Chomutovsko se dlouhodobě potýká s vyšší nezaměstnaností a strukturálními problémy. Jaká je regionální politika vlády?

Regionální a rozvojová politika státu je tragická. Vláda stále mluví o tom, že se bude zabývat znevýhodněnými regiony, ale je to jenom teorie. Stále je u nás obrovský rozdíl mezi bohatšími regiony Prahy nebo Středočeského kraje a proti tomu hlavně Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský region. Neexistuje zatím žádná kocepce, jak situaci v těchto krajích zlepšit a naopak čísla ukazují, že během vlády pětikoalice se příkopy dále prohlubují. Je třeba začít od podlahy. Jsou tu např. problémy spojené s útlumem dříve dominantních odvětví, a v důsledku toho vzniklých neduhů, jako jsou vyšší míra nezaměstnanosti, existence sociálně patologických jevů či odchod mladé a kvalifikované pracovní síly z těchto regionů. Například z Ústecka utíkají policisté do středních Čech nebo do Prahy. Specifikem jsou regionální kmotři, dotační mejdany, zvýhodňování vybraných firem při zakázkách a mimořádná arogance zajetých politických struktur. Ty je potřeba kompletně vyměnit.

Expert a konzultant Robert Le Veneur nedávno veřejně prohlásil, že za vysoké ceny potravin si Češi mohou sami, protože akceptují vysoké ceny. Z vašeho pohledu člověka, který podnikal v zemědělství, jak moc je takové tvrzení opodstatněné?

Není opodstatněné vůbec, protože Češi s výjimkou těch, kteří žijí v dosadu hranic, ať už s Německem, Polskem nebo Rakouskem, a tedy mohou dostupněji nakupovat v těchto zemích, obecně nemají možnost pobíhat po slevových akcích od jednoho řetězce k druhému. Ten problém v tom nevězí. Jádro celé situace je v tom, že trh s potravinami je vlastnicky koncentrovaný a je zahraničně vlastněný. Neexistuje na něm taková konkurence jako v jiných zemích. Obchodní řetězce postupují při cenotvorbě jednotně a drží cenu vysoko. Mají velmi vysoké marže na potraviny a při výkupu od českých producentů postupují občas i velmi podlým způsobem, což u nás nikdo neřeší. Další z problémů je, že i domácí produkce je zbytečně drahá kvůli vysokým cenám energií zdražených Green Dealem. Ty tvoří velkou část vstupů potravin. Dalším problémem je mnohem vyšší snížená sazba DPH, která se po vládním balíčku „snížila“ na 12 %, což je stále obrovský rozdíl oproti ostatním evropským zemím, kde se pohybuje mezi 5–7 %. Musíme tedy aktivně zrušit kompletně nebo vypustit některé politiky Green Dealu, napravit situaci v energetice, rozstřelit kartel obchodních řetězců a snížit DPH. V Senátu bych takové věci důrazně prosazoval. Než se totiž začne dělat toto, je jakékoli teoretizovní jen mlácení prázdné slámy.