Fialova vláda schválila minulý čtvrtek úsporný energetický tarif, který má platit od září 2022. Nicméně v průběhu topné sezony mají energetické firmy opět horentně zdražit, alespoň dle předpovědi řady renomovaných ekonomů. Čímž tato navrhovaná úspora bude poněkud devalvovaná, stejně jako to nedávné snížení spotřební daně o 1,50 Kč za 1 litr pohonných hmot, kdy majitelé čerpacích stanic stejně pak zvýšili ceny za benzín i naftu na jednu z nejvyšších hodnot v Evropě, počítáno v poměru k české průměrné mzdě. Nebylo by tedy chytřejším řešením zastropovat ceny pohonných hmot i energií, jako to udělalo několik sousedních zemí?

I když to vypadá krásně a jednoduše, tak nebylo, jelikož jak ukázala cenová analýza vývoje marží u benzínových pump, tak navýšení ceny je kromě vysoké ceny ropy (aktuálně je na stejné úrovni jako před válkou), dáno hlavně vyššími maržemi v rafinériích, kdy ne všechny jsou na území ČR. I kdyby vláda ceny u benzínových pump zastropovala, tak někdo musí výslednou cenu benzínu zaplatit. Například v Maďarsku se stávalo, že na benzinových pumpách museli prodávat za cenu nižší, než za kolik paliva sami nakoupili. Rozdíl cen pak musela stejně dorovnat vláda z peněz občanů. Problém tohoto řešení je pak také v tom, že vysoká spotřeba, která tlačí ceny vzhůru, neklesá, a tudíž v případě nedostatku ropy dochází k rapidnímu nárůstu ceny benzínu a nafty.

Podle ohlasů ze sociálních sítí i různých webových debat, řada lidí stanovení úsporného tarifu moc nerozumí. Vláda chce na něj vyčlenit 31 mld. Kč ze státního rozpočtu, tedy z peněz nás daňových poplatníků. Proč raději nestanoví energetickým firmám, které nyní počítají horentní zisky, sektorovou daň či se s nimi nedomluví na už zmíněném zastropování cen energií? Proč nyní chrání zbohatlé majitele energetických firem – vždyť na horentním zdražení energií budou tratit vedle domácností i všechny ostatní české firmy. Některé mohou dokonce zkrachovat, protože nebudou konkurenceschopné, jelikož budou muset započítat zvýšené ceny energií do kalkulací pro své koncové výrobky. Navíc to podporuje už tak nehoráznou inflaci...   

Oním základním problémem energetických firem není ani tak zisk, nýbrž to, že nemají hotovost. Ač to při současných cenách zní paradoxně, tak i samotný ČEZ má velký problém s pohybem peněz. Každá společnost na burze totiž musí složit kauci, která však zůstává vázaná na burze klidně i rok, a to je extrémní problém i pro firmu velikosti ČEZ, natož pro její menší konkurenci. Čím jsou ceny energií vyšší, tím vyšší je i kauce. Bohužel v aktuální situaci není pro tyto firmy jednoduché získat levný úvěr vzhledem k tomu, jaké jsou aktuálně úrokové sazby, a každé procento zaplacené na úrocích znamená i vyšší finální ceny pro spotřebitele. Proto stát přistoupil k tomu, že si levně půjčí a peníze poskytne energetickým společnostem. I díky tomu nebudou ceny energií tolik růst. Takže ano, v tomto případě by mohla pomoci aplikována sektorová daň, pokud by nedošlo například u výrobců energie k výrazným investicím do infrastruktury a úsporným opatřením, které zefektivní výrobu elektrické energie.

Pokud jde o sektorovou daň, jejíž hrozbou přinutila například slovenská vláda ,,své“ energetické společnosti razantně zastropovat ceny, tak tuto daň navrhoval dokonce už i Miroslav Kalousek a nebránil se jí ani známý politický matador z ODS Marek Benda. A co Fialův argument, že je nutné brát ohled na 30 % menšinových akcionářů ČEZu? Ti mají přednost před naprostou většinou národa...? Nikdo nechce divoké znárodňování, ale bylo rozumné prodávat akcie této strategické firmy, když už máme řadu negativních zkušeností s podobnou „postupnou“ privatizací u jiných pro stát důležitých firem?