Piráti? Prostě jsou to lháři, ukazuje advokát Ortman. Přišel Babiš a celá levice je na odstřel

Slavíme sto let od vzniku republiky. Starší lidé někdy říkají, že není co slavit, protože ta republika už neexistuje a podle některých hlasů je dokonce rozkradená a rozprodaná. Je tedy co slavit?

V každém případě, jde přece o symbol české státnosti. Nebýt vzniku Československa, nebylo by ani dnešní České republiky. A to, že jsme byli ve společném svazku se Slováky až do roku 1993, jen dokumentuje, že ten svazek byl smysluplný. Vznik Československé republiky znamenal konec Rakousko-Uherska, konec nadvlády Habsburků a samostatnost Čechů. Pro mne je to důvod k oslavě a vážím si toho.

V jakém stavu je podle vás naše země dnes? Na co z naší současnosti by mohli být naši předkové hrdí a za co z našeho dneška by se styděli? Máme se prý nejlépe v historii, ale nevážíme si toho. A dle kosmopolitně uvažujících občanů jsme zakuklení a zalezlí a jen žijeme z toho, že se daří Německu a Západu.

Vážím si vždycky vědy a pokroku. To znamená, že vývoj pokračuje dál a je logické, že se máme líp než v roce 1918, když vznikla republika, a že se máme rozhodně líp, než jsme se měli v roce 1989. Kdo to nevidí, je blázen. Samozřejmě je jasné, že pokud by vývoj pokračoval tímto směrem, tak i naše děti a vnuci se budou mít lépe, než se máme my. Takže já vidím, že je čeho si vážit, je na co odkazovat. A máme své laureáty Nobelových cen, třeba básníka Seiferta. Nebo máme bývalého předsedu Akademie věd, úžasného vědce Wichterleho. Podle mého názoru Česká republika skutečně patří do dobrého květu Evropské unie.

Pořád existuje rozdíl v životní úrovni mezi námi a Západem, i když nám mnozí politici slibovali, že Západ doženeme. Brzdí nás stále dědictví komunistického režimu? Nebo je problém v odlivu zisků na Západ? Či se málo snažíme a neinvestujeme do naší budoucnosti, třeba v rámci vědy a výzkumu?

Po vítězství „Vítězného února“, tedy komunistického puče, bylo jasné, že se česká ekonomika orientovala na zbrojení, měli jsme velké zbrojírny, velké továrny na výrobu zbraní. Po roce 1989 jsme všechny tyto pozice opustili, předali jsme je Západu. To jsou taková salta mortale. Já si myslím, že ekonomika je určující, a podle mého názoru i to, že Česká republika po roce 1989 opustila tuto preferovanou oblast, i zbraně jsou zboží, udělala chybu.

Obávám se, že Západ před námi uhání mílovými kroky a že úrovně Německa nebo Rakouska prostě nedostihneme. To si musíme říci rovnou. Nemám rád, když se tady vykládá, jak budeme dohánět, ale my nedoháníme. My se možná zlepšujeme proti původnímu stavu, ale na ně nemáme. Na Norsko, Švédsko, Finsko s jejich důchody, které jdou do desetitisíců našich korun, prostě nemáme. To je jen lhaní.

Zbrojní průmysl jsme opustili, ale zase se rozvinul třeba automobilový průmysl.

Když máte postřelenou nohu, což se stalo v roce 1948, kulháte. A když vás někdo střelí do druhé nohy, což se stalo v roce 1989, tak ten handicap těžko doháníte. To, že se rozvíjí automobilový průmysl, je strašně dobře, my naši vazbu na Německo zrušit nemůžeme, to je náš přirozený hospodářský spojenec, já si nedovedu představit blázna nebo šílence, který by orientoval ekonomiku jinam. A to, že sem budou směřovat čínské nebo případně ruské investice, je prostě realita. Ty země tady jsou, nikdo je nevymazal. Ale pokud to budou investice, není to špatné. Pokud by to bylo vměšování, tak je to špatné.

Pokud jde o režim z let 1948 až 1989, začal svobodnými volbami, ve kterých zvítězila KSČ. Po sametové revoluci si komunisté udrželi pozice v Parlamentu a my jsme nepřistoupili k výraznému očištění od minulosti. Je to výraz toho, že zejména na posledních 20 let vlády KSČ část národa nevzpomíná ve zlém? Že Češi chtěli po listopadu „tlustou čáru“ a klid? Ostatně proto jim nevadí Andrej Babiš?

Příští rok bude třicáté výročí listopadu 1989. To znamená, že uběhlo třicet let, to je jedna generace. Těm, kterým bylo třicet, je dneska šedesát, a těm, kteří se v tom roce narodili, je třicet. Lidská paměť je omezená, takže vzpomínat na předchozí roky je obtížné. Myslím, že lidé na minulý režim nevzpomínají s nostalgií, ostatně podívejte se na tristní výsledky KSČM. Komunistická strana je v podstatě na odstřel. Celá levice je na odstřel i ČSSD. Pokud jim to přebral Babiš, tak proto, že do toho prostoru vstoupil, sebral jim témata, nelze mu nepřiznat, že je chytrý. Ale na minulý režim nelze s nostalgií vzpomínat. Já si pamatuji, když jsme čekali ve frontě na banány a mandarinky, kdy nebyla kokosová moučka. Já jsem to jako kluk zažil. Jestli tohle někdo chce vrátit zpátky, tak je blázen.

Pokud jde o Babiše jako ústřední postavu naší dnešní politiky, volby ukazují, že přesně ta část společnosti, která si přeje sociální jistoty, vysokou účast státu při řízení ekonomiky a která deleguje svá přání na své politiky, volí Andreje Babiše. Obstojí u ní Babiš? Co je pro národ schopen „zařídit“, vyjednat, „opravit“ a vybudovat? Nebo jen své voliče populistickou politikou podvádí? Může mu to vycházet dlouhodobě, nebo jen dočasně?

To záleží na Andreji Babišovi, jestli to bude dočasně, nebo dlouhodobě. Ale v každém případě je jeho horní limit podpory třicet procent. To je úžasný výsledek. To snad měly ODS a ČSSD jednou. Takže si myslím, že když neudělá fatální chybu, může si to udržet. Ale co podle mne bude lidem vadit, čeho se obávám, jsou ukradené volby. To znamená, že když někdo vyhrál někde volby, například v Brně vyhrálo ANO, a ODS se zblázní a upeče koalici s dalšími stranami, tak v podstatě podvádí voliče. Já slyším kolem sebe „příště už k volbám nepůjdeme, ať si volí sami,“ rezonuje to.

A já také budu v příštích volbách zvažovat, jestli k volbám půjdu, protož nechci, abych někomu dal hlas a oni pak řekli, že se spojí nespojitelné. Já jsem z Hořovic a tady se spojují lidovci s komunisty, tak si připadám, že jsem v blázinci. My spějeme do toho, že bude totální ignorance voleb, protože politici si neváží volebních výsledků. Víte, co by bylo fér? Kdyby politici vítězi řekli „vyhráli jste volby, sestavte vládu na radnici, v kraji“. A když se jim to nepovede, nastupuje druhý, pak třetí. Ale tady je to tak, že v noci se spiknou a ukradnou volební vítězství. To je fatální chyba. V podstatě to povede k tomu, že příště bude daleko nižší volební účast. Vůbec bych se nedivil.

Uvedl jste jako příklad Brno, ale ODS zřejmě dopadne podobně v Praze, kde zvítězila. Záleží i na konkrétních vztazích v místech, na tzv. koaličním potenciálu vítězné strany i jejích konkrétních politiků.

Já vám řeknu, co je koaliční potenciál. Pro mě je koaliční potenciál jen kolaborace. To, co sem tady viděl, spojí se nespojitelné. Jak se mohou spojovat lidé, kteří spolu nemluvili a najednou spolu mluví? Jak jsem řekl, férové by bylo, kdyby ten, kdo vyhrál volby, sestavoval koalici. A dokud se mu to nepovede, neměl by to být nikdo další.

Po nedávných volbách se ukazuje, že mladá generace se vzdaluje té starší. Mladí volí Piráty či jiné liberální subjekty. Tyto subjekty se esteticky i svou prezentací liší od stran „tradičních“. Mladí též demonstrují proti Miloši Zemanovi a Babišovi. Častěji se vyslovují pro členství v EU, méně odsuzují migraci. Kazí ti staří, kteří volí Zemana a Babiše, budoucnost mladým, nebo mladí nemají rozum?

Volbu Pirátů beru jako protestní hlas. Ale radil bych Pirátům, aby to nepřeceňovali, protože to nejsou stabilní hlasy. Ti lidé volí jenom z protestu, nevolí z přesvědčení a víry. To nejsou skalní voliči, jako mají komunisté, ODS nebo ČSSD, byť tam to chřadne. Volit Piráty je jen módní záležitost a móda, jak známo, se často mění. Pro mne Piráti jsou nesoustředěná, nevyprofilovaná strana, kterou volí lidé jen z protestu. To není kvůli programu. Mladí lidé jen dávají najevo, že ty staré strany jsou jim protivné.

Ale to neznamená, že za čtyři, pět let to bude stejné. Může to být daleko horší. Například jednání Pirátů, kteří říkají, že jsou proti kumulaci funkcí, a pak někde v Praze udělají senátorku starostkou, je k smíchu. Prostě jsou to lháři. A pokud takhle budou postupovat, lidi si to řeknou. Já je samozřejmě volit nebudu, protože s jejich metodami nesouhlasím.

Hovoříme-li o oslavě sta let republiky, nemůžeme opominout osobu současného prezidenta. Objevuje se čím dál častěji kritika, že zostuzuje svou existencí a přítomností v úřadě památku sta let republiky. Není to jen v souvislosti s kontroverzními lidmi, které hodlá při oslavě svátku vyznamenat, ale i v souvislosti s jeho nedávným vystoupením v Českém rozhlase, kdy znovu oprášil svůj slovník a použil několik vulgárních výrazů. Je podle vás prezident Miloš Zeman ostudou prezidentského úřadu?

Miloš Zeman rád provokuje a nemá rád novináře, to je přece jasné. Mně ani nevadí, koho vyznamenává. Ať vyznamená třeba Vladimíra Remka nebo předsedu ODS. Ale mně vadí jeho způsob mluvy. Já jsem byl vychován rodiči tak, že se u nás nesměla říkat žádná sprostá slova. Takže já je nepoužívám dodneška. Ale pokud hlava státu v přímém přenosu používá vulgarity, je to odsouzeníhodné. To je znevážení funkce.

Jestli mne Miloš Zeman něčím ranil, tak je to opakování sprostých slov. A ještě provokuje redaktora Pokorného, že mu to řekne podruhé. Myslím, že to Miloše Zemana diskredituje jako hlavu státu, činí ho nepřijatelným pro velkou část obyvatelstva. A jeho provokace, které také dává najevo, jsou naprosto zbytečné. Prezident je prezident, ale tohle si prostě nemůže dovolit. Jestli chce mluvit jako dlaždič, ať tedy jde dělat dlaždiče. Ale nemůže dělat prezidenta.

První republika skončila po 20 letech, 20 let po Vítězném únoru přišel rok 68, 20 let poté listopad. Od něj už brzy uplyne 30 let a náš systém zatím „drží“. Je to tím, že je tak dobrý a spravedlivý, nebo mezinárodními okolnostmi?

To jsou vždycky cykly, ale musíme vnímat všechny kontexty. My jsme prostě v Evropě, teď si ani nemůžeme dovolit nějakou izolaci. Nedovedu si představit, že by tady došlo k nějakému saltu mortale, že by se tu změnil režim ve smyslu komunistickém, protože by neměl žádného spojence. Čína přece komunistická vůbec není a Rusko je imperiální stát. Ani Kuba už tam není. Takže bychom mohli spolupracovat tak s Kim Čong-unem. A to přece nikdo nemůže myslet vážně. Vývoj směřuje k tomu, aby se tady rozvíjely hodnoty, které jsou v Evropě. My je opustit nemůžeme.

Myslím si, že ani komunisté nejsou takoví blázni, aby vyzývali k návratu do nějaké totality. Takže podle mého názoru bude vývoj směřovat k další stabilizaci tohoto systému. A pokud jde o další výhled, pořád jsem stoupencem spojené Evropy, která může čelit gigantům, jako jsou Spojené státy americké a Čína. Jinak samotné státy nemají šanci, ani Francie, ani Německo, čelit takovým gigantům. Nemohou čelit asijským tygrům, jako jsou Korea nebo Japonsko. Británie se zbláznila, chce být sama, to je její problém, ale ostatní evropské země musí čelit tomu obrovskému ekonomickému tlaku společně. To je můj názor.

Co náš ústavní a politický režim ohrožuje? Válka? Migrace? Ekonomické zhroucení? Vystoupení z EU?

Ekonomická moc. To je přece jasné. Ty kartely, mezinárodní svazy se neustále spojují. Tady probíhá soupeření mezi dvěma zeměmi, mezi Spojenými státy a Čínou. Čína je spící obr, ale až se probudí, svět se zachvěje. To řekl Napolenon a je to pravda. Dneska Čína nejenže dohání Spojené státy, ale dává jim za uši. A všimněte si, zatímco Spojené státy jsou hloupé, angažují se ve zbrojním průmyslu, vedou válku v Afghánistánu, byly v Iráku – mrhaly prostředky. Čína do žádných zemí neposílá svá vojska. Ona se nesoustředí na vojenskou válku, ale na ekonomickou válku.

Zatímco Američani poslali do luftu miliardy a biliony dolarů na různé války, Čína to nikdy neudělala, protože je chytrá. Vyhraje ten, kdo bude silný v ekonomice. A to je ten trend. Proto brojím za silnou Evropu. Pokud někdo v České republice plánuje vystoupení z Evropské unie, tak je to šílenec, protože to je směšné. Náš potenciál je deset milionů obyvatel, to není ani roční přírůstek obyvatel v Číně. To přece nikdo nemůže myslet vážně.

Váš příklad mi připomněl obdobnou českou zkušenost po listopadu 1989. Disidenti, různí idealisté a snílci se snažili vybudovat demokratickou společnost, znovu nás zapojit do evropských struktur a bývalí komunisté, nomenklaturní kádři, lidé z podniků zahraničního obchodu zatím privatizovali firmy a budovali ekonomickou moc, díky níž dnes přebírají i moc politickou. Myslíte si, že ideály prohrávají, že revoluce požírá své děti nebo že přece jen pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí?

Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí bylo hezké heslo a rozhodně vyhrálo revoluci. Ale je to idealistické heslo. Já tvrdím, že kdo má v ruce ekonomickou moc, má v ruce všechno. Nebude rozhodovat počet tanků, to jsem řekl ve vztahu k Číně, nebude rozhodovat počet vojáků, ale bude rozhodovat to, jakou kdo bude mít ekonomickou moc. A já tvrdím, že pokud Amerika bude pokračovat v tomto trendu, že si bude hrát na četníka světa, bude přehlížet zločiny Saúdské Arábie, bude se chovat úplně jinak k nim než k ostatním, tak si kope vlastní hrob, protože normálně uvažující lidé to musí odsoudit.

Není také možné, aby Američané budovali na hranici s Mexikem ostnaté dráty nebo dokonce nějaké zdi a pak vyzývali Evropu, aby přijímala imigranty. Tak si z nás dělají srandu. To je dvojí přístup. Amerika má zájem, aby Evropa přijímala imigranty, protože se zničí sama. Amerika žádné imigranty přijímat nebude. To je farizejství non plus ultra.

Za 100 let novodobé státnosti jsme za sebou nechali řadu osobností, které stojí za to hodnotit. T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Václav Havel, Václav Klaus. Jak je vnímáte? Které významně ovlivnily náš vývoj?

Jsou tady dvě vyčnívající osoby, které podle mne nemůže zpochybnit nikdo. Je to Tomáš Garrigue Masaryk, prezident zakladatel nebo osvoboditel. Také se Parlament usnesl, že se zasloužil o stát, jeho role je naprosto nezpochybnitelná. Bez jeho osobní úlohy, invence a nasazení by český stát nevznikl.

A druhá osobnost je Václav Havel. I to je podle mne nezpochybnitelné, byť byl v mnohém idealista a byť se v mnoha věcech mýlil. Já jsem ho zažil, několikrát jsem s ním osobně jednal, byl lidský, konstruktivní, komunikativní. Já jsem si ho vážil a vážím si ho dodneška. Tyhle osoby bych vyzdvihl, všichni ostatní jsou politici, kteří jsou nahraditelní a kteří se dostali ve správnou chvíli na správné místo a využili toho. Ale na tyhle dva, které jsem jmenoval, nikdo nemá.