Ani pro kauzu policejní razie, která od čtvrtka otřásá nejvyššími politickými patry, by se nemělo zapomenout na psychický stav povodní zasažených rodin, kterým jsou Nečas a Nagyová právě teď „ukradeni“. Na řadě je prostě stát, živelná pohroma si čas nevybírá, zmiňuje v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz poslanec za ODS a bývalý hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc.

Co obvykle děláte v noci ze soboty na neděli?

Sobota, a to nejen večer, je výjimečným dnem. Výjimečný v tom, že po takřka týdenním odloučení mám možnost být doma s rodinou. Už když jsem byl primátorem Mostu či hejtmanem Ústeckého kraje, tak jsem nelibě nesl to, že jsem na své děti neměl prakticky žádný čas. Můj velký 27letý syn vyrostl, ani nevím jak a stojí již na svých nohách, 13letá dcera je již osobností a desetiletý synek pobírá hodně rozumu, ale právě on tátu potřebuje asi nejvíc.

Nejšťastnější jsem, když víkendy můžeme trávit pospolu a je to docela náročné. Posekat zahradu, pomoci manželce s nákupem nebo vařením, připravit program pro děti. Víkendy u nás tráví i kamarádi našich dětí, takže jich u nás bývá víc... Pozdě večer a kolem půlnoci, když všichni znavení usnou, si sednu k počítači a věnuji se e-mailům, sociálním sítím a získávání novinek a informací. Výjimečně se kolem půlnoci zkusím podívat na nějaký film v televizi.

To, že jako hejtman jste moc času na rodinu neměl, chápu. Nedejbože, když jste trávil dny i noci u povodní, které se „vám“  v roce 2002 objevily jako něco, co by lidé ve třetím miléniu prostě nečekali... Vím, že tématem týdne je policejní razie kolem Petra Nečase, ale vraťme se k tomu tématu, které je pro obyčejné lidi stále ještě aktuální a cítí ho na vlastní kůži asi i více: V roce 2002 jste právě vy v roli hejtmana Ústeckého kraje koukal na povodňovou spoušť, na kterou tehdy nikdo nebyl připraven. Jak to dnes s odstupem vnímáte?

Na povodně v roce 2002 jsme opravdu nebyli připraveni. Jednak to byla první obrovská povodeň po sto letech, jednak právě probíhala nelehká transformace veřejné správy. Kraje byly jen krátce po svém vzniku a okresní úřady zase naopak končily. Okresní krizové štáby, které předtím byly řízeny z Prahy, najednou měl řídit nějaký hejtman z Ústí. Také bylo pro mnohé šokující zjištění, že i krajskou policii, Armádu ČR, hasičský záchranný sbor a zdravotní záchrannou službu neřídí jako desítky let předtím příslušné ministerstvo z Prahy, ale ústecký hejtman.