Patříte mezi zakládající členy ODS; a ačkoliv v politice nejste úplným nováčkem, delší dobu se jí již aktivně nevěnujete. Proč jste se nyní rozhodla kandidovat do Senátu? Zvažovala jste své rozhodnutí dlouho?  

ODS jsem na Jižním Městě zakládala v květnu 1991 a jsem členkou ODS dosud. Od roku 1994 jsem byla za ODS členkou zastupitelstva MČ Praha 11. I když jsem v éře D. Mlejnského nemohla v místní ODS, a tím ani v ZMČ P11, aktivně působit, problémům komunální politiky jsem se věnovala stále. Chodila jsem na všechna jednání zastupitelstva i na setkání s občany, v té době jako občan, kterého zajímá, co se děje v jeho okolí. Jako občan, který se zajímá o to, jak se vedení radnice stará o svěřený majetek MČ, o její občany a jejich životní prostředí. Spolupracovala jsem i s občanskými sdruženími. Poslední 2 roky pracuji na radnici Prahy 11 a i nyní se snažím pozitivně ovlivnit prostředí, kde žiji já, ale i moje rodina, přátelé a spoluobčané.

Když jsem dostala nabídku kandidovat do Senátu za ODS, radila jsem se s rodinou a přáteli. Většina z nich mi kandidaturu schválila; a to rozhodlo.

Ptala jsem se i proto, že vás před deseti lety sledovala bezpečnostní agentura ABL s cílem vás diskreditovat. Poznamenalo to nějak váš budoucí život a neobáváte se, že by vás jako senátorku mohl potkat podobný osud? Přeci jen ze vzájemného sledování, odposlouchávání a nejrůznějšího špiclování se podezřívají i politici nejsilnějších vládních stran ČSSD a ANO.

Je samozřejmé, že aféra s mým sledováním a sledováním i mé rodiny firmou ABL nebyla pro nikoho z nás příjemná. Beru to nyní tak, že každá zkušenost, a to i ta nepříjemná, může člověku přinést nějaká pozitiva. Já jsem poznala, kolik skvělých lidí mne a mou rodinu v té době podpořilo, a velice si toho vážím.