Poslanec a exhejtman Šulc vzpomíná: Při povodních 2002 nikdo nevěděl, co dělat

15.06.2013 23:59

PŮLNOČNÍ ROZHOVOR Terezínští se mu v roce 2002 posmívali, když jim předpovídal vodu. Počítal si sám průtoky a letos možná mohl radit škorpícím se Pražanům ohledně Vltavské kaskády. Nevěřil sto let starým povodňovým plánům a udělal tehdy dobře.

Poslanec a exhejtman Šulc vzpomíná: Při povodních 2002 nikdo nevěděl, co dělat
Foto: hns
Popisek: Jiří Šulc v půlnočním rozhovoru

Ani pro kauzu policejní razie, která od čtvrtka otřásá nejvyššími politickými patry, by se nemělo zapomenout na psychický stav povodní zasažených rodin, kterým jsou Nečas a Nagyová právě teď „ukradeni“. Na řadě je prostě stát, živelná pohroma si čas nevybírá, zmiňuje v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz poslanec za ODS a bývalý hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc.

Co obvykle děláte v noci ze soboty na neděli?

Sobota, a to nejen večer, je výjimečným dnem. Výjimečný v tom, že po takřka týdenním odloučení mám možnost být doma s rodinou. Už když jsem byl primátorem Mostu či hejtmanem Ústeckého kraje, tak jsem nelibě nesl to, že jsem na své děti neměl prakticky žádný čas. Můj velký 27letý syn vyrostl, ani nevím jak a stojí již na svých nohách, 13letá dcera je již osobností a desetiletý synek pobírá hodně rozumu, ale právě on tátu potřebuje asi nejvíc.

Nejšťastnější jsem, když víkendy můžeme trávit pospolu a je to docela náročné. Posekat zahradu, pomoci manželce s nákupem nebo vařením, připravit program pro děti. Víkendy u nás tráví i kamarádi našich dětí, takže jich u nás bývá víc... Pozdě večer a kolem půlnoci, když všichni znavení usnou, si sednu k počítači a věnuji se e-mailům, sociálním sítím a získávání novinek a informací. Výjimečně se kolem půlnoci zkusím podívat na nějaký film v televizi.

To, že jako hejtman jste moc času na rodinu neměl, chápu. Nedejbože, když jste trávil dny i noci u povodní, které se „vám“  v roce 2002 objevily jako něco, co by lidé ve třetím miléniu prostě nečekali... Vím, že tématem týdne je policejní razie kolem Petra Nečase, ale vraťme se k tomu tématu, které je pro obyčejné lidi stále ještě aktuální a cítí ho na vlastní kůži asi i více: V roce 2002 jste právě vy v roli hejtmana Ústeckého kraje koukal na povodňovou spoušť, na kterou tehdy nikdo nebyl připraven. Jak to dnes s odstupem vnímáte?

Na povodně v roce 2002 jsme opravdu nebyli připraveni. Jednak to byla první obrovská povodeň po sto letech, jednak právě probíhala nelehká transformace veřejné správy. Kraje byly jen krátce po svém vzniku a okresní úřady zase naopak končily. Okresní krizové štáby, které předtím byly řízeny z Prahy, najednou měl řídit nějaký hejtman z Ústí. Také bylo pro mnohé šokující zjištění, že i krajskou policii, Armádu ČR, hasičský záchranný sbor a zdravotní záchrannou službu neřídí jako desítky let předtím příslušné ministerstvo z Prahy, ale ústecký hejtman.

…plno příležitostí, jak něco nechtěně zpackat a také učit se za pochodu, že ano?

Ano. Dříve, než jsem mohl sledovat nějakou spoušť, tak jsme museli vymyslet a vybudovat komunikační, informační a zejména řídící vazby mezi všemi složkami integrovaného záchranného systému. K tomu samozřejmě ještě postupně – jen během hodin - musely být na kraj napojeny další instituce jako Povodí Labe a Ohře, Státní plavební správa, hygienici, České dráhy a spousty dalších institucí, plus samozřejmě desítky, spíš stovky starostů našich obcí.

Takže teoreticky letos to současný hejtman musel mít podstatně snazší, když už měl „půdu připravenu“?

Zajímavé dnes například je, že při letošních povodních jsem doma seděl u počítače a informace o průtocích a výšky hladin takřka všech našich řek jsem si mohl on-line získat na webových stránkách jednotlivých správců povodí! Doba prostě pokročila! To jsou informace, které jsem před 11ti roky pomalu vyvažoval zlatem. A dnes jsou dostupné komukoliv. Informační technologie jsou prostě úžasná věc.

Při té příležitosti si jen uvědomuji, jak neuvěřitelně obtížná situace mohla být, kdyby takové povodně přišly třeba už v roce 1995 nebo i dřív. Nejen, že vlastně neexistoval internet, e-maily a podobně, ale bez mobilních telefonů bychom takové rozsáhlé povodně, jako byly v roce 2002, kdy desítky obcí a tisíce lidí byly odříznuty od elektřiny i informací, nemohli vůbec zvládnout. Tedy co se týká organizovanosti a přenosu informací nahoru i dolů a rozhodování o opatřeních a pomoci.

Co tehdy pro vás bylo nejhorší?

Možná pocit bezmoci, když se díváte na tu ohromnou masu valící se vody, která smetla takřka vše, co jí přišlo do cesty. Lodě na vodě, jezy, auta, hráze, chaty a domy, jako by byly ze sirek... Asi nejhorší pro mě ale asi bylo mé osobní rozhodnutí evakuovat Terezín a okolí. Tehdejší okresní povodňová komise od toho dala ruce pryč a nerozhodla o tom, starosta také ne, a všichni Terezínští se posmívali a poukazovali na to, že do Terezína nikdy v historii od dob Marie Terezie voda nepřišla.

Neměl jste pocit, že tenhle živel je sousto velké i na politického matadora a hlavu kraje?

Bylo to velmi, velmi těžké a krizové rozhodnutí a musím říci, že o pár let později jsem si říkal, kde jsem vzal v sobě tu odvahu a sílu tak rozhodnout. Ono to také bylo politicky rizikové rozhodnutí, neboť kdybych Terezín nechal evakuovat, a voda tam nepřišla, nebo naopak, kdybych nenechal evakuovat, a voda tam přišla, tak bych za pár dní nato už hejtmanem určitě nebyl. Nicméně, tehdy jsem získal od pracovníků Povodí Labe i Vltavy údaje o aktuálních průtocích vody z Vltavské kaskády a v Praze, k tomu jsem si přičetl předpokládané průtoky horního Labe nad soutokem s Vltavou a ještě vodu z Ohře a vycházela mi hodnota průtoku o dost vyšší, než s kterým počítaly u nás na Ústecku povodňové plány na dvaceti i stoletou povodeň. Hranici zatopení v obcích tak nebylo možné nějak moc odhadnout, ale já jsem si řekl, že raději nechám evakuovat celý Terezín, než aby došlo ke ztrátě jednoho jediného života. I jeden jediný zachráněný život stál za tu celou evakuaci a klidně i mou politickou smrt. Za pár hodin byl v Terezíně na náměstí metr vody, ale lidé už byli zachráněni.

Pak ale přišly na řadu další a horší věci…

...ano, jako byly například utržené neovladatelné lodě na řece, které se řítily přes jezy až do Německa. Rabování. Ztráty na životech.

Když kouknete na to, jak to vypadá po 11 letech, tak s nadsázkou řečeno - v maskáčích, v nichž jste tenkrát přišel ze zaplavené oblasti přímo na tiskovku, asi současný hejtman nedorazí, neb dnes už příslušné složky záchranného systému asi nepotřebují hejtmana "za zadkem". Nebo se mýlím?

Dnes určitě složky integrovaného záchranného systému nepotřebují za zády mít hejtmana, protože se už nacházíme po 11ti letech od povodní úplně někde jinde: Do protipovodňových stěn a dalších opatření se investovaly miliardy, koryta velkých řek jsou vyčištěna, kraje investovaly další stamiliony nejen do výbavy hasičů, ale i policie, armády i zdravotních záchranářů.

Navíc po těch zkušenostech už dnes máme zpracovány povodňové mapy, kde jsou vidět pro konkrétní hladinu a průtok řeky Labe, kam až se dostane pravděpodobně 20, 50 či 100letá povodeň. Tenkrát jsme to opravdu jen odhadovali. Pamatuji se dobře, jak jsem se sázel s ředitelem Povodí Dolní Labe, který je velkým profesionálem ve své profesi, kam až Labe v Ústí vystoupá. Na konci to bylo skoro 5000 metrů kubických za vteřinu a výška  pár centimetrů  nad dvanáct metrů. Já byl tehdy větší pesimista než on a moje prognózy se bohužel naplnily, a já sázku, byť nerad, vyhrál. Spojení a přenos informací éterem dnes funguje také zcela bezchybně a teoreticky je možné z krizového velína na kraji dnes vše řídit, z jednoho místa.

To ale jistě neznamená, že by to byla snadná záležitost. Nejsou mnohem více frustrující ty chvíle po živelné pohromě, kdy lidé vidí následky? Vidí své domovy a ani je dnes tolik nezajímá, co bude s Nečasem a zatčenou Nagyovou…

Zkušenosti ukazují, že zejména psychický stav lidí, kteří prakticky o všechno přišli, je nejhorší až po pár týdnech či spíš měsících.

Ani pro současné politické napětí by se nemělo zapomenout na povodně: Co by teď mělo následovat?

Politici a odborníci by do budoucnosti měli začít řešit nejen protipovodňová opatření na březích našich velkých řek, dovybavení složek integrovaného záchranného systému, ale i záležitosti a možnosti prevencí před povodněmi. Jedná se nejen o nádrže na vodu, jako jsou přehrady, ale i suché nádrže a rozlivy, zvýšení možnosti polí i lesů vodu absorbovat i zadržet. Je nutné neklást vodě zbytečné překážky - tam, kde je to možné - a také nezastavovat zbytečně záplavové území. Někdy se stačí poučit se od našich předků: Ti věděli, kde stavět, kde je to rizikové a kde ne. Bohužel v dvacátém století se vzhledem k praktické neexistenci povodní smazala povodňová paměť našich předků, a stavělo se i tam, kde se nemělo. Na řadě je teď stát, aby se tyto omyly pokusil napravit. Není nad obyčejný selský rozum! 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lucie Bartoš

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Spisovatel Kimla: Česká politika je divadlo plné mizerných herců. Když si pustím ČT24, bezpečně vím, že na mě během chvíle vykoukne Kalousek

21:46 Spisovatel Kimla: Česká politika je divadlo plné mizerných herců. Když si pustím ČT24, bezpečně vím, že na mě během chvíle vykoukne Kalousek

ROZHOVOR „Naše politická scéna je divadelní spektákl plný mizerných herců, ve kterém se aktéři mezi …