Kdybyste byli Andrejem Babišem, do které TV debaty byste šli?Anketa
Vítězství CDU/CSU, druhá SPD, třetí AfD, tak dopadly německé volby. Vy jste komentoval na Facebooku rozhodnutí německé sociální demokracie odejít do opozice s ohledem na výsledek 20,5 % jako správné, protože by podle vás za další 4 roky ve velké koalici s CDU oslabila ještě více. Jako sociální demokrat a také s ohledem na vaše kontakty s německou SPD, byl jste hodně zklamaný z výsledku?
Pokud jde o SPD, výsledek jsem předpokládal, i když připouštím, že jsem si myslel, že dostane tak o dvě tři procenta více. Důvodů, proč měli nejhorší výsledek od druhé světové války, je několik. Některé souvisejí s určitou krizí, která postihuje celé sociálnědemokratické hnutí nejen v Německu. Například tento měsíc jsme měli volby v Norsku, i na druhém konci světa na Novém Zélandu, za necelý měsíc v České republice. Vidíme, že v Německu, Norsku, Novém Zélandu socdem nevyhrála, v Rakousku nevyhraje také a v České republice má 13 procent, což jsme někde na úrovni, kterou strana měla před 25 lety. Sociálnědemokratické hnutí si musí vyhodnotit situaci. Stará dělnická třída, o kterou se ČSSD přes sto let opírala, už není. Většina lidí jsou dnes zaměstnanci, ale už netvoří tak monolitní vrstvu. S tím se musí sociální demokracie vypořádat, včetně SPD.
Důvodem v Německu je i to, že CDU s Angelou Merkelovou obsadila politický střed a pro SPD bylo velmi těžké se tam dostat. Navíc Angela Merkelová má charisma a je populární. SPD si ale musí vyhodnotit i to, proč ztratila hlasy ve všech směrech. Ztratila přes půl milionu voličů na AfD, nějakých 470 tisíc šlo k liberálům, snad 400 tisíc k Die Linke a téměř stejný počet k Zeleným. Musí si vyhodnotit, proč tomu tak je a také, proč je tak slabá ve východních zemích. Vyhořela například v Sasku. Nejen SPD se musí podívat na svou imigrační a uprchlickou politiku. To, že AfD v Sasku zvítězila, SPD ani strana kancléřky Merkelové nemohou přejít mávnutím ruky. Musí tuto politiku přehodnotit a to ve směru – mnohem přísnější a účinnější ochrana evropských hranic, rychlejší a účinnější návratová politika, a počty přistěhovalců budou muset jít níž než letos.
Když se přesunu od SPD k bavorské CSU, tak ta ztratila 10 procent a všichni šli k Alternativě pro Německo. Pamatuji bavorskou CSU ještě z doby, kdy tam vládl Franz Josef Strauss, měla 60 procent hlasů a on vždy říkal, že CSU nesmí dovolit, aby vznikla strana napravo od ní. Nyní to dovolila. Teď musí CSU přitvrdit v imigrační a azylové politice. Volby budou mít dopad na přistěhovaleckou a azylovou politiku.
Už při „Elefantenrunde“ kancléřka řekla, že si toto budou muset zhodnotit a snažit se získat voliče, kteří odešli od CDU/CSU, zpátky a to nebudou moci udělat žádným jiným způsobem, než že se podívají na svou azylovou a migrační politiku. To bude muset udělat i SPD, pokud nebude chtít dál ztrácet.
Jak už jste zmínil, část Německa dala přednost např. AfD. Zabývají se tím média a také zpravodajská agentura Bloomberg ve své analýze rozebrala, jak výsledky německých parlamentních voleb reflektují rozdíly mezi západní částí Evropy a zeměmi bývalého východního bloku. Státy východně od bývalé železné opony se podle Bloombergu po svém vstupu do Evropské unie začaly chovat jako „nepřizpůsobiví na zadním dvorku Angely Merkelové“. Proč si myslíte, že k tomu došlo?
Nevím, co básník myslel „nepřizpůsobiví na zadním dvorku Angely Merkelové“. Ale je jisté, že téměř po 30 letech po pádu železné opony rozdíly mezi východní a západní Evropou jsou a vidíme, že jsou i uvnitř země, která se sjednotila nejdřív, kde lidé žijí v jednom státě, mluví jedním jazykem, tedy v Německu. Německo dosáhlo za 30 let sblížení obou částí, už nedochází k odlivu obyvatel, naopak země již mají přírůstek, snižuje se rozdíl mezi platy, penzemi, ale i tak, jak je vidět na výsledku voleb, existuje rozdíl v mentalitě, v uvažování i ve volebních preferencích. Když opět vezmeme Sasko jako příklad, vyhrála AfD a velmi silná je Die Linke, a to jsou strany, kde Němci získali určitý protestní hlas proti Berlínu, jak v AfD, tak tradičně i v Die Linke, kde hlavně starší generace nachází určitou nostalgii. Odráží se určitá nostalgie i pocit ztráty vlastního východoněmeckého státu.
Pokud jde o zbytek východní Evropy, platí to nějak podobně. Západní Evropa, ať se nám to líbí nebo ne, ve všem udává tón – v politice, ekonomice, sportu i v kulturních trendech. Vše vychází ze staré západní Evropy. Politici, například u nás Václav Klaus, slibovali, že západní Evropu do deseti nebo patnácti let doženeme. Lidé, ať už jsou to východní Němci, Češi, Poláci, Rumuni, další, čekali a uplynulo téměř 30 let a my jsme ji nedohnali. Spousta lidí cítí určité zklamání, cítí se občany druhé kategorie... Roli hrají i historické zkušenosti a naše jednání je trochu jiné i proto, že jsme byli ovlivněni komunismem. Lidé vidí trochu více černobíle.
Nemyslím si, že východní Němci nebo kdokoli jiný se chová jako „nepřizpůsobiví na zadním dvorku Angely Merkelové“, ale rozdíly jsou. Jestli chceme žít všichni ve sjednocené Evropě, je potřeba to vnímat a respektovat. Není to jen náš problém, ale neuvědomujeme si, že když má EU 28 států, je to spousta různých mentalit, zkušenosti, a to musíme sladit. Je potřeba pochopit příčiny.
V už zmiňovaném textu došlo i na to, co si o situaci myslí Karel Schwarzenberg: „Toto není, jak jsme si to představovali,“ sdělil Bloombergu k situaci států východní Evropy a kontextu výsledků německých parlamentních voleb. „Domnívali jsme se, že si lidé vezmou z komunistické éry lepší lekci,“ uvedl. „Mnoho z naší temné minulosti v nás ale zůstalo,“ upřesnil. Myslíte si, že vystihnul situaci?
Obecné věty, které těžko komentovat. Ale, jak už jsem říkal, naše myšlení je trošku jiné tím, jak jsme žili v zemi, kde nebyla svoboda. Čtyřicet let komunismu zanechalo na lidech stopy a bude trvat nejen Němcům, ale i nám, až se vše vyrovná. Ale jsou rozdíly i mezi severem a jihem, z různých důvodů. Jenže taková je Evropa. Nejsme jeden národ. Máme různou historii a z toho je potřeba vycházet, snažit se vzájemně chápat a krok za krokem se k sobě přibližovat.
Psali jsme:
Když se podíváme do médií, stále čteme, v čem jsou Češi na posledních místech různých žebříčků. Nejméně důvěřujeme EU, nejméně věříme českému parlamentu, jsme prý nejnezdravější zemí... Co s tím?
Pravda je, a ukazují to nejen průzkumy, že lidé jsou velmi kritičtí k EU, nadávají na domácí politiky, na parlament, na vládu, ale zároveň se nám nežije špatně. Měli bychom se nad tím zamyslet. Každý je zodpovědný sám za sebe a také společnost je zodpovědná za sebe. Naše nálady za nás ani Němci, EU nebo Rusové nebudou řešit. Je to na nás. Bylo dobré, kdybychom se nad tím jako společnost sebekriticky zamysleli. Abychom si uvědomili, že politika je součást našeho života, že znamená organizaci a správu věcí veřejných. Je v našem zájmu, abychom rozuměli politice a snažili se ji ovlivnit v pozitivním směru. Tohle nám nějak chybí.
Pokud jde o statistiku zdravého života, existuje i index neřesti, v tom je alkohol, drogy, kouření. A i v tomto indexu jsme na nejhorším místě. Lidé vědí, že nadměrná konzumace alkoholu není dobrá, že kouření není zdravé, ale přesto to dělají...
Nedává to smysl, nevěříme politikům EU, ale máme i nejhorší pohled na své vlastní politiky. Vždyť i takoví Řekové mají větší důvěru ve svůj parlament. Jde o to, abychom s tím něco dělali. Žijeme jenom jednou. Není bez zajímavosti, že společnosti, kde se těmito otázkami zabývají a řeší je, mají nejvyšší kvalitu života a také nejvyšší index štěstí.
Na fungování německých veřejnoprávních médií se snáší další ostrá kritika. Velmi politicky nekorektně promluvil šéf největšího evropského vydavatelství novin Axel Springer Mathias Döpfner. Řeč pronesl v těsně předvolební době a značně zarezonovala. Vedle slov o nezávislosti tisku se pustil i do nepřímé kritiky kancléřky Angely Merkelové a jí nakloněných veřejnoprávních médií. „Kdyby existovala jen státem řízená média, tak by to tady vypadalo tak trochu jako v Severní Koreji,“ konstatoval. Jak vy vnímáte německá média?
Kritika od pana Döpfnera je neférová a nepoctivá. Vydavatelství Axel Springer vydává Bild, který je nejčtennějším deníkem v Německu, to je obdoba našeho Blesku, Die Welt a Welt am Sonntag. To jsou od druhé světové války listy pravicové, které vždycky podporovaly strany CDU/CSU a podporují je dodnes.
Pokud jde o veřejnoprávní média, jsou veřejnoprávní, tedy nejsou státní, nelze to srovnávat se Severní Koreou, kde je vše řízeno z centra. Samozřejmě, že to neznamená, že by ta veřejnoprávní média nemohla být kreativnější. Ale vyrovnanost názorů je. Koneckonců sami se můžeme podívat na německé televize. Nevidím problém. Pokud si někdo myslí, že by debata v médiích měla být živější nebo pestřejší, tak v samotném vydavatelství Axel Springer to mohou udělat.
Když se díváte na ARD nebo ZDF, tak skoro každý večer tam mají nějakou politickou debatu, kde jsou nejen politici, ale i profesoři, odborníci, vědci, literáti a diskutují různá témata, což bohužel příliš nevidím u nás. Německé veřejnoprávní televize bych nekritizoval.
Ještě k povolební situaci. Jako nejpravděpodobnější vypadá podle různých odborníků scénář sestavení nové německé vlády – koalice CDU/CSU, liberální FDP a Zelených. Vidíte situaci stejně?
Poté, co SPD oznámila, že půjde do opozice, nezbývá žádná jiná alternativa než tzv. jamajka. Problém bude tuto vládu vytvořit. Na spoustu otázek mají jiné názory. Když vezmeme například otázku uprchlíků: Zelení jsou pro naprosté otevření Německa, liberálové méně a CSU teď, jak jsem říkal, bude silněji proti. Další otázka, která hrála ve volbách roli, jsou dieselové motory. Zelení by je nejraději zakázali, nebo hned všechny spalovací motory, ostatní jsou si vědomi toho, že automobilový průmysl je hlavním tahounem ekonomiky.
Problémů, na jejichž řešení se budou muset shodnout, je více. Z toho důvodu sestavení vlády potrvá delší dobu. Doposud v Německu byla stabilita, vlády vydržely čtyři roky s výjimkou konce 60. let. Nevylučuji, že za dva, tři roky by v Německu mohly být předčasné volby.
K vytvoření vlády dojde. Ovšem pro CSU je to také nejhorší výsledek od druhé světové války. V Bavorsku mají příští rok zemské volby a jsou tam zvyklí, že vládne sama CSU, pokud jde o zemské zřízení. Najednou, kdyby dostali tyto výsledky i tam, by museli mít koaličního partnera. Příští rok tak budou dělat vše proto, aby zpět získali voliče, kteří odešli k AfD, a to také bude vytvářet napětí.
Vláda vznikne, ale nemyslím si, že bude tak stabilní jako byly velké koalice doposud. Vždyť to vidíme i u nás. Mnohem stabilnější je vláda vytvořená ze dvou stran, než když je jich více.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Daniela Černá
