Slavíme třicet let od pádu komunismu, příliš slavnostně však letošek nevypadá. Co jsme se dozvěděli o naší společnosti?

Spousta lidí si neuvědomuje dvě základní paralely, které na sebe navazují. Situace je úplně stejná jako v roce 1919. Možná trochu výš, ale fenomenálně je to úplně stejné. V té době už bylo de facto po bolševické revoluci v Rusku, kterou tam financoval samozřejmě Západ, to už je dnes zřejmá a jasná věc. A neofašismus, který je zde nyní, o sto let později, se začal budovat už v roce 1919 a poněkud přerostl ve fašistické hnutí.

To je paralelní situace a naprosto zásadní, což si spousta lidí vůbec neuvědomuje a nazývá neofašismem liberály, Piráty a kdoví koho. To jsou všechno fašistické tendence, které používají násilí k dosažení cílů. To jsou dvě věci, které musíme podtrhnout. Situace před sto lety a naprosto stejná nyní.

Co se týká revolučního kvasu v roce 1989, je nutné říci, že tři roky poté, co všechno ustalo, nastalo to stejné jako koncepce druhé světové války, kdy se ustanovila nová násilnická totální moc v roce 1948, a to samé se stalo vlastně i 1. ledna 1993. Opět se ustanovila nová totalita, která začínala nenápadně stejně jako v roce 1948.