V pondělí jste se v Poslanecké sněmovně účastnil semináře na téma, zda ještě žijeme v právním státě. Když bych vám tedy položil tuto jednoduchou otázku: Žijeme v právním státě?
Nikdy jsme v něm bohužel nežili a nežijeme – svědčí o tom rozkradená země a miliony lidí okradených lichváři, exekutory, ale také státem.
Co jste říkal na dramatické příběhy o „fungování“ české justice, které v debatě zmínila Alena Vitásková nebo zástupci spolku Šalamoun? Může si být běžný občan jist, že se mu u českých soudů dostane spravedlnosti?
Já a mí kolegové se justičními zločiny zabýváme už dvě desítky let a burcujeme veřejnost, média, politiky, abychom s tím něco dělali, ale bohužel lidi tohle téma začne zajímat až v momentě, kdy se sami stanou obětí nespravedlnosti a nemohou se dovolat práva ani spravedlnosti.
Vy sám jste ve svém příspěvku zdůraznil, že lidé u nás nejsou oběťmi justičních omylů, ale justičních zločinů, protože soudci či státní zástupci páchají tyto činy úmyslně. Jedná se podle vás o systémový problém české justice?
Samozřejmě. Neexistuje totiž bohužel vymahatelná odpovědnost soudců za nezákonné procesy – kárné senáty ani ministerstvo spravedlnosti nijak nefungují. Soudce je potrestaný pouze v momentě, kdy ho třeba chytnou za ruku, když krade nebo je opilý, ale když soudce po léta nerespektuje zákony, odsuzuje nevinné lidí, nemá to nijaký zásadní vliv na jeho hodnocení a vše se zakrývá alibistickým pojmem, že „soudce má právo na svůj názor“ a že „nikdo nemá právo mluvit do soudní moci“.
Soudce ale nemá právo porušovat zákony a porušovat právo na spravedlivý proces. A nejde jen o soudce, ale také o státní zástupce.
Vnímáte i problémy, o kterých mluvil poslanec Jiří Kobza (SPD), že hlavním ohrožením pro spravedlnost je liberálně demokratická ideologie a politika Evropské unie, které se dostávají do rozporu se zásadami právního státu (například vytvářením preferovaných skupin, u kterých je tolerováno protiprávní jednání, nebo dokonce existence paralelního právního systému, jako v případě muslimských šaria soudů v západní Evropě)?
Pravda je, že některé skupiny jsou skutečně protěžované, a jiné skupiny naopak stíhané za hlouposti. Viděli jsme to naposledy letos. Nelegální muslimský africký migrant dostal za znásilnění nezletilé náhodné dívky u Terezína pouhé dva roky a stejné dva roky dostal brněnský bezdomovec za krádež pěti kusů pečiva.
Ale základ je v systému, ve kterém máme naprosto nikomu neodpovědnou justici, která každodenně pošlapává základní práva a zákony občanů. A kdokoli proti justičnímu systému cekne, tak se mu soudci mstí nebo ho v lepším případě hned nařknou z ovlivňování soudcovské nezávislosti a udělají z něj nedemokrata. Znám to na vlastní kůži.
Ve svém příspěvku jste zmínil několik legislativních návrhů, které k právu občanů na spravedlivý proces SPD připravuje. Zejména jste zmínil ústavní zákon o nepromlčitelném právu na spravedlnost. Co to přesně znamená?
Nic víc, nic míň, než je napsáno, tedy nepromlčitelné právo na spravedlnost. Kamaráda například exekuovali pro černé jízdy, když ztratil občanku a někdo cizí jezdil na jeho doklad dva roky na černo. Když to chtěl rozporovat, soud ho odmítl s tím, že právo na odvolání proti rozsudku o exekucích je už promlčené, protože ty jízdy se udály už před 13 lety. Zaplatil skoro milion za exekuce za něco, co spáchal někdo jiný. To absolutně odporuje dobrým mravům a tedy i zákonu, ale soudci dobré mravy ignorují, proto je třeba ten mravní imperativ a ten důraz na spravedlnost dát skutečně do ústavy. Právo na spravedlnost je podle našeho soudu základní lidské právo.
Dále navrhujeme zavedení časově omezeného mandátu soudců na pět let s možností obhajoby, jelikož dnes to soudci mají bez odpovědnosti až do důchodu. Výsledkem současného stavu je nekvalitní a pomalá práce, na což si stěžují snad všichni občané, ale i právníci, kteří kdy přišli do styku se soudci.
A rádi bychom zavedli také přímou hmotnou odpovědnost za chybná rozhodnutí - a to jak u soudců, tak i u státních zástupců. Nesčetněkrát se děje, že státní zástupce někoho za velké mediální pozornosti vyšetřuje nebo všechny možné soudy dlouhá léta soudí, a nakonec se ukáže, že šlo o nevinného člověka, který je však tímto postupem doživotně nenávratně občansky poškozen. A ani státní zástupce ani soudce nemají žádnou přímou odpovědnost za zkažené životy. To je děsivá realita dneška v naší republice. Bohužel se těchto témat politici jiných stran bojí a to je škoda, protože to občany, kteří mají osobní zkušenost, velmi pálí, a je potřeba to věcně a společně se státními zástupci a soudci řešit.
Zmínil jste také další věci, které by k zajištění spravedlnosti měly být provedeny. Vedle zřízení „generální inspekce justice“ to byla i Centra právní pomoci, u kterých jste se inspirovali na Slovensku. Proč jste se rozhodli převzít právě tuto úpravu?
Protože lidé jsou dnes bezbranní, jelikož se nevyznají v zákonech. Spousta lidí je v dluhové pasti kvůli lichvě a exekucím, které byly fakticky nezákonné, ale ti lidé se neumí bránit. A stát je povinen obhajobu práv lidem zajistit – zákon mu to ukládá už dnes, ale samozřejmě v praxi to vůbec nefunguje. A my jsme zjistili, že naopak perfektně to funguje na Slovensku, kde prostě v každém okresním městě je centrum právní pomoci a každý kdo je v nouzi, tam může požádat o pomoc.
SPD někdy zdůrazňuje, že hájí zájmy „slušných občanů“. Co tedy znamená to spojení „slušní občané“?
Člověk, který neškodí svému okolí, člověk, který se chová řádně a pracuje či si práci hledá, člověk, který by chtěl pracovat, ale kvůli svému postižení nemůže, člověk, který má zdravotní postižení a tím si oprávněně zasluhuje naší pomoc, člověk, který si již své odpracoval a je v zaslouženém důchodu, člověk, který chodí řádně do školy, maminka či tatínek, kteří se řádně starají o dítě. Doufám, že jsem snad na někoho nezapomněl.
Nemáte obavy, že to může vyznít tak, že dělíte lidi na „slušné“ a „nepřizpůsobivé“ ? Někteří vám právě toto vyčítají...
Ano, lidé se přece sami doopravdy dělí – na jedné straně na ty, co pracují nebo studují a jsou prospěšní svému okolí, na lidi, kteří bohužel pro stáří, úraz nebo nemoc pracovat nemohou, a pak tu jsou na druhé straně ti, kteří na práci kašlou a parazitují na těch, kteří pracují.
Nevadí mi, když někdo nepracuje a žije dobrovolně třeba na ulici a nežádá od státu nic. Ale vadí mi parazit, který pracovat může, nepracuje a chce, abychom ho živili my ostatní, kteří pracujeme.
To je přece absolutně nemorální a je to sprosté vůči těm, kteří denně vstávají do práce – často za žebráckou mzdu.
V této souvislosti jsem rád, že ve Sněmovně právě probíhá druhé čtení návrhu zákona SPD na ukončení zneužívání dávek nepřizpůsobivými. Zatím to vypadá, že nám ostatní strany náš návrh obsahově nevykastrují, a námi navrhovaný zákon zůstane dostatečně funkční. Třetí závěrečné čtení by mělo být v říjnu. Takže by měl od ledna začít zákon platit. Máme obrovskou šanci udělat díky SPD po mnoha letech neúnosného soužití s nepřizpůsobivými zásadní změnu. A přesunout peníze ke slušným lidem. A bude na každém, zdali se bude chtít přizpůsobit a čerpat nějaké výhody od státu, tak jako každý slušný člověk, či nikoli. A pro toho, kdo by chtěl žít po odebrání nezasloužených dávek kriminálním způsobem života, musí ihned přijít rychlý trest. Není jiné cesty jak zjednat nápravu. Bez práce nesmí být koláče. A trvám na to, že slušný člověk musí být na prvním místě!
Tomio Okamura
Co jsou tedy podle vás nejdůležitější věci, které by měl stát spořádaným občanům zajistit?
Dobrou práci za dobré peníze, vymahatelnou spravedlnost, bezpečí a dobrý sociální a zdravotní systém, který dokáže pomoci těm, kdo pomoc skutečně potřebují včetně důstojných důchodů pro ty, kdo si svá léta řádně odpracovali.
Zaznamenal jsem i váš návrh na změnu úpravy výpočtu důchodů. V čem spočívá? A souhlasíte s tím, jak se důchodcům rozhodla jednorázovým pětitisícovým příspěvkem pomoci vláda?
Nejde o změny výpočtu důchodů, jde o zavedení minimálního důstojného důchodu pro všechny, kdo řádně odpracovali zákonem dané roky a platili sociální pojištění. Plus pro invalidní spoluobčany, kteří prokazatelně nemohli pracovat. Tento důchod by měl být minimálně ve výši hranice chudoby, což je dnes v České republice necelých 15 tisíc korun čistého měsíčně. A od této částky výše zásluhově. Asi se shodneme, že nikdo, kdo celý život pracoval a řádně platil daně, by neměl skončit pod hranicí chudoby a žebrat o nějaké dávky. Je povinnost státu, aby se postaral o ty, kdo se celý život starali o něj.
Psali jsme:
autor: Jakub Vosáhlo
