Než jsem se začetl do vaší nejnovější knihy Válka se stromy, popřál jste mi, abych se při ní pobavil. Přiznám se ale, že mi při ní spíš běhal mráz po zádech a s každou další stránkou jsem měl větší a větší obavy o osud hlavních hrdinů. Co jste sledoval tím, že z počátku humorný děj přechází postupně do stále vážnější noty?
Máte pravdu, že se příběh postupně mění od vtipného popisu mezilidských vztahů až do absurdně pokřivené reality. Mám rád, když se čtenář na jednu stranu zasměje, ale po přečtení knihy se zastaví, zamyslí a něco v něm zůstane. Chtěl bych doufat, že Válka se stromy je kniha, která by mohla mnoha lidem otevřít oči a srdce právě citem, protože rozum a fakta už to dávno nedokážou. A podle reakcí lidí, kteří si knihu zatím přečetli, si myslím, že se to podařilo a kniha na ně opravdu zapůsobila. A z toho mám ohromnou radost.
V doslovu přiznáváte, že parafráze názvu knihy Karla Čapka není vůbec náhodná. Slavný spisovatel a dramatik v roce 1936 ve Válce s mloky varoval před nastupujícím fašismem. Před čím chcete varovat vy?
Ten starý fašismus a nacismus byl militantní, dobyvačný a útočný – ve své podstatě se snažil vyhladit část populace a expandovat do ohromné říše. Totalita, která se ale blíží dnes, je daleko plíživější, rafinovanější a co je nejhorší – ona se schovává za ctnost, pravdu a lásku. Nechce nikoho vyhladit – tedy jen „demokraticky” omezit ty, kteří s ní nesouhlasí a ty umlčet. Chce pod rouškou „dobra” a záchrany planety zničit ekonomiky celých zemí, aby lidé nakonec nic nevlastnili, ale byli dokonale šťastní. Chce lidi ovládat přes zdravotnické, válečné, nebo ekologické hrozby, ale tvářit se, že vše, co dělá, je pro jejich dobro.
Komunismus nikdy a nikde na světě nefungoval a vždy končil potoky krve, ale dnešní generace mladých a nadějných, kteří si to nepamatují, si to chce zkrátka zkusit, jestli by to nemohlo po sté první přeci jen fungovat… Ale zlo nikdy na svět nepřicházelo přímo – VŽDY mělo masku zdánlivého dobra.
Fotogalerie: - Podpora protestujících v Číně
Knihu jste věnoval těm, jimž není lhostejné, co se kolem nich děje. Po zkušenostech s tím, co jsme tu zažívali od začátku března 2020, zkusil byste odhadnout, jak velkou část společnosti nelhostejní tvoří?
Myslím, že ta skupina, která se snaží proti nastupující totalitě bojovat, nebo alespoň na ni upozorňovat, není rozhodně malá – dle demonstrací jsou to určitě desítky tisíc lidí až nižší statisíce. Dokonce si myslím, že ta skupina je mnohonásobně větší než ta, která totalitu prosazuje – ovšem ta je, bohužel, daleko viditelnější, protože za ní stojí všechna média a vůbec celý establishment.
Klíčová je ale nakonec vždy ta mlčící většina – tedy nějakých těch 80 procent lidí, kteří mlčí a jimž je všechno jedno, nebo se jen bojí, a proto mlčí. Ale nebojím se, že by se i oni ze svého sna nakonec neprobudili – jde jen o to, aby to nebylo moc pozdě a aby bylo ještě co zachraňovat.
Psali jsme:
Ale nejsou v tom ti mlčící lidé nevinně, když se jim z veřejnoprávních médií zpravidla dostává jedné jediné pravdy, čehož bylo covidové období přesvědčivým důkazem? Odkud mohou vědět, že se věc má ve skutečnosti úplně jinak, nebo na ni existují minimálně dva odlišné názory? Občas zaslechnu jako argument pro něco „říkali to v televizi“, myšleno v České. Copak lze očekávat, že běžný divák bude o všem, co slyší z obrazovky, pochybovat? K závažným tématům dostane jednostranné informace a hned ví, co si má myslet. Copak s tím se dá nějak hnout?
Každý ale musí začít u sebe, ten první krok je CHTÍT a vzít život do vlastních rukou. Chtít něco změnit, protože způsob života, jakým jsme žili, je skutečně neudržitelný. Přestat žít pod vlivem mediálních lží, korporací, medicínských lobby, které jen vytvářejí nové pacienty, a bank, které lidi pouze zadlužují, a oni pak kvůli dluhu, který nad nimi visí jako Damoklův meč, přicházejí o svobodu, protože se bojí přijít o práci... Skončit s globálním a vrátit se k lokálnímu.
Ale nenahrává způsobu informování třeba ze strany osazenstva Kavčích hor svým přístupem i premiér Petr Fiala? Ten nechal vzpomenout na Miloše Jakeše tímto svým vyjádřením: „My musíme chránit za každou cenu, a na tom záleží osobně i mně, svobodu slova, projevu, všechny atributy, které ke svobodné společnosti patří, na druhé straně lidé mají právo na to, aby informace byly korigovány.“ Kde se takové právo na to, aby se nám dostávalo jen řádně filtrovaných informací, vzalo? A nepřipadá vám, že se „právem“ lidí na korigování informací veřejnoprávní média už dávno řídí?
Je to, bohužel, tak, média se už delší dobu skutečně řídí jakýmsi kodexem, jak a o čem „smějí” informovat. Psal jsem o tom v roce 2021 přímo s odkazy na článek BBC, kde se tímto dokonce veřejně chlubí. Další level ale je, že Fialova vláda a dokonce Evropská unie chtějí toto přímo implementovat „oficiálně” do zákonů. Ve jménu dobra a „pravdy” chtějí zcela vážně cenzurovat lež – čti nepohodlnou pravdu – a jen tato věta je podle mě strašlivá a je v ní vlastně obsaženo vše. Pravda totiž žádnou pomoc nepotřebuje, ta vždy nakonec vyplave a dokáže se ochránit sama.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Zakladatel Společnosti pro obranu svobody projevu Daniel Vávra se na půdě Poslanecké sněmovny při veřejném slyšení k petici proti omezování svobody slova na sociálních sítích pozastavil nad tím, že ministerstvo vnitra mezitím připravuje zákon o dezinformacích, který se snaží obcházet Ústavu tím, že si vymyslelo, že když někomu omezíte či ztížíte přístup k obsahu, není to cenzura. Půjde u nás v případě jeho přijetí ještě o svobodu slova a demokracii?
Samozřejmě, že už to není svoboda slova a jde o pomalý pohřeb demokracie. Toto právo „svobodně vyhledávat informace” je dokonce přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
Takže, pokud by podobný zákon opravdu prošel a Ústavní soud by něco podobného posvětil, skutečně bychom dle mého názoru už nežili v demokratické zemi. Ale ono samozřejmě nejde jen o zákony. Ona v tak nepřátelském prostředí, které tu dle mého zcela záměrně vytváří tato a předchozí vlády, dokonale stačí i autocenzura, kdy se člověk bojí napsat, nebo říct, co si myslí, aby nepřišel o práci, nebyl vláčen médii, nebo jen ostrakizován nositeli té jediné „pravdy“. Sám cítím, že když dnes píšu, vážím každou větu, a to ještě před pěti, deseti lety naprosto neexistovalo.
Mgr. Bc. Vít Rakušan
Zaujala mě také ta část Vávrova vystoupení, v níž pravil: „Je jedno, co si někteří zastánci cenzury mysli o inteligenci svých spoluobčanů. Všichni mají stejná práva. Předseda vlády, úředník ministerstva vnitra, český elf, vysokoškolský profesor i paní Vomáčková, co posílá kamarádkám řetězové e-maily. Nikdo nemá žádný speciální statut a právo ostatním cenzurovat informace, protože jsou moc hloupí. Nikde v žádném zákoně se nepíše, že chytřejší lidé, jako třeba bojovník s dezinformacemi pan Kartous, vystudovaný tělocvikář, má jiná, lepší práva, než paní Vomáčková.“ Jak naložit s tím, že ti chytřejší, ta elita, mají nutkání plebsu „v jeho vlastním zájmu“ pořád něco cenzurovat, omezovat a filtrovat?
Každý má z Listiny a Ústavy právo na svůj názor, i kdyby to byla naprostá hloupost, a má právo ho veřejně říkat. Neexistuje nic jako „lepší“ a „horší“ pravda. To už jsme tu jednou měli, že nám Strana a lid určovali, co je a co není pravda. Nejméně pochopitelné pro mě ale je, že tuto novou ideologii a „boj za jedinou pravdu” podporuje i řada lidí, kteří měli s komunistickou totalitou bohaté zkušenosti, a přesto právě oni „Evropské centrum pro jedinou pravdu” vehementně prosazují.
Vrátím se k jedné z úvodních otázek. Co mohou ti nelhostejní udělat s tím, že premiér hlásá právo na korigování informací a ministr vnitra Vít Rakušan připravuje klacek na ty, co by chtěli myslet jinak, než se má?
V první řadě neměli volit tuto vládu, o které bylo zcela zřejmé, kam bude směřovat. Ovšem tempo, s jakým to dělá, musím přiznat, že překvapilo i mě. Ale toto je vlastně druhořadé – to hlavní jsem už říkal. Každý musí začít sám u sebe, musí přestat mlčet, pokud se děje bezpráví, nesmí se bát ozvat a co je nejdůležitější, stačí, aby uměl říct NE.
Poslední dva roky tisíce lidí nesmyslně kontrolovaly zdravotní stav jiných lidí, stovky lidí vytvářely pro tuto vládu zákony a nástroje, stovky lidí a celé reklamní agentury dělaly pro vládu reklamu na nesmyslnou Tečku, desítky herců se v tom angažovaly. A přitom stačí říct snadné NE – nebudu se na tom podílet! A pokud by toto udělalo dostatečné množství lidí, je po veškerých problémech.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
