako potrefené podsvinče řvát třeba z Evropského parlamentu, nebo být jako to podsvinče skutečně trefen a řvát bolestí. Amerika si nemůže dovolit další prohru. Po Blízkém východě ne, a už vůbec ne po Afghánistánu. A tak si v rukávu bude schovávat plán B, kdy buď Zelenský její mírový plán přijme a nebo ona stopne pomoc s tím, že se snažila, ale bohužel, vidíte co je to za člověka, jemu pomoci není. A vycouvá z toho bez ztráty kytičky.