Romský předák Karel Holomek: Samková? Ta by vlezla do zadku i čertovi. A Zemanovi často vypadnou z úst neuvěřitelné žvásty

Anketa

Velká Británie odchází z Evropské unie. Co se teď stane s EU?

87%

hlasovalo: 19710 lidí

Kdybyste posuzoval české prezidenty, tedy Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana, jak by to dopadlo?

Člověk mého věku, který prožil větší část své dospělosti v komunistickém režimu a shodou okolností byl formován disentem, může zastávat téměř zásadně jediné stanovisko. Havel byl jednoznačně v této konstelaci prezidentem nejlepším. Podle mého soudu to byl velikán, kdežto ti další trpaslíci. Dopouštěl se chyb jako každý člověk a podléhal též lidské slabosti, když se oddával poněkud nekritické adoraci ze strany okolí. Přesto to byl člověk nepochybně dobrých lidských vlastností. Měl zásadní vliv na formování našeho státu, dodal mu v zahraničí patřičné důstojnosti a ocenění. To není případ Klause a už vůbec ne Zemana.

Klaus se vždy vymezoval proti srovnávání s Havlem, ač by to nikdy nepřiznal. Je to narcis nejhoršího zrna v tom smyslu, že nedokázal nikdy kriticky přiznat svá selhání. Dodnes je naprosto přesvědčen o své pravdě. A to i v případě, že čas prokázal opak. Je to však člověk racionální, inteligentní i vzdělaný. To vím z vlastní zkušenosti, protože jsem s ním několikrát jednal. Má dojem, že se za každou cenu musí vyjadřovat ke všemu. I k tomu, čemu evidentně nerozumí, například k romskému holokaustu. Na rozdíl od Zemana však nepoškodil renomé České republiky v zahraničí. Byl to politik slušného evropského rozměru. Jeho hodnocení z různých stran bude vždy rozdílné.

Zeman je především člověk špatných lidských vlastností. U něj hraje hlavní roli pomstychtivost, které podléhá v celém svém jednání a nedokáže této vlastnosti odolat. Když může, škodí, aniž poměřuje ústavním slibem jakéhosi státnického přístupu. To je věc, kterou mám potvrzenou i názory některých současných veličin, s nimiž se znám důvěrněji z dřívějška a které mají možnost sledovat Zemana zblízka. Je-li člověk špatný, zabraňuje mu to efektivně využívat i svých dobrých vlastností.

V první polovině devadesátých let jste s Milošem Zemanem spolupracoval. V roce 2015 jste jej označil za největší bezpečnostní riziko a člověka, který má „úplně sežranej mozek“. Jak ho vidíte dnes?

Na mém hodnocení z roku 2015 se nic nemění. Bezpečnostním rizikem českého státu je stále, a to až na hranici velezrady. Kdo mu to dokáže z vládnoucí politické garnitury při rozpolcenosti sociální demokracie říci? Jedině Jiří Dienstbier, když už musí. Boj o udržení pozic je limitem pro všechny politiky. Hlídají se navzájem a čekají na chybu toho druhého. Proto ani nekonají, aby se Zemana zbavili, ačkoliv by si to dnes nejméně dvě třetiny rozumných politiků nepochybně přály. Proto žádné rozhodnutí v tomto směru ani ze senátu, ani ze sněmovny nepadne. Ale to už není o Zemanovi, to je o politické garnituře České republiky.

Mozkové kapacity Zemana jsou spíše průměrné až podprůměrné, ztratil schopnost vlastní sebereflexe. Jeho sloní paměť, jak se traduje, je obdivuhodná, to je fakt. Není mu však k ničemu, protože se často mýlí a dost plete věci. Taky je třeba slyšet, co mluví a jakou to má váhu. Často jsou to neuvěřitelné žvásty, co mu vypadne z úst. Jistě je namístě otázka, kterou mi budou anonymové hned šoupat do bot: „Jak si ty, malý človíček, dovoluješ hodnotit tyto velikány?“ Dovoluji. Můj pohled je už nepochybně pohledem starého muže, který sleduje veškeré dění stále z poměrně dosti velké blízkosti a poměřuje ho s tím, jak by se asi mohl a měl chovat sám, kdyby v podobné situaci byl. Byl jsem generačně roven Havlovi, jsem starší než Klaus a je mi o deset let víc než Zemanovi. Poslední dva se nikdy nechovali statečně, protože nemuseli. Tu známou hru poslušnosti komunistům hráli oba do doby, kdy už vše bylo jasné.

Já se liším tím, že jsem tu hru nehrál dost dlouho a jasně jsem se vedle mnoha jiných profiloval v době, kdy nebylo jasné vůbec nic. To mi dává právo dívat se na tyto „velikány“ zvláště dnes kritickým pohledem, ať si o tom myslí kdo chce, co chce. O těchto lidech se vyjadřuji poměrně dosti podrobně, protože jejich názor je ve veřejnosti dosti silně vnímán. Takže mají vliv i na běžný život. U Zemana je to evidentní. Poškozuje vládní program integrace Romů a vyjadřuje se naprosto neadekvátně k životní situaci Romů. Přičemž to je věc, které vůbec nerozumí. Slušelo by se, kdyby o tom alespoň mlčel.

Myslíte si, že signatáři Kroměřížské výzvy budou schopni vybrat prezidentského kandidáta, který ho porazí?

Ta výzva není nic jiného než distanc od Zemana. Neříká nic jiného než to, jakého prezidenta si přejeme a jakým Zeman není. Je jen odrazem formujících se názorů určité skupiny lidí, kteří se zabývají myšlenkou postavit mu soupeře. Záměrně nepoužívám slova důstojného, protože o to nejde. Důstojný soupeř může být postaven jen tomu, kdo je sám důstojný, což už Zeman dávno není. Ale soupeře, který dokáže přijmout i rámec boje, který se mu bude snažit určit Zeman, a dokáže stejně tvrdě, nikoliv ovšem podpásově, reagovat a vzdorovat. O to jde. Takových lidí je tu dost, nejvíce bych řekl, že v akademickém prostředí. To není žádná pražská kavárna či snad brněnská, to jsou lidé nejrůznějších profesí a postavení. Advokáti, novináři, lidé z nevládní sféry, spisovatelé, divadelníci, herci. Vzájemně se známe a je nás dost. Patří mezi ně i ti, kterým Zeman otevřel oči a už ho znovu volit nebudou.

Samozřejmě ho nebudou volit ti, kteří volili Karla Schwarzenberga. Těch bylo více než dva miliony. Naopak! Zeman to bude mít těžké. Vybraný kandidát, který vyhraje vedle Zemana první kolo, bude podpořen všemi ostatními. Stačí jen reklama a peníze. Bohužel do této věci vstupuje politika a také to, která strana v parlamentních volbách vyhraje. Málokdo si uvědomuje, jak je tandem Babiš – Zeman nebezpečný. Zeman v případě vítězství ANO jmenuje premiérem Babiše a ten ze Zemana učiní prezidentského kandidáta své strany. Co na to rozumní lidé v ANO řeknou, je otázka. Páchá-li nyní sociální demokracie sebevraždu na otevřené scéně, myslím Sobotkovu podporu Chovance ve hře nepovedené reformy policie, pak je těžké vůbec někomu věřit. Je třeba vytvářet veřejné mínění a spoléhat na to, že se český volič včas vzpamatuje a bude rozumný. Už několikrát to prokázal. Někdy taky ne, jak se ukázalo při zvolení Zemana.

Prezidentu Zemanovi se i vyčítá, že v lidech posiluje xenofobní, rasistické a nábožensky nesnášenlivé nálady...

Můj Bože, podle mě tohle snad nemůže myslet vážně ani Zeman. Je to jen jakési „vyvržení“ jeho zlobného nitra proti všem a všemu směrem do veřejnosti, tedy spíše provokace. Dál to nemá cenu rozebírat. Vezměme si třeba slovenského prezidenta Andreje Kisku nebo německého Joachima Gaucka. Jací politici a státníci to ve srovnání se Zemanem jsou. Slováci a Němci alespoň v tom mají štěstí. Doufám, že si to uvědomují, a měli bychom jim to my, Češi, připomínat. To jsem si asi dost dovolil.

V jedné televizní debatě proti sobě k tématu uprchlické krize zasedli Klára Samková a Michael Kocáb. V určitou chvíli se advokátka do Kocába pustila, že za ministrování, co se týče Romů, zkazil, co mohl. Jak to berete vy?

Klára Samková by vlezla do zadku i čertovi, jen když se zviditelní. Je mi líto, že to tak krutě musím říci. Ale znám ji od počátku, kdy se začala něčemu vůbec věnovat, tedy už nejméně šestadvacet let. Vždy se tak neomaleně a nezřízeně chovala. Tou dámou se nemíním dále zabývat.

Nemá žádné právo Kocába kritizovat. Vím zblízka, co Kocáb dělal, když byl ministrem nebo vládním zmocněncem. Dělal jsem mu chvíli poradce. Nic nepokazil. Dělal poctivě a čestně, co mohl, dost věcí v dobrém ovlivnil. Například podporu památníků romského holokaustu. Trpěl ovšem představou, že bude dále v této funkci, tedy na úrovni vlády, pracovat. Vždy jsem mu říkal, ať zapomene na to, že je rocker, aby mohl v takové partě ministrů vydržet. Rockerem zůstal, přestože jsem ho varoval, že mu to jeho okolí dá náležitě najevo, což se i stalo. Nemusí ničeho litovat. Udělal, co měl a co mohl. Má ze svého účinkování ve vládě dost plusových bodů. Vždy byl upřímný. Je nefalšovaným přítelem Romů. Další setrvávání ve vládních kruzích by ho jen stále hlouběji dostávalo do role souhlasu se hrou, kterou by nikdy neschvaloval.

Co říkáte návratu Miroslava Sládka? A jak ve srovnání s ním vnímáte dnešní nacionalisty jako Tomia Okamuru, Martina Konvičku či Adama Bartoše?

Jedna sebranka, řekl bych. Budiž mi odpuštěno, že jsem s nimi tak rychle hotov. Všichni založili své názory na návratu myšlenek nacismu nebo fašismu, rasistickém snižování lidských hodnot, popírání romského holokaustu, a tím i lidského utrpení v minulosti, ale i v současnosti, čímž myslím uprchlíky. Hrají zbabělou a zločinnou hru postavenou na rychlých řešeních. Někteří lidé jim naivně uvěří, protože se sami dostali do špatné situace a na někoho ji musejí svést. Známá hra o využívání populismu.

Argumenty proti jsou silné a podložené fakty. Je to únavné, ale boj proti populismu je třeba vést pořád. To není jen fašismus a nacismus, to je i nostalgie ohledně zlatých časů komunismu, která je bohužel živá a aktuální i u mnoha Romů. To jsou i výhrady vůči EU. Nicméně kde bychom dnes byli, nebýt EU? Někteří lidé jsou ale nepoučitelní!

Stát i autority by měly dát jasně najevo, jak se s těmito nebezpečími hodlají programově vyrovnat, když překročí únosnou mez. Stanovit jejich hranici je těžké. Záleží na kvalitě demokracie a úrovni podpory veřejnosti. To u nás ještě schází. Ale mají s tím teď problémy i zaběhlé demokracie. Je třeba si uvědomit, že překážky zlobě, blbosti, nenávisti a nedostatku lidské vnímavosti je třeba klást vždy a za všech okolností. Potvrzuje se, že to má význam a že to v určitých obdobích sehrává zásadní roli.

Byl odchod Romů do ciziny v několika vlnách, hlavně do Kanady, motivován českým rasismem a xenofobií, anebo šlo o ekonomickou migraci? Vidíte nějaké paralely se současnými uprchlíky?

Hlavním byl rok 1997. A srovnání je namístě. Romové jsou si toho vědomi a podporují migranty v tom smyslu, že by se jim mělo pomoci. Docela mě potěšilo, když jsem tyto názory mezi Romy zaznamenal. Ostatně o obrovské migraci slovenských Romů do českých zemí od padesátých let až do současnosti, což představuje dvě stě padesát až tři sta tisíc lidí, se tu vůbec nemluví. Ty Čechy a Morava zvládly jaksi bez řečí. Bylo to po etapách, ale silných a zřetelných. Každý měsíc tisíce lidí. Romové mají migraci v krvi. Věční poutníci po světě. Proti migrantům být ani nemohou, to by jaksi nešlo.

Jmenovat ekonomickou migraci jako hlavní důvod Romů není tak úplně fér. Touha po lepším životě je legitimní a má na ni právo každý člověk. Zejména když je perspektiva jeho života na daném místě nulová. U uprchlíků objevujících se nyní v Evropě bude stanovit hranici, kdo přichází z oblasti nebezpečí života a kdo jen z bídy a srabu, vždy těžké. Spíš bych hledal ambice a schopnosti uprchlíků dobře se začlenit, integrovat. Jsou to těžká dilemata, která právě nyní krystalizují.

Generál Petr Pavel, jehož jste dost kritizoval za funkcionářství v době totality, prohlásil, že největší nepřítel je na východě, a myslel tím Putinovo Rusko. Souhlasíte s ním?

Prohlásil jsem o něm, že je to žoldnéř. A na tom trvám. Voják, který dokáže sloužit ve dvou naprosto rozdílných režimech a nijak příliš mu to nevadí v kariéře ani vnímání vlastní identity, je žoldnéř. Není to ten typ vlastence, který brání hodnoty, o nichž je přesvědčen. Takový člověk může být dobrým, statečným i výkonným vojákem, jen nesmí moc mluvit o morálce a vlastenectví. Pokud pan generál vidí největší nebezpečí na východě, a to já vidím také, je to jen racionální úvaha vojáka ve velící funkci NATO, nic víc. Jen ať mi nikdo nenavrhuje, aby Petr Pavel kandidoval na prezidenta. On to snad ani sám nechce.

Tady odkazuji na svůj názor uveřejněný v Lidových novinách, nevím už kdy. Byl jsem tím starým armádním důstojníkem, který na protest proti agresi Rusů v roce 1968 z armády odešel, zatímco Petr Pavel pak zahajoval svou armádní kariéru.

V e-mailu jste psal, že jste ze současné situace v zemi nesmírně naštvaný. Co konkrétně vás nejvíc dovádí k zuřivosti?

Vidím, že většina politiků tuto práci přijímá spíše jako posílení osobního postavení a přístup k vysokým financím bez rizika namísto služby lidem. Politici se nevidí jako služebníci lidu, který je platí, ale jsou to nabobové. Řemeslník musí své výrobky udělat tak, aby se prodaly. Podnikatel musí podnikat tak, aby nezkrachoval. Politik se jen dobře tváří a má za to vše jisté. Pokud odvádí svoji práci, pak je to v pořádku. To ale není až tak běžné. Nic proti slušným příjmům politiků. Jen nevím, jak se z nich stali miliardáři, pokud nejsou podnikatelé. Nikomu nic nezávidím, jenže ty peníze získané podvodným způsobem mohly sloužit obecnému prospěchu. Kdy to začalo a kdo v tom má prsty, se ví, ale to je jiná debata.

Druhou stránkou věci je, že politici nehrají fér hru. Jasně, politika je věc kompromisů a dohod, které nemusejí být vždy čisté, ale je tu hranice, přes kterou se nechodí. Ta hranice pro mnohé naše politiky neexistuje. To jsou ty nepsané zákony, které jsou mnohdy důležitější než ty psané. Kdyby to tu fungovalo, máme mezi politiky méně populistů, kteří hrají hru na rychlá a snadná řešení ve prospěch lidu.

Vydrží Evropská unie přistěhovaleckou a další krize?

Je to zkouška a výzva. Prověrka těch hodnot, s nimiž byla EU založena. Podle mě vydrží, ale možná bude jiná. Jsem z generace, která se jen těžko vypořádává se současnými novotami, a už se ani necítím z tohoto světa. Připadám si jako exot. Nicméně nikdy se mi nežilo lépe. Dělám, co mohu, někdy i co nemohu. Díky Bohu, že mi to bylo umožněno. Přijímám to radostně a vděčně.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.