Rektorka má jasno: Dík patří lékařům, sestrám, ale také ČT. Pro ekonoma to byl velmi zajímavý rok...

05.01.2021 8:34

ROK S COVIDEM A TEN PŘÍŠTÍ Jsme na prahu pětiletí, které zásadně promění naši ekonomiku a naše životy. A pandemie tento proces velmi výrazně urychlila. Ekonomka a rektorka brněnské Mendelovy univerzity Danuše Nerudová bilancuje rok, který byl z pohledu ekonoma mimořádně zajímavý, neboť se přímo před očima měnily desetileté zažité vzorce lidského chování. V těch dalších už podle ní není cesty zpět, pandemie naše zvyky změnila nevratně.

Rektorka má jasno: Dík patří lékařům, sestrám, ale také ČT. Pro ekonoma to byl velmi zajímavý rok...
Foto: Archiv Danuše Nerudové
Popisek: Danuše Nerudová, rektorka Mendelovy univerzity

Anketa

Vadí vám tempo očkování v ČR?

hlasovalo: 13376 lidí
Prožili jsme rok, ve kterém se zásadně měnil svět. Nejen v politice či ve finančním světě, ale až do úrovně jednotlivců, kteří v důsledku pandemie měnili své dosavadní mezilidské chování a ekonomické rozhodování. Jaké to bylo pro vás jako pro ekonomku sledovat, jak se v uvozovkách „přepisují dějiny“, dosavadní postuláty a zvyklosti přestávají během několika dní platit a rodí se něco zcela nového?

Odhlédnu-li od všeho utrpení a lidských ztrát, které prožíváme, pro ekonoma to byl velmi zajímavý rok. Všichni jsme byli a pořád jsme součástí jednoho velkého řízeného sociálního a ekonomického experimentu. Úkolem nás ekonomů (a sociologů) je upozorňovat na následky a hledat nástroje, jak negativní následky tlumit a naopak ty pozitivní podpořit. Covidová krize 2020 byla a je jedním velkým urychlovačem. Změny, které by si jinak vyžádaly pár let, probíhají ve dnech a týdnech a sledujeme je v přímém přenosu.

Ne každému ekonomovi se poštěstí „být u toho“, když dochází ke změně paradigmatu. A to se v tuto chvíli děje. Vir nelze porazit, to je iluze. Budeme se s ním muset naučit žít. A proto tedy hledáme nový ekonomický model. Takový, který na jedné straně umožní zahrnout do fungování ekonomiky limity naší planety, a který, na straně druhé, umožní české ekonomice transformaci směrem k produkci s vyšší přidanou hodnotou.

Myslíte si, že pandemie sama o sobě nějak trvale ovlivní naše jednání ve smyslu, že na sebe budeme opatrnější, budeme více dbát o své zdraví, změníme životosprávu atd.? Že to bude pro náš pohodlný život v 21. století taková „facka v pravý čas“?

Domnívám se, že změna našeho chování bude trvalá. Covid nás totiž připravil o falešný pocit bezpečí, s nímž jsme dlouho žili. Pocit, že se nemůže nic stát, a vše zlé se odehrává daleko od nás a nemá na nás žádný vliv. Rok 2020 zcela nepochybně vedl k tomu, že jsme si znovu uspořádali životní hodnoty a priority. Opakované lockdowny představují velkou psychickou zátěž, mnoho lidí ztratilo pravidelný příjem. Přechody na práci z domova způsobily u mnohých změnu životního stylu (mnozí začali běhat nebo se otužovat) a zlepšení životosprávy. Myslím, že tyto změny přetrvají i v době, kdy akutní nebezpečí pomine, a to je dobře.

Vstupujeme nejen do nového roku, ale i do nového desetiletí. Mnozí experti si myslí, že toto desetiletí bude „transformační“ a že v něm budeme sledovat zásadní společenské a ekonomické změny, ve kterých se bude exploze technických vynálezů z posledních dvaceti let promítat do zásadních strukturálních změn ekonomiky a běžného života. Covid podle nich tento očekávaný trend ještě urychlil. Můžeme podle vás skutečně očekávat v tomto desetiletí bouřlivé ekonomické a společenské změny?

Já se dokonce domnívám, že největší změny zažijeme v příštích 3–5 letech. Covid je skutečně urychlovačem, a to skoro ve všech oblastech. Čeká nás výrazná digitální transformace společnosti a díky tomu budeme čelit zcela novým kybernetickým hrozbám. Velmi důležité tedy je, abychom si kontrolu např. nad pokrytí 5G podrželi v Evropě. Dojde taktéž k obrovské změně na trhu práce... Celá řada profesí zřejmě zanikne (např. bankovní úředník), některé nově vzniknou (např. bioinformatik), jiné zcela změní charakter. Obrovská poptávka bude po analyticích schopných pracovat s velkými daty a taktéž vznikne velká poptávka po pozicích v oblasti kybernetické bezpečnosti.

Tak trochu opačný pohled nabízejí jiní analytici, kteří tvrdí, že až příští rok covid odezní, budou se muset uskromnit především lidé s preferencí zážitků a potěšení. Tito lidé, žijící hlavně ve městech, kteří si „nabalili“ hypotéky a leasingy, budou otřeseni, naopak venkov s komunitnějším, solidárnějším a skromnějším způsobem života přežije otřes po pandemii lépe. Tedy že koronavirus v kratším horizontu (řekněme v roce 2021, možná v následujícím) onen „boom“ změn spíše utlumí. Co si o tomto pohledu myslíte?

Anketa

Která pohádka si zaslouží zamknout do trezoru a nevysílat?

hlasovalo: 10936 lidí
Covid změnil společnost a její přístup k životu takovým způsobem, že návrat zpět do doby „před covidem“ považuji za nepravděpodobný. Lidé jsou již unavení, fungují v podstatě na nouzový režim, a to bez rozdílu, zda žijí ve městě nebo na venkově. Já proto doufám, že situaci alespoň částečně změní očkování. Aby virus odezněl úplně, muselo by dojít k proočkovanosti kolem 70 %, což znamená, že očkování by muselo být povinné.

A to, jak víme, není. Covid zřejmě povede ke změně sídel lidí, možná povede k částečnému odlivu lidí z měst. Nicméně vzhledem k poměrně nízké nezaměstnanosti a nástrojům jako Antivirus se domnívám, že v příštím roce k masivnímu nárůstu nezaměstnanosti nedojde. Myslím si ale, že skutečně dojde k tomu, že „zážitky“ a „potěšení“ se stanou luxusnějším zbožím, a tudíž v následujících letech si je bude moci dovolit méně početná skupina lidí.

Změny v ekonomice jsou vždy spojeny se změnami v lidském uvažování o světě a o životě. Pandemie zcela určitě byla také takovým impulsem. Pozorovala jste kolem sebe v loňském roce takové změny? V přístupu k životu, k práci, k penězům, k hodnotám, ke vztahům?

Myslím si, že život se díky pandemii změnil skutečně každému. Strach a nejistota se staly běžnou součástí našeho života. V době lockdownu si velká část společnosti uvědomovala, jak důležité jsou vztahy a rodina, protože to byla po nějakou dobu ta základní a jediná jistota v našem životě.

Jako hlavní motivy lidského chování v pandemii se v letošním roce uváděly „strach“ a „solidarita“. Který byl podle vás významnější? Strach z nákazy, nemoci, smrti nebo solidarita ve smyslu, že jsme si uvědomili že existujeme ve společnosti a musíme o ni také nějakým způsobem pečovat (třeba tím, že nebudeme ohrožovat nákazou příslušníky ohrožených skupin)?

Solidarita společnosti byla nejdůležitější ingrediencí dobrého zvládnutí situace na jaře. Bez vzedmuté vlny solidarity bychom první vlnou prošli podstatně hůře. Druhým faktorem, který z mého pohledu pomohl, byl skutečně strach. Všichni jsme měli strach z neznáma, a proto jsme dodržovali pravidla. Pokud je ovšem strach ve společnosti moc dlouho nebo pokud je zbytečně přiživován (což se bohužel dělo), pak má negativní následky.

Již na jaře jsem jako ekonomka upozorňovala na to, že pokud budou obyvatelé zbytečně strašeni, povede to k velké míře nejistoty v ekonomice, která bude mít negativní vliv, neboť obyvatelé začnou šetřit a začnou odkládat nákupy a přestanou investovat. To se taky stalo, když se podíváte, jak na jaře klesla spotřeba obyvatel.

Debatuje se o tom, jak obstála v krizové situaci česká společnost. Premiér Babiš v novoročním projevu zmiňoval, že společenská soudržnost z jara už na podzim zmizela a vyzýval lidi, aby byli soudržní znovu. Jak podle vás obstála v tomto roce česká společnost?

Česká společnost v krizi obstála. Obdobné ale nemohu, bohužel, říci o státu. To, že společnost již není tak soudržná, souvisí se ztrátou důvěry. Na jaře, v létě i na podzim jsem apelovala na otevřené a transparentní informování obyvatel o vývoji pandemie. Byla jsem jedním z vědců, kteří adresovali vládě výzvu, aby začala poskytovat data. A to z jednoho prostého důvodu – pokud obyvatelé mají důvěru ve stát, lépe akceptují a dodržují opatření, což má významný vliv na snahu zbrzdit pandemii.

Proč myslíte, že společnost za podzimní „druhé vlny“ pandemie už reagovala jinak, méně soudržně a s větším odporem vůči vládním opatřením než na jaře? Lze hledat důvody spíše na straně společnosti nebo na straně vlády, která prohospodařila její důvěru?

Na vině je jednoznačně vláda, která svým chaotickým přístupem k řešení způsobila ztrátu důvěry lidí ve stát a  přijímaná opatření. Lidé rezignovali a negují vše, i to rozumné.

V čem podle vás politická reprezentace v ČR (tedy zejména vláda) obstála a v čem naopak selhala?

Na jaře se vláda nacházela v naprosto bezprecedentní situaci, ve které se nenacházela žádná vláda od druhé světové války. Zareagovala rychle a správně, a jarní krizi zvládla. Bohužel pak ale přišly měsíce, kdy se opájela úspěchem namísto toho, aby se pečlivě připravovala a strategicky plánovala, jako vlády na západ od nás. Na podzim nás tak „zaskočila“ druhá vlna epidemie hrubě nepřipravené. Stejně tak nás „zaskočilo“, že byla schválena vakcína.

Jakou roli sehrály neformální společenské autority – média, vědci, umělci? Dokázaly potvrdit oprávněnost svého autoritativního statusu?

Osobně se domnívám, že tyto autority sehrály pozitivní roli. Díky patří veřejnoprávní televizi za neúnavné faktické informování o covidu. Obdobně i vědcům a lékařům za popularizaci výzkumů z oblasti covidu a epidemiologie. Zkrátka myslím, že autority svoji roli plnily dobře.

Spolupráce vlády a odborníků, to je vždy ožehavé téma. V letošním roce občas vznikaly pochybnosti, zda tato spolupráce zafungovala. Vzpomněl bych dnes již zlidovělý výrok premiéra Babiše „ti, co měli přijít, tak nepřišli“, který byl kritikou expertů, mnoho takových výroků zaznívalo i z druhé strany. Vy jste se právě v těchto expertních komisích pohybovala. Máte pocit, že jim bylo ze strany vlády nasloucháno?

Expert, nebo chcete-li vědec, má ve vztahu k veřejnému prostoru dva úkoly. Prvním z nich je popularizace problémů ve veřejném prostoru. Tady si myslím, že poradní expertní týmy zafungovaly dobře a že veřejnosti dostatečně vysvětlovaly následky opatření a vysvětlovaly, jaká opatření by měla být přijímána. Druhou, neméně důležitou rolí expertů, je komunikace směrem k tvůrcům politik, tedy ke vládě. Zde si taktéž myslím, že bylo vypracováno spoustu materiálů a doporučení, jak by vláda měla postupovat. Musím s lítostí konstatovat, že realizováno z těchto doporučení bylo skutečně velmi málo.

Co byly podle vás kromě pandemie další důležité věci, které se v české politice a ekonomice v roce 2020 odehrály? Třeba ministryně Maláčová představila návrh důchodové reformy, který je podle jejích slov průlomem, jaký se nepovedl za celých třicet let od roku 1989. Myslíte si i vy, že se zde ve stínu pandemie „přepisují dějiny“ i v našem důchodovém systému?

Předložená důchodová reforma, na níž jsem se podílela, je maximum možného, co v danou situaci a s ohledem na volební cyklus lze udělat. Je navržena tak, aby umožnila politickým stranám shodnout se na technickém rozdělení prvního pilíře – tedy základní architektuře našeho důchodového domu – do voleb. Konkrétní vybavení „onoho“ domu pak může být součástí volební kampaně jednotlivých politických stran. Taktéž vytváří časový prostor cca pěti let, aby mohlo dojít k výrazné reformě daňového systému, a tedy i příjmů důchodového systému.

Nechci se přít o to, kde je hranice mezi reformou a parametrickými změnami. Každý tu hranici vnímá jinak. Faktem ale je, že na stole je hmatatelný návrh, a pokud i tentokrát rezignují politici na nalezení konsenzu a nepodaří se s důchodovým systémem udělat nic, tak budoucí důchodce čeká chudoba.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jakub Vosáhlo

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ivan Bartoš pro PL: Babiš vítězem? Nepředbíhal bych. Tři roky se mi vyhýbá, lidé čekají na debaty

19:01 Ivan Bartoš pro PL: Babiš vítězem? Nepředbíhal bych. Tři roky se mi vyhýbá, lidé čekají na debaty

„Možná ukazujeme, že politici mohou být normální,“ řekl pro ParlamentníListy.cz předseda Pirátů Ivan…