„Vím, vypadá to jako nějaká fantasy, ale vše mám podložené archivními materiály, které jsem publikoval v knize ‚Varšavská melodie pro Moskvu a Prahu‘. Ta aktuálně vyšla v moskevském nakladatelství Mezinárodní vztahy, které má dobrou reputaci,“ vysvětluje ruský historik Morozov. Ostatně jeho zjištění jsou svého druhu „revolucí“ v náhledu na historické události před druhou světovou válkou.
Stalinův archiv
„Historie se často podřizuje stávající politice, což je špatně. Ale to není můj případ,“ dušuje se v jedné hospůdce nedaleko Václavského náměstí v Praze. Ostatně jeho druhá kniha vyšla teprve nedávno. Dostal se totiž k materiálům z takzvaného zvláštního archivu Josifa Stalina, v němž je zhruba 1700 dokumentů velmi různorodé povahy. Jelikož umí polsky, rychle se zorientoval i v materiálech z Polska a našel v nich dost unikátní informace.
„Ukázalo se, že se v blízkosti polského maršála Józefa Pilsudského pohyboval sovětský agent, který předával do Moskvy dost závažné informace. Z nich je zřejmé, že se v letech 1934 až 1935 Polsko, Německo a Japonsko připravovaly na napadení SSSR. Nejde o žádný podvrh, materiály se dnes nacházejí ve Státním archivu sociálně-politických výzkumů,“ vysvětluje.
Vše se odehrávalo podle ruského historika tak, že dva generálové, kterým Pilsudský důvěřoval, jednali v tajnosti s německou a japonskou stranou o napadení SSSR. Za německou stranu o tom jednal generál Walter von Reichenau, za japonskou generál Sadao Araki. Prostě do smrti Pilsudského, který zemřel 12. května 1935, byl chystán útok na Sovětský svaz.
Financování akce
K tomu ale Morozov přidává ještě jednu dosti závažnou informaci, kterou v dokumentech objevil. Roku 1934 se polský ministr zahraničí Józef Beck v dánské Kodani neoficiálně setkal s Montagu Normanem, tehdejším guvernérem britské centrální banky Bank of England. Ten Beckovi přislíbil, přičemž mluvil i za Adolfa Hitlera, až 500 milionů zlatých dolarů pro financování útoku na Sovětský svaz, z nichž třetina by připadla Polsku. O všem věděl i lord Hailsham, předseda Sněmovny lordů.
Mělo to však háček: „Norman chtěl, aby se útoku na SSSR účastnila i Francie, což by znamenalo, že by podepsala smlouvu s Německem. A tady se ukázalo, jaký měl Stalin diplomatický a politický talent. Sovětští rozvědčíci věděli, že tajná polsko-německá smlouva byla uzavřena 25. února 1935. O tom je ostatně svědectví i v oficiální publikaci Dokumenty zahraniční politiky SSSR. Text smlouvy, v níž byl zahrnut i průchod německé armády přes polské území, byl nejdřívě publikován ve francouzských novinách Bourbonský republikán a po dvou dnech přetištěn listy Izvěstija a Pravda. Ke zveřejnění v Rusku došlo 20. dubna 1935, takže to byl takový ‚dáreček‘ k Hitlerovým narozeninám a dodnes proti tomu Poláci ani Němci neprotestovali, takže se to ukazuje jako pravda. Francie však kvůli mocenské politice na začátku května 1935 uzavřela smlouvu se Sovětským svazem a bylo po útoku.“
Předloha pro Těšínsko
Poláci podle Morozova také promýšleli, jak zajistit k napadení SSSR důvod. Rozpracovali plán diverzních skupin působících v blízkém příhraničí Sovětského svazu. „Tyto skupiny tam měly vyvolat nepokoje, které by zvedly vlnu nevole v samotném Polsku a odůvodnily nutnost napadení SSSR. V dokumentech polské rozvědky se ten mechanismus nazývá ‚malá válka‘. Proti Sovětskému svazu se jim to ale nepodařilo,“ doplňuje historik.
V Československu jim to nakonec vyšlo. O tom napsal Stanislav Vaclavovič Morozov svou prvotinu, která v Ottově nakladatelství vyšla pod názvem Polsko a Československo v evropských vztazích 1933–1939. Materiály k této knize našel ve zvláštním archivu ministerstva vnitra SSSR, jak se dříve jmenoval, a kam se dostaly po druhé světové válce z osvobozeného Berlína. „Mechanismus byl takový, že z polské menšiny žijící na území Československa byly ve Varšavě trénovány a formovány bojové družiny, které pak vyhazovaly na Těšínsku do povětří školy, pošty či nádraží. Cílem byla imitace povstání a zveličování útlaku Poláků v Československu. Ostatně prezidentu Edvardu Benešovi pak bylo předloženo ultimátum, aby odstoupil Těšínsko, a následně ho začalo Polsko obsazovat. V roce 1938 tedy ‚malá válka‘ vyšla,“ podotýká.
Recenze starší knihy historika Morozova ZDE na stránkách Českého rozhlasu
Když Morozov vidí, jak nad některými informacemi kroutí reportér ParlamentníchListů.cz nevěřícně hlavou, dodá: „Nikomu nestraním, jsem bezpartijní. Moje profesionalita se zakládá na archivních dokumentech, u nichž jsem si ověřil, že nejde o žádné fejky. Historie je silná zbraň, ale nejsilnější je historická pravda. Proto jsou mé knihy plné dokumentů. Věřte, nevěřte, ale bylo to tak!“
Kdo je Stanislav Morozov?
Profesor na katedře sociologie a filosofie Kemerovské státní univerzity, který pracuje v oddělení univerzity v Novokuzněcku, tedy na Sibiři. Vystudoval Historickou fakultu Lomonosovy univerzity v Moskvě. V roce 2006 tam obhájil doktorskou disertační práci Polsko-československé vztahy v letech 1933–1939. O tématu mu vyšla kniha i v Česku.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
