Putin stojí u kormidla dějin. Havla nařídil zvolit Gorbačov, obdivovatel Západu. Hovoří exzástupce šéfa ústavu marxismu-leninismu, soudruh již 69 let

13. 11. 2014 15:21

25 LET OD LISTOPADU '89 Reagan přinutil SSSR vydávat peníze na zbrojení místo na zvyšování životní úrovně. Tím přispěl k pádu socialismu, uvádí v odpovědích pro ParlamentníListy.cz profesor Milan Matouš, za minulého režimu dlouholetý zástupce ředitele Ústavu marxismu-leninismu ÚV KSČ. Profesor Matouš, člen komunistické strany již 69 let, který se vědecky specializoval na zkoumání kapitalismu a porovnávání obou dřívějších světových systémů, též hodnotí Gorbačova a jeho perestrojku a samozřejmě i polistopadový vývoj.

Putin stojí u kormidla dějin. Havla nařídil zvolit Gorbačov, obdivovatel Západu. Hovoří exzástupce šéfa ústavu marxismu-leninismu, soudruh již 69 let
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Profesor Milan Matouš se svou vnučkou

17. listopad a děje po něm bývají popisovány jako spontánní výstřik vůle nespokojených občanů, kteří již nechtěli žít v zahnívajícím režimu. Alternativní, nicméně střízlivou teorií je, že ekonomicky vyčerpaný režim se sám zhroutil poté, co ho opustila Moskva. A existují i konspirační teorie popisující účast tajných služeb. Jak to bylo dle profesora Matouše?

Kromě Václavského náměstí a cinkání klíčů to moc spontánní nebylo. Když jsem přijel do Vodňan, svého rodiště, ptali se mě známí: Co to tam v Praze vyvádíte? Lidé nebyli spokojeni. Neměli se zle, ale další pokrok se zadrhl. Byli zklamáni ve svých očekáváních. Revoluce se zastavit nedá, vyžaduje stálý progres. Gorbačov nás hodil přes palubu stejně jako Polsko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, NDR. V té chvíli už mohl socialismus zachránit jen zázrak. Že pomohly západní tajné služby, je samozřejmé. K tomu byly určeny.

Obsáhlý seriál ParlamentníListů.cz: 25 let od listopadu 1989 bilancují Petr Pithart, Bohumil Doležal, František Bublan, Marek Benda, Milan Uhde, Václav Žák, Štěpán Kotrba, Miloslav Ransdorf, Miroslav Polreich, Jan Graubner, Alexandr Vondra, Ivan Langer, Vojtěch Filip, Přemysl Sobotka, Miroslava Němcová, Jaroslav Bašta, Miroslav Kalousek, Ivan David, Roman Joch, Klára Samková, Tomáš Sokol, Jan Schneider, Vladimír Hučín, Ivan Bartoš, Marta Kubišová, Jiří Paroubek, Milan Zelený, Tomáš Haas, Martin Bursík, Jaroslav Doubrava, Petr Hampl, Václav Malý, Jan Hnízdil, Jan Urban a řada dalších respondentů. Rozhovory s nimi čtěte ZDE

Jako činitel, který měl za úkol výzkum komparace socialistického zřízení a zřízení k němu antagonistickému, čili západního, jste se jistě intenzivně zabýval změnou kurzu Spojených států po nástupu Ronalda Reagana. Nesmiřitelná rétorika vůči východnímu bloku a razantní zvýšení výdajů na zbrojení dle převládajícího výkladu přispělo k oslabení SSSR a k nástupu gorbačovské perestrojky. Jak jste vnímal tuto západní politiku v době její realizace? Tušil jste, že socialistický tábor má problém? Souhlasíte, že ekonomická renesance reaganovské Ameriky a její zvýšené výdaje na zbrojení stvořily Gorbačova?

Reagan byl hoolywoodský představitel hrdinů Divokého západu. Měl “kolty proklatě nízko“ i v Bílém domě. Ale zas tak velikou „zásluhu“ na porážce SSSR neměl. Jeho chlebodárci spojili prospěšné s užitečným. Zvýšili zbrojení a tím zisky a natáhli Sovětskému svazu žíly do krajnosti. Místo vymožeností lidem musel věnovat síly a prostředky na rakety, ponorky a podobné marnosti.

Mezi tím v Japonsku a Americe vznikala kvalitativně nová technika a technologie. To, čemu jsme za války říkali pohrdavě „náhražky“, se proměnilo v umělé hmoty, jež otevřely nové horizonty mikroelektroniky a ta ovlivnila celý systém života. Sovětský svaz, stejně jako my, vypadl z tempa a Západ, zejména USA se proměnily v idol.

Že se stal jeho obdivovatelem i Gorbačov byla tragedie. Sympatie byly vzájemné. “Železná lady“ Thatcherová, když ji navštívil, byla jím unesená. Reagan s ním procházel americkými ulicemi za gaudia publika. Kdy v historii byl socialistický revolucionář nadšeně vítán v kapitalistické zemi?

Česká veřejnost si vypráví vtip. Sovětská občanka v něm praví: ,,Byla jsem na pohřbu Brežněva... Bylo to velkolepé, mělo to úroveň. Byla jsem na pohřbu Andropova... To už bylo horší, poněkud unylé. Byla jsem na pohřbu Černěnka... To bylo strašné, zcela bez úrovně. Příští rok už nejdu.“ Co tomuto vtipu říkáte? Nedoplatil systém v zemích ,,tábora míru a socialismu“ na to, že nebyl schopen vygenerovat mladé a inovativně myslící vedoucí kádry? Nebyl, zpětně řečeno, zde problém, který přivodil krach socialistických režimů?

Staříci, když už byli staříci, socialismu neprospěli, ale nezavinili jeho pád. Povím vám, jak popisuje ruský historik Dokuchaev v knize „Istoria pomnit“ pohřeb jiného představitele SSSR.

Když zemřel Stalin, byla rakev vystavena v Domě odborů. Celé dny kolem ní procházel potok občanů. Do Moskvy přijížděly zvláštní vlaky, ale zastavovaly sto kilometrů od města, aby se tam lidé nenahrnuli najednou. Přístup k Domu odborů byl v okruhu několika kilometrů zatarasen nákladními automobily s pískem. Lidé se snažili stůj co stůj Stalina naposled vidět a rozloučit se s ním. Lezli po střechách, sklepy. Stovky jich bylo ušlapáno. Za pár let nechal Chruščov mrtvolu Stalina v noci z mauzolea vynést a zakopat.

Po smrti Černěnka přicházeli v úvahu na čelnou funkci v Sovětském svazu v užším výběru dva lidé: Romanov a Gorbačov. Grigorij Romanov vedl stranu v Leningradě, Gorbačov přišel před časem z Uralu a dělal tajemníka ÚV pro zemědělství. Romanov napsal celostránkovou statˇ, jakési politické vyznání a program. Četl jsem ji a vřele souhlasil. Řekl jsem si: mladý a myslí mu to. Když se na funkci dostal Gorbačov, vypadalo to jako shoda okolností. Že tomu někdo jak doma, tak za humny vydatně a s nedobrým úmyslem pomohl, je mimo pochybnost.

KSČ během své vlády zdůrazňovala, že jejím základem je zlepšení životní úrovně občanů. Nicméně, ti ji v roce 1989 ,,vyzvonili klíči“ i proto, že se necítili šťastní a oproti Západu se cítili chudí. Uznáváte, prosím, že režim oproti Západu neuměl dát lidem řadu věcí, které zpříjemňují život: Vyspělé výrobky spotřebního průmyslu, pestrý a zásobený trh, volnost cestování, svobodu projevu, shromažďování a přijímání informací, možnost realizovat se podnikáním (nikoliv jen jako živnostník), možnost ovlivňovat své okolí i vně nomenklaturních struktur... ? Co z toho měl systém dle Vás tenkrát dělat jinak?

Říká se, že po bitvě je každý frajtr generálem. Nechci vymýšlet, co se mělo dělat. Nebylo by těžké vyjmenovat hromadu věcí. Ale srovnejme tehdy a dnes. Bakala, Babiš a 19 400 českých dolarových milionářů se má lepší, tři čtvrti milionu rodin, kde je živitel bez práce, se mají hůř. O výraz „bezdomovec“ se čeština obohatila s návratem do západní kultury.

Za socialismu měl každý jistotu, že nepřijde o práci, o střechu nad hlavou, nebude mít hlad, nezmrzne. Když mu bude zle, nezůstane bez lékařského ošetření a nebude za ně platit. Když se budou děti dobře učit, mohou bezplatně vystudovat. Dnes nám multiprodejny nabízejí zboží z celého světa. Jsme šťastnější, že si můžeme vybrat z X jogurtů? Když byl výběr menší, ale kvalita řádně kontrolovaná, věděli jsme, co jíme.

Cestovat je snazší, pasové problémy splaskly na minimum. Zbyly jen finanční pro nezaměstnané, pro důchodce, pro pokladní v samoobsluhách, kterým za směnu projde rukama hromada peněz, ale neříkají jim „Pane.“ Ti na lyže do Alp nejezdí a ani do Bulharska k moři. Možná, že žebrák nebo bezdomovec, který jezdí na Kanárské ostrovy, je spokojenější.

Je svoboda projevu, ale komunistický názor je trestný. Nikdo za něj nebyl zatím zavřen, ale zákon zatím nikdo neodvolal. Kdyby se redaktor v televizi vyjádřil neuctivě o Obamovi, přijde o chleba. S prezidentem republiky Milošem Zemanem si vyplachuje ústa právě v tyto dny bez zábran, komu to k protistátním zájmům poslouží.

Michail Sergejevič Gorbačov, jeho program, odkaz a stopa v dějinách... Jistě důležité téma. Některými je považován za zrádce socialismu, na Západě je oslavován, řadou elitních českých komunistů byl přijímám s rozpaky. Prosím, čím je Gorbačov a jeho perestrojka pro Vás? A jak jste v druhé polovině 80. let mapoval frakce, proudy a názorové skupiny ve vedení KSČ i v československé společnosti ve směru ke Gorbačovovi?

Gorbačova jsem několik let chápal jako přínos a nebyl jsem sám. V kuloárech sjezdu KSČ v březnu 1986 kolovala říkanka: Jaká smůla, jaký pech že Gorbačov není Čech. Psal jsem a přednášel o jeho politice, ale vyjadřoval jsem tím spíš, co bych si přál, aby bylo u nás: Místo opakování frází konkrétní rozbor a program; vedoucí, kteří už melou naprázdno nahradit mladými lidmi; dobré vyměnit za lepší; nevidět funkce jako doživotní.

Poprvé jsem zapochyboval, když mě požádali Ostraváci, abych jim vysvětlil, co se to děje ve Svazu, kam jezdí na montáže. Všechno jsem „objasnil“. Na cestě domů mě začalo vrtat hlavou: Jsi si tak jistý? Vždyť Ty tam zajedeš, zatleskají ti, ale ti dělníci a inženýři se pohybují týdny a měsíce mezi obyčejnými lidmi. Všechno už bylo mimo pochybnost, když Gorbačov nařídil telefonicky premiérovi Adamcovi zvolit Havla prezidentem.

Stopa Gorbačova v dějinách je nesmazatelná. Zanikl první socialistický stát. Bohatství, jež vytvořily miliony sovětských občanů rozkradli oligarchové a zašantročili do zahraničí. Rozpadla se jednota sovětských národů a národností. Z šestiny světa zbylo torzo v hranicích z dob Ivana Hrozného. Labilní mír založený na rovnováze sil USA a SSSR skončil a visí nad námi hrozba třetí světové války. Zaniklo organizované, jednotné a vlivné světové mírové hnutí. Rozpadly se evropské země socialistického společenství. Do krize upadlo mezinárodní komunistické a dělnické hnutí. Rozvojové země pozbyly hlavní oporu a zesílil neokolonialismus. Po desetiletí příklad SSSR nutil kapitalistické státy k sociálním ústupkům pracujícím. To vzalo za své.

A čím je ten pán pro mne? Největším omylem, jakého jsem se v životě dopustil.

Abychom se nedrželi jen ekonomických témat... Jak se jako komunista vyrovnáváte se zločiny, které vaši soudruzi napáchali v 50. letech? Jak ospravedlňujete přitakání vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968? A schvalujete cenzuru, útisk opozice, absenci svobodných voleb a omezování politických a lidských práv, kterých se KSČ dopouštěla za normalizace?

Kolik lidí pobírá zvláštní důchod za účast v „třetím odboji“? To dá odpověď, co chránila policie, justice a Pohraniční stráž, kdo ohrožoval a kdo bránil ústavní principy Československa. Za socialismu také existoval zákon č.55, podle kterého se vyplácel odbojářům vyšší důchod. To ale byli bojovníci proti hitlerismu a ne vrazi Mašínové.

V roce 1968 hrozil státní převrat. Sovětským zásahem se oddálil o jednadvacet let. Způsob, jakým byla operace provedena, byl z nejhorších možných. Pomoc jsme potřebovali dříve a jiného druhu. Někdy okolo poloviny šedesátých let, když se vývoj začínal zpomalovat.

Cenzura není třeba, média mají v hrsti miliardáři a zahraniční agentury. Opozice může říkat co chce, stejně jí to není nic platné. K čemu jsou volby, vyjadřují lidé tím, jak se k nim hrnou. Na lidská práva je třeba se zeptat bezdomovců.

Jak se jako člen KSČM a přispěvatel Haló novin díváte na současnou hospodářskou a sociální politiku, v rámci které vaše strana již připouští existenci soukromého vlastnictví a opouští rétoriku o třídním boji, alespoň oficiálně. Smířil jste s tím Vy osobně? Je pro Vás tento ústupek jen nutným zlem, pokud možno dočasným, nebo i Vy uznáváte, že soukromá iniciativa podnikatelských subjektů je zkrátka nutná, protože vše se nedá naplánovat a lidé pracují, jen když jsou podrobeni pozitivní a negativní motivaci prováděnou ,,kapitalistou“?

Členem komunistické strany jsem 69 let a nikdy jsem toho nelitoval. Ne vždycky se mi všechno líbilo, ale toho dobrého bylo víc. Měl jsem štěstí, že jsem mohl projet za desítky let půl světa. Všude je něco, co by stálo za široké využití. Bohužel, zatím to může být jen sen.

Nemá-li naše planeta shořet v termojaderné válečné výhni, musí skončit hon jedněch za mamonem na úkor bídy, hladu a nemocí druhých. Kapitalismus plodí válku.

Bez soukromého podnikání se dá žít. Žije tak většina z nás. Jiná věc je uplatnění podnikavosti, iniciativy a dobrých nápadů. Spojení sociální jistoty s realizací tvůrčí individuality člověka je možné jen za socialismu, ale je to nejtěžší oříšek. Možná že pro to vytvoří příznivější podmínky další Kondratěvova vlna. Slibuje, že bude stačit, aby lidé pracovali zlomek dnešní pracovní doby.

Třídní boj nikdo nevymyslel, je to jen slovní vyjádření objektivní skutečnosti. Mezi miliardáři, kteří si nakradli a horníky, kterým zavírají na Ostravsku šachty panuje přátelství, soulad a mír? A v USA se Rockefeller s nezaměstnanými láskou objímají?

Jakkoliv nynější KSČM frekventuje hesla o sociální nerovnosti ve společnosti či nezaměstnanosti, o své ,,pravdě“ není schopna přesvědčit takové procento voličů, aby z pozice lídra politického spektra mohla něco jasně ovlivnit. Co komunisté od roku 1989 udělali špatně? Proč mají stále nálepku ,,ještěří“ strany, ke které se navíc z hlubin členské základny přidává volání po malé aktivitě vedení a o zpohodlnění ,,pražského ghetta“, čili vedení strany a jejího aparátu? Rovněž dobrou reklamu straně nemusí dělat radikálně-stalinistická hesla hlásaná jejími představiteli?

Podmínky pro působení strany se velmi zhoršily. Ocitla se zpátky v kleštích kapitalismu. Hlavní „politická strana“která vyhrává volby, jsou média a ta má pod kontrolou kapitál. Dříve byl pro komunisty rádce, příklad a morální opora SSSR. Dnes to chybí.

Lidé oprávněně volají po větší aktivitě strany. Nemíní tím udělat zítra revoluci. Ale nestačí vést v parlamentě slovní šarvátku s pravicí, když nezaměstnanost, zlodějina, korupce, plýtvání státními prostředky a propadání republiky do katastrofálních dluhů je stále horší.

O radikálně-stalinských heslech, hlásaných představiteli strany, nevím. Myslím, že by jim spíš nevadilo v lecčems si občas na Stalina vzpomenout.

Při pohledu na mapu světa se zdá, že socialismus ve své tvrdé podobě, neumožňující soukromé podnikání a vlastnictví, prohrál- například v Latinské Americe převažují levicové režimy, které podobně jako brazilská prezidentka Dilma Rousseffová postupují sice socialisticky, ale nikoliv ničivě vůči soukromému podnikání. Čína je označována za kapitalistickou zemi, Kuba či Severní Korea jsou považovány za ojedinělé skanzeny. Jak se na tento vývoj díváte? Je to konec té nejradikálnější levicové politiky? Je to konec marxismu-leninismu?

Marx a Engels tvořili a působili zhruba v druhé polovině 19. století. Mnoho se změnilo, ale podstata jejich myšlenek trvá. Není udržitelné, aby zdravý člověk žil z práce druhého. To nezmizí samo s přírodní nutností, ale uvědomělým působením pracujících, kteří se zbaví parazitů.

Poprvé se to uskutečnilo v Rusku v roce 1917. V Číně, na Kubě, v Koreji, ve Vietnamu, Venezuele, Bolivii, Brazílii a ve stále dalších zemích proces pokračuje. Je na různém stupni vývoje a má všude své specifické rysy. Působí odlišné přírodní a hospodářské podmínky, historie, tradice, zvyklosti atd. Byla by škoda, kdyby se setřela pestrost lidské kultury, vytvořená za staletí.

Poté, co ve východní Evropě padly komunistické režimy, došlo k rozpadu SSSR, válkám v Jugoslávii, k 11. září a válkám v Iráku a Afghánistánu, euro-americké hospodářské krizi, Arabskému jaru a nyní, v poslední době, k ukrajinské krizi, která znovu obnovila napětí mezi USA a Ruskem. Co říci k těmto jednotlivým geopolitickým otřesům, případně, pokud to považujete za nutné, k tomu, jak se s nimi vypořádali čeští představitelé? Jak se díváte na budoucí roli Spojených států a Západu v příštím světě?

S rozpadem socialistického společenství se změnil svět a všechno je jiné. USA se přihlásily k nároku na světovládu v podobě Nového světového pořádku. NATO, vytvořené údajně jako obranný val proti sovětskému napadení, proměnily otevřeně v nástroj agrese. Na mezinárodní právo nehledí.

V Jugoslávii humanisticky rozbombardovaly mosty, železnice, školy, nemocnice a „osvobodily“ Kosovo, kde si zařídily válečnou základnu. Opakují metodu „barevných revolucí“. Vyvolají chaos, pomohou „udělat pořádek“a dosadí své loutky. Ještě v Libyi se jim to s bezletovou zónou povedlo, ale od Sýrie to skřípe. Vložilo se do toho Rusko a přimělo je k jednání. Podobně v Iránu.

Leč zastánci „demokracie“ jsou houževnatí; kam nemohou dveřmi, vlezou oknem. V Iráku, z kterého nedávno odešli, se zrodil Islámský stát, přelil se do Sýrie a tak tam Američané bombardují nyní jakoby džihádisty.

Válečné intervence Spojených států nejsou znakem síly a prosperity. V případě Ukrajiny už to hodně přehnaly. Dostaly se do rozporu i se zájmy vlastních evropských spojenců-satelitů. Jak dlouho je udrží v poslušnosti?

Pokud jde o současné české vládní představitele, jsem bez obav, že by dostaly od Washingtonu špatnou známku z chování.

Ameriku, Američany a americkou literaturu mám rád. Byl jsem během let postupně v Kanadě, v Brazílii, na Kubě a ve Státech. Všude jsem se setkal se slušnými a kulturními lidmi. Bohužel nelze totéž říct o politice všech vlád. Říká se, že každý národ má vládu, jakou si zaslouží. Severoameričanům bychom takovým předsudkem velice křivdili.

Centrem socialistického tábora byl Sovětský svaz, první socialistický stát na světě a dle politiky KSČ vzor pro ostatní. Jak hodnotíte nynější politiku Vladimira Putina, který komunistickou stranu ,,zkrotil“ do role své systémové opozice a praktikuje kapitalistický model, byť s významnou účastí státních firem a významnou rolí spřízněných oligarchů? Je v ruském politicko-ekonomickém diskursu něco, co se od dob SSSR vlastně nezměnilo? K jaké roli ve světě směřuje Rusko?

Tohle je klíčová otázka dneška i budoucnosti. Putin je v tuto chvíli u kormidla dějin. Obstojí, nepotopí se Titanik i s námi? Začínal všelijak, ale zdá se že rychle roste a ne špatným směrem. Nepodkládám mu, že chce spasit lidstvo. Chce vrátit Rusku pořádek, postavení suverénní mocnosti a lidem snesitelné životní podmínky. Naštěstí se to shoduje se zájmem naprosté většiny lidí i za ruskými hranicemi včetně nás.

Proti němu působí vládnoucí kruhy USA a NATO, celá legie pohrobků nacismu a fašismu, tajné agentury. Podstatnou část hospodářství drží oligarchové, které nemůže vyvlastnit. Snaží se sladit jejich hospodaření se zájmy státu a společnosti. Nevím, jakým je mu pomocníkem premiér Medvěděv a jeho stoupenci. Putin patrně řídí sám rozhodující mocenské složky a hlídá zahraniční politiku. Někdo mu má za zlé iluze o tržním hospodářství a podporu církve.

Spojuje se s nejpokrokovějšími proudy ve světě. S Čínou a dalšími zeměmi BRICS jichž přibývá, se státy Latinské Ameriky včetně Kuby. Nebezpečnou politiku USA otevřeně odhaluje a neváhá připomenout, že Rusko má jaderné zbraně.

Sovětskou minulost chápe jako realitu, snaží se navázat na to, co pokládá za dobré, a není toho málo, ale ví, že doba i možnosti se změnily. Komunistická strana Ruské Federace měla jistý čas k Putinovi více výhrad, ale v poslední době se v rozhodujících otázkách, zvlášť zahraniční politiky, shodují a podporují. Způsob uvažování a strategii do dalších let vyjádřil Vladimír Putin nejjasněji v říjnu na valdajské konferenci.

Prof.PhDr.Milan Matouš, DrSc.

Nar.1928. Vystudoval lesnickou školu v Písku, Vojensko-politickou akademii v Praze, vědeckou aspiranturu filosofie. V letech 1970 – 88 byl zástupcem ředitele Ústavu marxismu-leninismu ÚV KSČ a řídil mezinárodní výzkum ideologického boje, na němž se zúčastnilo 17 ústavů. Publikoval od Šumavy k Tonkingskému zálivu. Naposledy byl ředitelem Střediska pro mír a odzbrojení a členem korespondentem Československé akademie věd. Od roku 1990 je v důchodu. Na obrázku s vnučkou Ing. Michaelou Antovovou, která se o něho stará.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Martin Huml

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Kauzy, jména, zlodějny. Profesor-režisér Jiří Svoboda se ponořil do 90. let. Nešetřil nikoho

4:44 Kauzy, jména, zlodějny. Profesor-režisér Jiří Svoboda se ponořil do 90. let. Nešetřil nikoho

Režisér a někdejší předseda KSČM Jiří Svoboda patří k těm, kteří tuší nejlépe, jak to v devadesátých…