Po 10 minutách Trump zjistí, že s Putinem je to k ničemu. Hrátky trpaslíka Zemana ho nezajímají, sdělil PL Alexandr Tomský

6. 3. 2017 13:21

ROZHOVOR „Trump je zjev tak nevídaný,“ podotýká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz profesor Alexander Tomský, který se vyjadřuje i k debatovaným americko-ruským vztahům: „Trumpovi by stačilo deset minut jednání s Putinem, aby pochopil, že Amerika nemá s Ruskem téměř žádný geopolitický zájem.“ Zároveň upozorňuje na to, že hospodářství ruské říše je v mizerné kondici a lepší to nebude. Politolog Tomský analyzuje situaci EU a domnívá se, že rozpad Unie je nevyhnutelný, pouze můžeme řešit otázku, jak dlouho potrvá a jaký bude mít průběh. „Muslimský příval znamená: Zachraň se, kdo můžeš, proto posílil Visegrád,“ říká. A co Česká republika? Stali jsme se „bohatou zemí chudých lidí“.

Po 10 minutách Trump zjistí, že s Putinem je to k ničemu. Hrátky trpaslíka Zemana ho nezajímají, sdělil PL Alexandr Tomský
Foto: Hans Štembera
Popisek: Politolog Alexander Tomský

Pane profesore, Donald J. Trump vládne už měsíc. Lze sledovat na některých rozhodnutích rozdíl v tom, že některá učinit chtěl a další vykonal proto, že ho k tomu okolí dotlačilo? Do jaké míry se může spolehnout na nejbližší spolupracovníky v Bílém domě? A může si vybudovat dominantní postavení vůči Kongresu? Třeba i vůči „svým“ republikánům, kteří ani moc jeho častokrát nejsou?

Na spekulace je opravdu příliš brzy. Rozpor mezi tím, co údajně chce a co může vzhledem k americké dělbě státní moci, natož, k čemu ho dotlačí jeho spolupracovníci, nebo budou torpédovat bezpečnostní služby (deep state), nelze přesně určit. Trump je zjev tak nevídaný, že se zmateným novinářům (nikoli těm opozičním) ani moc nedivím. Zdá se však, že co ve volební kampani svým voličům slíbil, o to se pokouší, musíme ale vyloučit rétorické figury, jako že nechá zavřít Clintonovou a dostaví chybějících tisíc kilometrů plotu/zdi na hranici. Nepochybně se snaží omezit nelegální migraci, aby si stát mohl vybírat dle své potřeby, donutit spojence v NATO, aby příspívali minimálně 2 procenty HDP, jak se zavázali, předělat mezinárodní obchodní systém (WTO) a nahradit jej dvoustranými smlouvami, hodlá snížit daně, investovat do zbrojení a do americké infrastruktury, rád by omezil obchod se zeměmi, s nimiž má Amerika příliš velký deficit běžného účtu (export/import) čili zvýšil cla, tarify.
Pokud v prezidentském úřadě vydrží, mnohé z těchto záměrů docílí. Snad jen vysoká celní bariéra by mu neprošla ani proti Číně. Republikánský kongres má do doplňovacích voleb za dva roky na své straně. Pokud je ovšem prezident nevyhraje a bude muset vládnout s Demokraty, bude mít potíže jako měl Obama s kongresem pravicovým.
Co se týče spolupracovníků, problém není nespolehlivost, ale nezkušenost.

Anketa

Které organizace jsou v Česku nejprospěšnější? (obnovené hlasování od 6.3.2017)

7%
66%
hlasovalo: 6026 lidí

Ruská veřejnost se radovala z nástupu Donalda Trumpa, očekávala zlepšení vzájemných vztahů. Očekávalo se, že Donald Trump s Putinem bude chtít vyměnit „něco za něco“. Dokonce že bude chtít Putina vtáhnout do partnerství proti Číně. V Česku si někteří příznivci Miloše Zemana slibují, že Zeman, který má dobré vztahy s Čínou a Ruskem a podpořil i Trumpa, pomůže zprostředkovat trojstrannou dohodu, jakýsi „koncert velmocí“. Co říkáte na jednotlivé varianty?

Nic takového. Trumpovi by stačilo deset minut jednání z Putinem, aby pochopil, že Amerika nemá s Ruskem téměř žádný geopolitický zájem. S Čínou musí být Putin zadobře (nejen kvůli západním sankcím) a navržené zvýšení na americkou armádu (54 miliard dolarů) i snaha vynutit si na spojencích v Evropě vyšší zbrojní výdaje Putina asi nepotěší. Evropská bezpečnost je v geopolitickém zájmu USA. S NATO se Trump nerozkmotří, nechce jen Alianci příliš dotovat. Je to obchodník. Hrátky českého trpaslíka (nemáme ani prezidentskou vládu) americkou velmoc nezajímají.

Z poslechu posledních projevů Donalda Trumpa lze usoudit: Mluví o bezpečnosti, mluví o vojenské moci Ameriky, o zlobě z „Ameriky, jež už nevítězí“. Ale neřekne ani slovo o Rusku a Putinovi. Ani jednou nepadlo slovo „Rusko“ také v jeho proslovu v  Kongresu. Hillary Clintonová by Putinovi věnovala jistě polovinu projevu. Máme to chápat tak, že je mu Rusko prostě jedno nebo teprve vyčkává, případně jde o reakci na předchozí aféry spojené právě s Ruskem? Na druhou stranu, někteří i jeho blízcí spolupracovníci dávají najevo jednoznačný postoj vůči Rusku, který se neshoduje s tím, co jsme slyšeli od Trumpa. Čili jak tuto dvojakost chápat? A platí i tentokrát, že je důležitější, co politik zamlčí, než to, co říká?

Nevím. Jakási ambivalence tu zřejmě je. Trump několikrát mluvil o Putinovi v předvolební kampani pozitivně. I kontakty jeho lidí s ruským velvyslancem před nástupem do úřadu, jež prý zakazuje ústava, jsou podezřelé. Jeden už kvůli zapření podal demisi a druhý také zalhal, že s ním mluvil. Přitom o nic zjevně nešlo. Další dva z jeho blízkých spolupracovníků (Rex Tillerson, Wilbur Ross) tak jako sám prezident měli obchodní styky s ruskými oligarchy. A kdo všechno v Americe neměl? Zpráva britského exšpiona o zapletenosti Trumpa s Ruskem věrohodná není, jen v kontextu Trumpova odmítání existence ruských hackerů to tak vypadá. Amerika je rozpolcená jako nikdy a na prezidenta je veden masivní hon, je zuřivě pronásledován nejen Demokraty, ale i nesmiřitelným „establishmentem“, jehož „politicky korektní“ ideologii zbořil, a navíc se nechová prezidentsky (smířlivě), povzbuzuje své neméně zuřivé příznivce. V sebeobraně útočí. V sobotu napadl Obamu za (nepravděpodobné) odposlechy. Opozice by ho chtěla za obvinění z ruského komplotu sesadit.
Nařknout z bezpečnostního rizika, protože většina Američanů vnímá Rusko jako tradičního nepřítele, agresivní autokracii v čele s čekistou ve službě impéria, čirý protiklad amerického republikanismu, demokratického státu, jenž nemá jinou legitimitu než zajišťovat svým občanům rovné startovací podmínky a svobodu. 

V americkém Kongresu promluvil Trump k zákonodárcům, které požádal, aby podpořili jeho plán na reformu zdravotnictví, daní, národní obrany a imigrační politiky. V rámci zahraniční politiky probral islamismus a finanční požadavky na členy NATO. Čeho bychom si ještě měli na proslovu a reakcích všímat?

Hlavně snad změnu rétoriky (psychologie), jak státnicky vyšel kongresmanům vstříc. Mluvil jen o tom, s čím oni samozřejmě souhlasí. Žádné provokativní výroky!

V jaké hospodářské kondici vlastně je Rusko? Stále platí sankce, které do země omezují příliv kapitálu a jsou obavy, že se brzy vyčerpají rezervní fondy. Co ceny ropy a plynu a smlouvy na suroviny? Je Rusko na cestě k úpadku, nebude to pro něj politicky neudržitelné?

Hospodářství ruské říše je v mizerné kondici a lepší to nebude. Ekonomický úspěch bez přihlédnutí ke kulturním podmínkám závisí na garanci, nedotknutelnosti soukromého majetku, svobodě podnikání, nízkých daních a vymahatelnosti dluhů, čili na nezávislých a nezkorumpovatelných soudech. Nic z toho ruská vládnoucí oligarchie zajistit nehodlá. Státní podniky jsou z principu nevýkonné, vláda neinvestuje do infrastruktury, zdravotní stav obyvatelstva se zhoršuje, s růstem chudoby se příliš mnoho dětí nerodí, i když překvapivě došlo k mírnému růstu (1,7), což je ale stále pod hranicí stabilní reprodukce (2,1), emigrace je vyšší než imigrace a ta je převážně muslimská, okolo milionu ročně, celkové zastoupení 15 % obyvatel.
Putinův nacionalismus národ zvyklý na strádání těší, zábor Krymu byl oslavován jako vítězství, impérium musí ukázat svou moc a zubožený národ bude tleskat. Svatá Rus ospravedlněna. Ruský imperialismus má prastaré náboženské kořeny tak jako Írán muslimské.

Vrátíme-li se k uspořádání mezi USA, Evropou, Ruskem, Čínou, jaké varianty vývoje vztahů se rýsují jako nejpravděpodobnější? A mimochodem, co Evropská unie? Volby ve Francii, Nizozemí, Německu... Mnozí lidé mají obavy o budoucnost EU.

Nápor euroskeptiků zcela jistě strany hlavního proudu neporazí. Nikde, snad s výjimkou Itálie a Rakouska, nemají nad 30 procent a vyvolávají proti sobě velké koalice tak jako v Německu a ve Švédsku. Kdyby M. le Penová měla šanci stát se prezidentkou, tak ji před volbami uvězní. Ostatně už nyní je obviněna z nějaké dávné prkotiny. Po brexitu vyhrožuje lidem katastrofou rozpadu sama Unie a bruselská nomenklatura. Je to jediné, čím dnes obhajuje svou existenci. Žádný ideál integrace či dalšího budování evropského nadstátu. Status quo. Budovatelská konstrukce se vždycky po nějakém čase ukáže neživotná. Evropský národ nelze vytvořit, evropské státy mají jedinou potřebu, a to společného trhu, nic víc. Muslimský příval, znamená: Zachraň se kdo můžeš, proto posílil Visegrad.
Rozpad Unie je tudíž nevyhnutelný. Otázka zní, jak dlouho potrvá a jaký bude mít průběh. Handrkování s Anglií (s níž sympatizují Skandinávci) by jej mohlo uspíšit. Zvýší se náklady na provoz bez britského příspěvku deseti miliard liber (vyjeví se opět skandál 55 000 přeplacených úředníků v Bruselu) a případně snížený vzájemný obchod obě strany poškodí. Problém eurozóny je neřešitelný atd. atp.

Neměli bychom zanedbat téma ekonomické budoucnosti České republiky. V krátkodobém čase je alarmující, že nás JP Morgan vyškrtne ze seznamu vyspělých zemí – kvůli nízkým platům. Z dlouhodobého hlediska se hovoří o tom, že jsme zanedbali rozvoj nových výrobních technologií a domácího kapitálu, tudíž jen v zahraničních montovnách vyrábíme komponenty, které vyvážíme pryč. Přidaná hodnota malá, peníze tu nezůstávají. Co s tím?

Je pravda, že jsme převážně montovnou, je známo, že i technický rozvoj kulhá a domácí kapitál chybí. Vzdělání i podnikavost upadá, nejlepší emigrují.
Ten malý růst průměrného domácího produktu je dán změnou metodiky z HDP na NDP. Na rozdíl od hrubého důchodu se v přesnějším výpočtu národního důchodu počítají příjmy ze zahraničních investic, z nichž se odečítají zisky zahraničních firem odcházející ze země. V Česku nebyl po převratu kapitál a česká cesta, o niž se pokoušel Klaus, zkrachovala. A tak dnes maloobchodní řetězce i banky vlastní převážně cizinci. Sta a sta miliard korun odchází ročně v dividendách. Takto jsme se stali bohatou zemí chudých lidí.
Co s tím, nevím. Progresivnímu zdanění firem se manažeři nadnárodních korporací umí vyhnout, nějaká rezidenční daň pro cizí firmy by snížila zahraniční investice. Stát by ale snad mohl trvat na podílu v zahraničních společnostech.

Do jaké míry věříte na brzké a radikální dopady automatizace a robotizace výroby? Hovoří se už o horizontu 20 let, pak prý nastane masivní nezaměstnanost lidí, kteří dnes „dělají rukama“, ale, což je zajímavé, i úbytek pracovních míst ve službách. Bude to katastrofa naší země, potažmo i Evropy? A co Rusko, Čína a zbytek Asie?

To je čirá futurologie. Nechápu, odkud pramení ta dnešní negativní touha věštit. Předpovídat se totiž vůbec nedá. Dávné romány Julese Vernea předvídaly světlou budoucnost, ty dnešní „dystopie“ či antiutopie líčí naprostou katastrofu.
Automatizace manuální práce, nejen výroby, ale i byrokracie, efektivnější logistika obchodu (Amazon a podobné dodavatelské firmy jako rohlík, košík, koloniál. cz), vidina automatických aut, fotovoltaických plantáží, to vše jistě povede k úbytku pracovních míst. Otázka je, zda ovšem a v jakém poměru nevznikají příležitosti jinde (turistika, pomoc v domácnosti, nemocnice, péče o přestárlé, zábavní průmysl, nemluvě o státní byrokracii, policii a armádě).

Pro Pravý břeh jste svůj aktuální komentář, který se týkal návratu k systému národních států, zakončil: „Národní zájem globální velmoci nelze vydělit ze spletité sítě mezinárodních vztahů. A to, že Trump nevěří v jednotné multikulturní lidstvo stejných práv, nýbrž uznává národy, hranice a suverenitu států, je návratem k realismu. Ten se pod vlivem kultu lidstva už začal hroutit. Jak asi bude vypadat budoucí řád, jenž se teprve rodí?“ Mohu požádat o pokračování? Jak to myslíte – „budoucí řád“?

Podle mne, pokud k tomu opravdu směřujeme, by větší autonomie států a snížení vlivu nadnárodních organizací, jako je Světová obchodní banka nebo Světová obchodní organizace, vedl k fluidnější, spontánnější mezinárodní interakci. Asi tak jako funguje tržní, relativně svobodné, hospodářství v rámci mírných pravidel.
Internacionalismus je nutný, ale snaha mezinárodních organizací o globální vládu je něco jiného. A jsou to právě ony, kdo zvyšovaly moc nadnárodních korporací, jejichž negativní působení na slabé státy – tak jako zmíněný příklad zahraničních investic a oligopol telefonních společností v Česku – je evidentní. Zahraniční firmy, zvláště čínské, v kleptokratické Africe devastují ekologii a plení místní surovinové bohatství jako kdysi Sověti český uran.
 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Daniela Černá

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Schwarzenberg pro PL: Komunisti? My si najdeme nové blbosti a šílenství. Vidíme je, už vylézají

10:00 Schwarzenberg pro PL: Komunisti? My si najdeme nové blbosti a šílenství. Vidíme je, už vylézají

ROZHOVOR Čestný předseda TOP 09, poslanec Karel Schwarzenberg vítá, když se lidé starají o věci veře…