Rok 2020 ještě neskončil. Václav Cílek tuší, že druhá polovina bude ještě větší hukot, než ta první

12.06.2020 10:52

ROZHOVOR Rok 2020 ještě neskončil, zvedá varovně prst Václav Cílek. Geolog a klimatolog se v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vrací k období koronavirové karantény, hodnotí, jak se k této pandemii postavila česká vláda, nebo vysvětluje rozdíl mezi klimatickou a civilizační tísní.

Rok 2020 ještě neskončil. Václav Cílek tuší, že druhá polovina bude ještě větší hukot, než ta první
Foto: Repro Youtube
Popisek: Geolog a filozof Václav Cílek
reklama

Anketa

Kolik dostane Babišovo ANO v parlamentních volbách 2021?

76%
14%
5%
hlasovalo: 18992 lidí

Pane Cílku, začněme koronavirem. Boj s ním jsme, jak se zdá, zvládli, ale nemáte obavu, že navzdory nejrůznějším katastrofickým studiím to nebude ani příliv a odliv, ani vítr, ani zemětřesení, meteorit či tání ledovců, ale právě nějaká nemoc, se kterou nebude lidstvo schopno bojovat?

Je to samozřejmě jedna z těch největších hrozeb. Pokud jde o koronavirus konkrétně, tak ten zatím zahubil jen něco přes sto tisíc lidí, když to srovnáte s obyčejnou chřipkou, tak ta zabíjí ročně 400 tisíc lidí ročně a nikdo se nad tím příliš nepozastavuje.

Bohužel, nikdy si před tímto nebezpečím nemůžeme být úplně jistí, protože různé viry jsou prostě nevypočitatelné. Největší riziko je tam, kde je pohromadě vysoký počet lidí a domácích zvířat – a to je přesně Čína.

Ale pro mě je ten koronavirus taková malá povodeň, ze které se můžeme poučit, jak se potom chovat, když přijdou opravdové záplavy.

Vy jste předvídal, že rok 2020 bude nebo může být značně turbulentní, to se tedy skutečně potvrdilo…

Já to vezmu trošku zeširoka. Víte, jeden z komentátorů New York Times napsal nedávno článek s příznačným názvem „Budoucnost neexistuje“. Tím chtěl vyjádřit ten současný stav a obavy o celou lidskou populaci, protože jestli jsme dřív něco mohli předvídat, tak teď nevíme už vůbec nebo téměř nic.

Takže já s tím v podstatě souhlasím a opírám se o historickou analýzu, která konstatuje, že většina těch minulých krizí byla spjatá s velkou epidemií, nejčastěji morem. A z toho vzniká potom kompozitní krize, to znamená, že je tvořená více složkami, které spolu tak úplně přímo nesouvisejí – jako například nedostatek potravin a zároveň třeba sociální napětí atd.

Teď to vypadá, že to nejhorší máme za sebou, ale z toho letošního roku uběhlo teprve něco přes pět měsíců. Teď je čas si oddechnout a nabrat určitou duševní energii, protože netušíme, co nám ta druhá polovina roku přinese.

A čeho bychom se měli obávat?

To, co z medicínského hlediska dlouhodobě hrozí, jsou kmeny bakterií, to znamená ty, na které nezabírají žádná antibiotika.

A my si teď musíme přiznat jednu důležitou věc – a sice že už ta situace dospěla tak daleko, že už nás lékaři prostě, ani u zdálo by se méně závažných onemocnění, nemůžou prostě zachránit.

Jinými slovy, to zdraví, které jsme v minulosti ochotně delegovali na doktory, se nám teď vrací do vlastních rukou.

Jak jste spokojený s tím, jak tu situaci zvládlo Česko?

Já myslím, že Česká republika to zvládla poměrně dobře, to znamená bez nějakých větších ztrát.

To, co teď bude následovat, je jiná věc. To znamená, že nás čeká dlouhodobé dohadování o té ekonomice.

A poučení z krizového vývoje?

Tak, když jsem četl nedávno New York Times, tak tam se nějaký penzista ptá, kam má teď po tom všem investovat peníze. A odpověď by byla v každém případě využít diverzifikace, ale ten odborník mu po těch nedávných událostech odpovídá: Ale mějte peníze na provoz celé domácnosti na minimálně několik dnů dopředu vždycky doma. A dokonce říká – i když se v následujících třech nebo pěti letech budete snažit koupit nějaké akcie nebo nemovitost, tak neuděláte velkou chybu, když ty peníze budete mít doma.

Jak podle vás obstála v boji s krizí Babišova vláda? A vydělala na té krizi tak, jak to tvrdí opozice?

Víte, tohle není otázka pro dnešní den, ale spíše podzimu, kdy se ty věci začnou vybarvovat. Ale jak už jsem řekl, ta vláda i ten krizový štáb opravdu obstály.

Jenomže na podzim budeme řešit tu situaci, jestli bude lepší propadnout hněvu stále ještě v té době postkoronavirové, nebo někde křičet na náměstích. Což já osobně asi nepůjdu...

To je známo. Vy jste mi přece říkal, že sametová revoluce byla tou poslední, které jste se v životě aktuálně zúčastnil...

No tak nikdy neříkej nikdy... ale vrátím se k těm lidem na náměstích, kteří se sejdou a budou křičet na náměstích a budou k tomu mít podle mě dobrý důvod, protože je třeba se rozhodnout, jestli na sobě z ekonomického hlediska nechat štípat dříví, nebo se odhodlat a vyjít ven na ta náměstí protestovat. Ale přitom, když já budu protestovat, tak pravděpodobně budu plnit něčí program a nikoliv jen, jak si můžu myslet, hlásat svůj názor.

Pane Cílku, vy už jste několikrát hovořil o termínu klimatická tíseň, která zasahuje zejména mládež – a probouzí v ní obavy z budoucnosti celé planety. Můžeme do toho zahrnout právě i pandemii koronaviru?

Já si osobně myslím, že ne. To, co se ukázalo, je, že se na některá místa vrátili téměř vyhubení živočichové, třeba plameňáci do Bombeje, delfíni do Benátek atd. Environmentální smutek je jednoduše řečeno ten, když jdete do lesa a zjistíte, že komplet všechno je tam suché. Ale to je něco jiného.

Proto já spíše používám ten výraz civilizační tíseň. A nejlépe si to můžeme uvědomit na té severní Itálii. Kde se najednou v posledních letech a desetiletích vyrojili Číňané, kteří tam skupují půdu a další hodnoty a ta stárnoucí italská populace vidí, že oni mají i svoji formální policii, nemusí se učit žádné základy italštiny, nemusí se učit žádnou italskou kulturu atd. A je samozřejmě nanejvýš pravděpodobné, že ty letenky do Wu-chanu a okolí krátce před vypuknutím koronovirové krize přispěly k šíření téhle nemoci a vůbec tak rychlému zavlečení té nemoci do Evropy.

A u těch Italů je to tedy přesně ta civilizační tíseň, protože oni mají pocit, že umírá ta jejich civilizace, jejich kultura atd. Takže v této souvislosti se dá spíše mluvit o tom civilizačním smutku.

Ale existuje studie, kterou vydává Gaulopův ústav, a to jsou každoročně výzkumy emocí mezi lidmi. Přičemž ten vzorek je více než 100 tisíc respondentů, to znamená relativně hodně vysoký. A už před několika lety to bylo tak (a teď budu mluvit o USA), že zhruba 60 procent Američanů pociťuje vztek skoro každý den. A co je na tom ještě zajímavější, je fakt, že chudí a bohatí lidé to zdaleka nemají tak časté jako ta střední třída. Ta je opravdovým tahounem toho vzteku.

A přitom by si člověk logicky vsadil spíš na ty chudší...

Víte, ono je to proto, že ta střední třída se cítí – a nejenom že se tak cítí – ona, jak se ukazuje, opravdu je ohrožena. Takže ti lidé nebo část té střední třídy tam doslova bojují o svou existenci. Ale to se děje prakticky na celém světě s výjimkou Číny nebo Indie.

Tím chci říct – a vlastně se tak trochu vracím k těm možným demonstracím – že obecně mezi lidmi je velký náboj té nespokojensti a toho hněvu.

Ale otázka je, co všechno k tomu vede. Nedávno byla dělána analýza, kde se ukázalo, že minimálně 45 procent zpráv o koronaviru posílají roboty. Třeba v noci se nahrne do sítě najednou mnohem víc zpráv, než je potenciální počet uživatelů. A zdá se, že většina těchto tweetů má za úkol ten stav v jakékoliv zemi destabilizovat a více ty lidi zneklidnit než naopak.

Rozhovor vedl Tomáš Procházka.
 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: .
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ať brzdí. Zeman i BIS. Generál Šedivý i k Dukovanům. Senátora Fischera a Piráty nepotěší

20:06 Ať brzdí. Zeman i BIS. Generál Šedivý i k Dukovanům. Senátora Fischera a Piráty nepotěší

ROZHOVOR Pražský hrad i vedení Bezpečnostní informační služby by měli zmírnit rétoriku a vyříkat si …