V době, kdy premiér Andrej Babiš mluvil o silném Česku, zveřejnil tým ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR výsledky projektu „Důstojná mzda“. Přijatelný životní standard u nás letos činí 31.463 korun hrubého měsíčně, v Praze 36.850 korun. Na tento důstojný plat v Česku dosáhne jen asi polovina pracujících. Když vezmeme v úvahu i důchodce, kteří často žijí skromně, nabízí se závěr, že valná část společnosti žije nedůstojně. Souhlasila byste s takovým závěrem?

Ne, nesouhlasila. Jedním ze základních, úžasných a naprosto nosných a nezpochybnitelných „objevů“ ekonomické vědy z dob, kdy ještě byla skutečnou vědou, a ne jen mlácením prázdné slámy jako povětšinou dnes, je zjištění, že cenu nelze vypočítat. Cenou je třeba i úrok coby cena peněz, nebo mzda coby cena práce. Každá cena je jen výsledkem jednání aktuální nabídky a aktuální poptávky.

Z toho plyne, že v pravé ekonomii slovní spojení „přijatelný životní standard je tolik a tolik“ nedává vůbec smysl. To stanovit prostě nelze. Co to je, přijatelný? Pro koho přijatelný? Za jakým účelem takový „výpočet“ byl prováděn – například aby posloužil jako nátlakový prostředek pro zvýšení minimální mzdy? Co vůbec může zrovna Sociologický ústav vědět o ekonomii, aby stanovoval mzdu? A když miliardář žije ze svého majetku a má nulový pravidelný finanční příjem, je to tedy nedůstojné? To je přeci nesmyslné tvrzení! A co když někdo má příjem třeba 60 tisíc, ale má těžce nemocné dítě, na které padne 70 tisíc měsíčné, takže si musí na normální život ještě půjčovat – to je snad důstojné? A tak dál. Zkrátka tohle hausnumero je skutečně jen hausnumero.