Minulé úterý premiér Fiala vyhodil Ivana Bartoše z vlády a Piráti to pojali jako urážku, tudíž chtějí z vlády odejít úplně. Důvodem, jak známo, je digitalizace stavebního řízení. Udělal Fiala chybu, když si z Pirátů učinil další opoziční stranu, kterou navíc milují čeští novináři?

Je to tak podivuhodná situace, že se nechce věřit, že ji způsobili lidé, kteří mají sloužit občanům ČR k jejich prospěchu. Jistě mají pravdu všichni ti, kteří se domnívají, že by se alespoň na vládní úrovni nemělo střílet od boku a že by se všichni, kteří jednají mezi sebou o závažných věcech, které mají být otevřením vrat do digitální budoucnosti naší země, měli dříve, než něco řeknou nahlas, alespoň dvakrát nadechnout.

Jistě všichni chápeme, že ve vládních prostorách Strakovy akademie se někdy mluví zvýšenými hlasy a že je dobré někdy používat halasnější argumentaci, ale přece jenom se zde scházejí lidé k jednání a dohadování se, a nikoliv jenom k objímání, potřásání rukou a výměnám úsměvů. Možná že by autor společenského klasobraní mohl upozornit všechny na vysoké vládní úrovni, že příliš familiární tykačka není zde vhodná a že zasedání vlády je jiná společenská úroveň než návštěva pana starosty v Řeporyjích. Mnozí jsme již zvyklí, že i naši vysocí reprezentanti mluví na veřejnosti jako nevycválaní puberťáci, že neumějí slušně o cokoliv požádat a že za projevenou přízeň nevědí, jak poděkovat.

Setkání předsedy a podpředsedy vlády, kterému se dostalo takové pozornosti, snad ani nebylo v této společnosti příliš urážlivé, ale umím si představit, že pirátská lidová čeština obohacená zlidovělými výpůjčkami z neakademického prostředí nemusí být dostatečně srozumitelná bývalému rektorovi MU v Brně a že také profesorovo vyjadřování je pirátovi na jakékoliv úrovni nesrozumitelné. Když se do takového eintopfu přidá ještě odborně náročné téma, jako je digitalizace stavebního řízení, nemůžeme se divit, že obě strany se mohou cítit ohroženy ve své důležitosti a přesvědčení o své nepostradatelnosti.

To, že vzrušení z nedorozumění, které by mohlo být vysvětleno nějakou vzájemnou a pro obě strany přijatelnou dohodou, neustálé změny popisování důvodů, proč k takovému nedorozumění došlo, pak dávají vzniknout přirozeným obavám, že jedna, druhá nebo obě strany najednou neříkají, oč vlastně jde a na čem se vlastně nejde dohodnout. A protože se při zkoumání věcí politických vyplatí sledovat toky peněz, máme po několika marných dnech na stole vládní krizi, kterou si nikdo nepřeje, ale jejíhož konce si dnes nedovolujeme dohlédnout.