V prvních letech po roce 1990 došlo k obrovským majetkovým přesunům v rámci privatizace. O té kolují různé legendy ohledně toho, kdo posloužil komu a co za to dostal. Jaké vazby mezi rozhodujícími politiky a beneficienty ze soukromého sektoru se za ty roky podařilo prokázat? Klidně i konkrétní jména…

Jedna z legend říká, že někteří bývalí šéfové Československé státní banky si vybrali mladé koně, které nasadili do privatizace. To samo by ovšem nestačilo, nebylo by jich dost ani na Velkou pardubickou, aby se svět velkého byznysu rozhýbal. V prvních týdnech po spuštění kuponové privatizace jsme registrovali stagnaci, až nezájem o ni do momentu, kdy tzv. Harvardské fondy rozjely kampaň, že za každou kuponovou knížku garantují deset tisíc korun. V té chvíli se utrhla lavina zájmu o investování. Kladli jsme si otázku, jak by kuponka dopadla, nebýt toho harvardského příslibu. A právě u harvardských fondů to pak skončilo fiaskem, podvodem, tunelem...

Téměř čtvrt milionu lidí, kteří v kuponové privatizaci svěřili své investiční body Viktoru Koženému a jeho Harvardským fondům, nemá dnes již naději, že někdy uvidí své peníze. Bývalý emigrant Viktor Kožený se navíc podle vyšetřovatelů USA dopustil podvodu i vůči americkým investorům. Dodnes pobývá z těchto důvodů v Karibiku. Mezi jeho kumpány najdeme bývalého komunistického rozvědčíka Juraje Širokého nebo dalšího expříslušníka předlistopadového FMV Borise Vostrého...

Kožený a Vostrý byli v ČR odsouzeni, oba jsou doslovně za vodou, v Karibiku se zdržují v zemích, s nimiž nemají naše státy dohodu o vydávání osob. Na Juraje Širokého podal likvidátor Harvardských fondů Zdeněk Častorál v roce 2006 u bratislavského vyšetřovatele z Úřadu boje proti korupci trestní oznámení pro tunelování. Vyšetřování šlo rychle do ztracena, buď pro nekvalifikovanost vyšetřovatele, nebo pro nezájem, nebo i jinou motivaci vedení tohoto úřadu.