Andrej Babiš již není ve vládě, jeho hnutí ANO však vládní krizí příliš neutrpělo. ČSSD dle průzkumů ztrácí. Jak je to možné? Jak to, že voliči ČSSD neslyší na rétoriku „obrany demokracie“? Co vlastně chtějí potenciální voliči sociální demokracie od vedení ČSSD?
Mnoho lidí bere útok na Babiše v rámci „obrany demokracie“ za účelový. Kdyby k němu nedošlo pár měsíců před volbami, ale v době, kdy se skládala před čtyřmi lety koalice, bylo by to pochopitelnější. Navíc je útok na Babiše spojen s útokem na Zemana a mnoho těch, kteří mohou mít výhrady k oběma, se zároveň obává, kdo nastoupí na jejich místo. Ta přehlídka kandidátů skutečně není moc povzbudivá.
Na Babiše otevřeně útočí i kruhy řadící se k „pražské kavárně“. Respekt píše, že „je nutné mu strhnout proevropskou masku“. Pavel Šafr neustále tvrdí, že Babiš ohrožuje demokracii, jiní autoři píší o jeho podnikání, Čapím hnízdu a podobně. Preference ANO ale příliš neklesají. Jsou ti, kteří se řadí k obráncům odkazu Václava Havla, zkrátka „mimo“, protože lidé Babiše stejně „berou“ jako někoho, kdo jim zařídí lepší život?
Já osobně se nedomnívám, že Babiš šel do politiky proto, aby lidem zařizoval lepší život. Ale pokud tomu věří dostatečný počet voličů, je třeba s tím počítat. Při volbách se budou vážit názory občanů, nikoliv názory Pavla Šafra. Můžeme se dohadovat, proč tomu tak je, ale faktem je, že „obránci názorů Václava Havla“ by dnes při volbách nepřekročili pětiprocentní hranici.
Kdyby tomu tak nebylo, už dávno by vytvořili vlastní stranu a šli do voleb s poněkud neoriginálním heslem, že „pravda a láska porazí lež a nenávist“. Mimochodem je to heslo docela nenávistné, protože předpokládá, že pravdu má jen jeden, zatímco všichni ostatní lžou. Tohle heslo vůbec nepřipouští, že každý může mít svůj díl pravdy a nikdo na ni nemá monopol. Kavárna na ni monopol už vůbec nemá, i když si to o sobě myslí.
A je Babiš pravdoláskař (vazby na bývalého velvyslance USA Schapira, chtěl sem pozvat „Sorosovu univerzitu“, v hnutí ANO má Roberta Pelikána podporujícího migraci, Pavla Teličku, Věru Jourovou a tak dále), nebo „populista“ srovnatelný třeba s Orbánem či Putinem?
Andrej Babiš si poskládal tým tak, aby si v něm každý z voličů někoho našel. Má tam zastoupené celé spektrum často protichůdných názorů. Například od bezvýhradného vítače, poslance Zlatušky, až po poslance Soukupa, tvrdého kritika nekontrolované migrace. A neslyšel jsem o tom, že by se snad tito lidé navzájem rozhádali. Každý z nich maká v roli, která mu byla přidělena. Stejně tak to máte s názory ANO na prezidenta, na Evropskou unii, na zahraniční politiku, na obranu, na sociální politiku a tak dále a tak dále. Každý si může v Babišově straně najít to svoje a jít to volit. Je to jako perfektně zásobený názorový supermarket s poměrně laciným zbožím. Ten, kdo má ANO rád, bude mluvit o názorové pluralitě, kdo ANO zrovna nemusí, bude si spíše myslet něco o názorovém guláši.
Sociolog Daniel Prokop píše, že Babiš získává voliče mezi občany ve věku 50–70 let, kteří inklinují k Miloši Zemanovi a mají pocit, že za minulého režimu bylo leccos lepší, ale komunisty už nyní nevolí. Současně jim vadí migrace a obecně bývají nespokojeni s polistopadovým vývojem. Máte pochopení pro tyto občany ve víceméně předdůchodovém věku? Dokáží ve volbách prosadit svou? Co vzkazují volbou Babiše a Zemana?
Andrej Babiš je přece živoucím příkladem toho, že po roce ´89 se některým daří výrazně lépe než před tímto rokem. Proč by ho měli volit právě lidé nespokojení s polistopadovým vývojem, to je velká záhada. Andrej Babiš je jistě s polistopadovým vývojem naopak velmi spokojen. Kdyby nepřijely v 68. ruské tanky, mohl být majitelem Kosteleckých uzenin o dvacet roků dříve. Ale nehledejme ve volebních preferencích příliš logiky. Pokud by měli lidé dostatek informací a uvažovali přísně logicky, byly by v podstatě zbytečné výdaje na volební kampaně.
Psali jsme:
Do jaké míry může platit, že jak novináři, tak politici ne zcela pochopili, co například ona generace těsně předdůchodová chce? Nedůvěřuje EU, je kritická vůči směřování Česka, je přirozeně konzervativnější k věcem jako homosexuálové a podobně. Jsou zde věci jako ohrožení chudobou, exekuce, ohrožení životní úrovně za krize po roce 2008. Říkají nám „strčte si někam Havla a vzpomínky na listopad, nám nevadí, že Babiš byl estébák. A kradete všichni, tak co?“ Jak to chápete?
Myslím si, že předdůchodovou generaci nelze posuzovat takto paušálně. Jsou to lidé, kterým bylo tehdy ke třiceti letům. Mnozí z této generace naopak využili nových poměrů a udělali docela obstojnou kariéru. Měli náskok před těmi, kdo byli tehdy mladší a teprve končili školu. Ti starší platili naopak za staré kádry. Když srovnáme situaci dnešní předdůchodové generace se situací dnešních třicátníků, byli na tom po listopadu co do možností mnozí výrazně lépe. Pro dnešní mladé už jsou místa obsazena a zůstanou obsazena ještě dost dlouho. Ovládat dnes na dobré úrovni počítače a dva nebo tři světové jazyky už nepředstavuje žádnou výhodu. Takových lidí bloudí po Bruselu tisíce bez jasné perspektivy. A u nás je to to samé, jenom v trochu menším.
Zajímavou sondou do duše národa mohla být vlna podpory Jiřímu Kajínkovi. Co to signalizovalo? Nedůvěru v soudní systém, nedůvěru ve spravedlnost, nedůvěru v polistopadové zřízení jako takové? A čím to, že naopak jsou Češi často kritičtí k umělcům, kteří se občansky angažují třeba proti Zemanovi a Babišovi jako třeba Bára Štěpánová nebo dříve Jiří Bartoška?
Jiří Kajínek se skutečně pro mnohé stal symbolem nespravedlnosti. Snad každý zná nebo něco slyšel o lidech, kteří by si ony „tepláky“ zasluhovali více než on, ale daří se jim velice dobře a nestrávili čtvrt století za mřížemi. Nejasnosti kolem jeho případu tuto domněnku jen podporují. Co se týče umělců, poměrně dost lidí je přesvědčeno, že mnozí umělci jsou schopnější naučit se nazpaměť text, který pro ně někdo připravil, než myslet vlastní hlavou. Zajímavé je, že každý umělec je tak jaksi automaticky vydáván za výjimečnou osobnost, i když jeho konkrétní umělecký přínos nebývá vždy snadné dohledat.
Je to ještě relativně daleko. Ale co lze očekávat po sněmovních volbách? Udělá Babiš jednobarevnou vládu s tichou podporou KSČM a Okamury, nebo koalici s ODS a KDU-ČSL (a Starosty)? Nebo to bude ještě jinak?
Co udělá Babiš, to nevím. Mne zajímá spíše osud sociální demokracie, tam jsou čtyři možnosti. 1) Ve volbách zvítězit a sestavovat vládu. Upřímně řečeno, takhle možnost dnes nevypadá příliš reálně. 2) Vstoupit do koalice s Babišem jako slabší strana. To by zřejmě vyvolalo v řadách sociální demokracie rozkol. 3) Jít do koalice s pravicí pod heslem „všichni proti Babišovi‘. Mým osobním názorem je, že koalice s TOP 09 a/nebo ODS by sociální demokracii pohřbila. 4) Odejít do opozice a snažit se získat zpět ztracenou důvěru. V tom případě by z ČSSD rychle zmizeli ti, kdo jí dělají špatné jméno, což by straně jen prospělo. Ale je třeba si uvědomit jedno. Levice je v celé Evropě v historické krizi a existuje dostatek studií, které analyzují příčiny její agónie. Házet to všechno na Sobotku anebo kohokoliv jiného znamená neorientovat se v širších souvislostech.
Poslední otázka. Prezident Zeman čelil kritice, že v Číně i na summitu NATO vypadal unaveně. Volební preference mu díky vládní krizi poklesly jen o dvě procenta, leč velmi posílil Jiří Drahoš. Odpůrci Zemana jsou „na koni“. Dělá Zeman něco špatně? Zhoršuje svůj výkon? Co by měl změnit? Je ohroženo znovuzvolení Zemana?
Myslím si, že Miloš Zeman propásl příležitost. Vládní krize mu dávala obrovskou šanci posílit preference. On je naopak ztratil. Pokud podobné chyby zopakuje, hrozí mu, že prezidentem znova zvolen nebude. To, že vypadá unaveně, za to bych ho nekritizoval. Unavený inteligentní člověk je pořád sympatičtější než odpočatý a vysoce činorodý blb. Takových je v řadách jeho kritiků hodně. Co se týče Jiřího Drahoše, ten je nesporně vysoce inteligentní. Dokonce tak, že v zásadě neprozradil svůj politický program. Na jeho hodnocení se zaměřím, až s nějakým přijde.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
