Říkáte, že je potravinová soběstačnost v kleštích a stát dotuje přeměnu půdy a krajiny na průmyslové zóny, zatímco na jídlo pro lidi zapomíná. Co vás k tomuto dojmu vede?

Pocházím ze starého mlynářského rodu, který má své kořeny na Vysočině. Nejkrásnější prázdniny mého dětství byly u prarodičů na Suchém Mlýně v Knínicích, kde babička s dědečkem hospodařili. Měli krávy, prasata, slepice, husy a my jako děti jsme pomáhali se vším, co bylo potřeba. Dědeček byl poslední mlynář z moravské větve rodu Šmahlů. V padesátých letech mu komunisti vzali živnost a rod, který své mlynářské řemeslo s hrdostí udržoval po mnoho generací, najednou přišel o všechna pole, lesy a obživu. Dědeček tehdy dostal možnost dělat traktoristu v družstvu a z jednoho dělnického platu musel uživit čtyři děti, ženu a své rodiče. Byly to neuvěřitelně těžké časy, které ale náš rod nezlomily – úctu k poctivé práci a k půdě nám nikdo nedokázal vzít.

Připomíná tedy zemědělcům současná likvidace zemědělské půdy komunistický teror v 50. letech?

Dnes, po desetiletích dřiny, náš rod opět prosperuje z výroby, která je úzce spojená se zemědělstvím. Jenže historie jako by se v krutých cyklech opakovala a my zažíváme další obrovskou ránu. Kolem nejkrásnějšího kraje mého dětství a mládí bylo Ministerstvem pro místní rozvoj navrženo celkem šest akceleračních oblastí v jihozápadní části Moravy AOV 100, 46, 73, 74, 75 a 106. Na rozloze tří tisíc hektarů půdy mají vyrůst obří větrné elektrárny s výškou 200 až 250 metrů.