Domníváte se, že Trump skutečně omezí aktivity NATO v Evropě i v ostatním světě, nebo to byla jen silná předvolební rétorika?
Donaldu Trumpovi bych u jeho vyslovených základních myšlenek věřil víc, i když je jasné, že se jinak choval v předvolebním boji a jinak bude vystupovat, až usedne v Bílém domě. Nic není tak horké, jak se uvaří. Bude také záležet na tom, jakými lidmi se obklopí a jak schopné poradce si zvolí.
Pro mnoho lidí v USA to byl výběr ze dvou nechtěných kandidátů. Pro mě byl ale Donald Trump lepší alternativou než Hillary Clintonová, která mi připadá pokrytecká s těmi svými naučenými úsměvy. Především však je součástí establishmentu, který udělal v minulosti ve světě řadu zásadních chyb a nechce si to připustit.
Co se týká bezpečnosti a aktivit NATO, zopakoval Trump jen to, co už řeklo před ním mnoho amerických politiků. To znamená, že Evropa nemůže dál fungovat na úkor USA. On to jen pak spojil s uplatňováním článku 5, tedy že chce v oblasti bezpečnosti pomáhat pouze těm státům, které si to zaslouží svojí snahou o posílení výdajů na obranu. Domnívám se ale, že není tak naivní, aby si myslel, že všechny evropské země hned zvýší horentně své náklady na armádu až na ta stanovená 2 procenta z HDP, ale že je bude nutit k tomu, ať do svojí bezpečnosti více investují. To bude muset udělat i Česká republika nebo například také Itálie, které vydávají zatím okolo 1,09 procenta z HDP na svoje zbrojní výdaje.
Je správné, že skupina 64 poslanců podala návrh trestající hanobení prezidenta republiky?Anketa
Takže si myslíte, že Donald Trump nebude okamžitě vyžadovat po Evropě to zmíněné navýšení výdajů? Jenže co když někteří členové Aliance tyto požadavky nebudou chtít vůbec splnit ani v delším časovém horizontu? Mohlo by potom dojít i k situaci, kdy by americký prezident potom prohlásil, tak si v tom případě řešte Rusko a Ukrajinu sami? Je tento scénář možný?
Jak už jsem řekl, nemyslím si, že na těch dvou procentech bude Donald Trump ihned trvat, ale že ocení i snahy jednotlivých zemí, které budou znatelně navyšovat svoje rozpočty. Protože co se týká například české armády, tak i kdyby jí vláda v příštím roce ty všechny peníze schválila, tak není schopná je utratit. Funguje tam totiž tak zkostnatělý byrokratický systém a neochota větší investice podepisovat, že by to nebylo ani možné. U ostatních evropských států, které jsou pod limitem, to také nepůjde realizovat skokovým způsobem. Nicméně je nezbytně nutné, aby se k tomu Evropa postupně odhodlala, jelikož v roce 1989 financovala výdaje NATO společně s USA v poměru 50 na 50. Nyní Američané platí až 75 procent ze všech nákladů Aliance, což nebudou chtít do budoucna pochopitelně skousnout. Plánují totiž razantně podpořit svoji ekonomiku, vytvořit více pracovních míst a pomoci hlavně střední třídě, která je nyní v problémech.
V současné době v Moldavsku a v Bulharsku vyhráli ve volbách proruští kandidáti a také spousta lidí na Ukrajině se bojí toho, že směr politiky USA bude spíš orientovaný na vnitrostátní problémy a je nebude mít kdo chránit před ruskými separatisty. Může to tak dopadnout a jsou jejich obavy oprávněné? A mají se bát i lidé v pobaltských republikách, že nový americký prezident nebude mít o posilování NATO ve východní Evropě už zájem?
Z vítězství Trumpa mají určitě v Kyjevě vrásky, pokud si vezmu jeho dřívější prohlášení o tom, že mu anexe Krymu nevadí. Na druhou stranu si nemyslím, že by Rusové chtěli válčit a obsadit Ukrajinu, protože oni už dosáhli svého. Ukrajina je destabilizovaná, její východní část rozbitá a tu nemají v úmyslu anektovat, jelikož na to jim chybí peníze. Ruský vojenský rozpočet se má navíc v příštím roce dramaticky snížit, takže v takové situaci budou v Moskvě jen těžko uvažovat nad nějakými většími vojenskými operacemi. Samozřejmě bude záležet na tom, jak se dále vyvinou rusko-americké vztahy. Zatím existuje naděje, že by mohlo dojít k jejich zlepšení, což by bylo pro celý svět jen dobře. Ten konfrontační trend, který se začal uplatňovat, byl celkem nebezpečný. Důležité ale je, aby Trump nenaletěl Rusům na nějakou jejich vějičku, neuvolnil jim více prostoru, který by začali ihned vyplňovat. Obě velmoci by k sobě měly přistupovat se vzájemným respektem.
Co se týká Pobaltí, tak tam by měla zůstat zachována snaha jim pomoci, protože se snaží i patřičně navyšovat svoje vojenské rozpočty. Nemyslím si však, že by se Rusové připravovali pobaltské republiky shrábnout. Určitě budou ze strany Kremlu aktivity o destabilizaci těchto států, to je pravda, ale poměr sil vůči NATO je pro ně stále dost nevýhodný a to si jasně uvědomují. Také si dovedu těžko představit, že by Donald Trump rezignoval na základní aspekt Aliance, jako je společná obrana. Nicméně všechny tyto záležitosti je předčasné hodnotit, musíme si počkat, jaké kroky bude nový americký prezident v oblasti bezpečnosti podnikat.
Psali jsme:
_635482601242890843.JPG&id=26188)
Jak by se mohl podle vás stavět nový americký prezident k válečným konfliktům, které „zdědil“ po svém předchůdci Obamovi? Co na základě jeho dosavadních výroků lze například očekávat ve vztahu k Islámskému státu či v boji proti terorismu v Afghánistánu? Jaký postoj může zaujmout vůči Sýrii?
Pokud jde o Islámský stát (IS), tak jde vidět u Donalda Trumpa znatelný posun, kdy ho označil za největšího nepřítele pro civilizovaný svět. A Bašár Asad bojuje s Islámským státem, takže lze předpokládat, že Trump nebude tak neústupně trvat na jeho odstranění z čela Sýrie, jako to třeba požaduje Velká Británie. Postoj k Sýrii se bude zřejmě blížit k tomu ruskému přístupu, to znamená – poražme nejprve IS a pak se uvidí, co bude dál. Jistě to bude ale dlouhý proces, protože těch silných hráčů jen tam víc, jako jsou například Turci, Írán či Saúdská Arábie.
Ohledně Afghánistánu se Donald Trump zatím veřejně nijak konkrétně nevyjádřil. Nicméně si myslím, že dnes neexistuje žádný stát, který by tam chtěl obnovit bojové operace. Je potřeba jen nedopustit, aby se dostal do podobného chaosu jako v době, kdy ho opustili Rusové, a po brutálním zavraždění Nadžibulláha. S Tálibánem je potřeba domluvit rozumnou dohodu, aby se tam zachovala rovnováha, a to i za pomoci zajišťovacích vojenských jednotek.
Lídři Evropské unie nyní stále opakují, že se chce starý kontinent více podílet na vojenských operacích, které by měly přispět k zajištění míru v různých částech světa. A to i přes fakt, že například jejich jednotky rychlého nasazení Battle Groups, které byly vytvořeny před pár lety, ještě nebyly nikdy nasazeny do akce. Co to může znamenat? Obává se vedení EU snížení aktivit NATO za éry Donalda Trumpa, anebo se jedná o zcela nový přístup evropského společenství kvůli uprchlické krizi?
S myšlenkou na vytvoření evropských vojenských sil přišel jako první na summitu v Saint Malo bývalý britský premiér Tony Blair a tehdy se také členské země domluvily na vzniku vámi zmíněných Battle Groups, které skutečně nebyly nikdy nasazeny do operace, byť na přípravu jedné plánované akce Česko utratilo 28 milionů korun. Tyto jednotky jsou určené k zásahům do konfliktů menšího rozsahu a je například nesmysl uvažovat o tom, že by se mohly použít při zastavování nelegální migrace. Vůbec nápad na zřízení evropské armády je nesmyslný, protože Evropská unie není stát a Evropská komise není žádná vláda. EU přece nemá žádnou svoji realistickou zahraniční a bezpečnostní politiku. Kde by se třeba vzalo logistické a zpravodajské zabezpečení, které stále poskytují jen Spojené státy? Navíc reprezentace Unie někdy prosazuje jednu myšlenku, jako třeba u migrace, ale zájmy členských států jsou naprosto různorodé. Byly by evropské státy vůbec ochotné platit za financování takových vojenských sil? A jaký by byl vlastně ústřední jazyk této armády po brexitu, francouzština nebo latina? A kdo by jí vůbec velel? I kdyby se našla vůle něco podobného vytvořit, tak jak by to dlouho trvalo? Když jen zformovat pobřežní a pohraniční jednotky o síle 1500 mužů kvůli migraci si vyžádalo asi rok a půl. Já si myslím, že vedení EU ohledně této záležitosti není schopné reálně uvažovat a domýšlet všechny aspekty takového rozhodnutí.
A co česká armáda? Bude zvolení Trumpa pro ministerstvo obrany ještě silnějším impulsem k tomu, aby ji zmodernizovalo a rozšířilo její jednotky v rámci vševojskového systému? V médiích probleskly informace o tom, že Martin Stropnický uvažuje o zásadních změnách ve vedení armády. Kuriózní karambol pěti nových transportérů – Pandurů – mu dává jen za pravdu. Také se objevují zprávy, že naše velení vlastně ani moc neví, kam cíleně napřít síly a finance při posilování našich ozbrojených sil. Co si o tom myslíte?
Především je velmi smutné, že začínáme uvažovat o posílení naší armády až v momentě, kdy nám to připomene nějaký význačný zahraniční politik. Vždyť my to sami přece velmi dobře víme, že máme naše vojenské síly silně podfinancované a vybavené starou sovětskou technikou. A při takovém nezávislém pohledu zvenku to určitě vypadá, že ty snahy o výstavbu nebo rozšíření naší armády jsou nedostatečné a také špatně sladěné, to je fakt. Nemůže ale za to současná vláda, to se odstartovalo zrušením základní vojenské služby v roce 2001 na základě dvou, pro mne naprosto příšerných důvodů. A to, že naši mladí muži a ženy nejsou ochotni bránit svoji zemi a že také pro to nemají potřebné zdraví a fyzickou kondici. My jsme totiž nepochopili základní myšlenku při vstupu ČR do NATO. Starosti o naši bezpečnost tím neskončily, ale právě začaly.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
