Pane podplukovníku, jak veteránské sdružení v těchto dnech prožívá připomínky výročí konce druhé světové války? A co si z nich symbolicky máme podle vás vzít my? Máme vlastně mezi sebou ještě nějaké válečné hrdiny ze světové války?
My sdružujeme vojáky, kteří působili v zahraničních misích po roce 1989. První nasazení našich vojáků se týkalo Perského zálivu v letech 90-91, takže jsme relativně také generace, která nezažila druhou světovou válku, s kterou jsou květnové oslavy osvobození Evropy od fašismu spojené.
Ale dobře známe - a 20 let s nimi spolupracujeme - vojáky z druhé světové války. Ti pomalu umírají. Květnové oslavy jsme brali jako jejich oslavy – jako poděkování právě těmto vojákům. Sebrat se v protektorátu, který vznikl na přání Hitlera, z toho relativního tepla a odejít do neznáma, ať už se dostali na východní nebo na západní frontu, tak to opravdu klobouk dolů.
Odešli a bojovali proti fašismu. Mnozí ztratili život. Májové slavnosti jsou proto oslava těchto našich dědů. Měli to nesrovnatelně, opravdu nesrovnatelně těžší.
Stále mezi námi někteří žijí. Teď jsem byl například na Vítkově, znám je všechny. I mnozí naši členové jsou činní v legionářské obci, aby mohla stále fungovat. Je to jejich svátek. My v pozadí tleskáme. A říkáme: Díky, byli jste stateční, že jste nechodili montovat do fabriky, co vám řekli.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
