Jak moc se mění náhled a důvěra Čechů směrem k Evropské unii?

Naše veřejnost procházela ve vztahu k Evropské unii různými stadii. Před patnácti lety bylo naše členství v Evropské unii přijímáno pozitivně, především jsme očekávali vyšší ekonomickou prosperitu i vyšší životní úroveň. Také jsme čekali, že cesta mezi nejrozvinutější evropské země povede k pozvolné kultivaci veřejného života u nás. Ukázalo se později, že do vztahu k Evropské unii se silně promítá negativní hodnocení naší domácí politiky. Za vlád Topolánka a Nečase propadl vztah k Evropské unii na své dno. Souviselo to i se situací v Řecku a s dopady finanční krize. S nástupem vlád ANO a ČSSD se vztah našich obyvatel k Evropské unii zlepšil, avšak prošel těžkou zkouškou v průběhu evropské migrační krize.

Co se mění za poslední měsíce? Ať už opatření proti Maďarsku, politické změny v Itálii související se změnou přístupu k migraci, dění kolem Visegrádské čtyřky, protesty v Německu a tak dále?

Výzkumy STEM ukazují, že je v evropském tématu u nás třeba rozlišovat dvě roviny. V té první, hodnotové, jde o ideu evropské spolupráce, posilování svobod, vyrovnávání rozdílů mezi zeměmi, hledání celoevropského řešení mezinárodních otázek. Tato rovina má u naší veřejnosti jasnou většinovou podporu. Problémem je však rovina druhá – posuzování konkrétních praktik institucí Evropské unie. Zde jsme velmi kritičtí. Víme přitom, že lidé sami říkají, že toho o praktickém fungování Evropské unie mnoho nevědí a že je jim do značné míry lhostejné. Jsme zahleděni sami do sebe, okolí kolem nás sledujeme jen okrajově. Tak je tomu třeba se změnou italského přístupu či německými protesty. Visegrádskou čtyřku i premiéra Orbána posuzuje naše veřejnost celkem kladně, tak trochu jako ochranu proti tušeným nedostatkům Evropské unie.

A čím to je, že Češi jsou tak euroskeptičtí? Souvisí to podle vás nějak s historií, jak občas slýchám v rozhovorech? S tím, že jsme citliví na zásahy zvenčí a podobně?