Poslanec Koskuba: Slušná mlčící většina není blbá, ačkoli si to elity a celebrity myslí. Přál bych si národní revoluci, jakou udělal Orbán

Lze předpokládat, že svět se po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách změní. Radujete se vy osobně z výsledku hlasování? V čem to ve vás vzbuzuje naději a v čem naopak strach?

K výsledku voleb v USA se u nás vyjádřilo již tolik lidí, že zrovna já asi jen velmi těžko mohu přijít s něčím novým. Dokonce se mi tak vybavil jeden vtip mého milovaného kreslíře pana Renčína, kde svatý Petr s Bohem koukají na hlouček živě diskutujících lidiček a Bůh Petrovi říká: „Zajímavý národ tihle Češi. Škoda, že nebyli při stvoření světa. Mohli poradit...“.

Sám jsem Amíkům zpočátku volbu právě z těchto dvou kandidátů moc nezáviděl. Potom, mimo jiné díky jisté jednostranné mediální masáži, jsem začal svůj názor měnit, fandit svým způsobem „slabšímu“. Navíc, ač nejsem Američan a v USA jsem nikdy nebyl, i proto, že jsem Donaldu Trumpovi více rozuměl. Paní Hillary pro mne byla opravdu již velmi ohraná deska, se stále stejnou a již nesrozumitelnou skladbou. Ale to se přece stává mnohým, co si z politiky vytvoří doživotní „šolich“.

Proto přiznávám, z výsledku jsem – ač bezvýznamný a daleko za oceánem – zklamán nebyl. I když ten jejich systém volby lidmi a pak voliteli je pro mne poněkud nepřehledný. U nás by už dávno byl mnohými intelektuály jistě podroben zdrcující kritice. Co z toho bude, uvidíme. S panem Trumpem se neznám a do hlavy mu nevidím. Natož těm, co ho budou ovlivňovat. Ostatně podobně jsem se radoval, když po panu Bushovi juniorovi byl zvolen alespoň pro mne sympaťák a ještě k tomu poprvé černoch pan Obama. Přesto pak právě za něj došlo k takzvanému severoafrickému jaru a následné migrační krizi. Za což mu neděkuji. Omlouvám se, že jsem již k americké zahraniční politice značně nedůvěřivý. Podobně pak k jejich ministryním zahraničí.....

Po celém světě se šíří názory, které u nás například reprezentuje Tomáš Halík. Tvrdí, že vítězství Donalda Trumpa pro něj byl šok, a že je to tím, že nevzdělaní lidé jsou manipulovatelní. Předvedl nám Trump skutečně, že cestou k politickému úspěchu může být systematické posilování toho, co je v lidech nejhorší? Lidé prý nejsou schopni vnímat fakta, propadají se do nenávisti v důsledku nechuti k uprchlíkům, homosexuálům a komukoli odlišnému.

Pan profesor Halík je bezpochyby velmi vzdělaný člověk. To však neznamená, že nemůže být něčím šokován. Takový prostě život je. Stejně jako platí, že lidé jsou manipulovatelní. Nejen ti nevzdělaní, bohužel. Po staletí toho využívají nejen vladaři. Ale i podvodníci, politici a dokonce i představitelé církve. Takže jistě ví, o čem mluví. A bude-li, nedej Bože, kandidovat na hlavu České republiky, možná se sám o něco podobného pokusí.

Nemohu však souhlasit s tím následujícím. Lidé ve většině nejsou pitomci. Přestože si to dnešní takzvané elity a celebrity mnohdy myslí. A paradoxně na tom mnohdy staví právě svou existenci. Zcela se jaksi zapomíná na „mlčící většinu“. Ona totiž stále existuje! Pracuje nebo se alespoň práci sehnat snaží. Platí poctivě daně, dodržuje mnohdy i sebepitomější zákony – totiž nikoliv „všetci kradnů“. Také uznává jistá morální pravidla, tradice. Stará se o svou rodinu, okolí. Umí v případě potřeby pomoci. Skutečně trpícím, utiskovaným, své zemi i národu. A s jistou nadějí volí.

Ale jelikož právě tito lidé si většinou pořád na něco nestěžují, nepochodují polonazí ulicemi, tak se často na ně zapomíná. Nemluví se o nich a k nim. Jsou moc obyčejní, nenápadní. Jenže i oni mají svou trpělivost. A taky hrdost. Pak se však nedivme, že když si jich někdo konečně všimne, osloví-li je – a ke všemu jejich jazykem, tedy srozumitelně! – pak k překvapení těch rádoby elit zvítězí. Ty, co se derou do politiky, by to nemělo šokovat. Ale inspirovat. Je-li pro ně politika skutečnou službou a ne pouze výhodným doživotním „jobem“.

Existují i názory, že Západ čeká nacionalistická protiglobalizační revoluce… Jenže další názorový proud říká, že politici tak dlouho vnucovali lidem něco, co lidé nechtěli, ať už se jedná o práva menšin nebo toleranci k imigrantům, že už těchto názorů mají dost. Lze říci, kdo má pravdu?

Obojí je pravda, pochopitelně. Přestože v tomto případě b) předcházelo a). Jenom zabedněný hlupák si tuhle prostou rovnici nemohl umět sestavit. Takže nevím, zda je vhodné jakkoliv argumentovat nějakou nevzdělaností coby příčinou současné globální společenské krize. Vždyť dnešní papaláši mnohdy mají vzdělání neskutečně prestižní. Jenže sebelepší škola nikomu do hlavy nenatluče zdravý selský rozum. Natož životní zkušenosti, narodí-li se a pak žije její absolvent v jakémsi skleníku.

Z vítězství Trumpa se radují všichni, kdo odmítají imigranty. Lze říci, že tímto je definitivně jasné, že v Čechách si už žádný politik, který to myslí vážně, nedovolí přijímat muslimy? Je možné, že se lidé v Česku už naprosto zatvrdili? A vůbec obecně v Evropě, viz názory CSU… Může se stát, že už nebudou chtít politici riskovat případné problémy, které s imigranty přicházejí? Jenže další informace svědčí o tom, že z Afriky stejně budou přicházet miliony migrantů a že tomu nebude možno zabránit…

Já bych to tak ani nepřisuzoval vítězství pana Trumpa. Ještě uvidíme, jak se bude skutečně chovat, až úřad prezidenta USA převezme. A co mu dovolí tamní mocní v pozadí. Přání bývá otcem myšlenky – na to, prosím, raději nezapomínejme. Kupříkladu o panu Obamovi jsme již mluvili.

U současných evropských politiků obrat, nastane-li vůbec, očekávám spíše z daleko prostějších důvodů. Drtivé většině z nich jde „jen a pouze“ o hlasy, tedy znovuzvolení. Nenamlouvejme si však, prosím, že by zmoudřeli. Bohužel. Právě proto se obávám, že nás ještě obrovské problémy s migrací znovu čekají. To pak bezpochyby jistě nahraje radikálům a pochopitelně i populistům. Demokracie je v tomto prostě poněkud děravá. Nečeká nás radostné období. Rád bych se mýlil.

Když si vzpomeneme na to, jak bylo veřejné mínění směrováno ještě před dvěma lety, nebylo vůbec přijatelné přistupovat k složitému problému migrace způsobem, jaký teď zcela otevřeně prosazuje Trump. Bude politický mainstream přinucen otočit kormidlo? Jakou odezvu můžeme očekávat v Evropě a v ČR?

Znovu opakuji. Vyčkejme, prosím, alespoň do jara příštího roku. A rovněž si připusťme, že přece jenom Amerika je za mořem. Budou-li se konečně USA věnovat hlavně svým vnitřním problémům a nebudou-li je zamaskovávat a řešit vyvoláváním konfliktů jinde po světě, může se stát, že na africko-asijskou migraci zůstaneme v Evropě sami. Ostatně což my tu latinsko-americkou řešíme? To znamená i konkrétní a úspěšná opatření a kroky pana Trumpa v Americe naše problémy nevyřeší. Od toho máme své papaláše v Bruselu, doma prezidenty, kancléře a premiéry. V tomto ohledu proto zase až tak optimistický nejsem.

Hned v době sčítání výsledků hlasů při volbě amerického prezidenta se řada lidí smála České televizi už proto, že bylo zřejmé, jak moc je výsledek překvapil. Část veřejnosti podezírá média z toho, že nejsou objektivní, že ubližují prezidentovi Zemanovi, že straní určitým zájmům. Jak zvládají informovat o volbě lídra světové velmoci média, ať už veřejnoprávní nebo soukromá? Myslíte si, že postupně zkusí hledat jiný přístup, že nebudou tolik proimigrační a podobně? Začnou být shovívavější i vůči názorům, které hlásají například nulovou toleranci vůči menšinám či imigrantům?

Je mi líto, ale v tomto názor „neurozené veřejnosti“ na mediální honoraci sdílím. Nejen proto, že mezi ty „plebejce“ patřím. Nevidět to prostě nejde. Bohužel, vyhnout se tomu však také nelze. Žijeme v době, kdy se na nás valí záplava informací. A jelikož televize je, co se týče jejich vstřebávání, nejpohodlnější, „mocní“ by byli pitomí, kdyby toho nevyužili. Žijeme v kapitalismu, kde vše je, bohužel, o penězích. Na to nazapomínejme, ale pak se ani nedivme. Proto žádný pozitivní obrat neočekávám. Možná by se alespoň nejen veřejnost měla začít zajímat o to, kdo, kolik a za co zvláště ve veřejnoprávní mediální instituci bere. A co má. Když už může používat tu mocnou troubu šířící lásku, pravdu a spravedlnost. Možná by to bylo zajímavější, než kolik stojí chlebíček v Parlamentu. A udivující....

Globalizace často bere lidem dobře placená pracovní místa a nová nemá kdo vytvořit. Menší podniky zanikají a tak pracovní místa nenabízejí. A zatímco ti majetnější mají víc, část veřejnosti chudne, o čemž se samozřejmě raději nemluví. Bude vůbec někdo skutečně vážně hledat řešení i pro lidi, kteří jaksi nepatří mezi těch pár vyvolených? Je řešením, že se omezí mezinárodní obchod? Do jaké míry lidé přestávají věřit finančnímu systému kapitalismu?

Omlouvám se, ale tohle je zřejmě otázka na neskutečně erudovaného a přitom opravdu nezávislého, tedy nikým neuplaceného, ekonoma, sociologa či analytika. Existuje-li někdo takový vůbec. Já to tedy nejsem. Možná proto mne taky nikdo neuplácí. Mohu tudíž jedině souhlasit. Ale pochybuji, že se v nejbližší době objeví nějaký nový Kristus. Který by se vrhl na řešení tohoto bezesporu existujícího velkého problému. Dotyčný by totiž dopadl stejně. Ukřižovali by ho. Pochopitelně ti, co na současném stavu neskutečně vydělávají. Dokonce tolik, že na nějakém novém řádu ani zájem nemají. Proč taky...

Blíží se volby v Německu, ve Francii, v Rakousku. V kontextu Brexitu, do jaké míry může nastat, že kandidáty typu Trump budou volit i lidé v Evropě?

Vyloučit to nelze. Je však otázkou, zdali se podobní kandidáti vůbec vynoří. Ve vší úctě k panu Trumpovi nezapomínejme, že je hlavně miliardář. Naplní-li vůbec kdy naděje, které do něj vkládáme, bude to mimo jiné právě díky penězům, které do svého „politického zrození“ mohl vrazit. Ne každý miliardář však zaručuje, že mu jde hlavně a jedině o lidi. I když to tvrdí. Na to by voliči neměli zapomínat.

V USA se objevily bitky, protože spousta lidí nedokáže přijmout osobnost nového prezidenta. A nemusíme chodit daleko, i u nás určitá vrstva společnosti prezidenta Miloše Zemana snad až nenávidí. Může skončit situace násilím v ulicích i v České republice?

Něco se děje a vůbec mi to nesedí. Pokud mne paměť neklame, když byl zvolen poprvé pan Obama, k něčemu podobnému v USA od poražených příznivců republikánů snad nedošlo. Přitom vyhráli ti nekonzervativní, v naší terminologii tedy takzvaní „pravdoláskaři“. Jak vidno, být konzervativním a tak i národně cítícím, ještě neznamená, že jste radikálním, nedemokratickým. To, jak jistá výše jmenovaná menšina tam i tady odmítá v klidu přijmout výsledek demokratických voleb, svědčí pro obrovskou slabinu tolik propagované takzvané občanské společnosti. Pak se ale nedivme, že titíž lidé se snaží likvidovat tradiční základy – klasickou rodinu, národ, stát.

Je Zeman svým způsobem „český Trump“?

Pan prezident mi promine, není. Nikoliv jen proto, že není miliardář a nevládne velmoci. Ale uznávám, že v mnohém oproti době, kdy byl mým stranickým předsedou, jako prezident otočil.

Kdo ze stávajících českých politiků je dle vás schopen u nás provést „národní revoluci“ jako například Orbán v Maďarsku a získat masovou podporu voličů?

Omlouvám se, ale zatím nikoho takového nevidím. Asi ani já to nebudu, přestože bych chtěl. Nikoliv jenom pro jistě škraloupy u nás v Lidovém domě. Taky je tu ta Listina základních lidských práv a svobod. Ne, nejsem právník. Natož ctihodný a ani vajíčkem nedotknutelný ústavní soudce. Ale představte si, nikde jsem se v ní nedočetl, že většina kvůli menšinám musí nechat na sobě dříví štípat? Já vím, jsem asi nevzdělaný a tudíž manipulovatelný...

Trump vysílal poměrně pozitivní signály vůči Rusku, vyjádřil se i k dění v Sýrii. Řada republikánů má ale postoj odmítavý. Jaký postoj převáží a jaký byste si přál, aby převážil? Mimochodem v Moldavsku a v Bulharsku teď vyhráli proruští kandidáti. Spousta lidí na Ukrajině se bojí toho, že směr politiky USA bude spíš orientovaný na vnitrostátní problémy USA…

Jelikož jsem obyčejný a tím snad i normální člověk, pochopitelně si přeji zklidnění protiruských nálad. Které se v poslední době tak náhle a masivně objevily. Vůbec mne nebude štvát, když jak já, tak děti našich dětí alespoň tady v Evropě dožijí svůj život bez zničující války. Natož s Ruskem! Nevím, zdali jsem hned proto Putinův agent. Jestliže ano, tak vězte, že nehonorovaný.

S nadšením bych přivítal, kdyby se jmenované mocnosti věnovaly spíše svým vnitřním problémům. Mají jich dost. A vně pak jedině těm společným. Zmírnění zřejmého nebezpečí pro svět vyžaduje jejich spolupráci, ne věčné soutěžení. I když ani to nikdy zcela vymizet nemůže. Jen tak na okraj připomeňme pokusy na EU...

Nerad bych byl neobjektivní, ale hlavně Američané často své vlastní problémy řeší vrtáním se někde jinde. Rozvrtat cokoliv kdekoliv, na to jsou vskutku machři. To kam se Rusové hrabou. I když se také „snaží“. Jak to pak ve světě dopadá, je více než zřejmé. Asi to je odvážné tvrzení, ale zopakuji ho. Jakoby nám najednou Saddám a Kaddáfí trochu chyběli, nemyslíte?

U nás v České republice se stále debatuje o otáčení na Východ – má tahle debata vůbec nějaký smysl, když jsme jednoznačnou součástí určitých struktur? Mají tu problém lidé s oficiální linií NATO? A pokud ano, je chyba na straně Severoatlantické aliance, nebo jde o vliv ruské propagandy?

Má, jak pro koho. O čem jiném by jistí politici a rádoby budoucí politici hovořili? O svých předchozích chybách, opomenutích? Čím by zastrašovali veřejnost, aby se co nejdéle neptala, proč jsme se tak náhle dostali do současných malérů? A to přesto, že jsme všichni v NATO. Dokonce i Albánie! A uvažuje se o Gruzii. Pokud vím, NATO je obranný pakt, že? Brání nás však nějak před teroristy? Pominu-li fakt, že Turci sestřelili ruský bitevník. Který ovšem útočil nikoliv na Turka, ale právě na jmenované teroristy. Které nejspíše sami vyzbrojujeme a pak nazýváme „umírněnou opozicí“. Proto hned pilota zamordovali...

Ještě že si z nich alespoň v tomto naše současná opozice, která jim zčásti fandí, nebere příklad. To by pak hlavně pan Babiš měl s panem Kalouskem, místo kvádra oděným v plné polní a po zuby ozbrojeným, ve Sněmovně větší problém. Než když takhle jen stále dokola opakuje pořád to samé.

V souvislosti se 17. listopadem, zkusme situaci u nás shrnout. Když Václav Havel říkal, že musí pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí, kdo tady šíří pravdu a kdo tady lže? Kdo šíří společenské smíření a kdo nenávist? A kdo politicky směřuje nahoru a kdo dolů?

Neuražte se, to by bylo na dlouho. To už je samostatné téma. Možná až na bakalářskou práci z politologie. Ne v Plzni, ale u pana kolegy profesora Fialy. Byl by určitě zvláště na socana přísný!

Ale taky bych v rámci upřímnosti musel zabrousit i do vlastních řad. A tam mám už tak vroubků a černých puntíků až plno. Obecně řečeno, šiřitelů nepravd, polopravd a až nenávisti najdete moc a moc. Jenže snad stále platí, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Já stále věřím, že ta již výše zmíněná „slušná mlčící většina“ není blbá. Voliče bych proto nepodceňoval. Podívejme se překvapivě na Ameriku...

Sakra práce, no nevyznělo alespoň tohle optimisticky? Tak snad tentokrát nebudu obviněn, že šířím blbou náladu. „A tak to ma byť“, jak by řekl nebohý nadporučík Mazurek z Černých baronů. Dokonce i velitel odloučené roty měl svou čest a za chybu zastřelil sebe. Ne velitele svých čet. Ale to už je taky jiný příběh. Tak alespoň doufejme, že 77 let po 17. listopadu 1939 a 27 let po tom v roce 1989 u nás arogance a vulgárnost nezvítězí nad lží a nenávistí. Když už ta pravda a láska stále váhá.