Mezi demonstranty na Václavském náměstí a na Letenské pláni jsme mohli občas slýchat paralely mezi dnešními protesty a rokem 1989. Mají podle vás coby pamětníka tato srovnání nějaké reálné opodstatnění?
Na první pohled jsou demonstrace podobné, ale v roce 1989 šlo přeci o změnu systému a odstranění vládnoucí KSČ. A v tom je podstatný rozdíl.
Současné demonstrace jdou proti premiérovi Babišovi a jeho neschopnosti držet se Ústavy a hlavně přiznat si vinu a podat demisi z funkce. Úplně se zapomnělo na dobu, kdy někteří ministři odcházeli z pozic třeba jen za zneužití titulu, tehdy to bylo i o gentlemanském pojetí demokracie, nyní však asi už nevadí nic, i když důvody pro demisi jsou daleko závažnější.
Stejně se, bohužel, na náměstích dostatečně neprotestuje proti účasti KSČM na vládě, a to mě děsí ještě více, jakoby to lidem bylo jedno. Stačí se však podívat do programu KSČM a mělo by nás mrazit z pokusu o návrat reálného socialismu. Bohužel tento národ je nepoučitelný a některým (mnohým) se stýská po „jistotách“ socialismu. Společnost zapomíná, že možnost svobodně mluvit, protestovat, cestovat zcela volně, chodit nakupovat do plných obchodů, je výsledkem demokracie, a to vše ale může být výrazně omezeno.
S rokem 1989 je nedílně spojena osobnost Václava Havla. Jak jej po pouhých třiceti letech zhodnotit bez nánosu patosu a povinné oslavy, ale zároveň se vyhnout urážkám a mýtům, vytahovaným jeho odpůrci?
Od roku 1990 se u nás zavádělo tržní hospodářství, samozřejmě i s chybami, ale nikde nebyly ekonomické knihy o přechodu socialismu do tržní ekonomiky. Tehdy jsem říkal, že ekonomiku spravíme za 20 let, změna myšlení však bude trvat dvě generace. V roce 2005 jsem změnil názor a řekl, že tři generace. A možná to nebude stačit.
Jsou Miloš Zeman a Andrej Babiš, nadneseně řečeno, „vrahy odkazu 17. listopadu“, jak občas naznačuje liberální část společnosti?
S tímto názorem nesouhlasím. Miloš Zeman a Andrej Babiš jsou mocichtiví lidé, kteří ve svém životě byli členy KSČ, každý sice v jiné době, ale určitě na to nezapomněli. Sami však nejsou schopni vrátit ČR před rok 1989, oba však přinášejí neklid do společnosti a velmi ji polarizují, a to je smutné.
Co podle vás přinášejí Miloš Zeman a Andrej Babiš svým voličům?
Nerozlišuji voliče dle bydliště ani dle vzdělání. Každý má svůj hlas. Rozlišuji voliče, kteří přemýšlejí, a kteří slepě věří populistickým řečem, které jsou dnes dominantním prvkem naší politiky. Voliče však nejde donekonečna uplácet, jednou peníze dojdou a já se ptám, co bude potom?
MUDr. Přemysl Sobotka
Letos si připomínáme třicet let od roku 1989. Co se podle vás naší společnosti za tu dobu povedlo, a co se naopak mohlo podařit lépe?
Život před rokem 1989 a dnes se vůbec nedá srovnat. V České republice se opravdu nežije špatně. Máme stále demokracii a svobodu a to byl velký sen, můj i mnoha dalších lidí.
Působíte jako radní v Libereckém kraji. Jak se podle vás za těch třicet let posunul právě váš kraj?
Po 20 letech v Senátu jsem již nechtěl pokračovat v tzv. vysoké politice, která výrazně zhrubla a chvílemi se začala dělat i s nenávistí. A tak jsem kandidoval do kraje, který miluji. Voliči mě podpořili, byli jsme pozváni do krajské koalice a já jsem ve funkci náměstka pro zdravotnictví.
Vždy jsem říkal, že ze mne Pražáka neudělají, a tak jsem se jen vrátil domů. Liberec i celý kraj rozkvetl, je to vidět na každém kroku. Lidé jsou aktivní a všude se pořádá řada krásných akcí, jen se o tom moc nepíše. Je známá pravda: „dobrá zpráva není zajímavá, špatná zvyšuje náklad, a proto je na přední straně“.
Letošní program Poslanecké sněmovny zahrnul i komunistický požadavek na „vyšetření zločinů privatizace“. Komunisté prosadili usnesení, že „privatizaci 90. let provázely excesy, chyby a zločiny“. Co naši společnost tíží více – zločiny komunismu, nebo zločiny privatizace?
Usnesení Poslanecké sněmovny považuji za výsměch a plivnutí do tváře občanům. Srovnávat zločiny komunistů v letech 1948-1989 s chybami privatizace není možné – politické procesy, zničené životy mnoha lidí nelze zapomenout a věřím, že rodina, škola, média a celá společnost si to musí a bude stále připomínat.
Psali jsme:
Budou výročí 17. listopadu nadšeně oslavovat třeba i lidé v Ústeckém či Moravskoslezském kraji, senioři, samoživitelky či nízkopříjmoví?
Věřím, že lidé, bez rozdílu odkud pocházejí, si 30. výročí připomenou pozitivně a poděkují lidem, kteří se angažovali při tzv. sametové revoluci. Jen ten náš samet měl mít z druhé strany smirkový papír a viníci hrůz komunistické totality měli být potrestáni, což se bohužel nestalo. Důsledky si neseme dodnes. Tlustou čáru za minulostí nelze udělat, musíme se z ní poučit.
Pomalu nám končí druhé desetiletí tohoto století. Na jeho začátku byl prezidentem Václav Klaus, politiku ovládal tandem Topolánek a Paroubek. Jak se podle vás česká společnost a její politická reprezentace za těch deset let změnily? A jak se na současném stavu podílel celý polistopadový vývoj?
Jak už jsem řekl, politika výrazně zhrubla, je velmi populistická, hlavně ze strany vládní koalice. Neřeší se důchodová reforma, velkým problémem je zdravotnictví, kterému chybí systémové změny od vlády.
Společnost nelze házet do jednoho pytle, je mnoho lidí, kteří pomáhají jak městům, tak obcím a hlavně pomáhají hendikepovaným a slabším, ale také jsou mezi námi prospěcháři a populisté, kteří se samozřejmě infiltrují i do politiky.
Jen na okraj, mnozí se ohánějí lidskými právy, ano, ale kde jsou povinnosti, na to se zapomnělo.
Když pozorujete současnou opozici – bude podle vás schopna za současného personálního rozložení porazit Andreje Babiše?
Současná opozice nemůže mít jen heslo „Antibabiš“. Musí mít jasný program, jen tak přesvědčí voliče. Ale to musí jít od komunální politiky až po tu parlamentní. Musí být jasné, že populismus není cesta k prosperitě. Věřím „selskému rozumu“ lidí a nevěřím uměle vytvořené „národní frontě“ proti někomu.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
