Fialova vláda schválila minulý čtvrtek úsporný energetický tarif, který má platit od září 2022. Nicméně v průběhu topné sezony mají energetické firmy opět horentně zdražit, alespoň dle předpovědi řady renomovaných ekonomů. Čímž tato navrhovaná úspora bude poněkud devalvovaná, stejně jako to nedávné snížení spotřební daně o 1,50 Kč za 1 litr pohonných hmot, kdy majitelé čerpacích stanic stejně pak zvýšili ceny za benzín i naftu na jednu z nejvyšších hodnot v Evropě, počítáno v poměru k české průměrné mzdě. Nebylo by tedy chytřejším řešením zastropovat ceny pohonných hmot i energií, jako to udělalo několik sousedních zemí?
I když to vypadá krásně a jednoduše, tak nebylo, jelikož jak ukázala cenová analýza vývoje marží u benzínových pump, tak navýšení ceny je kromě vysoké ceny ropy (aktuálně je na stejné úrovni jako před válkou), dáno hlavně vyššími maržemi v rafinériích, kdy ne všechny jsou na území ČR. I kdyby vláda ceny u benzínových pump zastropovala, tak někdo musí výslednou cenu benzínu zaplatit. Například v Maďarsku se stávalo, že na benzinových pumpách museli prodávat za cenu nižší, než za kolik paliva sami nakoupili. Rozdíl cen pak musela stejně dorovnat vláda z peněz občanů. Problém tohoto řešení je pak také v tom, že vysoká spotřeba, která tlačí ceny vzhůru, neklesá, a tudíž v případě nedostatku ropy dochází k rapidnímu nárůstu ceny benzínu a nafty.
Podle ohlasů ze sociálních sítí i různých webových debat, řada lidí stanovení úsporného tarifu moc nerozumí. Vláda chce na něj vyčlenit 31 mld. Kč ze státního rozpočtu, tedy z peněz nás daňových poplatníků. Proč raději nestanoví energetickým firmám, které nyní počítají horentní zisky, sektorovou daň či se s nimi nedomluví na už zmíněném zastropování cen energií? Proč nyní chrání zbohatlé majitele energetických firem – vždyť na horentním zdražení energií budou tratit vedle domácností i všechny ostatní české firmy. Některé mohou dokonce zkrachovat, protože nebudou konkurenceschopné, jelikož budou muset započítat zvýšené ceny energií do kalkulací pro své koncové výrobky. Navíc to podporuje už tak nehoráznou inflaci...
Oním základním problémem energetických firem není ani tak zisk, nýbrž to, že nemají hotovost. Ač to při současných cenách zní paradoxně, tak i samotný ČEZ má velký problém s pohybem peněz. Každá společnost na burze totiž musí složit kauci, která však zůstává vázaná na burze klidně i rok, a to je extrémní problém i pro firmu velikosti ČEZ, natož pro její menší konkurenci. Čím jsou ceny energií vyšší, tím vyšší je i kauce. Bohužel v aktuální situaci není pro tyto firmy jednoduché získat levný úvěr vzhledem k tomu, jaké jsou aktuálně úrokové sazby, a každé procento zaplacené na úrocích znamená i vyšší finální ceny pro spotřebitele. Proto stát přistoupil k tomu, že si levně půjčí a peníze poskytne energetickým společnostem. I díky tomu nebudou ceny energií tolik růst. Takže ano, v tomto případě by mohla pomoci aplikována sektorová daň, pokud by nedošlo například u výrobců energie k výrazným investicím do infrastruktury a úsporným opatřením, které zefektivní výrobu elektrické energie.
Pokud jde o sektorovou daň, jejíž hrozbou přinutila například slovenská vláda ,,své“ energetické společnosti razantně zastropovat ceny, tak tuto daň navrhoval dokonce už i Miroslav Kalousek a nebránil se jí ani známý politický matador z ODS Marek Benda. A co Fialův argument, že je nutné brát ohled na 30 % menšinových akcionářů ČEZu? Ti mají přednost před naprostou většinou národa...? Nikdo nechce divoké znárodňování, ale bylo rozumné prodávat akcie této strategické firmy, když už máme řadu negativních zkušeností s podobnou „postupnou“ privatizací u jiných pro stát důležitých firem?
Energetika a vodárenské společnosti patří do sektoru kritické infrastruktury. A bylo chybou přijít o výrobu a hlavně o kontrolu nad distribučními sítěmi. Bohužel se tehdy povedlo občany přesvědčit, že stát je špatný hospodář, i když špatným hospodářem byli hlavně lidé, co se vrhali střemhlav do privatizace všeho bez jasného plánu a dále pak nevěděli, co mají vlastně dělat.
V souvislosti s předchozí otázkou – řada opozičních politiků i energetických specialistů nyní poukazuje na diletantství bývalých vlád ODS i ČSSD, které právě privatizovaly společnosti obhospodařující nerostné bohatství a surovinové zdroje ČR, i některé energetické firmy, jež se často dostaly do zahraničních rukou. Co se dá k tomu ještě říci?
Říci se k tomu už moc nedá. Jediné, co aktuálně vláda může, je adekvátně hlídat možnosti výběru daní z nerostů a dalších poplatků kolem těžby, protože jak jsme si vyzkoušeli na OKD, dost často dochází k privatizaci zisků, ale k socializaci ztrát.
Psali jsme:
Téměř nikdo také nerozumí tomu, že lidé v naší republice, která je druhým největším výrobcem elektrické energie v Evropě, tuto energii nyní lidé v ČR nakupují za přemrštěné ceny (několikanásobně dráž než na Slovensku), protože se nejprve prodává do zahraničí a potom nakupuje zpět z německé burzy za daleko vyšší ceny. Nebylo by rozumné prodávat jen přebytky elektrické energie, jak to dělají jiné země?
Sice jsme velkým výrobcem energií, avšak vysoké ceny silové elektřiny, které pozorujeme v letošních měsících, ukazují, že v soustavě je nedostatek výkonu těch zdrojů, které mají nízké variabilní náklady, tedy typicky obnovitelné zdroje jako voda a vítr. Problém je v ceně vstupní suroviny, což je u nás dost často uhlí a plyn.
Do ceny se také promítne cena transportu ke konečnému spotřebiteli atd. Proto je potřeba stěžejně zajistit výrobu energií co možná nejblíže k spotřebiteli a hlavně směřovat k úspoře energií. Spousta firem aktuálně spustila energetické audity, kdy hlídáním spotřeby dosáhnou na výrazné úspory, jejich dalšími úsporami bude i správné zateplení budov (to už je příprava na zimu) a hlavně investice do vlastních zdrojů energie (například vlastní bioplynová stanice). Vláda pak těmto lidem a firmám pomáhá různými dotačními programy, které pokrývají část nákladů.
I přesto, že to zní zvláštně, tak tyto firmy a lidé pomáhají snižovat budoucí cenu energií všem – pokud totiž klesne poptávka a navýší se nabídka elektřiny/plynu, tak bude i výrazný tlak na snížení ceny. Tudíž, pokud si váš soused nainstaluje solární panely či zateplí dům, tak buďte rádi, pomáhá tím i vám.
Běžného občana, kromě energetiky, také velmi zajímají rostoucí ceny potravin. Zde existuje konflikt mezi českými potravináři typu Zdeňka Jandejska a Milana Teplého na jedné straně – a malými zemědělci či Tomášem Prouzou na straně druhé. První volají po potravinové soběstačnosti s tím, že za pár let tu ,,nebudeme mít co žrát“. Druzí věří společnému evropskému trhu a označují prvně jmenované za ,,agrobarony“. Na čí straně stojíte? Co dělat s cenami potravin?
V některých věcech asi nikdy nebudeme plně soběstační, v některých naopak máme dost pro vývoz. Samozřejmě ideální varianta je, že místní zemědělec má svého zákazníka přímo za humny. Z ekonomického hlediska je důležité spolupracovat i s okolními zeměmi, tak, ať můžeme obchodovat s plodinami, kterým se v dané zemi nejlépe daří.
Jak vůbec nyní Pirátská strana reflektuje zmíněné kroky Fialovy vlády, co se týká boje s vysokými cenami energií, potravin a horentní inflací? Nemálo lidí si od účasti Pirátů ve vládě slibovalo, že budou společně s křesťanskými demokraty prosazovat i rozumnou sociální politiku. O tom, po pravdě řečeno, co se týká Pirátů, není nic moc v médiích slyšet. Nedoplatí vaše strana na účast v pětikoaliční vládě stejně, jako ČSSD na koalici s hnutím ANO?
Bohužel boj s vysokými cenami energií a s rostoucí inflací bude delší. Neexistuje žádné řešení, které by bylo rychlé, natož bezbolestné. Piráti spolupracují s našimi koaličními partnery na tématech pomoci jednotlivým skupinám, ale hlavně v oblasti budoucího směřování.
Ve vládě máme například gesci zahraničí, kdy v tuto chvíli je na zahraniční cestě Jan Lipavský, který jedná o případném zapojení českých firem do obnovy poválečné Ukrajiny, což bude důležitý úkol, dále připravuje plány na zlepšení v oblasti ekonomické diplomacie. Ministr pro legislativní záležitosti aktuálně připravuje implementace legislativy, kterou slaďujeme v rámci celé EU, u které by nám jinak hrozilo, že díky průtahům předchozí vládou bychom museli platit vysoké sankce za jejich nezapracování.
A to máte pravdu, když zachraňujete peníze občanů, tak se to dost často do novin nedostane.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jan Štěpán
