Jak jste si vyložil nedělní proslov Miloše Zemana ke kauze Vrbětice pro televizi Prima, kde jasně nesdělil svůj postoj?
Miloš Zeman mluvil v roli hlavy státu, a měl se tedy dotknout všech témat, která má na starosti, tedy i česko-ruské vztahy a otázku vyhoštěných diplomatů na obou stranách. My víme, že všechny tyto kroky byly učiněny v součinnosti vlády a prezidenta republiky a s podporou Parlamentu. A tady se prezident republiky vůbec nevyjádřil, což považuji za nejslabší část toho vystoupení, totiž že neznáme postoj prezidenta republiky, máme ho pouze interpretovaný tak, jak nám to říká premiér a ministr zahraničních věcí.
Znamená to, že je i Miloš Zeman na vážkách, jak to celé ve Vrběticích bylo, a proto nechce být konkrétní? Nebo proč?
Myslím, že není na vážkách, ale že chce dát tento signál. Díval jsem se na reakce v ruském tisku a ta reakce byla samozřejmě velmi rychlá a velmi intenzivní s tím, že prezident zpochybnil důkazy, že vyžaduje nové prošetření. To znamená, že jde o zprávu do celého světa, že prezident republiky pochybuje o postoji a politice vlastního státu, jehož je prezidentem.
Což, předpokládám, nepovažujete za správné…
… to považuji za mimořádně chybné. Žádný prezident žádného státu nemůže zpochybňovat svůj stát. Určitě něco musí udělat nebo musí rezignovat, ale nikdo nemůže být v čele státu a tento stát zároveň zpochybňovat. To, co se odehrálo, se odehrálo na základě dohody všech ústavních orgánů, to znamená Parlamentu, vlády, prezidenta, takže se prezident nemůže odpoutat a říci: To nebylo se mnou, já s tím nemám nic společného.
Na Miloše Zemana se za celý proslov i následný rozhovor s moderátorkou CNN Prima NEWS snesla kritika, že vyzněl, jako by byl přikloněný k Rusku. Vyznělo to tak?
Samozřejmě že to vyznívá jako postoj člověka, který je minimálně vůči Rusku vstřícnější, než je zbytek politické reprezentace České republiky. Ale pozor, znovu opakuji, kroky, které byly učiněny, byly učiněny v součinnosti s ním. Já bych pochopil, kdyby to říkal někdo v opozici ke všemu, co se děje v České republice, pak pochopím, že v této věci zaujímá silnější proruské postoje. Samozřejmě jsem zastáncem dobrých vztahů s Ruskem, ale v této situaci, která nastala, nemůžete být aktérem a zároveň od toho dát ruce pryč.
Diplomatické výměny od doby, co čeští politici oznámili, že výbuchy muničního skladu ve Vrběticích provedli ruští agenti GRU, nabraly na obrátkách. Skončily reakcí Moskvy na vyhoštění zhruba šedesáti ruských diplomatů z České republiky – Ruská federace přistoupila na paritu, tedy srovnání množství diplomatických a jiných pracovníků. Očekával jste, že Rusko bude s vyrovnáním diplomatů souhlasit?
Tento vývoj jsem neočekával, ale rozumím mu. Rozumím mu proto, že je důležité přečíst si Vídeňskou úmluvu, která říká, že počet zaměstnanců se určí dohodou mezi oběma stranami – mezi vysílající zemí a přijímací zemí, tedy hostitelskou. A pokud nedojde k dohodě, tak to určí hostitelská země. Takže Rusko ví, že pokud nedojde k dohodě, tak to určíme my – řekneme takové a takové číslo a oni také nějaké určí. A říkají si asi, aby to bylo paritní, tak se o tom bude jednat. A budeme o tom jednat pět neděl, takže se vytvoří prostor. Otázka je, kolik těch lidí bude. To neznamená, že půjde jen o pět osob, které mají na mysli, počet může být nakonec jiný, ale přistupujeme na paritu, a to proto, že úmluva nic jiného neumožňuje.
Psali jsme:
Proč tedy Rusko na paritu nakonec přistoupilo?
Mohu pouze uvažovat a vycházím z toho, že bitva o počet diplomatů je z globálního pohledu naprosto nezajímavá. Možná trápí Prahu a Moskvu, ale z globálního pohledu to není zajímavé, ba dokonce když se podíváme do ruského tisku, zjistíme, že co se děje v Čechách, tam vůbec nikde nerezonuje jako silné téma. Rusko se naším rozhodnutím cítí podle mého názoru uraženo, že si Česká republika dovolila, co si dovolila, a říkají, že budeme platit vysokou cenu a přijde nějaké odveta. Ta přijde jinde a jiným způsobem, nikoliv že se bude Rusko handrkovat s námi o počet diplomatů.
Domníváte se, že Rusko přijalo narovnání vzájemného množství diplomatů a zaměstnanců, ale tím to zdaleka nekončí?
Podle mě skončí jeden příběh, a to je úspěch české diplomacie, skončí příběh hádky o počtu diplomatů. To se nějak urovná. Ale to neznamená, že skončí konflikt s Ruskem. Konflikt s Ruskem se bude podle mě odehrávat někde jinde a na jiném globálním poli. Může se stát, že budeme konfrontováni něčím, co se stane problémem v celé Evropě nebo v regionu, a Rusko bude tvrdit, že je to kvůli chování České republiky. Zájmem Ruska podle mne je, abychom neměli pevnou podporu v Unii a v Severoatlantické alianci, a my naopak budeme mít pevnou podporu, když bude jednota doma, tedy nebudeme se hádat mezi sebou. Pak můžeme docílit, že budeme podporováni Aliancí a Evropskou unií. Ale jakékoliv rozdrobení jednoty jak doma, tak vně oslabuje naši pozici.
Kde ty následky může Česká republika pocítit? Jde například o prostor českých firem v Rusku? Nebo kde nám může Rusko přitížit?
Ano, jedna možnost je, že české firmy si takzvaně neškrtnou v Rusku, to se může stát, ale může jít i o něco vážnějšího. Například když se prezident Putin dohodne s prezidentem Erdoganem v Turecku a může se zvýšit cena za ochranu vnějších hranic, kterou bude platit celá Evropská unie. Nebo se může stát něco jiného, co dopadne na Českou republiku někde z boku – nikoliv z Ruska, ale z jiné strany. To je cesta, jak se může drolit soudržnost jak v Unii, tak v Severoatlantické alianci a samozřejmě i v České republice. A my to musíme umět zvládnout, to je velký úkol pro českou diplomacii.
Jak si čeští politici po celou dobu konfliktu z pohledu vás jako bývalého ministra zahraničí a vnitra vedou? Ať už jde o premiéra Andreje Babiše (ANO), ministra vnitra Jana Hamáčka (ČSSD) nebo ministra zahraničí Jakuba Kulhánka (za ANO)?
Mohu říci, co bych dělal já. Určitě bych seděl v letadle a navštěvoval bych konkrétní místa a konkrétní vůdce v Evropě, protože je možné přednést nótu. Je možné přednést návrh na nějakém multilaterálním jednání, ale osobní kontakt nelze nahradit. Ba dokonce to, že přiletím třeba do Paříže a jednám s kolegou v Paříži, přiletím do Helsinek a jednám se svým kolegou v Helsinkách, znamená, že mám o věc obrovský zájem a že mi za to stojí. V osobní diplomacii nelze komunikaci nahradit komunikací on-line. Takže i s rouškou je možné jednat s kolegou ve Španělsku nebo v Rakousku nebo někde jinde, vysvětlovat mu situaci a žádat ho o konkrétní podporu. Tohle mi chybí, protože osobní kontakt nelze nahradit.
Obecně říkám, že česká diplomacie koná dobře. Proč? Protože co je velmi důležité, aby kroky byly synchronní. Můžeme vést debaty, co zaznělo na které tiskové konferenci, ale jde o banality. Důležité je, že základní bod stojí – úplná shoda mezi premiérem, ministrem zahraničních věcí a ministrem vnitra. A jak oba říkají, kroky byly konzultovány s prezidentem republiky, to znamená, že Miloš Zeman o nich věděl, a tudíž i tím, že sice mlčel, s nimi i souhlasil. Kroky v konfliktu byly činěny jednotně hlavními aktéry české zahraniční politiky. To považuji za velmi dobrý krok.
Je po všem, co se událo, jasným rozhodnutím vyřadit ruský Rosatom z výběrového řízení na dostavbu jaderného bloku elektrárny Dukovany?
Už je rozhodnuto, že je vyřazen, protože politicky není možné tuto ruskou firmu dostat do tendru. Ale samozřejmě bylo od začátku jasné, že budování naší jaderné energetiky – dostavbu Dukovan nebo dostavbu čehokoliv jiného, musí být posuzováno z bezpečnostního pohledu. Tohle je a bude vždycky klíčové. Abychom se nesoustředili na to, že jde o jednu ruskou firmu… musíme mít jistotu, že každý, kdo se bude podílet na dostavbě, nesmí být potenciálním rizikem pro bezpečnost České republiky přímo nebo nepřímo. Tam může být někdo, kdo má i nepřímý, ale velmi silný vliv a může být pro nás rizikem. Tento úkol nadále trvá, že bezpečnost musí být na prvním místě.
Jak sám vnímáte pochyby, zda jsou vysvětlení zpravodajců o akci ruských agentů ve Vrběticích GRU pravdivá?
Nejsem schopen posoudit, co je pravda, či není, protože to nemůže posoudit ani nikdo z nás. Obecně vycházím z důvěry ve zpravodajské služby, a jestliže jim důvěřují předseda vlády, ministr vnitra a fakticky prezident republiky, protože nic nezpochybnil, pak vycházím z toho, že panuje obecná shoda, a opírám se o to, co nám služby řekly. Já a ani nikdo jiný nejsme schopní ověřit, zda je všechno přesné a pravdivé. Vycházíme z toho, že je to tak, protože to tak je.
Prezident Miloš Zeman podpořil první vyhoštění diplomatů, nicméně si svá vyjádření nechal až na zmíněný rozhovor v neděli. Proč podle vás?
Protože si chtěl nechat dost času a nechtěl se vyjadřovat v průběhu procesu, kde může být hodně proměnných. Takže asi odhadl, že se situace do jisté míry vyřeší a promluví v neděli. Opakuji znovu, pro mě je naprosto klíčové získávat spojence a podporu v zahraničí. Já očekávám a očekával jsem od řady států, že budou aktivní. Ne, co řeknou národu, ale jak budou komunikovat s našimi partnery. Prezidentovi republiky zvedne telefon kdokoliv. Může zavolat kterémukoliv prezidentovi, vůdci, premiérovi a ten mu zvedne telefon, protože mu volá hlava státu. A někdo ho třeba nezvedne. Takže tahle aktivita mi chybí více než prohlášení pro národ.
Jak se po tom všem má Česká republika stavět k Rusku, abychom vztahy, které ochladly, dostaly na úroveň obnovené spolupráce?
Jednak se musí a budeme jednat o diplomatické paritě. Bude velmi záležet na tom, jak se postaví vyjednávací tým. Rusům musí být jasné, kdo je v čele týmu a jak vážnou tomu přikládáme roli. Je velmi a pečlivě důležité, kdo bude v čele jednání, jak se bude jednat a jaký bude mandát. To je první krok procedurální – nutné je profesionálně a dobře jednat s Ruskem, což bude velmi důležitý úkol. Ale znovu opakuji, nebudeme úspěšní v jednání s Ruskem, nebudeme-li neustále jednat i s našimi spojenci, protože my si potřebujeme udržet podporu spojenců. To je váha, která platí na Rusko. Rusko se na věci dívá globálně, ne jen bilaterálně: Česko – Rusko, ale zajímá ho globální pohled, protože Rusko se chce chovat jako velmoc a dívá se na věc ve větších souvislostech, než kolik je diplomatů v Praze.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
