Paní profesorko, v nedávném komentáři pro ParlamentníListy.cz jste označila některé opoziční poslance za fanatické „příšery“ kvůli jejich rétorice vůči premiéru Babišovi při hlasování o důvěře vládě. Nyní Petr Macinka sdělil poradci prezidenta, že bude prezidentovi politicky znepříjemňovat život, pokud nejmenuje Filipa Turka. Ti samí opozičníci nyní křičí, že jde o vydírání a Macinka má odstoupit. Jak tyto dvě skutečnosti rozlišujete?

Zalekla jsem se té nenávisti, která vycházela z pana Hřiba a paní Richterové. To není obyčejný vztek, to byla nenávist, která se jmenuje diapeites, vznikající z toho, že se dotkneme něčeho, co je obsahem třinácté komory v duši druhého člověka, o čem on nechce bytostně nic vědět, a pokud mu tuto komoru někdo otevře, pak je tento člověk zběsilý a mstí se jako pominutý právě na těch, kteří mu třináctou komoru otevřeli; ti bohužel často nevědí vůbec nic, nemohou to pochopit. Prostě odkryjeme pyšnému člověku to, o čem nechce vědět, a proto to zamkl v sobě. Z této nenávisti pocházejí ohavnosti, není to obyčejný vztek, jenž brzy pomine; proto měli Řekové péči o duši, epimeia byla ochranou proti tomuto fenoménu.

Pan Macinka narazil na dost špatně skrývanou nenávist minulých vládců, krčících se za hradbou zloby veřejnosti, jimi samými vyprovokovanou z pomluv na pana Filipa Turka. Pokud je toto správné, pak jsou zbytečné volby. Stačí lidi poštvat vypočítanou kampaní proti tomu, kdo nemá vládnout. To je ovšem kardinální podvod, bez základní úcty k zákonu, nastává nevyhnutelně kolaps společnosti v jejích základech. Už jsme zapomněli, proč Sókratés vypil číši bolehlavu, i když byl úplně nevinný?